Poznámky

ke straně 415

415.1 O úloze bratří českých v této době, pro dějiny české předůležité, zprávy zajímavé podává Rezek ve spise svém "Zvolení a korunování Ferdinanda I. za krále českého" (str. 41-42), Bratří nejprve se ustanovili, žádného cizince za krále nepřijímati, a kandidovali sami za krále Vojtěcha z Pernšteina. Ale upustili od této kandidatury, ježto pan z Pernšteina pevně přidržoval se strany bavorské, a horlivě snažili se o zvolení Friedricha, knížete lehnického, vnuka Jiříka z Poděbrad, vynášejíce jeho dokonalou znalost jazyka českého. Ale lutheranské vyznání knížete toho činilo nepřekonatelnou překážku zvolení jeho, takže bratří upustili i od této kandidatury a spojili se se stranou rakouskou neboli rosenberskou i pracovali o urychlení volby arciknížete Ferdinanda za krále českého proti většině stavů která přála vévodům bavorským.

415.2 Učení bratří o svátosti oltářní velmi často se měnilo, ale z Lukášových definicí poněkud kroucených nevyplývá zajisté přítomnost těla a krve Kristovy skutečná . Katolíkům však popírání skutečné přítomnosti bylo bezbožností a rouháním. Roku 1547 bratří velice se přiblížili k učení Lutherovu, ale nikoli bez dvojsmyslnosti a skrytých výhrad.

ke straně 416

416.1 Mandat Augšpurský uveřejněn byl od Gindelyho str. 511.

416.2 Slova Černého viz u Gindelyho I. str. 513. O br. Janu Černém viz díla našeho str. 394.

416.3 Listiny konsistoře utraquistické potvrzují bohužel velmi jasně toto svědectví Černého: srovnej na str. 215 list konsistoře k některým městům, kterým zvídá, zda sbory bratří byly zavřeny; viz též str. 220, 231, 238 a j.

ke straně 417

417.1 Schweinitz str. 270.

417.2 Panství Litomyšlské v pokutu za účastenství v odboji r. 1547 odňato panu Bohuši Kostkovi z Postupic, Turnov panu Adamu z Vartenberka, Brandýs nad Labem, po němž Ferdinand I. již dávno dychtil pro zvláštní pohodlí k honbám, vzat panu Arnoštu Krajíři z Krajku. Bydžov a Chlumec obdržel král od Jana z Pernštýna změnou za statky Hradeckých a Mýtských. Jan z Pernšteina zemřel dne 8. září 1548. Nejstarší syn jeho Jaroslav, jenž zdědil hlavně statky české, ohlásiv mandát královský proti Jednotě, rozkázal bratřím, kteří sbory své měli v Rychnově, v Kostelci nad Orlicí, Solnici, Žamberce, Kunvaldě, Javorníku a v Pardubicích, aby buď od víry své upustili nebo v době králem vyměřené se vystěhovali. K rozkazu královskému podobné nařízení vydal i sám Arnošt Krajíř z Krajku v Mladé Boleslavi, kterou přijmouti musil v manství od krále.

ke straně 418

418.1 Hora Karmel byla v Mladé Boleslavi, v starém klášteře minoritském. Všecken život Jednoty soustřeďoval se v jejích domech sborních neboli sborech. Tu konala se služba boží, vyučovaly se děti, čekanci připravovali ku kněžství, tu bydleli kněží a jahnové, tu přijímali se hosté. Hora Olivetská byla v Litomyšli.

418.2 Viz u Schweinitze str. 281.

ke straně 420

420.1 Hlavní pramen pro události tohoto vězení jest Život Jana Augusty připisovaný Blahoslavovi, ale v skutku dílo Bílkovo. Pečlivě vydán jest v 3. svazku Českobratrské biblioteky nákladem spolku Komenského v Praze 1880.

ke straně 423

423.1 Chlumecký str. 77.

ke straně 424

424.1 Zpráva Dr. T. Jordana o sněmu brněnském r. 1550 uvedená od Gindelyho I. v pozn. 85 na str. 517.

ke straně 426

426.1 V měsíci březnu 1554 pan Arnošt Krajíř z Krajku obdržel přísný rozkaz královský proti pikartům: sborní domy jejich měly býti zabaveny a všickni, kdo by trpěli shromáždění jejich, přísně potrestáni. Druhého dne po přijetí tohoto rozkazu konáno slavné posvěcení nového sboru Mladoboleslavského. Zároveň Krajek s mnohými pány v listě k arciknížeti protestuje proti obžalobě z kacířství, nepopíraje jinak příslušenství svého k Jednotě. Ku konci roku 1554 přichází nové nařízení, obsahující předešlá ustanovení přísná pro celé Čechy, ale nikoli jen pro statky Krajkovy. Gindely I. str. 371 a násl.

ke straně 427

427.1 O synodu ve Slezanech viz Dekrety Jednoty bratrské str. 184: o potvrzení sněmem boleslavským roku 1558 viz str. 185.

427.2 Sněmu široce ukázáno a přečteno z dekretů staré svolení Jednoty, aby čtyři bývali biskupi a ne jeden způsobem papežským (Synod ve Slezanech, Dekrety str. 183.).

427.3 Viz nálezy Přerovské z roku 1562, Dekrety str. 208. Jest to pravé nařízení administrativní, určující povinnosti a práva úzké rady, bískupů, sudího a písaře nebo písařů Jednoty. Biskupové jsou úplně závislí na radě; celkem živel světský směřuje ve všech oborech k zaujetí vždy většího účastenství v řízení církve.

ke straně 428

428.1 O této důležité stránce promluvíme ještě obšírněji.

428.2 Dekrety, str. 231.

ke straně 429

429.1 Frind, Die Kirchengeschichte Böhmens IV, str. 130. Volba Netolického je dosti nápadná; odpadl sic od Jednoty, ale byl v neustálých stycích s náčelníky strany pokrokové; byl i uvězněn, protože padlo naň podezření, že z tiskárny jeho vyšly listy potupné proti hofrychtéři Jakubu Fikarovi z Vratu. Zajímavé podrobnosti o politice Ferdinandově vzhledem k tisku nalezneme u Wiesnera, Denkwürdigkeiten der österreichischen Zensur; Stuttgart, 1847.

ke straně 430

430.1 O tomto jednání konsistoře s Ferdinandem viz Akta konsistoře utraquistické č. 431, 438-439.

ke straně 431

431.1 Za výsluhu zištný Mystopol z rozkazu královského obdržel roku 1550 kazatelství v kapli Betlemské a k tomu děkanské beneficium u sv. Apollinaříše. Naproti tomu stavové čeští, osmělení později vítězstvím lutheranismu v Němcích, roku 1555 odňali mu úřad administratorský a dosadili na jeho místo lutheransky smýšlejícího mistra Jana Kolínského, faráře u sv. Mikuláše na Starém městě. Srovn. Tomka v Čas. Čes. Musea 1848, str. 455.

ke straně 433

433.1 Vyzvání konsistoře ku králi je z roku 1549; jednotlivé mandáty po různu vydány roku 1552 a 1553; obecný mandat vyobcovací jest ode dne 8. ledna 1554. Téhož roku počíná úřadovati komise Plzeňská. Akta konsistoře utraquistické obsahují celou řadu listin svědčících o úsilí velmi rázném za příčinou obnovy kázně a jednotné víry v duchovenstvu, jež dle jména záviselo na ní. Viz také v Jednáních a dopisech konsistoře katolické č. 676, 699, 700, 703, 705, 706 a 707.

433.2 Frind, "podrobení sekt dařilo se nejlépe" str. 130.

ke straně 435

435.1 Ferdinand tehdáž nebyl příliš za dobré s bratrem svým, který přál si, aby syn jeho Filip zvolen byl za krále římského, a Karel V. měl ho v podezření, že srozuměn je s nespokojenci.

ke straně 436

436.1 O záměru španělském viz K. Lanze, Staatspapiere zur Geschichte des K. Karl V. Stuttgart 1845 a Correspondenz des K. Karl V., 3 Bd. Leipzig 1844-1846. Proti Filipovi Ferdinand sblížil se s kurfiřty protestantskými a věrně zachoval ustanovení smlouvy Augšpurské.

ke straně 438

438.1 Frind, str. 110. Episoda tato padá však do doby pozdější (r. 1573).

ke straně 439

439.1 Wolkan, Beiträge zu einer Geschichte der Reformation in Böhmen, str. 4, 9 a násl. V této krajině kolem Ústí, Teplice, Krupky, píše jesuita Jan Miller, kacířství zřídilo řadu hnízd a jedem svým potřísnilo tolik žáků jako vůbec býlí rychle a lehce roste - že za málo let žilo v městech, městysech a vsech více špatných než dobrých křesťanů.

439.2 Borový, Antonín Brus z Mohelnice, arcibiskup Pražský, Praha 1873, str. 114 a 108. Práce Borového podávají nejvzácnějších příspěvků ke studiu náboženského stavu v Čechách ku konci XVI. století. (Srovnej doplňky k životopisu Pražského arcibiskupa Antonína z Mohelnice, jež podal Jos. Jireček v Čas. Čes. Musea 1883 str. 603-605. Tu vytčen i pravý tvar rodinného jména arcibiskupova Prus na místě nesprávného Brus.

ke straně 440

440.1 Gindely, I. str. 466.

ke straně 441

441.1 Borový uvádí dosti hojný počet význačných podrobností. (Arcibiskup Brus z Mohelnice, str. 134. a násl.)

441.2 Historikové protestantští, pokud nespokojují se úvahami obecnými a do podrobna vyličují události, musí uznati, že šlechta nejeví velkou vážnost k svobodě svědomí. Akta obou konsistoří a úřední prameny, o něž opírá se vypravování Borového a Frindovo, nepřipouštějí žádné pochybnosti o skutečnosti těchto zlořádů. Ale katoličtí dějepisci opět z příkladův uvedených vyvozují úsudky příliš obecné. Nemírně užívá se od nich slova pronásledování; tu a tam děje se nátlak poněkud drsný, ale skoro vždy bývá marný.

ke straně 442

442.1 Kašpar Schwenkfeldt (1499-1561). Oddaným jsa stoupencem ideí opravných, oddělil se od Luthera v otázce svátosti oltářní. Je to jeden z největších duchů a nejušlechtilejších srdcí zbuzených reformou. Protestoval proti všelikému tyranství jak proti Lutherovu nebo Zvingliho tah proti papežovu, domáhal se svobody křesťanské "ne svobody těla, ale i ducha a svědomí". Některými stránkami učení svého a váhou, jakou kladl na čistotu života, upomínal na bratry. Viz Kadelbacha, Geschichte Schwenkfeldts und der Schwenkfeldtianer in Schlesien, Oberlausitz und Nordamerika (Lubaň 1861).

ke straně 443

443.1 Za administratora zvolen od stavů Matěj Lounský, farář v Nymburce, jeden z kněží lutheransky smýšlejících, na něž žaloval Gelastus.

443.2 Borový, Die Utraquisten in Böhmen, str. 8. - Tomek, O církevní správě strany podobojí v Čas. Čes. Musea 1848, str. 457. Za administratory ustanoveni jsou od krále pověstný Jan Mystopol, děkan sv. Apollinaříše a kněz Martin Mělnický, farář u sv. Mikuláše na Malé straně. "Mystopol a jeho konsistoriani bratrovali s Jesuity, a na vzájem ku pronásledování pikartů a jiných kacířů sobě byli nápomocni." Po smrti Mystopolově (1568) v čele konsistoře stál Martin Mělnický (1568-1572).

ke straně 445

445.1 Říkával, že Němcům třeba povoliti kalich a sňatky kněží. O stycích Ferdinandových s konciliem Tridentským viz mimo díla všeobecná. Reimanna Ünterhandlungen Ferdinands I. mit Pius IV. (Forsch. z. deutsch. Gesch. 1866) a Sickela Zur Geschichte d. K. von Trident (Vídeň 1872).

445.2 Srovnej Sickela, Archiv für österr. Geschichte B. 45 (1871) a Reimanna Forsch. (1868).

ke straně 448

448.1 Frind, Urkunden über die Bewilligung des Laienkelchs in Böhmen unter König Ferdinand. Praha 1873 str. 11.

ke straně 449

449.1 Ibidem, str. 24.

449.2 Ibidem, str. 36.

ke straně 450

450.1 Důvody, pro které nebezpečno bylo příjímání pod obojí způsobou, s velikou přesností sebrány jsou v žádosti jesuity Pavla Thurna roku 1622: "pod pláštěm tím skrývají se kacíři; bylo dovoleno od papeže jen proti vlastní vůli jeho; praví věřící urážejí se jím a rozkolníci pozbuzují; nesnadněji jest víře katolické vrátiti ty, kteří přijímají pod obojí způsobou, nežli zatvrzelé kacíře" atd. (Frind, str. 43.)

450.2 Tak soudí Frind a Gindely. Borový jest mínění opáčného i uvádí zajímavý list arcibiskupův kardinalovi Gabrielovi Palaeotovi, ve kterém Prus pochvaluje výsledky nabyté: libovolný způsob přijímání, praví, sdružuje vždy víc a víc odchylné duchy, do jisté míry zdržuje nerozhodné v povinné jednotě, napravuje vinné a vrací zbloudilé... Nemalý jest počet osob ze stavu světského i duchovního, které jsme přivedli opět do církve. (Arcibiskup Brus, str. 51.) Jenom že list je z roku 1565, kdy výsledek bully sotva byl patrný. Svědectví arcibiskupovo v této věci nezasluhuje víry, a události potomní nezůstavují dle mého soudu žádné pochyby o tom,, jak málo příznivé výsledky mělo povolení kalicha.

ke straně 452

452.1 Kurie mimo jiné obávala se, aby nezdálo se, že potvrzuje konfiskace statků duchovních. Snad také upomínky na odpadnutí Konrada z Vechty přispívaly poněkud k zdrženlivosti papežů.

ke straně 453

453.1 Viz Borového, Antonín Brus, str. 8. a násl. - Frind IV., str. 132 a násl.

ke straně 456

456.1 Orlandini, Historia Societatis Jesu I.

ke straně 457

457.1 Petr Canisius narodil se v Nijmegech r. 1521. Jakožto žák zcela pravověrné university Kolínské byl přijat do tovaryštva od otce Le Févra, přispěl velice k zachování náboženství katolického v Kolíně n. R. Srovnej mimo všeobecné dějiny Langa, Geschichte der Jesuiten in Baiern (Norimberk 1819) a o stycích Ferdinandových s tovaryšstvem, Drüffela, Briefe und Acten. Karel V. naopak nepřál mnoho jesuitům, kteří mu činili velmi prudký odpor ve věcech interimu.

ke straně 458

458.1 Hinc procul esto Canis! pro nobis excubat Anser (Hus).

458.2 O zavedení jesuitů do Čech viz Frinda IV., str. 372. Srovnej obsažnou studii řed. T. Bílka "Tovaryšstvo Ježíšovo a působení jeho v zemích království Českého vůbec a v kollegiu Pražském u sv. Klimenta zvláště. Praha 1873.

ke straně 459

459.1 Ponebat suam Canisius operam Pragae jucundius multoque laetius quam Viennae, majoris spe fructus allectus. Národ český ... ad honestum ac rectum suo propensus ingenio. Orlandini str. 268.

459.2 Ibidem str. 399.

ke straně 460

460.1 Ibidem str. 368.

460.2 Tomek, oceňuje důležitost jich "pro historii divně slavného někdy řádu jesuitského v Čechách a pro historii českou v XVI. století, zvlášť vnitřnější", uveřejnil z nich nejdůležitější výpisky v překladu českém v Čas. Čes. Musea 1844.

ke straně 461

461.1 O všech podrobnostech vztahujících se ku působení jesuitův u vyučování viz Tomkovu Geschichte der Prager universität str. 160-172.

ke straně 462

462.1 Sluší připomenouti, že jesuité následovali příkladu daného jim universitou utraquistickou, Tehda počala se šířiti záliba pro divadlo, a žáci obyčejně bývali herci. Přijímání nových žáků (examen patientiae) bylo pravidelně provázeno představením. R. 1539 hrána byla v koleji Karlově Susana, a takový byl nával diváků, že dřevěná lešení pod nimi div se nezbořila. Kus byl opakován r, 1543 s takým úspěchem, že žácí musili dávati nové představení na hradě pražském před králem Ferdinandem a královnou Annou. Jireček, Staré české divadelní hry v Památkách staré literatury české sv. III.

462.2 Velmi zajímavé podrobnosti o těchto představeních čteme v Kořánově Českomoravské kronice sv. IV. str. 197 a násl. Praha 1881.

ke straně 463

463.1 Tomek, Geschichte der Prager Universität, str. 172.

ke straně 464

464.1 Paměti Jesuity uveřejněné od Tomka, v Čas. Čes. Mus. 1844 str. 203.

464.2 Borový, Arcibiskup Brus, str. 145.

ke straně 465

465.1 Zpráva Giacoma Soranza, Fiedler str. 215.

ke straně 466

466.1 Zpráva Jana Michiela, ibidem str. 239.

zpět na obsah