|
- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
Čtvrtého pak a posledního dne masopust ního, jenž byl čtvrteční, v kterýž veliký sníh napadl, tu také i doktor Faustus od svých studentův na podobnou dobrou vůli a kvas pozván byl, a jsa od nich dosti úpravným jídlem a nápojem, nad čímž zalíbení své měl, vyctěn, opět kouzlení své sobě oblíbiv, přivedl skrze čáry své do světnice 13. opic, který tak divně kejklovali a křepčili, že takovéh kejklování a křepčení téměř žádný jakživ neviděl, také skákali jedni na druhé, jakž obyčejně k tomu se cvičí, a vzavši se za nohy vokolo stolu tancovali, a potomně ven z okna vyskákali, a tak s tím zmizeli. Po tyto pak kratochvíli, přinešena na stůl hlava telecí černá, kterážto když ji z studentův jeden načít chtěl, hlas člověčí z sebe vypustila, a křičela auvech, proč mne bodeš? Což vidouce studentové ač se toho zděsili, však potomně znajíce to kouzlení toliko býti, zase se rozesmáli, a tu telecí hlavu nicméně všecku snědli. Ale doktor Faustus od nich záhy domův odeše však zase k nim přijíti a se najíti dáti pověděl, kterýžto přišedše spravil jim saně v spůsob velikého draka, na jehožto hlav doktor Faustus se sám posadil, studentové pak na hřbet jeho, a na ocasu téhož draka seděli čtyry opice, divně křepčíce, z nichžto jedna na fletnu pískala, i vezli se na těch sáních, kteréž samy od sebe šly, kde chtěli, po městě sem i tam, až do půl noci, a to s takovým hurtem a hřmotem, že žádný druhého mluvení slyšeti nemohl, a zdálo se studentům těm, že ne po zemi, ale po povětří se vezou a projíždějí.
zpět na obsah 
Další: Kterak doktor Faustus Helenu v neděli první postní vyvedl.