Česká čítanka - Čelakovský - Slov. nár. písně -

II.

Zpěv moravský

1. Připomínka

Na mlynářovém stavě bílá husa plývá; -
že z velkého milování málokdy co bývá!
Já půjdu, já půjdu k milé pod okénko:
Vstaň, milenko, má zlatá panenko, otevř mi okénko.
Já ti neotevřu ani tě nepustím,
ty jsi mně sliboval, můj milý synečku, že mne neopustíš.
Že mne neopustíš v mojích mladých létách,
ztratila jsem věneček zelený, neužila jsem světa.
Světa neužila, pannou nenabyla,
a to všecko, můj milý synečku, pro tě jsem činila.

2. Nabídnutí k mlčelivosti

Za malým Dunajem,
tam se husy perú,
vem, synečku, flintu,
zabij si některú.
Ty budeš měť maso,
já budu měť peří,
aby jsme věděli,
kde jsme byli kteří.

Nepovídej na mne,
na mne na samého,
škoda by mne bylo,
šuhajka švarného.
Jestli na mne povíš,
málo si zpomóžeš,
já odsud preč pójdu,
a ty tu zůstaneš.
Já se budu nosiť
na vraném koníčku,
a ty budeš vodiť
chlapca za ručičku.

3. Kravařenka

Pasou krávy, pasou,
ale nevím, kde jsou;
krávy hore hájem,
a já se šuhajem.
Napas se mně, napas,
maliněnka moja!
nebudu já za rok
kravařenka tvoja.
Nebudu, nebudu,
není mně to třeba,
dost jsem se najedla
služebného chleba.

4. Dítky pitákovy

Nepij, synku, nepij,
pamatuj na děti,
na dětičky drobné,
na ženičku rovně.
"Moje drobné děti
při potůčku seďá,
kalnu vodu pijú,
drobný písek jeďá."

5. Boj o děvče

Před sousedy na kopečku,
bili se tam o děvečku.
O kterou? o kterou?
Která měla šňurovačku červenou.
Nerubajte, nesekajte,
mi žalosti nedělajte,
On je můj, já jeho,
já jsem dala mé srdéčko za něho.
Kdo nevěří, nech tam běží,
však tam ještě šavla leží,
krvavá, zrzavá,
utírá ju moja milá šátkama.

6. Zrazený sokol

Vyletěl pták zhůru pod oblaky,
vynášel se nade všecky ptáky,
nade všecko stvoření.
Posadil se zticha na javůrek,
na halúzce on sobě zazpíval
aj, veselú pěsničku.
A učul ho pan myslivec mladý,
nachystal si páru pistul švarných
na ptáka sucholínka.
Vzal si jednu k svojí pravé ruce,
poranil mu jeho smutné srdce,
do smrti se nezhojí.
Kdyby byla milost mého pána,
zhojila by se sucholova rána
od večera do rána.
Kdybych já měl také okénečko,
zavolal bych na tebe, děvečko,
spíš-li anebo slyšíš.
A já nespím a já dobře slyším,
ale tebe k sobě pustiť nesmím,
suchola doma není.
A ona s ním dlouho rozmlouvala,
až ho ona po řeči poznala,
pěkně ho přivítala.
Vítaj, milý, z daleké krajiny!
vítaj, milý, jak se ti dařilo,
ty moje potěšení?
Ja mně se dycky dobře dařilo,
mé srdéčko na tebe myslilo,
kdy mňa s tebou nebylo.

7. Památka

Zelenej se, zelenej,
travičko zelená.
Kterak se mám zelenať,
když jsem už zelená.
Rozmýšlej se, rozmýšlej,
děvečko nadobná.
Kterak se mám rozmejšleť,
když milý preč jede.
Nejeď, milý, preč, nejed,
pojeď ty radši k nám. -
Co mi, milá, co mi dáš,
když sama nic nemáš.
Ja dala bych ti, dala,
vyšívaný šátek,
a to ty máš, můj milý,
místo všech památek.

8. Tři kavalírové

U našeho jezera stojí lipka zelená,
na té lipence tří slavíčkové překrásně zpívají.
Nebyli to ptáčkové, byli kavalírové,
oblíbili si jednu pannu, kterému se dostane?
Jeden praví: Bude má; druhý praví: Jak Bůh dá;
ten třetí praví: Moje potěšení, proč jsi tak smutná?
Kterak nemám smutná býť, když si mám jinšího vzíť,
já bych sobě vinšovala, kdybych s tebou mohla býť.

9. Při provázení z hospody

Bude ráno, bude,
denička vychází;
solanské pacholky
muzika provází.
Mělas mně, děvuško,
před časem povědět,
že tvé černé oči
na mne nechcú hledět.
Mělas mně povědět,
anebo odkázat,
mé srdéčko svázat,
anebo rozvázat.

10. Vojáci na pochodu

Na kamenném mostě
hrajú panny v kostě,
a hrajú a hrajú,
maměnky jim lajú.
Nelaj, maměnko, nelaj,
jede k nám švarný šuhaj,
na bělavém koni,
šavlenka mu zvoní.
Hore naši dědinu
vojáci maširujú,
potkali děvčinu,
co nesla zelinu.
Jaká to, děvčina,
jaká to zelina?
"Jedna dobromysí,
druhá dětelina."

11. Pyšnému děvčeti

Když jsem já k vám chodíval
pod ty vaše okna,
nejedenkrát, nedvakrát
košilka mi zmokla.
Když jsem já k vám chodíval,
naduvalas hubu;
již jsi sobě myslila,
že já tvojím budu.
Když jsem já k vám chodíval,
natrčalas pysky;
již jsi sobě myslila,
že já jsem tvůj jistý.
Když jsem já k vám chodíval,
chodívali jiní;
jak jsem já chodit přestal,
přestali i jiní.

12. Následek procházky

Jaro se otvírá,
slunce jasně svítí,
stromy zelenají,
ptáčkové zpívají,
rozvijá se kvítí.
Má milá panenko,
jsi-li tak upřímná,
pojď, půjdem do háje,
však tam není zima.
Půjdem do háječku,
sednem do chládečku,
tam budem poslouchať,
tam budem rozjímať
zpěv krásný slavíčků.
A ti slavíčkové
překrásně zpívají; -
budem se milovať,
však tam budem sami.
Panímáma hřeší,
a tatíček laje,
najmladší sestřička
po straně se směje.
Smějú se jí, smějú
její kamarádky;
kordulenka těsná,
kasanka se krátí.
Špaléčky se nížá,
že jsem na nich těžká,
ojaja, přejaja!
musím do čepečka.
Mé bledé pentličky,
na co já vás vážu?
Milý je daleko,
po kém já mu skážu?
Skážu já mu, skážu
po jednom poslíčku,
aby on k nám přijel
na vraném koníčku.
Mé bledé pentličky,
vázať vás nebudu,
do nejdelší smrti
do háje nepůjdu.

13. I my jak holoubkové

Na tom našem domě dva holoubky seďá,
vždycky ludé praviá, že se rádi viďá.
Ludé, milí ludé, nezáviďte toho,
keď je to pěkná věc, když se rádi viďá.
Když sebe potkáme, huběnky si dáme,
vždycky ludé praviá, že se rádi máme.
Na tom našem dvoře, je tam žalost, Bože,
zabilo šuhaja dřevo javorové.
Ale nezabilo, jenom poranilo,
přec jeho panence bolesť porobilo.

14. Píseň děvčat při dělání sena

U mé matky na dolině,
tam vykvítá konvalije.
Konvalije pěkná bílá,
trhala ju moja milá.
Ona ju trhala zrána,
kdy travěnku kravám žala.
Jak nažala, navázala,
na milého zavolala:
Pojď, můj milý, z druhé strany,
zadvihnouť mi těžké trávy.
Těžká tráva dětelinka,
nažala ju Majdalenka,
Majdalenka ctná panenka.

15. Při trhání lnu

Plela milá, plela len,
troje hony od humen:
Hej nam hej,
že jsem já vyplela len.
Jak záhonek vyplela,
na milého volala:
Hej nam hej,
již jsem já vyplela len.
Pohůnci helekají,
zimy se nelekají,
vesele
že léta dočekali.
Česnek s cibulú saďte,
o meze se nevaďte,
co čího,
toho sobě nekraďte.

