|
- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
Doktor Faustus do města Brunšvíku, od maršálka, kterýž suchotiny měl, puvolán a požádán byl, aby hu od takové nemoci jeho skrze umění své zbavil a zprostil. I že doktor Faustus ten na sobě obyčej měl, že nikdá na koni, ani na voze nejezdil, než pěšky všudy, kdež se jemu jíti přitrefilo, chodil. I přihodilo se na též jeho cestě, když již k městu se přibližoval, že se s ním sedlák jeden se čtyřmi koňmi a vozem prázdným potkal, jehožto doktor Faustus přátelsky žádal, aby mu na vůz jeho vsednouti dopustil, a jej až k bráně městské, poněvadž daleko není, dovezl. Ale toho sedlák jakožto jiný chám, učiniti se vzdaloval a spěčoval, pravě že prvé dosti v městě mnoho nakládati a naládovati a to potom z města dosti těžce vyvesti má; a tak z té příčiny, na ten čas vozu a hovádek svých že osobou jeho Fausta stížiti nemůže, aby poněvadž blízko jest, pěšky došel. Ale D. Faustus toho sedláka nežádal opravdivě za to, aby ho dovezl, než chtěl ho toliko skusiti, mohl-li by také při něm nějakou přívětivost a vlídnost spatřiti a najíti. I že nenalezl, protož jemu takovou nepřívětivost, kteráž se mezi sedláky častokráte nalízá, rovnou mincí zapla,til, a řekl: O vyjednaný hňupe a troupe, poněvadž mi takovou nevlídnost prokazuješ, kterúžto ovšem i jiným prokazovatis musel, i ta tobě též ode mne slušnou mzdou nahražená býti má, takže všecka čtyry kola od vozu tvého stratiti, a u každé brány městské jedno najíti máš, což se tak stalo: nebo ihned kola z vozu vypadše, po zemi běžely, a do povětří se vynesly a vyzdvihly, tak že podlé řeči Faustové, u jedné každé brány městské jedno kolo potom nalezeno bylo. A tak strativ sedlák kola od vozu, stratil potom také i koně, neb tolikéž též na zem padli, a nohy své vzhůru zdvíhali, jakoby již scípli, a duch vypustili. Nad čímž se sedlák nemálo ulekl, přičítajíc sobě to za obzvláštní pokutu a trestání boží, že k doktorovi Faustovi takovou nevděčnost prokázal, počal sobě náramně stejskati a hořce nad tím plakati, prose doktora Fausta a ruce spínaje, s plačtivou poklonou za odpuštění jemu toho, poznávajíc té pokuty a trestání toho, pro takovou prokázanou nevděčnost spravedlivě hoden býti, připovídajíc, že po ty, žádnému takové nevděčnosti více prakazovati nechce a nebude, žádaje poníženě, aby se nad ním slitoval, a jemu to odpustil. I maje doktor Faustus nad ním lítost, napomenul ho, aby toho žádnému člověku již dále více nečinil, nebo žádná (prej) věc na světě hanebnější a těžší býti nemůže, jakó nevěra, nevděčnost a pejcha. A protož promijiv jemu to, kázal nětco málo prachu aneb popele do hrsti vzíti a koně ním posypati, tudy že zase obživnou, což učinil, a jak doktor Faustus jemu pravil, tak se stalo. Však aby takové jeho nevděčnosti prokazování bez pomsty neušlo, řekl mu doktor Faustus: Poněvadž se tobě veliká věc a práce býti zdála, jednoho toliko člověka na vůz a to ještě prázdný, vzíti a jej vézti, slušná a spravedlivá věc také jest, abych tobě zase touž měrou odměřil, kteroužs ty mi měřil, a touž mincí odplatil, kteroužs mi půjčil, a protož místo pokuty, kola tvá všeeky čtyry za městem u čtyr bran městských roznešená najdeš, tam je sobě vezmi, a potom vděčnost lidem prokazovati hleď. Sedlák děkovav doktorovi Faustovi z takového dobrodiní, odešel jeho, a tak jakž jemu byl pověděl, nalezl, a snesše ta kola svá s velikou prácí a obmeškáním živnůstky své, strčil je zase na vosy, a jel tiše a mlčečky do města, místo u sebe tomu dávaje, že pro nevděčnost svou, slušnou odplatu jest vzal, a že nevěra svýmu vlastnímu pánu škodí.
zpět na obsah 
Další: Kterak doktor Faustus studentům v Lipště sud vína daroval.