|
- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
Po učiněném kšafftu, povolal doktor Faustus služebníka svého před sebe, a jemu dokonale se prornesl a otevřel, jakým ho spůsobem kšafftem svým jest opatřil, totižto, poněvadž se po ta všecka léta u něho dobře choval, a tejnosti jeho nepronesl, že mu všecken statek, se všemi svršky a nábytky, nic ovšem nevyměňujíc, jest poručil a odkázal, však tím že ho ještě neodbývá, aby mimo takový odkaz od něho ještě nětco více požádal, že mu to též dáti chce. I na takovou jeho Fausta řeč a chtění, služebník za nic jiného neprosil, než toliko za to, aby touž schopnost míti mohl, kterouž jest on sám měl. Kterémužto Faustus odpověděl: Co se dotýče (prej) kněh mých, ty jsou prvé tobě dány a odkázány, však abys jich žádnému nezjevil, ale raději pilně a tejně sobě v nich čtouc, s nimi své dobré řídil. Kdež pak žádáš mé schopnosti, tu ovšem dostaneš, budeš-li knihy mé milovati, a nedáš-li se žádnému od nich odvésti, ale při nich stále a nepohnutedlně zůstaneš, tehdy stane se tobě, jakž žádáš. A poněvadž duch můj již více mně sloužiti povinen není, protož ho tobě také odkazovati nemohu: však nicméně budeš-li toho žádostiv, chci jiného ducha tobě místo mého naříditi, a to odpověděv jemu s tím odešel. Třetího pak dne opět doktor Faustus služebníka svého před sebe povolal, ptal se ho, zda-li by toho ještě oumyslu byl, čili nic. Též chtěl-li by nějakého ducha a v jakém spůsobu a křtaltu míti, to aby mu oznámil? I dal mu za odpověd v těchbo slovích: Pane a otče milý, ducha, kteréhož mi dáti chceš, chci, ať jest spůsobu a tvářnosti též i velikosti jako opice. Když ťo promluvil, ukázal se jemu duch jako opice, po světnici Faustově oky divné činíce. I mluvil Faustus dále k služebníku svému: Hle, tuto vidíš ducha tvého, však ten tobě k vůli prvé nebude, až po mé smrti teprva, když duch můj Mephostophiles mně odňat bude, a tobě se více neukáže, a leč k tvému přiřčení (což při tvé svobodné vůli zůstavuje) zadost učiníš, a když se to stane, tehdy jmenuj ducha tvého Tetřevem, neb to jméno jeho vlastní jest. Však tebe naposledy za to žádám, že umění činů i skutkův mých, prvé žádnému nezjevíš, leč po mé smrti teprva potom poznamenej sobě to všecko, a v spis v historii pořádnou uveď, v čemž tobě duch tvůj Tetřev ovšem nápomocen bude, a všecko, cožs zapomněl, známé učiní, a to proto, že takové skutky a činy mé od tebe lidé věděti chtíti budou.
zpět na obsah 
Další: Kterak doktor Faustus posledního měsíce před smrtí svou, nad svým ďábelským obcováním a skutkem ustavičně naříkal a lamentoval.