Otázka o hřímání a hromobití.

Času některého měsíce srpna, stalo se v Wittemberce večerním časem, veliké hřímání a blejskání, o kterémž někteří doktoři v lékařském umění ptali se doktora Fausta, s nimi na ryňku stojícího, jakáby toho příčina byla. I oznámil jim: Když (prej) času kterého hřímati má, tehdy se prvé vítr udělá, a potom po něm veliký déšť spadá. Z čehož to pochází, když se od čtyř stran větrové nebeští v hromadu spojují a shlukují, tím ženou oblaky též v hromadu, a skrze ně příval působí, aneb je jako černou barvou napouštějí, jakož pak i tuto se spatřuje, že se černá mračna přes toto město přehání. A když tak se pohnutí s mračnem oblakův dějí, přimišují se duchové mezi ně, a bojují se čtyrmi stranami větrův, tak že nebe z takového potejkání, hnutí pociťuje, a hřmot vydává, což my jmenujeme hřímání. A když vítr nesilný jest, hřímání průchodu volného míti nemůže, a protož se jako pozastavuje a mocí svou větru přichycuje. Naposledy i toho šetřte, v které straně oblakův vítr povstává, v tý straně také hnutí týchž oblakův a mračno vyvstává, tak že někdy od východu, od západu, zase od poledne, a také od půl noci mračna se zdvíhají, a v různo se zbíhají.

zpět na obsah Další: Kterak D. Faustus císaři Karlovi Pátému, císaře onoho Alexandra Velikého, též manželku jeho na světlo vyvedl a ukázal.