|
- Dačický | - Paměti | - |
Nota. Následující paměti jsou sem z almanachuov, tak řečených kalendářuov, přejaté a poznamenané, kteréžto kalendáře byly jsou od astronomův, hvězdářů na několik let pojednou vydávány a tiŠtěny řečí latinskou a slouly ephemerides; do nichž sobě předkové své potřeby a paměti zapisovali a poznamenávali.
Král Ferdinandus volil a sadil konšely městské sám osobně v Starém a Novém Městě pražském v sobotu po památce Bonifacia, a v týž den vyjevše z Prahy, noclehoval na Žebráce. I zapálilo jse tam a hořelo, že král sotva z toho ohně vyšel. A shořelo mu tu něco klenotuov, koní, mezkuov i lidí. Odjížděje pak odtud promluvil: O pessime mendace, tota me nocte turbasti.
Aleš Dětského zabil v Praze pana Herkuleše Trčku. Vyhořalo město Tábor a v Čáslavi 16 domův.
Umřel pan Havel Zvířetický z Vartnberka v městě říšském Řezně.
Kometa hvězda vycházela na východ slunce po hodině 16.
Pan Zikmund Khafunk s svými pomocníky odpověděl králi i zemi.
V pátek před hromnicemi paní Kateřina Bechyňová odsouzena hrdla, protože několik děveček zabila; potom ji z vězení Mihulky, tak řečeného, umrlou vytáhli.
Umřel pan Vojtěch z Pernštejna a do Pardubic k pohřbu dovezen. Též umřel pan Delfin Haugvic, byv hejtmanem hradu pražského.
V Praze Adam Pikhart zabil v domu otce svého Henrice, služebníka královského, a vzat jsa do vězení, hrdla odsouzen a sťat a v kostele sv. Benedikta pohřben.
P. Zikmund Khafunk přivezen do města Vídně v Rakousích a sťat, nebo odpověděl králi i zemi.
Umřel pan Zdeněk z Rožmitálu a pohřben na hradě pražském [u] sv. Víta v kaple sv. Trojice.
Ve středu den památky sv. Jiljí u Křivsoudova pršely kroupy tak hrubé IIjako padní kule kuželkové a mezi Přeloučí a Bohdančem takové; a zbily krávy, ovce, zajíce, husy etc.
Také toho roku vyhořalo město Králové Hradec nad Labem.
Štěpán Vejda vzal zradou města Košice v Uhřích.
V pondělí před památkou sv. Benedikta Václav Šárovec odsouzen cti, že nařekl pány soudce zemské, a jsa zavázán pod poctivostí, nedostál. A král Ferdinand osobně na tom soudu seděti ráčil se pány Moravany a Slezáky. Potom mučen a sťat.
V outerý ante s. Petri et Pauli apostolorum paní Eliška z Postupic jest osvobozena z slibu manželského proti N. panu Lvu mladému, však šest tisíc kop gr. českých aby jemu dala a bez vůle krále Jeho Milosti aby jse nevdávala. Vejpověď královská.
Toho léta také stínáni jsou na Pohořalci v Praze: Jaroslav Kapoun z Svojkova a Jan Vlkovský z Dálkovic pro faleš kšaftuov a listuov. Bylo při tom lidu drahně tisíc a oděncuov na tři sta. A pro touž faleš utekli Jan Khunc místosudí a Knobloch a jiných mnoho židuov i křesťanuov.
Umřel pan Hanuš Pflug z Rabštejna, jsa nejvyšším kancléřem království Českého, a pohřben jest na hradě pražském v kaple vedle pana Lva.
Noviny zlé přišly, že jsou Čechové, jenž pod zrádným hejtmanem Kocianem byli, od Turků poraženi.
Umřel Radslav, zemský písař, v Gracu; porazil ho šlak, když v radě seděl s králem Jeho Milostí.
Zmučen jest na hradě pražském Václav Šárovec, jsa předtím jat v Lorci u Hory Kutny a do Prahy dodán. Potom po památce Conversionis Pauli za touž příčinou sťat na Pohořalci z rozkázání krále Ferdinanda.
Kocian, hejtman v Uhřích krále Ferdinanda vojenský, však zrádný, ušel z vězení pod šibalstvím.
O masopustě Jan Štefán vejvoda, volený král uherský, jměl svatbu, pojímaje k manželství dceru krále polského; a jměl při té svatbě hostí o jeden tisíc stoluov.
Král Ferdinandus sadil jest sám osobně konšely městské v Starém a Novém Městech pražských.
Kometa hvězda ukazovala jse na obloze nebeské, pouštěje od sebe paprslek dlouhý ku poledni.
A toho také roku při památce sv. Voldřicha při východu vidína jsú tři slunce pojednou vyšlá, čistá, jasná, z dáli jedno od druhého na hony zdýli.
Umřel pan Jošt z Rožmberka.
Umřel pan Mikuláš Trčka z Lípy, syn starého pana Mikuláše Trčky vlašimského. Bohatý byl.
Ve čtvrtek před památkou Seslání Ducha sv. na apoštoly vyhořal hrad pražský sv. Václava všecek, kostely všeckny, zvonové se slili, hrobové svatých a čisté mnohé drahé věci, dcky zemské všeckny a všeckna stavení krom Černé věže a Daliborky, též Hradčany všeckny kromě sedmi domův, též Menší Město pražské pod týmž hradem pražským; sotva ho třetí díl zůstal. A ten oheň vyšel jest z domu pana Ludvíka z Kutnštejna v Menším Městě pražském a odtad všeckno jiné jse zapalovalo. A vyšel ten oheň v hodinu dvacátou, při čemž také něco lidí uhořalo. Stala jse I škoda veliká království Českému.
Okolo památky sv. Bartoloměje turecký císař lid český v Uhřích u Budína porazil a vzav Budín, jej osadil. - Nota. A tak Budín, stolice přední království Uherského, v moc pohanskou jse jest dostala.
Židé v Čechách vypovědíni jsou, aby jse do termínu sv. Martina z země České vystěhovali. A když jse pak ti židé, jmaje glejt královský, k městuom Žatci a Litoměřicím dostali, tíž měšťané je zabravše, něco jich i zbili, pročež potom těžkost měli.
Ve středu před památkou sv. Ducha shořalo město Lince v Rakousích z gruntu, zámek toliko zůstal. V neděli před památkou sv. Víta pan Jan Firšic mladý zabil pana Ludvíka z Gutenštejna v Praze na Novém Městě před Železníkovy.
Kníže brunšvické vyhnán z země své od knížat jiných. Král Ferdinandus jel z království Českého do města germanského říšského Špejru, a nežli odjel, učinil nejvyšším purkrabím pražským pana Volfa z Krajku a nejvyšším kancléřem království Českého pana Hendricha z Plavna a nejvyšším sudím pana Jana Popela z Lobkovic.
Lid vojenský znamenitý táhli do Uher proti Turku. Nic tam nedovedli.
N. Litobořský a N. Beřkovský, sekaje jse v Praze před Vaníčkovic, oba jse zabili a Jiříka Amchu zranili.
Vítr svrhl krov nový s palácu na hradě pražském a hrom srazil makovici pozlacenou na věži mostu pražského velikého u špitálu. - Nota. A to snad bylo praesagium toho velkého pádu a neštěstí stavův království Českého.
Při času památky sv. Václava nemalý počet lidu českého vojenského táhli s králem svým Ferdinandem do Uher retovati země uherské. Ale prve nežli přitáhli, Turci dobyli Ostřehoma a Bělehradu. A tak vždycky zmeškáno a naši, nic tam nedovedše, domů jse vrátili.
Hádka těžká byla v sněmu mezi stavy a králem o přitištění pečeti zemské služebným na osmdesáte tisíc od některých, bez dovolení země.
Král Ferdinand rozkázal jíti v Praze N. doktora, kazatele slova božího, kterýž v Tejnském kostele byl přisluhoval a slovem krále vypovědín byl, jsa propuštěn z vězení Mihulky; ale jest vyšpehován a zase vzat a na Křivoklát do vězení dán. Byl tam dlouho; potom opěty vypovědín.
Lid český, vzavše formu od lidu vlaského, chodili s krátkým oděvem až po prdel; pyšní, smilní, nesvorní, nic na to nedbaje, že jse cizozemci v zemi jich osazovali. Turkuom pak v Uhřich nikterak odolati nemohli a nic nedbali.
Židé, jenž předešle z Čech na věky vypovědíni byli, zase jse do Čech pomalu loudili.
Král Ferdinand s knížaty a pány soudci zemskými odsoudil pány Šliky, a dáni jsou na Bílou věž na hradě pražském do vězení. Jména jich: Jeronym, Lorenc, Kašpar, Mauric a Hendrich. A Jan Popel z Vesce, kulhavý, odsouzen jest hrdla na soudu zemském a dán do vězení Daliborky.
Kníže brunšvické jat jest vojensky i s Karlem, synem svým, od Filipa, landkraběte z Hes.
Brichca, řezník v Žirovnici, přistihše ženu svou se panem Kryštofem, synem pana Albrechta z Kutštejna, zabil téhož pana Kryštofa nožem řeznickým, pročež týž Brichca potomně sťat jest; nebo byl poddaný týchž pánuov z Kutštejna.
Vilém Hanykéř na Nebovidech zastihl Alžbětu, ženu svou, pěknou, mladou, s Janem, synem pana Zdeňka Materny; zavázal ho slibem, aby jse před soudem zemským postavil, a ženu zahnal.
Anna, dcera krále Ferdinanda, královna polská, jest v Polště otrávena.
Král Ferdinand odňal pánům Šlikům Jochmstal, hory stříbrné.
Vína dobrého dosti bylo a šenkován jeden žejdlík po sedmi malých penězích.
V pátek před sv. Matějem apoštolem památkou vejborný učitel a kazatel slova božího Martinus Lutherus zemřel v Eisleben, vlasti své, a potom do Witmberka vezen a v kostele hlavním jest pohřben. - Nota. O jehožto učení veliké nevole a nesnáze vznikly jsou v křesťanstvu.
Mnoho Němcuov v Čechách na úřady vsazeno všudy; a ti přirozené Čechy, jak mohli, sužovali.
Válka veliká vojenská byla v říši pro víru a religion mezi císařem Karlem, toho jména Pátým, hišpanským etc. králem, a některými knížaty říšskými germanskými a puntovníky jich, z nichž principálové byli: Johannes Fridericus, kníže saské, churfiršt, a Filipus, landkrabě hesské, kteříž nikterakž nechtěli od Lutherova učení upustiti, sprotivivše jse v tom témuž císaři i papeži, biskupu římskému. Skrze což jse stalo a až posavád děje škodlivé křesťanuov rozdvojení a protivenství.
Manželka pana Jana z Pernštejna sprotivila jse témuž manželu svému a nedala ho pustiti na zámky Trenčín a Fryšták, až potomně dána jest do vězení.
O středopostí někteří páni zemští, též z rytířstva, též Pražané a jiná města kromě Plzeňských, Budějovických a Mostských, učinili jsou mezi sebou zápisy pod pečeťmi svými, a sebravše lid vojenský, vyslali jej k Bečovu, volivše pana Kašpara Pfluga z Rabštejna za hejtmana. A na vyhledávání toho při nich od krále jich Ferdinanda proti Johannesovi Fridrichovi, churfirštu, knížeti saskému, a jeho puntovníkuom s týmž králem svým táhnouti a pomáhati odepřeli. Nebo tejž churfiršt saský a Filip, landkrabě hesský, s jinými některými pro učení Lutherovo, jehož jse přidrželi, do achtu dáni. Toho potom Čechové hořce zakusiti museli, jakž jse dáleji najde I poznamenáno. Nebo brzo potom léta následujícího tejž churfiršt saský poražen a jat jest, i Filip, landkrabě z Hes, jest dosažen; oba jse v moc císaře Karla, bratra krále Ferdinanda staršího, dostali; však potomně milosti dostavše, jsou na jistě jim vyměřené artikule propuštěni, a témuž Johannesovi Fridrichovi, knížeti saskému, churfiršství odňato a strejci jeho knížeti Mauricovi, jenž s císařem Karlem a bratrem jeho králem Ferdinandem držel a jim nápomocen byl, dáno jest a přivlastněno.
Obleženo jest město Lipsko v Míšni vojensky od knížete saského Johannesa Fridricha, churfiršta, kteréžto město bylo od něho odstoupilo. Po porážce nadepsaného Fridricha, knížete saského, v pondělí ante festum s. Bartholomei apostoli z rozkázání Ferdinanda stínáni jsou v Praze na Hradčanech: Václav Pětipeský, Bernard Barchanec, Jakub Fikar z Vratu od Kos, primas Starého Města pražského, a Václav, soukeník z Nového Města pražského, pro to pozdvižení a spuntování těch, kteří s králem svým Ferdinandem proti churfirštu saskému Johannesovi Fridrichovi táhnouti a pomáhati odepřeli; jiní někteří také zjímáni, u pranéře mrskáni, zvypovídánl, zmučeni; někteří u vězení v domích svých zůstaveni; někteří od všeho zutíkali. Nebo král citoval mnohé ku právu k tomu a na to osazenému, a právem na ně nastoupil; kteří jse nestavěli, ti cti, hrdla, statku odsouzeni jsou, a mandáty královské, patenty, na ně k zjímání jich vydávány byly; kteříž jse pak stavěli, zvláště z měst stavu třetího, ti kleče na milost jse králi dávali; potom statky, privileje, svobody, střelby, zbroje etc. pobrány, a tak trestáni jsou. Klesla tu sláva království Českého, zvláště pánuov Pražanuov, žalostivě a nenabytě.
Před tímto pádem českým, tohoto léta ve čtvrtek po památce Conversionis Pauli , umřela jest manželka Ferdinanda, českého, uherského etc. krále, Anna, dcera Vladislava, českého a uherského krále, a pohřbena jest v hlavním kostele na hradě pražském. Jistěť jesti byla dobrotivá paní a pravá máti a Hester národu českého.
Město české Chrudim vyhořalo.
Čeněk Dašický zabil Václava Popela z Vesce v městě Kolíně Novém nad Labem.
Jaroměř město vyhořalo.
Stala se jest bitva polní krvavá v Germanii říši v neděli před památkou sv. Markety mezi Albrechtem, markrabětem brandenburským, a Mauricem, knížetem saským. A tu jest týž markrabě poražen a Mauricius, zvítěziv a jsa v té bitvě postřelen, třetího dne umřel. V kteréžto bitvě také dva synové knížete brunšvického, jenž při Mauriciovi byli, zahynuli, i jiných nemálo rytířských lidí z obojí strany; nebo jse valně spolu bez fortele na pěkných loučných rovinách potkali a sestřeli, zvlášť rejtarstvo. - Nota. Tato bitva a nepřátelství mezi těmi pány stala se proto, že po obdržení císaře Karla a bratra jeho krále Ferdinanda nad Johanesem Fridrichem, knížetem saským, a Filipem, landkrabím hesským, vítězství, i nad jinými jich společníky, a o pokoj jse jednalo; ale Albrecht, markrabě brandenburský, svadiv jse s Mauricem, saským knížetem, k nižádnému pokoji svoliti nechtěl, ale vojensky mečem, ohněm a šacováním země jiných knížat, zvláště biskupuov, hubil a plundroval. Pročež se na něj král Ferdinand a kníže Mauric s jinými svými v tom společníky spuntovali, aby naň vojensky taženo bylo, což Mauric na sebe, ačkoliv s ním předešle v přátelství a tovaryšství byl, vzal. A tak sobě odpověděvše, tu bitvu svedli mezi sebou, v kteréž markrabě jsa poražen pravil, že převrhl káry, však že musí zase celý vuoz přihotoviti. Shledavše pak zase nětco lidu a chtěje jse mstíti, jest po druhé poražen, a zůstávaje v achtu, do kteréhož byl dán, o všeckno přišel, a ujevše k markraběti bádenskému, příteli svému, tam jako exul smrti dochován jsa, umřel a v Pforchejmu jest pohřben. Příze pak jmenovaní, Joanes Fridericus, kníže saské, a Filipus, hesský landkrabě, jenž v moci císaře Karla byli, a je u vězení svém měl, domů byli (však zlechčeni) na vyměřené jim artikule a pokuty propuštěni a navráceni. - Nota. Nadepsaný Johanes Fridericus Saxo, byv vězněm císařským, dáno mu jménem císařským znáti, chce-li život svuoj zachovati, aby lutheriánské učení opustil a k římskému náboženství přistoupil. Ale on tomu odepřel, davše na to odpověď rozumnou, takže vida císař v tom učení a religionu jeho stálost, při tom jeho zanechal.
Když pak tak říše zbouřena a v nesvornosti byla a obávati se bylo dalších rozbrojí, císař Karel vzdal správu císařství bratru svému Ferdinandovi, českému a uherskému a již i římskému utvrzenému králi, z Germanie do Hišpanie, království svého dědičného, jse navrátil. Král pak Ferdinand, dav jse s knížaty germanskými v sněmování a porovnávání, ty nevole a různice, jak moha, pokojíce, až k tomu přivedeno, že pokoj učiněn a religion evanjelitský v hořejší Germanii žádajícím jest osvobozen, však z mušení a proti vůli papeže, biskupa římského. A pod tím předce nenávist jedněch proti druhým zůstává, světské pak věci, jak kdo může, sobě osobuje a Turek pohan míří křesťany jako vlk berany spolu jse trkající, až Pán Bůh sám tomu všemu konec učiní svou všemohúcností a spravedlností. Nebo církev Krista Pána, syna božího, musí protivenství trpěti až do světa skonání.
Mandát vydán od krále Ferdinanda, aby zase kněží na fary dosazováni byli a kdo co od záduší odňal, aby zase navráceno bylo.
Zemřeli toho roku pan Hendrich, kníže z Plavna, u vojště v říši, byv nejvyšším kancléřem království Českého, též pan Zdislav Berka, nejvyšší hofmistr, a pan Volf Krajíř, nejvyšší purkrabě pražský. A potom obnovení jsou ouřadové zemští v království Českém. Pan Jan mladší Popel z Lobkovic učiněn nejvyšším purkrabím pražským, pan Jan Popel starší z Lobkovic, nejvyšším hofmistrem, pan Adam z Šternberka nejvyšším komorníkem, pan Jan z Valdštejna nejvyšším sudím, pan Joachym z Hradce nejvyšším kancléřem.
Sněm držán byl v Praze, na kterémž berně svolena a při tom nařízeno: Kdo by lál a hromoval, aby do trlic dáváni byli, a kdo by o plnou připíjel, aby deset kop pokuty dal. Ale to v nic přišlo.
Na podzim arcikníže Ferdinand, syn krále Ferdinanda, táhl vojensky s velikým vojskem do Uher.
Ferdinandus král vypravil jse do Frankfurtu při Mejnu, města říšského, k utvrzení sebe na císařství.
Eodem anno umřel jest pan Jiřík Gerštorf v Praze, jsa podkomoří království Českého; po něm vložen jest ten ouřad na pana N. Bechyni.
Krupobití velikou škodu učinilo na městě Čáslavi a okolo téhož města v půl míli, pročež jim berně do tří let odpuštěny.
Při památce sv. Martina král Ferdinandus a již císař přijel z Rakous do Čech do Prahy, jehož Čechové nařízením arciknížete Ferdinanda, syna jeho, jenž tehdáž v Praze zůstával, slavně vítali a s mnohými nástroji a přípravami, že jse bylo čemu podívati. A hned po čtyrech dnech přinešeny jsou noviny, že císař Karel v Hispanii umřel, a tak jse ta sláva a veselost v zármutek obrátila. A nový císař Ferdinandus se všemi dvořany svými do černých dlouhých šatuov jse odíli na znamení zármutku; kterýžto křtalt tu tehdáž se Čechům začal; čehož přednější po smrti přátel svých následují a dušičku čistě zapíjejí.
Vydán mandát od císaře Ferdinanda, aby se nižádní do sborův bratrských nescházeli zjevně ani tejně.
Pan Jaroslav z Pernštejna ujel z země pro dluhy; potom brzo umřel.
V městě Brodě Českém jeden tovaryš řemesla pekařského, jsa páleným vínem opilý a zadělávaje těsto, upadl do díže a tak jse v té díži umrtvil.
N., pana Bořivoje purkrabí z Donína na Žehušicích manželka, rozená z Landštejna, odsouzena jest cti, hrdla, statku za příčinou, že sobě statky zápisné a duchovní do desk zemských kladla; potom jí to od Jeho Milosti císařské odpuštěno a na cti jest opatřena.
Král Maximilian, nejstarší syn císaře Ferdinanda, koupiti ráčil panství pardubické za čtyrykrát sto tisíc.
Umřel pan Karel z Žerotína, přední a milý dvořenín arciknížete Ferdinanda, syna císaře Ferdinanda, a pohřben jest v kostele velkém v městě Kolíně nad Labem.
Pan Jan Vok z Říčan sám jse zoufale zastřelil.
Okolo památky Božího těla 28/5 turečtí legátové byli v Praze u císaře Ferdinanda s listy, na kterých byl napsán titul takto: U víře Ježíše Nazaretského mezi jinými křesťanskými knížaty vyvolenému a velikomocnému císaři římskému Ferdinandovi, příteli nám milému, jehož ctnost a velebnost at prospívá na věky.
Kněží svátost večeře Krista Pána pod obojí spůsobou podávající hádali a soudili jse o ceremonie církevní před soudem zemským.
Urozený a statečný rytíř pan Burjan Trčka z Lípy učiněn jest podkomořím království Českého.
Mřeli lidé zhusta v Jihlavi, v Hradci Králové nad Labem, v Čáslavi, na Horách Kutnách, v Kouřimi.
V pondělí před památkou Narozeni blahoslavené Panny Marie král Maximilian, nejstarší syn císaře Ferdinanda, slavně do Prahy přijel, a ve všech jeho houfích nejpěkněji jeli uherští husařové. Potom tejž král Maximilian korunován jest na království české a hned nazejtří, den památky sv. Matouše, Maria, manželka jeho, jest k témuž království korunována.
Téhož roku tejž král Maximilianus korunován jest v říšském městě Frankfurtu Mejnu k římskému království.
Pan Vilém Trčka přijat jest do stavu panského v království Českém.
Ferdinandus, císař křesťanský, a císař turecký učinili mezi sebou příměří do osmi let.
Při času památky sv. Ducha veliké, hrozné povodně byly v Čechách, a jakž praveno, po všem světě rozvodnění veliké bylo vod, dělavše škody veliké.
Nadepsaný král Maximilian jest korunován k království uherskému ve středu; den památky Narození blahoslavené Panny Marie. A tak v jednom roce tří korun dosáhl.
Platilo toho roku obilí: pšenice po dvacíti, žito po čtrnácti, hrách po dvamecítma, oves osmi groších alb.; víno uherské po devíti, moravské po 6 penězích bílých.
Jan Montan z Biganče vsazen do železné klece v Praze u šatlavy staroměstské; potom mu dány tři pardusy a z Prahy vypovědín proto, že jmaje zápověď od vrchnosti, aby k Petržilkovuom nechodil, toho prázen býti nechtěl, a žerty z toho maje, o Filipíně žertoval a šprýmoval.
V neděli ante festum Jacobi apostoli Antonín, arcibiskup pražský, oznamoval v kostele na hradě pražském na kázaní, aby každý, kdož by jen chtěl, mohl a svobodu jměl velebnou svátost těla a krve Krista Pána, syna božího, přijímati pod obojí spůsobou bez překážky všelijaké. A to že dovoleno jest na concilium tridentském.
V outerý den památky sv. Jakuba apoštola v Vídni, městě rakouském, umřel jest císař Ferdinandus, český a uherský král, arcikníže rakouské. Byl králem v Čechách dvaceti a osm let a císařem šest let. Po některém pak čase do Čech na hrad pražský jest převezen a v kostele hlavním pohřben. - Nota. Veliké různice, nevole a nesnáze za časuov jeho králování, zvláště o religion v náboženství křesťanském byly, a berně jse ukládaly prvé nebejvalé, potom v Čechách zobyčejené. Tento Ferdinandus byl jest syn Filipa, krále hišpanského, vnuk císaře Maximiliana Prvního toho jména, bratr mladší císaře Karla, toho jména Pátého, vše z domu rakouského pošlých, z rodu hrabat habšpurských, z králův franských pošlých; a dostal k manželství Anny, dcery Vladislava, českého a uherského krále, syna Kazimíra, krále polského; kteréhožto Vladislava sobě byli Čechové po smrti krále Jiřího z Kunštátu jinak Poděbradského králem svým zvolili a učinili. A tak po té královně Anně, manželce téhož císaře Ferdinanda (s níž mnoho dětí splodil), arciknížata rakouská nápad a právo dědičné posloupně k království českému míti jse praví a sobě pokládají, proti čemuž Čechové právy a svobodami svými se zastírají a svobodné volení sobě krále míti chtějí jako prve. Příze jmenovaný císař Ferdinand byl zrostu nevelkého, suchý, s odevřenými ústy, maličko nahrbovatý, očí dosti velikých, nosu hrbovatého, bílé tvářnosti, vlasuov prostých, ouduov tenkých, řeči náramně spěšné, mysli vysoké, přitom hněvivý a mstiteldný a vtipu vostrého. Mnoho Čechuom svobod odňal, zvláště po pádu jich příze oznámeném.
Antonius, arcibiskup pražský, počal světit kněží svátost večeře Krista Pána pod obojí spůsobou podávající.
Pan Joachym z Hradce, nejvyšší kancléř království českého, jeda z města rakouského Vídně od císaře Maximiliana, když jel přes most dřevěný vídeňský, most ten s ním jse probořil, a on, upadše s vozem i s koňmi do řeky Dunaje, jse utopil. Že, co tehdáž před ním těžkých vozův formanských, naládovaných přes ten most jelo, toho jse nestalo. Boží dopuštění! Actum feria IV. ante Luciae.
Císař Maximilian, český a uherský král, byl na sněmu říšském v městě germanském Augšpurku s jinými knížaty a hrabaty říšskými. Na kterémžto sněmu nařízena a svolena jest veřejnost vojenská proti Turku pohanu. A tak jel potomně podle téhož nařízení veliký počet lidu vojenského z Čech do Uher s týmž císařem Maximilianem a arciknížetem Ferdinandem, bratrem jeho, s jinými knížaty, hrabaty a.pány etc. Ale nic tam platného není spůsobeno; nebo Soliman, císař turecký, jsa tam také sám osobně s velikou silou vojenskou, dobyl a vzal pevnost uherskou Siket, ztrativše tu šturmů čtrnácte a mnoho lidu; nebo Mikuláš hrabě z Serénu, jmaje sobě tu pevnost svěřenou, statečně se svými bránil, ale nemaje žádného retuňku (ačkoliv ten lid křesťanský silně polem leželi), zabit jest se všemi svými; hlava s něho sťata a císaři křesťanskému Maximilianovi na posměch do ležení jeho poslána. Při dobejvání té pevnosti scepeněl jest tu ten pohan Soliman, císař turecký, jehožto smrt tajena byla, a Turci druhou pevnost uherskou zradou vzali a opanovali. Mnoho to křesťanské vojenské tažení stálo, však bez užitku se zase rozjevše z Uher vrátili.
Umřel jest pan Jan mladší Popel z Lobkovic dominica Jubilate, jsa nejvyšším purkrabím pražským.
V království Franském v městě hlavnim Paříži evanjelitští, jinak řečení hugenotové, podvedeni jsou hrozně od krále svého Karla a máteře jeho Kateřiny de Medices, rozené Vlašky, a jiných jich v tom společníkuov a puntovníkuov; takže jsouce tíž hugenotové zvaní od téhož krále a královny do Paříže k svatebnímu veselí Hendricha, krále navarrského, pod příměřím a slibem pokoje, jest jich tu zrádně zmordováno do třicíti tisic lidu, a tejž král navarrský s některými jinými jat jest: i jiných mnoho lidí vzácných jest zahynulo; ostatní z nich, jak mohli, zutíkali. Nad tímto hrozným ,a žalostivým skutkem tejž král s královnou a papež, biskup římský, velkou radost jměli a triumfovali, jako by juž všeckno vyhráli a přemohli. Ale skrze ten takový účinek větší nenávist, rozbroj, pozdvižení a těžší války vojenské v království Franském spůsobili a obnovili. Nebo nad tím skutkem zhoršili jsou jse mnozí, zvláště některá knížata germanská, kteráž potomně týmž hugenotům pomáhali.
zpět na obsah 
Další: Léta 1532-1549