Česká čítanka - Harant- Cestopis - Copyright-

Kapitola 25.

O spatření některých míst v městě Jerusalémě.

Spatřování některých míst v Jerusalémě. Výpovědi Pilátovy, pověsti o něm. Zbouření se Židů. Florus. Soudná stolice. Dům Herodesův. Chrám Šalomounův. Chrám Herodesův. Obležení města. Poslední zkáza chrámu. Císař Julián. Nynější chrám Šalomounův. Císař Heraclius. Kostel panny Marie. Kostel sv. Anny.

V úterý den památný narození panny Marie, to jest 8. dne měsíce Září, vstavše ráno na úsvitě, vyšlo nás všech sedm poutníkův s vicariem a jinými nám přidanými z kláštera, pro spatření některých míst v městě.

Tak nejprvé jdouc ulicí proti východu 300 kročejův, přišli jsme k jakés staré veliké bráně, kteráž z štukového kamene stavená a překlenutá jest, od spodku pak země až něco málo přes polovici zazděná, a do vrchu potom otevřená stojí, mezi domy do ulice proti východu. O té nám vicarius vypravoval, že jest za starodávna od Jebusejských řečená "brána Jebus", a od soudův "soudná brána", proto že u ní staří Židé sedávali a soudy držívali; ta koho na smrt odsoudili, hned jej odtud skrze tu bránu na popravu vyvesti dali. Pročež i tou branou vyvedli ven z města Krista pána, aby jej ukřižovali. Ta brána byla v starých zdech Jerusalémských proti straně západní postavená. Nehem. 3. ibidem Liranus. Deut. 22. Ruth. 4. Johan. 19. Hebr. 13. Brocard. itin. 6. Salig. tom. 8. cap. 7.

Odtud šli jsme touž ulicí na 80 kročejův; tu nám vicarius ukazoval na pravé ruce jakýs dům, při němž jest nahoru ke dvercím pět stupňův kamenných, a vypravoval o něm, že jest někdy byl té pobožné ženy Veroniky, kteráž když viděla mimo dům svůj Krista pána zkrvaveného a ztrýzněného vésti, rouchy bílé z své hlavy sňaté jemu podala, aby se ní po tváři utřel; což Kristus pán vděčně přijíti a na znamení toho jí tu rouchu vraceje, obličej svůj na ní tak vlastně jakoby vymalovaný byl, zanechati ráčil. Tu rouchu ukazují v Římě v kostele sv. Petra na hoře Vatikánské. Betleh. in descr. loc. pass. Christi féria 5. Onuphrius de 7. urb. Eccles. cap. 4.

Od domu svaté Veroniky vedli nás dále tou ulicí, tak že jsme se pomalu až naproti půlnoci v ní obrátili, a šli na 120 krokův. Tu nám vicarius ukazoval dům veliký, z štukového kamene vystavený; praví, že jest na tom místě, na kterém onoho bohatce skvostně hodujícího a Lazarem chudým pohrdajícího, jakž Lucae 16., vystaven. Breid. 14. Julii. Salig. tom. 8. cap. 6. Odkudž ten důvod jde, že jest řeč Krista pána o tom bohatci nemusila býti v přísloví a smyšleně mluvená, ale v skutku stalá, a v duchu vševědoucnosti od Krista pána přivozovaná.

Dále odtud jdouce touž ulicí na půlnoci do 20 krokův, přišli jsme k jakémus klenutí přes ulici, to jest na větším díle pobořené; pod tím nám vicarius ukazoval místo a pravil, že se tu Kristus pán, když na smrt veden byl, k ženám plačícím obrátil a promluvil, řka : "Dcery Jerusalémské, neplačte na mne, ale samy na sebe a na syny vaše." Lucae 23. Salig. tom. 8, cap. 7. píše, že to klenutí byla kaplička, a tak pobořená stojí.

Od toho místa 50 krokův, vždy tou ulicí až k konci jdouc, přišli jsme k jednomu nárožnímu domu, u něhož troje rozcestí šlo; vicarius oznamoval, že veden byv Kristus pán na smrt a kříž nesa, v rohu u toho domu, jako na rozcestí, klesal a ze mdloby veliké padal; pročež obávajíce se žoldnéři a Židé, aby jim na cestě neumřel, přinutili Šimona Cyrenenského, kterýž ze vsi šel, kříž Krista pána nésti a jemu polehčovati. Mat. 27. Mar. 15. Luc. 23. Breid. 14. Julii Pas. d. 208. 209.

Dále obrátili jsme se do jakési malé uličky na pravo proti východu, kudy Kristus pán z radního domu k smrti veden byl, až na horu Calvariae, 80 krokův.

Tu po pravé straně stojí kostel dosti veliký a klenutý, však s krovem obořeným; o něm oznamoval vicarius, že to místo jest, kdež blahoslavená panna Maria s svatým Janem a jinými pobožnými ženami stála, a Krista pána tak ztrápeného vésti vidouc, žalostivě padnouti a omdlévati musila.

Na tom místě někdy císařovna Helena dotčený kostel vystavěti a jej panny Marie nazvati dala, a nejprvnější z křesťanův, po krví znamenaných po zemi šlepějích syna svého na horu umučení putovala; odkudž původ procesí křížové býti praví. Pas. d. 207. 208. Sal. tom. 8. cap. 6.

Od toho kostela jdouc dále do ulice proti východu na 80 kročejův, přišli jsme na místo, kteréž řecky sloulo lithostrotos, totiž "kameny dlážděné", židovsky gabatha, to jest "místo vyvýšené aneb vyšší", latině tribunal, stolice aneb trůn soudce, na němž Římští vládařové proti zločincům ortele vypovídati obyčej mívali; a byl trůn kamenný, k němuž se po stupních nahoru chodilo. Nynější dala císařovna Helena vystavěti, onomu za času Piláta nápodobný; a jest prampouch aneb pavláčka podklenutá z štukového kamene přese všecku ulici, od jednoho domu až k druhému na příč, co nějaká prostřední vrata vysoký. Na tom prampouchu Pilát, vladař Židovský, dav Krista pána na něj přivesti ubičovaného, Židům ukazoval, řka: "Aj člověk" jináč se nenadav, než že když ho ubičovaného uhlídají, jej propustiti žádati budou. A když všecken lid volal: "Ukřižuj !" Pilát přede všemi ruce umýval, řka: "Nevinenť jsem já krví spravedlivého tohoto." Mat. 27. Joh. 19. Marc. 15. Lucae 23. A potom Krista pána na smrt odsoudil; jakými pak slovy, o tom evangelistové svatí nepíší. Ale nacházejí se spisovatelé, ješto ortel a výpověd Pilátovu tehdejší proti Kristu pánu dle podání otcův poznamenali; a nachazí se jeden originál starý na pergaméně psaný v knihovně J. M. císařův Římských z domu Rakouského v městě Vídni při Dunaji, kterýž takto zní: Nos Pontius Pilatus, praepositus judex in Hierusalem, sub potentissimo monarchiae imperio, Tiberio Caesare, cujus feliciss. imperium conservet altissimus cunctis seculis. Nos sedentes pro tribunali ob zelum justitiae et synagogae Judaeorum, repraesentatus est nobis JESUS NAZARENUS, qui temeraria assertione filium dei se dixit, cum paupercula matre natus sit, regem Judaeorum se praedicat, opusque Salomonis se destruere jactat, populumque et legem Mosaicam revocat. Quibus omnibus auditis et cognitis, crucis patibulo damnatione mori proscribimus, una cum latronibus. Ite, abducite eum.

Tohoto naschvále vyložiti jsem na česko nechtěl, pro veliké rouhání proti synu božímu, a aby se nad tím sprostnější čtenáři nehoršili. Praví, že byl dosažen tento ortel v městě Vídni, kteréž leží při řece Rhodanu, v krajině Delphinatu království Franckého, latině slove in Gallia Lugdunensi, kdežto podnes tvrz Pilátovu starou jako zámek od kamene vystavenou u města, jménem la maison du Pilate, ukazují, byvši to město osadou Římskou, jakoby se tu Pilát naroditi, a po odsouzení Krista pána od císaře do toho města zas zaslán, a tam do smrti zůstávati a odsouzen býti měl. Gregorius Turonensis. Ač pak Eusebius hist. Eccl. lib. 2. cap. 7., Niceph. lib. 2. cap. 10., Joseph. lib. 18. cap. 11., Eutropius lib. 7. píší, že jest pro odsouzení Krista pána na smrt u císaře Tiberia, a po něm Caja císaře v nemilost upadl, a z zoufalství a strachu pokuty sám sebe zabil a o hrdlo připravil; ale kde to bylo, nedokládají.

Švejcaři pak ukazují jezero pod jedním vysokým vrchem, kterýž "gebrochner Berg" aneb "Pilatusberg" jmenují, mezi Lucern městem a Unterwalden, nedaleko silnice do Vlach, přes Gotthartberk aneb Alpes Lepontinas, to jezero jmenují "Pilatus-See", totiž "Pilátovo", s tím doložením, žeby se v něm Pilát utopiti měl; a jest hrozné i nebezpečné, když co nejmenšího někdo do něho hodí, netoliko povětří hrozné spůsobí, ale i povodeň, kteráž okolní krajině mnoho škody nadělá, vydává.

Jiní pokládají jinou a mému zdání podobnější formuli : Jesum Nazarenum, subversorem gentis, contemptorem Caesaris et falsum Messiam, ut majorum suae gentis testimonio probatum est, ducite ad communis supplicii locum, et cum ludibrio Regiae Majestatis in medio duorum latronum cruci affigite. I lictor, expedi cruces. Salig. tom. 8. cap. 7. Adrichom. in theat. ter. sanctae.

Navracujíce se k místu Gabatha, píší Joseph. 18. ant. 5. a 2. bel. 8., Euseb. 2. hist. Eccl. 6., Niceph. 2. hist. Eccl. 10., že po kolikas málo letech po smrti Krista pána Židé se bouřili v Jerusalémě proto, že Pilát poklad jejich chrámový, corban nazvaný, na tok vody aneb aquaeductum (kteráž ode tří set honův do města vedena byla) obrátil. Pročež ho Židé, když do Jerusaléma přijel a na soudné stolici se posadil, s velikou bouří obstoupili. On pak, přezvěděv příčinu toho jejich pozdvižení, rozkázal tejně vojákům svým mezi lid se přimísiti, a je (dav jim návěští) kyjmi bíti a rozehnati; což se i stalo, a mnoho jich netoliko do chromoty ale i do smrti potlučeno a zbito.

Brzo potom jiný vládař Florus množství předních z Židův před touž stolicí zbičovati a za městem ukřižovati, i potom jiného lidu množství, starých i mladých, po městě zmordovati dopustil (Joseph. 2. bell. 14, 15.), vedlé proroctví jich vlastního, kteréž před tou stolicí pronesli: "Krev jeho na nás a na naše syny" (Joh. 19.), a Isaiáše proroka v 3. kap.: "Nebo se obořil Jerusalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich čelí proti hospodinu k dráždění očí slávy jeho; anobrž sama nestydatost tváři jejich svědčí proti nim, hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují."

Od toho prampouchu jdoucím vždy proti východu na 26 krokův, po levé ruce, ukazoval nám vicarius jakýsi dům od kamene vystavený, pravě, že na tom místě za času Krista pána stál Pilátův palác a dům vládařský, latině praetorium, kdežto vládařové bydlívali, a tu stráž Římských vojákův držívali. Na ten se chodilo po stupních mramorových nahoru, kteříž nalezeni byli při vyčišťování města za času Heleny císařové; po časích vzati jsou odtud a vezeni do Říma, kdež jich nyní 28 ukazují před kostelem sv. Jana Lateranenského, a po nich se do něho chodí, však obyčejně po kolenou, a to dvakráte s velikou horlivostí od těch, ješto se zásluh dobrých skutků za to nadějí, proto že Kristus pán po nich dvakráte nahoru na palác i dolů ven z něho veden byl, a některé krůpěje krve své drahé na ně upustiti měl, kteréž až posavád mřížkami železnými přikryté jsou, a tu od množství líbány bývají. Obyčejně slove Scala santa. Adrichomius fol. 155. theat. ter. sanctae.

Ten palác Pilátův byl pod pevností a zámkem Antonia, a šla z něho pavlač aneb gallerie na sloupích a prampouších do té pevnosti. A to jest ten prampouch, na němž na té pavlači soudná stolice stála, a Kristus pán na ní Židům k odsouzení představen byl; o čemž málo výš oznámeno jest.

S té pavlače byl Kristus pán do palácu aneb soudného domu Pilátova veden, a v něm od žoldnéřů v síni [kteráž sloula stratapedon, tu kdež stráž a quardie vládařův obyčej měla stávati a hlídati, a sloula cohors praetoria, jako u nás praporec nejvyššího] z šatů svlečen, k sloupu přivázán, ukrutně bičován a po svém svatém těle zraněn; potom rouchem šarlatovým odín, trnovou korunou korunován, třtinou místo sceptrum obdařen, posměšně králem nazíván, uplván, pohlavkován a přes hlavu bit býti ráčil. Mat. 27. Luc. 23. Joh. 18. 19.

Na tom místě před lety byl kostel od křesťanů vystaven, ale nyní od Turkův k obydlí vládaře Tureckého obrácen, a dosti nákladně mramorovým kamenem místem ozdobně vystaven jest.

Od toho Pilátova domu obrátili jsme se jinou ulicí na levou ruku proti půlnoci, a přišli jsme na 28 krokův k velikému a pěknému domu, proti poledni ležícímu, zevnitř na ulici od pěkného a černého hlazeného kamene mramorového vystavenému, do něhož jsme jíti nesměli. O něm nám vicarius vypravoval, že stojí na tom místě, kde někdy dům krále Herodesa, k kterémuž Kristus pán od Piláta veden byl (Lucae 23.), ač jiní jej dále býti pokládají, od domu Pilátova k straně západní, nedaleko od kláštera sv. Salvátora, kdež Turci školu pro mládež svou mají. Breid. 14. Julii. Josephus 6. bell. 6. jaký byl a kde stál pěkně vypisuje, tak že se souditi jináče nemůže, než že na tom místě stála radnice židovská, gasith v jazyku židovském, a od řeckého synchdrion sanhedrin nazvaná, kdež se starší scházívali a věci obecné řídívali.

V tom místě byli apoštolé mrskáni. Act. 5. Tam sv. Štěpán stoje před nimi, viděl nebe otevřené a slávu boží. Act. 6. 7. Aneb onen palác nárožní, o němž Nehem. 3., v kterémž, jakž tomu někteří chtějí, Kristus pán beránka velikonočního s učedlníky jísti ráčil; neb byl jako dům hostinský. Aneb dům královny Adiabenské, kteráž se na víru křesťanskou obrátila a v Jerusalémě bydlela. Joseph. 6. bell. 7.

Od toho domu obrátili jsme se zpátkem, a šli k straně východní 168 krokův, na místo, z kteréhož jsme viděli na pravé straně dlouhé loubí z kamene klenuté, co nějaká ulice aneb ambit klášterský, a táhne se od půlnoci k poledni. Skrze to loubí viděli jsme náměstí a chrám turecký, kterýž od některých "chrám krále Šalomouna" slove, proto že na tom místě stojí, kde onen krále Šalomouna stál.

Ten starý a předešlý chrám Šalomounův sloul "chrám páně" a "svatýně", ležel na hoře Moriah, a vystaven byl z bílého mramoru štukového, tak hladce v hromadu spojovaného, že se téměř žádného znamení, aby to skládáno bylo, poznati nemohlo.

Dříví cedrové, rozličně řezané, toliko samo k tomu potřebováno bylo. Stěny, podlaha, střecha, oltář, 11 svícnův, 11 stolův, brány, pavlače a jiné potřeby vše zlatými plechy přetažené a obité byly, tak že se z daleka hledícím slunce z hory sněžné vycházeti, nežli střecha zlatá na bílém stavení býti zdála. 2. Par. 3. 4. 5. 7. A stavěl jej král Šalomoun sedm let pořád, dělníkův potřeboval 153.000. 3. Reg. 5. 6. 7. 8. 9.

Ten chrám po 441 letech byl od krále Nabuchodonozora Babylonského z kořen vyvrácen a spálen, a stál 70 let pustý a nevystavený, jako i lid Israelský tolik let v zajetí Babylonském trval. 4. Reg. 25. 2. Paralip. 36. Po těch 70 letech kníže Židovské jménem Zorobabel zase jiný chrám na prvním místě pořád 46 let tak slavně a nákladně stavěl, že jest tehdáž za nejpřednější všeho světa i od pohanstva (nerci-li Židův) jmín a držán byl (1. Esdrae 3. 5. 6.), kterýžto chrám po letech 354 od krále Antiocha Syrského zohaven, obloupen a na díle i pobořen byl. Však po třech letech udatný rek Judas Machabejský dobyl ho a vyčistil, opravil a zlatem a jinými drahými věcmi ozdobil, že jest poněkud prvnější slávy své dosáhl. Přes to pak všecko, aby před útoky nepřátelskými bezpečnější býti mohl, jej zdmi, baštami tak dobře zpevnil, že potom sám osobně byv od sta a dvadceti tisíc lidu pohanského v něm obležen, se obránil a jej nedobytý učinil. 1. Macch. 6. Joseph. 14. ant. 8. et 7. bell. 4. 9.

Po 100 letech byl na den sobotní židovský od slavného knížete Římského Pompeja vybojován a zlezen, tak že v něm do 12.000 Židův tehdáž pobito bylo, a Pompejus s některými hejtmany svými po všem chrámě se procházel, i do svatyně svatých všel, poklady a bohatství v něm spatřil, jim se divil, ale nic odtud nevzal, nýbrž chrám vyčistiti, a služby v něm jako prvé konati poručil. Joseph. 14. ant. 8, et bell. 5.

Po několika letech, když se chrám místem zsul a bořil, Herodes, král Židovský, léta šestnáctého před narozením Krista pána, to jest 46, nežli pán Kristus kázati začal, všecken chrám obnovil, a znova v devíti letech a šesti měsících vystavěl. Joh. 2. Joseph. 15. ant. 14. Byl pak ten poslední chrám Herodesův větší, krásnější a mnohem pevnější nežli první Šalomounův, jehož Josephus a Egisippus lib. 1. cap. 35. 36. dosti vypsati a vychváliti nemohou. Stavení z mramoru výborného rozličných barev, dříví drahého a zlatem a stříbrem hojně ozdobené bylo, zdi vůkol všecky z mramoru, a trojí věže, v každých zdech nárožní čtyry, na 400 loket vysoké, a jiné tak náramně vysoké, že kdo s nich do údolí Kidron hleděl, tomu oči pocházely a dolů zrak jeho dostačiti nemohl. Joseph. 15. ant. cap. 14. A na tu nejvyšší věž byl Kristus pán od ďábla uveden, kterýž k němu řekl: "Jsi-li syn boží, spusť se dolů." Mat. 4.

Bran do něho a v něm bylo mnoho, některé 90, některé 80, 60, 40, 20 loket zvýší, 40, 20 široké, všecky zlatými a stříbrnými plechy obité, a některé z kovu lité, tak že dvě stě mužův každého dne brány u chrámu otvírati a zavírati musilo. Joseph. lib. 2. contra Appionem.

Nejvíce slavný byl pro skutky Krista pána, kteréž v něm činil, vedlé proroctví Aggaea proroka 2. kap., jakž to obšírně evangelistové svatí vypisují. A však nic mu to proti hněvu a spravedlivé boží prchlivosti nezpomohlo. Nebo léta 586. po založení ho skrze Zorobabele, a 90. léta po vystavení ho od Herodesa byl chrám ten poslední i město Jerusalém dokonce a z kořen vyvrácen a zkažen.

