|
- Čelakovský | - Slov. nár. písně | - |
Ach ty horo zelená!
proč jsi, horo, povadnula,
povadnuvši valem poschla?
Zda tě, horo, mráz popálil,
zda tě, horo, parno ožehlo?
Mráz mne horu nepopálil,
aniž mne ožehlo parno;
všakže srdce moje vyhořelo:
včera tři mne přešly otroků bidla,
první bidlo mladých Řekyň,
jenž tu jdouce plakaly:
Ach, kdeže naše bohatství?
Druhé bidlo černookých ValaŠek,
jdouce plakaly: Dukáty kde valašské?
Třetí bidlo volharských mladých chotí,
jdouce plakaly: Ach milá vlasti naše!
ach rozmilé naše děťátka!
Děvče mladé, roztomilé!
nechtěj mne minout přes dvory,
zármutku mně nepřidávej;
dosti-liž nemám na vlastním,
což mně činiti i s tvojím?
Děvče mladé, roztomilé!
hleď mi v oči, a já tobě,
ať opíši líce tvoje
na tureckém listu bílém,
ať své matce poukážu,
jaké jsem děvče zamiloval,
jako poupě na zahradě
v podletním májovém čase,
kdy se kvítky rozvíjejí.
Zaspalo děvče, zaspalo
na poli šírém u moře,
pod zeleným stromem bobkovým
Zafoukal tichý větříček,
od stromu větev odrazil,
větev děvče uhodila.
Ze sna se děvče vzbudilo,
potichu vítr káralo:
Bodejž se vítr nenavál!
Že jsi mne ze sna probudil,
jaký mně hezký sen se zdál!
Tři tu mladí šli jonáci,
jeden mi šátek daroval,
druhý mi dukát daroval,
třetí mi zlatý prsten dal,
a mne objímaje celoval.
Sedí Máří na salaši,
na salaši u okénka,
hezká Máří!
Z hedvábí si šňůrky plete,
perličky na ně navlíká,
hezká Máří!
Mluví s ptáčkem, se slavíčkem:
"Oj ty ptáčku, můj slavíčku,
hezký ptáčku!
nepěj ráno od svitání,
hezký ptáčku!
Neprobuď mi mého pána,
hospodáře Michajla,
hezký ptáčku!
Sama jsem ho uspávala,
sama ho chci probuditi,
hezký ptáčku!
Půjdu, půjdu do zahrádky,
utrhnu bazalky strouček,
hezký ptáčku!
Omočím jej ve vodičce,
a pokropím mého pána,
hospodáře Michajla,
hezký ptáčku!
Sama řeknu: Vstávej, vstávej,
hospodáři Michajle!
Vstávej na lov, na dvoře tě
družina již očekává.
zpět na obsah 
Další: Zpěv o sedání