16. Navštívení

Půjdemy tam, půjdemy pod hájíček zelený,
najdemy tam, najdemy oříšeček léskový.
Donesem ho, donesem svojí milé do lože:
Spíš-li, milá, či čuješ, nebo koho nocuješ.
A já nespím, já čuju, žádného nenocuju,
edem tebe, Jeníčku, na tém vraném koníčku.
17. Náchovek
Čí jsou to kravičky
v tom zeleném háji,
v té zelené březině?
"Ach, moje jsou, moje,
co jsem nachovala,
když jsi ty byl na vojně."

18. Oráč

Letěla husička,
letěla zvysoka,
pohlídala na synečka,
jak oře zhluboka.
On oře, jak móže,
v zeleném úhoře,
koníčky mu ustávajú,
a on též nemóže.

19. Pálenka

Pahorečku skleněný!
dobrá pálena v tobě,
Pán Bůh pozdrav palara,
co urobil tebe.
Pálena, pálena,
paleničko šumná!
ty jsi mně vybrala
po snopečku z humna

20. Vymiňování

Ej, kdybych já měl takovú děvečku,
co by mi chtěla povlaky ušíti,
a to sice v zimě z růžového kvítí.
Kdybych ti měla povlaky ušíti,
a sice v zimě z růžového kvítí,
ty bys mi musel postýlku udělať,
ale do dřeva neuťať.
Kdybych já ti měl postýlku udělať,
do dřeva ale neuťať,
ty bys mi musela košulenku šíti
bez jehly a bez nití.
Kdybych já ti měla košulenku šíti
bez jehly a bez nití,
ty bys mi musel z ovesné slámy
napřásť hedbávných nití.
Kdybych já ti měl z ovesné slámy
napřásť hedbávných nití,
ty bys musela všecky hvězdičky,
co jsú na nebi, sčísti.
Kdybych já ti měla všecky hvězdičky,
co jsú na nebi, sčísti,
ty bys mi musel takový hřebž dělať,
co bych tam mohla vylézti.
Kdybych já ti měl takový hřebž dělať,
co bys tam mohla vylézti,
ty bys mi musela z červeného moře
všecku vodu vyléti.

Hanácké

21. Novina

Černé oči, jděte spat,
ve musíte ráno vstát.
Brzo ráno, ranéčko,
spíš než vejde slunéčko.
Slunéčko juž vechází,
má milá se prochází;
prochází se po venko,
donesla nám novinko.
A novinko takovó,
že na vojnu verbujó.
Dež verbujó, budó bráť,
škoda chlapců nastokrát.
Té zdravé nám poberó,
a té chromé nechajó.

22. Správny jonák

Mám já doma štěre koně,
co je po nich, nejsó moje.
Koničke se zhutrhale,
mó mně miló pošlapale.
Pošlapale mně jo naznak,
všecké štěre podkove znáť.
Nedé, Bože, abech umřel,
až zaplatím, co jsom dlužen:
hospodskému za skleničko,
mojej milej za hobičko.

23. Upřímné smejšlení

Stavějó tesaři, stavějó lešení,
abe mně nespadlo moje potěšení.
Moje potěšení, černé oči máte,
a já se vás bojím, že mne oklamáte.
Neboj se, panenko, mého oklamání,
nedal be mně Pán Bůh žádné požehnání.
Žádné požehnání na mojím statečko,
že jsom já oklamal chudobnó děvečko.
Chudobná děvečka, ona statko nemá,
jenom to poctivosť, kteró si zachová.

24. Opis milé

Dobře sis, koničko, dobře sis retoval,
z hluboké voděčke namálos vypluval.
Jel jsem já za miló v uhersky hranice,
nebelo jí roveň v Nitranské stolice.
Běla pěkná, hezká, chodí za ňú páni,
měla pěkné líčka jako tulipáni.

25. Přecházka přes můstek

Plučimské mosteček prohébá se,
a pod něm voděnka rozlévá se.
A v té voděnce jsó rebičke,
kdo jich bude loviť, jsó maličké.
Podej mně, panenko, tvé ručičky,
abech já nespadl do vodičky.
Jestli já tam spadnu, utopím se,
a tvoje srdéčko zarmótí se.

zpět na obsah - Další: Zpěv slovenský