|
- Ezop | - Bajky | - |
Lidé, kteříž pěkných a lahodných řečí podávají a při tom nevěrní jsou, takoví těžce hřeší v srdcích svých, a touto fabulí se oznamují.
Vlk, jsa hnán od myslivce, utekl do jedné jeskyně. A porozuměv tomu, že by od pastýře vidín byl, prosil ho, aby outok jeho zamlčel a nepravil, kde by se skryl. K tomu ho napomínal o naději, kterouž by k dobrému štěstí míti mohl, že mu povědíti chce, toliko aby příčinou nebyl jeho bezhrdlí. A přes to, že nikdá toho myslivce ničímž neurazil ani mu čím uškodil, a za to že by přisáhnouti směl. I řekl pastýř k vlku, že mu není potřebí se báti, a aby sebou bezpečen byl, že mu chce jinou cestu ukázati. Přišed pak myslívec, prosil pastýře, aby jemu ukázal, kam by se ten vlk poděl, a řekl: "Prosím tebe, neviděl-lis tu vlka? Mnedle, ukaž mi, kde jest." Řekl pastejř: "A já viděl, tam hyn běžel - okazuje mu na levou ruku - tam musíš za ním jíti." A očima mrkal, ukazuje mu k jeskyni, v kteréž se byl vlk schoval. I neporozuměv tomu jeho mrkání myslivec, šel, hledaje vlka, na levou ruku, jakž mu pastýř rukou ukazoval, a velmi za ním pospíchal. Když pak již myslivec odšel, řekl pastýř k vlkovi: "Jakť se to líbí? Učinil-liť jsem službu, že jsem tě neokázal?" Řekl zase vlk k pastýři: "Jazyku tvému já velmi děkuji, ale tvým falešným očím to vinšuji, aby pro svou zradu osleply."
zpět na obsah 
Další: O voslu a o lvu