|
- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
Doktor Faustus jsa v mysli své po vykonání želení svého spokojen, ptal se opět ducha svého Mephostophila na regiment, ouřad, ouklady, mocnost, pokušení a ukrutnost ďáblova, kterak jest s tím se vším spočátku vůkol šel. Načež jemu duch odpověděl: Tato (prej) otázka tvá, na kterouž tobě světlou odpověd dáti mám, pohne tebou, Fauste pane milý, poněkud k zhoršení a rozmyšlení, čehož bys také ode mně žádati neměl, poněvadž se tu tajností našich dotýče, však nemoha proti tobě býti, i věz tehdy, že zatracený anděl hned, jakž ku pádu přišel, na boha i na všecky lidi zanevřel, a nad nimi všelijaké tyrranství provozovati usiloval, jako se pak až po dnešní den to vočitě spatřuje a to tím a takovým způsobem: Předně mnohý na rovný zemi padnutím se zabije. Druhý sám sobě provazem hrdlo odnímá. Třetí utopí se, jiný od jiného zabit a zamordován bývá, jiný opět v zoufalství a jiné hříchy upadá, když první člověk od Pána Boha dokonalý stvořen byl, toho jemu tolikéž ďábel nepřál, a protož také Adama a Evu oklamal, a je se všemi potomky jeho v hřích a nemilost Pánu Bohu uvedl. A toť jsou; milý Fauste, ti také oukladové a tyranství satana. Takový ouklad učinil i Kainovi, že jest bratra svého Abele zabil, a lidu israelskému, že se cizím bohům modlil, oběti obětoval, a s pohanskými ženami chlípně obcoval. Také mezi námi jednoho ducha máme, kterýž jest Saule k tomu přivedl, že jest se sám, jsouc v steklosti zapálený zabil. Též jiného jménem Asmodeusa, kterýž sedm mužův pro skutek chlípnosti jest udávil. Item jiného, kterýž 30.000 lidu k takové záhubě jest přivedl, že předně života i hrdla svá, potoom také i archu boží ztratili a o ni přišli.
Opět jiného jménem Beliale, kterýž jest Davida krále k tomu ponoukal, aby lid svůj sčísti dal, a za příčinou takového sčítání že jest 60.000 lidu smrtí zachváceno. Item též jiného, kterýž krále Šalomúna jest podvedl, aby se modlám a bohům němým klaněl atd. A tak nás duchův nesčítedlný počet jest, kteříž se při lidech držíme, a je k všelikým hříchům navazujeme, a jsouce rozptýleni po všem světě, vymejšlíme všelikou chytrost a šibalství, odrazujeme lidi od víry, a přivozujeme k hříchům a hanebnostem mrzkým, a tak se proti nim na konec posilňujeme, jakž nejzmužileji můžeme. Postavujeme se též proti Kristu, lid jeho na hlavu porážíme, opanujeme srdce králův a knížat tohoto světa, nasazujeme, aby slovu božímu a učitelům Kristovým místa nedávali, o čemž ty sám, pane Fauste; dobře věděti a na sobě poznati můžeš. Odpověděl jemu doktor Faustus: Cos pak tehdy mne tak opanoval a osedlal, medle pověz mi pravdu? A dí jemu duch: Ba takť jest pane Fauste, neb jakž jsme srdce tvé a myšlení tvá poznali, žádného jiného k předsevzetí tvému, a a k dovedení skutku tvého míti nemůžeš než s ďábly, i protož jsme také tebe více a více v myšleních tvých posilňovali, a udatnějším i opovážlivějším učinili, žes ani ve dne ani v noci žádného odpočinutí a pokoje v tom neměl, nýbrž jednostejně a bez přestání o tom přemejšlel, kterak bys kouzedlnictví a čarodějnictví dojíti a dosáhnouti mohl, anobrž také kdyžs nás zaklínal, tu jsme tehdáž také tebe opovážlivým učinili, že bys se raději ihned ďáblu byl vzíti dal, než bys od svého upustil, neb jsme srdce tvé čím dále vždy více posedli, a tobě v předsevzetí tvém posilu a folk dávali, kterak bys jednoho ducha z nás dostati mohl. Naposledy tebe i k tomu přivedli, že jsi se nám i s duší poddal, o čemž ty, pane Fauste, dobře víš. Jest tak, dí mu doktor Faustus: Již toho zjinačiti nemohu, sám jsem se oklamal a podvedl, a kdybych pobožná křesťanská myšlení měl, a ku Pánu Bohu modlitbami svými se byl obracel, a ďáblu v srdce mé vkořeniti se nedával, toho všeho se vyhnul a vyvaroval, i byl bych také takového zlého na sebe, též tělo a duši mou neuvozoval. Ale ach co jsem učinil? Odpověděl jemu duch: Ty věz, cos učinil, tobě se o to starati potřebí bude. A tak s tím doktor Faustus od ducha svého smutně odešel.
zpět na obsah 
Další: Hádání o ohni pekelním, kterak učiněn, a jaký jest, jaké muky, mučení a trápení v něm jsou.