Kterak se doktor Faustus voženiti chtěl.

Doktor Faustus jsa ve dne i v noci způsobem epikurejským živ, nadál se, že již žádného Boha, pekla ani čerta není, domníval se, že duše i tělo spolu umírá a tak ve dne ustavičně i v noci jednostejně o tom přemýšlel, aby stav svůj v stav manželský proměnil a se oženil. Protož ducha svého, kterýž nepřítel stavu manželského od Pána Boha nařízeného stanoveného jest, ptáti se nepominul, může-li se oženiti čili nic. Jemužto zlý duch odpověděl: Co z sebe (prej) učiniti chceš, zdaliž se nad svým přiřčením a zápisem zapomenul a jej zdržeti nechceš? všaks mi připověděl, že Boha i lidí všech nepřítelem býti chceš aniž také tobě stav manželský nesvědčí, poněvadž dvěma pánům, jako Bohu a mně ďáblu sloužiti nemůžeš. Neb stav manželský jest skutek Nejvyššího, a ten jest zřetedlně proti ďáblům, cizoložství pak a hanebná chlípnost, ta jest k našemu dobrému. A protož, o Fauste milý, hleď aby se v stav manželský nedával, pak-li se dáš, věz za jisto, že od nás na drobné kusy roztrhán budeš. O milý příteli, jen sám toho považ při sobě, jaké neřády, nevole, sváry a různice z stavu manželského pocházejí. Doktor Faustus sem i tam sobě myslil, jako i jiná bezbožná a nekonečná srdce jemu podobná, nic dobrého, majíce vůdce svého ďábla, smejšleti nemohou. I usmysliv sobě na konec již mnicha svého před sebe povolati, lidí duchovních způsob a obyčej jest, stavu manželského se vyvarovati a jej zapovídati, tak také i tohoto doktora Fausta mnich jemu týž stav silně zbraňoval a zapovídal. Řekl k němu doktor Faustus: Jižť oumyslu svého nezměním, nýbrž bez strachu proti tvé vůli se ožením, nechť pak z toho přijde, cokoliv chce. I potom hned pro takové předsevzctí jeho slyšán vítr velmi bouřlivý, an se upřímo k domu jeho žene, tak hrozně a prudce, jakoby všecko všudy do gruntu zkaziti se chtělo. Dvéře z pantův a veřejných hákův, na nichž dvéře visely, vyvracel, a dům jeho velikou horkostí naplnil, jakoby všecken do popele spálen býti měl, tak že doktor Faustus jsa hrůzou velikou obklíčen, z světnice své utíkati počal. Ale popadše ho v utíkání jeho muž nějaký, ten ním zase do světnice tak silně hodil, až ani nohami ani rukami svými hnouti nemohl, a zdálo se mu, jakoby všecek ohněm hořel. A protož byv takovými hroznými věcmi obklíčen požádal ducha svého za pomoc, že po vší vůli a raddě jeho skutečně živ býti chce. I ukázal se jemu ďábel životně v tak hrozným způsobu a křtaltu, že Faustus na něho ani hleděti nemohl. Jemužto ďábel odpovídaje řekl: Nu, pověziž mi, jsi-li ještě toho oumyslu a chceš-li se ještě ženiti, čili nic. D. Faust mu krátce odpověděl: Zná se k tomu, že svému přiřčení zadosti jest neučinil, jakž se jemu zapsal, a toho že tak daleko nepovážil, proto žádá za milost a odpuštění jemu toho. K němuž on satan v krátkých slovích promluvil: Nu dobře, setrvej tehdy v tom a pravím ještě jednou, setrvej v tom. A s tím před ním zmizel.

Po takové pak satana s doktorem Faustem vykonané komedyji přišel k němu duch jeho Mephostophiles, vetce k němu: Nu budeš-li v tvém přiřčení a slibu trvati, chci hle tebe takovým rozkošným životem nasytiti, že sobě do dnů smrti své nic jiného vinšovati nebudeš, a to takto: Nemůžeš-li čistotně a bez tělesné chlípnosti živ býti, přivedu tobě nočním neb denním časem, anebo kdykoliv chceš, ženu, na kteroukoliv v tomto městě neb kdekoliv oko tvé pohlídne, a jí k své vůli a chlípnosti žádati budeš, ta s tebou vším tím způsobem přebývati a skutek tělesný vykonávati bude, a mám za to, že na tom volně přestati moci budeš.

Kterážto přípověd se doktorovi Faustovi velmi dobře zalíbila, tak že srdce jeho radostí velikou se potřáslo, želejíc svého předsevzetí, kteréž zprv počátku vykonati chtěl. A jsa v takové své tělesné chlípnosti a nečistotě velice zapálen, ve dne i v noci jednostejně po pěkných ženách dychtil, a co dnes s jedním ďáblem vykonal, to na zejtří s druhým též vykonávati v oumyslu měl.

zpět na obsah Další: Otázka od doktora Fausta na Mephostophila ducha svého učiněná.