První stránka o narození a učení doktora Jana Fausta čarodějníka dalece rozhlášeného.

Doktor Faustus byl jednoho sedláka syn v Rodě při Weinmaru zrozený, kterýžto v Wittemberce mnohé příbuzné přátely měl, k tomu také rodičové jeho byli pobožní a křesťanští lidé, ano i strejc jeho, kterýž v Wittemberce usedlým a možným měšťanem byl, ten doktora Fausta v mladosti u sebe choval, jaka vlastní své dítě. Nebo nemaje žádných dědicův, přijal tohoto Fausta za svého syna a dědice, dal jej také do školy, aby se písmům svatým učil, ale on se takového pobožného předsevzetí strhl, a slova božího zle užíval. Protož my takové rodiče a přátely, kteřížby rádi byli všecko dobré a nejlepší viděli, (jakžto všickni pobožní lidé svým dětem vinšují, a k tomu náklonni jsou) zde omluvna činím, a jich v tuto historii nepřipojujeme. Také rodičové tohoto bezbožného dítěte ohavnosti a nešlechetnosti nedočkali, aniž ji spatřili. Však jistá věc jest, že jsou se (což každému v Wittemberce známo jest) tomu srdečně těšili, že strejc jejich jako za své dítě jeho přijal. A když potom tíž rodičové jeho výborný vtip a paměť při něm seznali, z toho jistě následovalo, že jsou též o něj velikou starost a péči měli, rovně jako Job v I. kapit. o své děti se staral, aby proti Pánu Bohu nehřešili. Přihází se při tom také často, že dobří šlechetní rodičové bezbožné a nezdárné děti mívají: Jakož se to na Kainovi (I. Mojž. 4. kap.), Rubenovi (I. Mojž. 49.), Absolonovi (II. Král. 15. a 18.) i na jiných mnohých spatřuje. Což se tuto proto přivozuje, poněvadž jich množství bylo, kteří na tyto rodiče mnoho sčítali a jim vinnu dávali (v čemž se tuto vejmluvna činí), jakoby taková nešlechetnost netoliko od nich se počala, ale že by on Faustus jí od svých rodičův jako v mladosti přijímal, k čemuž některé artykule přédkládají, totiž: to, že jsou jemu hned v mladosti ve všem vůli a folk pustili, a jeho pilně k učení nepřidrželi, to že jest jim rodičům také na zlehčení. Item, když přátelé jeho schopného býti uznávali, a že nemnoho chuti k písmům svatým měl, i k tomu se sám znal, také zjevně vůbec pokřik a rozprávka byla, že s čarodějnictvím zachází, měli jsou jeho od toho časně odvozovati a vystřáhati. Ale to všecko jsou zdání lidská, nebo oni tuto nemají zlehčováni býti, poněvadž žádná vinna na nich se nenacházela. A to o tom dosti buď povědíno. Přistoupíme dále k předsevzetí našemu.

Když pak již doktor Faustus tak bystrého a schopného vtipu k umění nakloněn byl; tu potom v examen od rektorův tak dalece přišlo, že jsou jej v magistrátu examinovali, a podle něho také šestnácte mistrův, nad nimiž on v odpovědech, otázkách, i důvtipnostech předčil a zvítězil, tak že svůj díl dostatečně se vycvičil, kdežto za doktora theologie jest vyhlášen. Při tom měl ztřeštěnou, nadutou a pyšnou hlavu, takže jej jen za spasitele vždycky myslícího měli. K tomu přichytil se zlého tovaryšstva, a písma svatá zatím pod lavici a za hřbet vložil, zahálčivě a bezbožně živ jsa (jakž o tom tato historia nížeji obšírně ukáže), nebo jest pravdivé přísloví: Kdo k ďáblu do pekla pospíchá, že ten zadržeti ani sobě zbrániti nedá. K té věci doktor Faustus našel sobě rovné, kteříž zacházeli s kaldejskými, perskými, arabskými a řeckými slovy, figurami, karaktery, čárami, zaklínáním, a což více km kouzedlnictví přináleží a se jmenovati může. Ty pak všecky jmenované věci byly toliko mámení ďábelská, kouzlení, čáry, umění daremná a pověrečná zaklínání, a jakž takové spisy, slova a jména vysloviti se mohou. To se doktorovi Faustovi dobře zlíbilo, protože zpytoval, cvičil se v nich ustavičně ve dne v noci, a potom nechtěl za zběhlého v písmích svatých jmín a držán býti, ale jsa světským člověkem jmenoval se doktorem v lékařství, a byl astronomem aneb hvězdářem. Jsa pak jako žertu lékařem, ponejprv mnohým lidem spomáhal svými léky, bylinami, vodami, kořením, traňky, recepty a purgacími. K tomu bez chlouby byl vejmluvný, v písmě svatém zběhlý, dobrou známost maje o Kristu Pánu, a že služebník znaje vůli pána svého jí nečiníc, dvojnásobně trestán bývá. Item, žádný nemá dvoum pánům sloužiti, Item, nebudeš pokoušeti Pána Boha tvého, to on všecko znaje v vítr pustil, a duši svou jako nade dveřmi na čas zavěsil. Protož jemu žádná vejmluva postačiti nemůže.

zpět na obsah Další: Kterak doktor Faustus lékařem jsa, ďábla zaklínal.