|
- Ezop | - Bajky | - |
Kteříž od přirození zlí jsou, ti těžce k dobrému navedeni budou, ani slovem ani bitím, rovně jako ten bejk, níkterakž se nepoddadí. Mladej, divokej bejk všemi obyčeji se protivil, rohy trkaje, jha na se vložiti nedal, tak že mu sedlák pilou rohy utříti musil, domnívaje se, že by tudy krotší byl a své divokosti zanechal. Potom pojav ho, do jha zapřáhl, aby na poli voral. Když se pak již rohami brániti nemohl, bil nohami. Nemoha pak pluhaře z zadu nohami dosáhnouti, že daleko napřed byl, kopal a zemi s prachem nohami sedláku mezi oči házel. Sedlák, votřásši sobě zase prach s hlavy, řekl z pravého srdce.- "Neníť div, že od toho bejka jsem přemožen, neb přirození jeho zlé vší dobroty prázdno jest. Protož nemůže on ani slovy ani bitím k dobrému přitažen býti, toliko od samého řezníka musí zkrocen býti."
