Kterak doktor Faustus jednoho koníře oklamal.

Týmž spůsobem podvedl také jednoho koníře o jarmarce, když připraviv a ozdobiv sobě koně spanilého, jel na něm na jarmark, Pfejferník slove, kterémuž se i hned mnoho kupcův hrnulo. A když jej tu jednomu koníři za čtyřidceti zlatých rejnských prodal, poroučel mu, aby s ním do žádné vody nejezdil. Koníř pak, chtěje po odjití doktora Fausta zvěděti, co tím míní, a proč mu to zapovídá, nemoha málo nětco počekati, jel na něm do vody, a když s ním na hlubině puol řeky ploul, zmizel kůň pod ním, a on na snopku slámy neb došku zůstal, tak že blízko byl od utopení, a jak z té řeky vylezl, vědouc dobře, kde takový kupec a koníř jeho v hospodě stojí, běžel k němu s hněvem a zuřivostí, nalezše doktora Fausta na loži, an spí a chrupe, popadl ho za nohu, a chtě jej z téhož lůže dolův strhnouti, vytrhl mu nohu jeho v silně v hněvivosti, až zpátkem kozelec na zadek převrhl. V tom doktor Faustus jakoby ze sna procejtil, zmítaje sebou, křičeti a řičeti počal a koníř nerozuměje, co se děje, z toho se velice zděsil a ulekl, a jináče se nedomnívaje, než že mu zajisto nohu z zadku vytrhl. A protož boje se, aby těžkosti větší proto neměl, dal se v nohy na outěk, a oželiv koně straceného, i peněz zaň daných, k doktorovi Faustovi potud se více nenavrátil. Tu opět doktor Faustus za některý čas při penězích byl.

zpět na obsah Další: Kterak doktor Faustus sežral vůz sena.