|
- Ezop | - Bajky | - |
Někteří nevážní a ničemní, ježto za nic nestojí, a sami se velebí. Jakož v této fabuli Ezop o tom vypravuje.
Blecha vandrovala přes pole, vlezši do jednoho tlumoka, kterýž velbloud na sobě nesl, aby s ním šla, a kdež mínila, dovandrovala. I domnívala se, že by tím lepší býti měla, že by na takovém zvířeti jela. Když pak již byl večer, a na hospodu přijeli, sskočila blecha dolů s velblouda před nohy jeho a řekla: "Ssednu ale dolů, abych tě více neobtěžovala." I řekl velbloud k bleše: "Já děkují Bohu, že tebou kusa obtížen nejsem, ani také tím, žes odešla, nic mi lehčeji není."
Tu báseň ti pamatovati mají, kteříž větším a mocnějším ani k užitku ani ke škodě nejsou, avšak proto mnoho o sobě drží.
zpět na obsah 
Další: Člověk a divý muž