|
- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
Když doktor Faustus již na otázky své pobožné žádné odpovědi od ducha svého dále dostati a dosáhnouti nemohl, musil také toho tak zanechati, však aby nezahálel, dal se v spisování kalendářův a v spisování běhu nebeského, skrze něž on puovodem a vůdcem ducha svého tak dokonalým a dospělým v umění hvězdářském učiněn byl, že netoliko to, co psal, jisté a pravdivé, jakž všem vědomé, bylo; ale také pro takové své kalendáře a spisy pravdivé, mezi všemi jinými hvězdáři a spytateli běhu a hvězd nebeských přední místo a chválu obdržel. Jehožto kalendářové, kteréž knížatům a velikým pánům dedikoval a připisoval, každého času ve všem všudy s povětřím se srovnávali, tak že z předzvěstování a oznámení ducha jeho o budoucích věcech, všecko pravdivé bylo, když položil a předpovídal mlhy, větry, sněhy, pršky, horka, hřímání a jiné nečasy, tak a nejinák vskutku se stalo, v kteréžto příčině také kalendářové Faustovi rozdílnější a vznešenější byli, nežli kalendářové jiných neskušených a neučených hvězdářův, kteříž v zimě mrazy neb sněhy, v létě pak, jako v psí dni, horká hřímání, bouřky a povětří pokládají, o čem všickni lidé i sedláci prvé, že se to tak stává, vědí. Nadto vejše i toho v svých kalendářích dokládal, co se budoucně státi mělo. Jako když se drahota, válka, mor, aneb jiné neštěstí díti mělo, o tom vrchnostem a potentatům velikým oznamoval a vejstrahu jim dával, a jakými prostředky takovým věcem škodlivým odolati by se mohlo, upřímně před nima se otvíral.
Další: