|
- Dačický | - Prostopravda | - |
Šel jsem včera k Masopustu,
jmaje tam drstnatou cestu.
Čert s Bachusem tam seděli,
nejvyžší správu drželi.
Svobodu opanovali,
na žádného nic nedbali
žrali, pili, hodovali,
Cnost a Pobožnost vyhnali.
Potom poslali pro Svádu,
dal jim Šatanáš tu radu,
Hněv Marsa vždycky podštíval,
na mne škaredě vošklíbal.
Pilně jsem všeho doslejchal,
Grobián blil, prděl a dmejchal.
Když mne pak od sebe zbyli,
dva mezi sebou zabili,
některé při tom skurvili.
Tak Masopust okvasili.
Odtad jse pak jinam brali,
všickni spolu pospíchali
na jakési posvícení.
Žádnáť při nich kázeň není.
Stresceť Pán Bůh takovú zběř,
nepomůžť jim ani papež.
Tomu každý jistotně věř,
neb nařízení takové
jsou Šatanoví svátkové.
Masopust jest věc pohanská,
vloudila jse do křesianstva
skrze Antikrista zlého,
bezbožné nálezky jeho.
Jestiť peklo i pro něho.
Hrozná pokuta takových
masopustníkův bezbožných!
Toho Šatan potvrzuje,
tím všeckno zlé provozuje,
neb on masopust vymyslil,
papež jej v kalendář vpleštil,
tím církev křesťanskou zlechčil
a slovo boží opustil.
Opovržmež Masopusta,
přidr[ž]me jse Pána Krista,
abychom rozkoše věčné
dostali v slávě nebeské.
Amen.
Další: