O běhu, kráse a počátku nebes.

Doktor Faustus, že se (jakž dotčeno) ducha svého o věcech božských a nebeských více tázati nesměl, to velmi tčžce nesouc, ve dne i v noci o tom přemejšlel, aby o božském stvoření lepší známost míti mohl. A protož také ducha svého se již více jako prvé o radosti volených božích, o andělích a o mukách pekelních neptal, dobře znaje, že žádné audienci při duchu svém o tom nedostane a neobdrží, než tázal se o jiných a jiných vymyšlených věcech, na kteréž věděl, že mu duch nebude odporen odpovídati. I protož pod šprýmem se ho ptal (jakoby to k umění hvězdářskému příslušelo a hvězdářům o tom věděti náleželo) o běhu nebes a kráse a počátku jich, na tu takovou otázku jeho, aby mu odpověď dal. I dal mu duch na ni toto za odpověd: Pán, Bůh všemohoucí (prej), kterýž tebe stvořiti, ten také zemi, i všecka elementa pod nebi učiniti jest ráčil, stvořil nebe s počátku z vody, rozdělil vody od vod, a nazval Firmament nebem, kteréžto nebe od něho okrouhlé a z vody učiněné; tak utvrzené jest, jako křišťál, v povětří pod samým nebem, nejináč než jakoby z pravého křišťálu učiněno bylo, se spatřuje, na němžto hvězdy a jiná znamení nebeská se třpytí, skrze vokrouhlost pak nebes svět na čtyry díly se rozděluje, jakožto na východ, západ, půlnoční a poledne, kteréžto nebe tak rychle se obracuje, žeby rychlostí svou veškeren světa okršlek v nic obrátilo a ztroskotalo, kdyby planetové během svým přirozeným ho nezastavovali, a překážky mu nečinili, mimo to má nebe také oheň v sobě, kterýmžto kdyby oblakové studenosti a vlhkosti vod v sobě neměli, dolejší elementa z gruntu by se vypražili a shořeli. Vnitř pak Firmamentu, na němž hvězdy a zvířata nebeská jsou, nachází se na jednom obzvláštním cirkli sedm planet, jmenovitě Hladolet, Kralomoc, Smrtonoš, Slunce, Krasopaní, Dobropan a Měsíc, jichžto cirklové i jiní všickni okolo země se točí, kromě ohnivého, ten v své váze zůstává. A to o cirklích nebeských povědíno buď. Co se pak světa tkne, ten se též na čtyry živly dělí, jako na oheň, vítr, zemi a vodu, kteřížto živlové a stvoření božská, tato dolejší tak jsou učiněná a zformovaná, že od nebeských věcí sfer hořejších vlastnosti své mají a berou, neb hořejší sfera nebeská jest ohnivá a ta dává světu horkost, prostřední pak jest světlá a jasná, pro blízkost slunce, a ta dává světu světlo a povětří jasné; kteréhož pak místa slunečná horkost a jasnost dosáhnouti nemůže, tu jest chladnost a temnost, v kteréžto temnosti i my duchové a ďáblové zavržení bydlíme, a v té temnosti, v níž jsme bytem, jest kropobití, hromobití, sněhové, přívalové, a k tomu podobné neřesti, o kterýchž my kdy kterého roku a času co toho se státi má, víme a věděti můžeme. Nebe pak (o kterémž na hoře zmínka se činí) má 12 cirklův, kteříž se všickni okolo země točí, a každý z nich nebem jmenován a nazván býti může. Z strany planetů ač mu duch také zprávu dal, jak jeden po druhém panuje, a kolik grádů neb stupňů jeden od druhého stojí, však toho tuto dotknouti zvláště pro lid obecní, kterýž tomu, byť se krásně toho doložilo, nerozumí, za potřebné býti neuznávám.

zpět na obsah Další: Jiná otázka doktora Fausta o stvoření světa, a o prvním zrození člověka, na kterouž mu duch podlé způsobu svého falešnou odpověď dal.