|
- Ezop | - Bajky | - |
Liška, vpadši do studně, z donucení meškala tam, nevědouc rady, jak vylézti. Tu kozel, žízní jsa svírán, když se octl u též studně, uhlídav líšku, vyzvídal, zdaž by dobrá byla ta voda. Liška pak svou nehodu přijavší za vděk, dlouhou chválu o vodě rozpředla, dokládajíc, jak zdráva jest, i přimlouvala mu, aby sestoupil. On pak nerozvážně seskočil z pouhé toužebnosti, a jakmile uhasil žízeň, s liškou uvažoval, jak nahoru. Liška tu pravila, že výhodu jakousi vymyslila ku spáse obou: "Budeš-li totiž chtíti přední nohy o zeď opříti, nakloně své rohy, já vyskočíc po hřbetě tvém i tebe vyvedu."
Když pak on na druhou ješte přímluvu ochotně posloužil, liška vyskočivši po hnátech jeho na hřbet vystoupla a odtud o rohy se opřevši, na kraj studně vyskočivši pryč se ubírala. Tu když kozel jí káral, že smlouvy přestupuje, obrátivši se řekla: "Milý brachu, však kdybys měl tolik rozumu, kolík máš na bradě vousů, jistě dříve nebyl bys sestoupil, než bys byl rozvážil, jak nahoru!"
Tak i z lidí moudrým třeba dříve ke konci činů hleděti, potom teprv je před se bráti.
