Kterak doktor Faustus Helenu v neděli první postní vyvedl.

V neděli první postní přišli dotčení studentové náhodou zase a nenadále k doktorovi Faistovi k večeři, a přinesše svá jídla, a pití s sebou, byli jemu milý a vzácní hosti. Když pak vínem se rozveselili, mluvili za stolem o krásných pannách a ženách, mezi nimižto i o Heleně zmínku učinili, kteroužto studentové, poněvadž pro její krásu manželu svému odňata, a slavné město Troja pro ni k skáze a spuštění přišlo; viděti žádostiví byli, prosíce doktora Fausta snažně, aby jim jí v spůsobu jejím vyvedl. K nimžto vetce doktor Faustus: Poněvadž ode mne žádáte, abych vám osobu krásné Heleny královny, Manelaa manželky, dcerky Tyndera a Lédy rodičův, a sestry Kastera a Polluksa bratří, (kterážto nejpěknější a nejkrásnější ve vší Grecii aneb řecké zemi byla) vyvedl a ukázal, k žádosti vaší, a pro naše dobré přátelství tak učiniti chci, tak abyšte vlastního ducha jejího, též křtalt a formu její, jaká jest živá byla, očitě a vlastně viděti mohli, rovně týmž spůsobem jako císař Karel Pátý, k své žádosti někdy císaře Alexandra Velikého, a manželku jeho ode mne vyvedené jest viděl. Však přikazuji, abyšte nemluvili, ani od stolu k přivítání jí nevyvstali a se nehejbaIi. A s tím doktor Faustus z světnioe povyšel. Po chvíli nedlouhé zase k nim vešel, a i hned také po něm za patami královna Helena s chvátáním pospíchala, v takové okrase, že studentové v okamžení ovšem nevěděli, jsou-li sami při sobě či nejsou, tak velice k ní milostí zapáleni jsouce: Kterážto královna Helena měla sukni černou šarlatovou náramně se stkvoucí, vlasy dlouhé až po kolena, zlaté neb žluté barvy, oči černé líbezné, tvář a obličej přemilej, stkvoucí, hlavu okrouhlou, pysky červené a rozínové barvy, ústa maličká, krk bílej tenkej, jako labuť, líčka červená jako nejpěknější růžička polní, postavu spanilou, vysokou a rovnou, summou tak krásná byla, že na všem všudy těle svém; žádné ouhony neměla. K nížto ač studentové lásku velikou přiložili, a jí sobě velice oblibili, však vědouce, že to toliko duch a obluda jest, tu takovou lásku a milost také zase snadně mimo sebe pustili, než toliko po jejím zmizení, doktora Fausta žádali, aby jim to ještě k líbosti učinil, a jí nazejtří jim zase, v témž spůsobu vyvedl, za tou příčinou toliko, žeby malíře přivesti, a jí vykontrfektovati a vymalovati dáti chtěli. Ale toho jim doktor Faustus odepřel, pravě, žeby ne vždycky ducha jejího vzbuditi a vyvesti mohl, však nicméně, poněvadž kontrfektu jejího žádostiví jsou, že jim ten sám spraviti a spůsobiti chce, kterýž sobě potomně budou moci kolikrátekoliv se jim líbiti bude, dáti vyrejsovati a vymalovati: I tak se stalo. A majíce týž kontrfekt malíři jiní od těch študentův sobě ukázaný, a k vyrejsování propujčený, do jiných krajin a zemí, sem i tam jej jsou pro podivení posílali, neb byla ta náramně pěkná postava a osoba pohlaví ženského, však kdo takový kontrfect doktorovi Faustovi dal a vymaloval, o tom se věděti nemůže. Studentové pak přišedše domův, a se do svých loží položivše, spáti i usnouti nemohli. Z čehož se porozuměti může, jak často ďábel mnohé lidi láká, a k slepotě hříchův mrzkých v hanebný život chlípnosti, smilstva, a cizoložstva uvozuje, z kteréhož jim napotom těžce vybřesti přichází, nýbrž v tom s duší s tělem utonouti, a věčně zahynouti musejí.

zpět na obsah Další: Kterak doktor Faustus jednomu sedláku pro nevděčnost učaroval, že všecky čtyry kola od vozu ztratil.