Kterak doktor Faustus s tovaryši svými na masopust do sklepu biskupa salcburského jel.

Když zase doktor Faustus od hraběte odpuštění vzal, a do patrie své Wittmberka v první den masopustní se dostal, povolal k sobě některých svých známých studentů, chtěje s nimi masopust držeti, a vyctiv je předně i pitím do sytosti, namluvil je, aby pro šlaftruňk s nimi ještě do jednoho sklepu na truňk dobrého vína jeli. A v tom šel D. Faustus na jich připovídání do své zahrady, a postaviv řebřík k stěně, kázal všechněm, ješto s ním jeti měli, na něj vstoupiti, a tak s nimi na témž řebříku jev pryč, v sklepě biskupa salcburského, a to nočním časem se ocetl, v kterémžto všelijakých vín košt brali, a nejlepší toliko do líbosti své pili, až se i opili, jakož pak týž biskup dobré vinohrady mívá, a per consequens i dobrá vína míti musí. A když tak dobré mysli v témž sklepě bez starosti pijíc byli, a doktor Faustus pro volnější ze všech sudův koštu vinného braní svíčku rozsvítil: V tom přihodilo se, že se k tomu šenkýř biskupský nenadále přitrefil, a nevěda o žádných hostech v sklepě biskupovým, domníval se, žeby nějací lotři byli, kteříž se do něho vloupali, a protož velikým hlasem zvolal vzkřikl, aby jemu na pomoc přispěli a takové lotry jímati pomáhali, nad čímž doktor Faustus velice, že ho za lotra (jakož pak sice lotrem byl) měl, se horšiv, napomenul své tovaryše, aby zas domů jeli, a popadše toho šenkýře za vlasy, vzal jej s sebú, a přiletěvše k jedné veliké a vysoké borovici, nechal toho milého šenkýře na ni, v velikém strachu a třesení seděti, a sám s tovaryši svými upřímo domů pospíšil, kdež teprva dokonále s nimi vesel byl, a to víno, kteréž do velikých flaší v témž sklepě biskupovým nabral, s velikou chutí píti pomáhal. Nebohej pak šenkýř, kterýž na tý borovici s strachem, aby dolův nespadl, a na poli umrlej celou noc seděl, ačkoli se již dne dočkal, však vida, že pro vysokost borovice, kteráž ani při vrchu, ani při spodku, žádných větví a ratolestí neměla, jemu samému dolův z ní vstoupiti, aneb slezti možné nebylo, zvolal některé sedláky, ktéříž mimo tu borovici, a mimo něho jeli, a oznámil jim, předně jak se to jemu přihodilo, potom jich žádal, aby jemu zase dolův spomohli. Sedláci divíce se tomu, oznámili jiným při dvoře biskupa salcburského, kteřížto přiběhše s podivením, s velikou prácí a těžkostí jemu zase dolův po provazích spomohli. Však šeňkýř ani těch, kteří ve sklepě biskupským byli a pili, ani toho, který ho na ty borovici nechal, neznal, a znáti nežádal, na tom s radostí přestav, že mu jen beze škody zase dolův spomoženo bylo.

zpět na obsah Další: Kterak doktor Faustus tovaryšův svých druhého dne masopustního, jako v outerý k večeři k sobě pozval, a jak jest je ctil.