|
- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
Když pak D. Faustus byl slíbil a připověděl, vzložil na ducha hned ráno na druhý den, kdyžkoli před sebe od něho povolán bude, aby v způsobu a šatech mnicha jednoho, řádu jistého s zvoncem se ukázal, však prvé některé znamení od sebe dal, aby tudy skrze takové zvonění věděti mohl, že k němu jde. Potom se podlé toho na jméno jeho ptal, jak mu říkají. Kterémužto odpověďěl duch, že jméno jeho jest Mephostophiles. I právě v tu hodinu strhl se tento bezbožný člověk Pána Boha všemohoucího, stvořitele svého, od kteréhož duši svou milou vzal, a učiněn jest oud šeredného ďábla. Jehožto odstoupení žádná jiná příčina nebyla, než veliká jeho pejcha, vysokomyslnost, zoufalství, opovážlivost a lehkomyslnost, kteráž i na oněch obřích byla, kteřížto, jakž poétové o nich píší, hory všecky též v hromadu snésti a proti Bohu boj vésti chtěli, anobrž také táž pejcha i na onom zlém andělu Luciperovi (kterýž se též proti Bohu pyšně a vysokomyslně postavil, a protož také od jeho božské milosti pro túž pejchu svou a lehkomyslnost s nebe strčen a svržen byl) nalezena byla. A tak jest věc jistá: Kdo vysoko leze, že také z vysoka těžce padá. Po tý doktor Faustus z pouhé opovážlivosti a zoufalství, spravil duchu svému obligaci, revers a přiznání své v spisu, kterýžto spis hrozný a strašlivý skutek sepsaný, potomně také po smrti jeho, hrozné a bídné, v příbytku vlastním při přehledávání věcí jeho nalezen jest byl. Kteroužto věc však k vejstraze a ku příkladu všem pobožným křesťanům tuto toliko kladu, aby ďáblu místa v ničemž nedávali, a sebe i duší svých jiným svozovati nedopouštěli, jakož se nešlechetný služebník doktora Fausta v krátkém čase témuž doktorovi Faustovi pánu jeho těmi takovými skutky ďábelskými a pekelnými svésti se jest dopustil. A když se tak obě strany, duch a Faustus, podle artykulův svých vzdělaných sobě zavázali, vzav D. Faustus k sobě nůž velmi špičatý, probodl sobě ním žílu na levé ruce, což když se od něho stalo, za jistou a pravdivou věc se mluví, že vnitř ruky jeho tato vyrytá a krvavá slova spatřína byla: O homo fuge, to jest, ó člověče utec; totižto od dábla šeredného, zatracení věčného, a opusť své zlé předsevzetí.
zpět na obsah 
Další: Kterak doktor Faustus sobě žílu zaťal, a krev svou do kotlíku pustil, na teplé uhlí postavil a duchu se zapsal takto: