Kterak starec jeden bohabojný a pobožný, doktora Fausta od života jeho bezbožného ku pokání přivesti chtěl, a jakou nevděčnost při něm jest obdržel.

Ctný, šlechetný, počestný a bohabojný stařec, umění svobodného lékař, milovník zákona a slova božího, soused jeho doktora Fausta, vida an mnozí studentové do domu Faustova, jako do nějakého ježera, v němž ne Pán Bůh všcmohúcí s svými svatými anděly, ale sám ďábel s svými šerednými holomky bytem jest, vcházejí, i zase vycházejí, usmyslil sobě doktora Fausta od předsevzetí jeho ďábelskéluo a bezbožného života odvrátiti. A protož povolal před sebe i doktora Fausta do domu svého, kterýžto dav se volně najíti, promluvil starček k němu při obědě takto: Pane a sousede , za to vás přátelsky žádám, že tohoto promluvení mého, kteréž k vám nyní učiniti míním, v zlé obrátiti, ani také tímto obědem prostým pohrdati nebudete, nýbrž na tom co milý Bůh dáti ráčil, přestanete. Doktor Faustus prosil, aby mu to, oč s ním mluviti chce, oznámil, že jeho v tom volně a přátelsky vyslyšeti míní. I podlé toho počestný patron a starček bohabojný, k němu mluviti počal takto: Pane Fauste sousede milý, jaké vaše předsevzetí a oboování jest, o tom dobrou vědomost sami máte, a to takové, že jste se Pána Boha všemohoucího stvořitele svého, i všechněch andělův svatých jeho odřekli, a ďáblu se vlastně poddali, skrze což jste ovšem v velikej hněv a nemilost Pána Boha našeho upadli, jsouce z křesťana dobrého pošlý, kacířem a ďáblem učiněný. Ach nastojte, což jste učinili, není o tělo vaše toliko činiti, ale předně činiti jest o vaši milou duši, kterouž jste do pekla a v nemilost boží uvedli. Ale však tuto ještě v tom nic, pane sousede, s vámi obmeškáno není, nýbrž volný čas vám ku pokání činění, a žádání Pána Boha svého za milost a odpuštění hříchův vašich pozůstává, a to příkladem onoho Simeona z Samaří, o němž se v skutcích apoštolských v 8. kapitole čte, kterýž ačkoliv sprv počátku mnoho lidu od cesty a víry křesťanské, mocí svou ďábelskou, pro kterouž od lidí za boha držán, a Simeon Bůh svatý jmenován byl, odloučil a odvedl: Však potomně zase k Bohu skrz kázání svatého Filipa apoštola Páně, jsa obrácen, dal se křtíti, a v syna božího Krista Ježíše uvěřiv, téhož apoštola Páně mnoho let poslouchaje, od něho slova božího, jest se držel. Jakož se pak to vše o něm v skutcích apoštolských obšírněji čte. Tak také, pane Fauste, i to mé předložení lib se vám, a za spasitedlné napomenutí buď. Již pak potřebí bude pokání, milosti a odpuštění vašich hříchův sobě žádati, jakž o tom mnoho pěkných příkladův máte, jako předně na lotru pozdě kajícím, na svatém Petru a svatém Mattouši, apoštolích Páně, na svaté Maří Majdaléně, hříšnici veliké a mnohých jiných, kteříž skrze pokání svá jsou při Pánu Kristu takovou milost obdrželi, že k nim i jiným všechněm hříšníkům laskavě a otcovsky mluviti ráčil: Poďte (prej) všickni ke mně, kteříž obtíženi jste, totižto hříchy; a nepravostmi, a já vás občerstvím. Item, u proroka Ezechiela v 13. kap.: nežádám smrti hříšného, ale aby se obrátil a živ byl, neb ruka Páně ještě ukrácená není, aby pomáhati neuměl, aneb nemohl. Takové předložení mé, pane milý, připusťte k srdci svému, a proste Pána Boha za odpuštění, pro zásluhy syna jeho milého, a čiňte pokání, od čárův vašich ďábelských upustíc, nebo takové čáry a kouzlení vaše, proti přikázání božímu jsou, a Pán Bůh je v starém i v novém zákoně přísně zapovídati ráčí, poroučejíc, abychom čarodějníkův žádných neživili, jich se nepřidržovali, a s nimi obcování žádného neměli, poněvadž to před tváří jeho svatou velká ohavnost jest. Tak také i svatý Pavel jmenuje Bara Jehu, Elimkása čarodějníka, dítě dáblovo, nepřítele vší spravedlnosti boží, a že ti takoví žádného dílu v království nebeském nemají. Doktor Faustus pilný na řeč toho starce pozor maje, řekl, že se mu to jeho naučení velmi dobře líbí, a poděkovav mu z takové spasitedlné raddy, připověděl, pokudž mu to možné bude, že uploslechnouti a tak živ býti chce a s tím pryč odešel. A navrátiv se domův, pilně a bedlivě takové naučení a napomenutí starce toho sobě rozjímal, a želejíc , že se s duší i s tělem ďáblu poddal, mínil pokání činiti, a zápis svůj, kterýž ďáblu na se udělal, zrušiti. V kterémžo jeho myšlení a rozjímání, ukázal se mu duch jeho, a chopiv po něm, jakoby mu hlavu strhnouti chtěl, vyčítal mu neústupnost a vysokomyslnost jeho, kteráž jej k tomu, že se ďáblu v poddanost dal, přivedla, přivedla, dokládaje a domlouvaje mu, že svému zápisu za dost nečiní, slíbiv v něm Bohu i lidem záviděti, tuto pak že by lotra a kmeta starého uposlechnouti, a sobě jednoho člověka a Boha, k činění retuňku, a k osvobození sebe, na pomoc vzíti chtěl, což by již pozdě bylo, poněvadž ďáblu náleží, kterýž ho může vzíti, kdy chce. Jakož pak i nyní sobě poručeno má, pročež i přišel, aby jej nebo vzal, anebo hned udávil, nad to vejš, nebo aby se hned posadíc, znovu se jemu zapsal, že se žádnému člověku již více od toho odvozovati dáti nechce? Kterou pak cestu z těch dvou sobě vyvoliti míní, v tom aby se mu hned pronesl, jinák že ho na drobné kusy roztrhá. Doktor Faustus jsouc takovou ducha jeho řečí přestrašen, znovu se jemu zapsal, a poddal, tak ubohý znovu posadiv se, krví svou vlastní list, kterýž po smrti jeho tolikéž nalezen byl, v tato slova jest napsal takto:

zpět na obsah Další: Přípis druhého zápisu od doktora Fausta duchu svému znovu učiněného, kterýž v těchto slovích zní: