|
- Ezop | - Bajky | - |
Mnohem jest lépe v chudobě bezpečně živu býti nežli v bohatství pro strach a starostí schnouti a vadnouti. Jakožto báseň tato oznamuje.
Myš domácí přes pole vandrovala, a žádána jsouci od polní myši, aby u ní hospodou byla, od ní jest přijata a znamenitě v její malé dupce ctěna, tak že žaludy a ječmenem nakrmena byla. Když pak zase se vracela, svou cestu dokonavši, k polní myši se navrátila a jí prosila, aby s ní šla a také, co by měli, jedla. Tak se stalo. I vešli spolu do jednoho pěkného domu, v kterémž byla špižérna aneb sklep, plný rozlíčných pokrmův. Ty ukázavši domácí myš, řekla: "Mnedle, jez tyto dobré pokrmy, pokudžť se líbí, neb já jích mám na každý den nazbyt dostí." A když již rozličnejch pokrmův požívaly, tehdy přiběhl během klíčník a u dveří se rumploval. Myši, lekše se, utíkaly, domácí do díry sobě známé, ale přespolní nebyla tu dír svědoma, tak nevěděla, kam běžeti, než po stěnách sem i tam se drala, a již po svém životu byla pustila. Když pak ten šafář ze sklepu vyšel a dvéře po sobě zamekl, řekla domácí myš k přespolní: "Proč se sama děsíš tvým běháním a utíkáním? Mnedle jezme a mějme dobrou vůli a přebírajme se v těch pokrmích, nebo neboj se, zde se nemáme oč staratí, než toliko buďme vesely." Odpověděla polní myš: "Schovaj sobě své pokrmy a buď s nimi vesela, neb ty nemáš žádné starosti ani péče, ani také úzkosti aniž tebe také co trápí títo každého dne zámutkové; já také dobře a střídmě na poli míti se budu, a vždycky vesela budu, žádné péče o nic míti nebudu, žádného zámutku báti se nebudu. Ale ty vždycky pečlivá budeš, a nikdá sebou bezpečna nebudeš, vždycky na tebe pasti nastrahovati a léceti budou, aby tě polapili. Kočky tě ustavičně proháněti budou, a pro jich pokrmy bez přestání obecně všichni tebe nenáviděti budou."
Tato báseň trestce ty lidi, kteříž se s vyššími stovaryšují, aby od nich něco dosíci mohli, čehož jim štěstí nikdá nepůjčilo, aniž se jim kdy to podařilo. Protož mají lidé takoví pokojný život vyvoliti a raději bezpečnější sebou v svém malém obydlí býti, nežli toho žádati, což by jejich přirození nepříslušelo, aneb což by jim obyčejného nebylo.
