|
- Ezop | - Bajky | - |
Často to bejvá, že chválena bývá věc, jsoucí mnohem hodnější, aby haněna a hyzděna byla. Zase věc chvály hodná haněna bejvá.
Jednoho času přišel nad studnici spanilý jelen, v kteréž voda čistá byla jakožto křištál, aby pil. A sklonivši se, uhlédal jest na sobě velmi čisté a rozkladité rohy, tak že je sobě náramně obliboval. Ale pohleděv sobě na nohy, že by tenké byly, nelíbily mu se, tak že je sám haněl. A když on ty věci, nad tou studnicí stoje, přemyšloval, uslyšel myslivčí hlas a psův štěkání, běhání i hledání: a hned počal utíkati. Nohy jeho rychlé nesly ho přes stráně a hájoví přede psy až do lesa. Ten byl dřívím zarostlý a zahuštěný, tak že s těmi svejmi rozkladitejmi rohami nemohl proběhnoti, a tu jest od psův uhoněn i udáven. Vída pak již smrt před sebou, řekl: "Co jsem při sobě hyzdil a haněl, to mne před nepřátelí mejmi ohájilo, a což jsem chválil, to mne o hrdlo nyní připravilo."
Protož pomyslíti máme, což nám užitečného a dobrého jest, to abychom chválili, a což marného, to abychom hyzdili.