Císař Vespasianus a syn jeho Titus, Římané, oblehli město i chrám, a po dlouhém ho dobývání jejich vojáci brány pozlacené ohněm zapálili, že se z nich zlato slívalo; a útok do chrámu učinivše, tak mnoho lidu Židovského zmordovali, že z chrámu do dvorův a síní chrámových potokové krve tekli.

Císař pak vida, že se oheň rozmáhal a stavení chytal, rozkázal a sám pomáhal hasiti, chtě to nákladné a ku podivu krásné stavení zachovati; ale moc a uložení boží nedala ho uchrániti, nýbrž čím víc hasili, tím víc hořelo. Pročež nevěda Titus zbytí, běhal semotam po chrámě, a což mohl, vynášeti dal, a sám všecku slávu jeho s podivením velikým i žalostí spatřoval, až již více pro oheň nemohl, rozhorliv se nad Židy, že příčinu dali k zkáze takového stavení; ostatek, co oheň nezkazil, s hněvem zbořiti a rozmetati poručil, a právě téhož dne a měsíce, jako onen první od krále Babylonského, dobyt a zbořen jest, 10. dne Augusti, totiž Srpna. Joseph. lib. 7. bell. 9. 10. 18.

Nemohu i toho pominouti, abych nedotekl některých chrámových věcí, jako Archy úmluvy, dvou kamenných desk v ní, Mojžíšovy holi, prutu Aronového, stolu zlatého a chlebů na něm, svícnu zlatého. Ty věci se čtyřmi sloupy mosaznými dal Titus při zkáze chrámu vynesti a zachovati. Potom je s sebou do Říma zavezl a tam mezi jinými věcmi ve slávě vítězové, totiž v příjezdu svém do města, před sebou nésti dal, a potom do chrámu svého pohanského pacis, totiž "pokoje" nazvaného, zavřel a schovati dal. Kteréžto věci, totiž Archa, však bez zlata, dsky Mojžíšovy, hůl Mojžíšova a Aronový prut, i chleby posvátné s těmi čtyřmi sloupy v Římě v kostele sv. Jana Lateranenského podnes v kaple přední ukazují. Onuphrius de 7. Urbis Ecclesiis.

A stojí posavád brána z pěkného štukového kamene mramorového, blízko kostela svaté Marie nové, ku poctivosti Titovi, když do Říma ve slávě vítězové jel, stavená, a slove arcus triumphalis Titi, vlasky: il' arco di Tito; na němž viděti Tita na voze, a v něm dva koně a dva jednorožce zapřežené jeti, Archu úmluvy, zlatý svícen o sedmi ratolestech, stůl zlatý a jiné chrámové nádobí vytesané, kteréž tehdáž ve slávě všechněm ukazoval; vedlé čehož dosti podobné jest, že vlastně ty kusy některé (ač skrze války a časté vydrancování města Říma od Gothův a jiných národův zlata a drahých ozdob zbavené) tam se chovají a ukazují. Martianus antiq. Rom. cap. 26. M. Attil. Serran. de 7. urb. Eccl. Po 60 letech po té zkáze pozdvihli se znovu Židé, a chrám na starém místě stavěti začali; ale císař Aelius Adrianus 580.000 Židův pobiv, ostatní zdi a stavení města a chrámu dokonce rozmetati dal. Niceph. lib. 3. c. 24.

Po letech 227 povstal Julián císař, Apostata řečený, totiž že od víry křesťanské odstoupil, aneb "zrádce víry křesťanské", tak aby řeč a proroctví Krista pána, že kámen na kameni zůstati nemá, zlehčil a zahanbil (Mar. 13.), dovolil Židům, svolav je a dav jim z královského důchodu pomoc, aby chrám i město zase stavěli, a své oběti v chrámě konali. Židé nemeškali s velikou žádostí nesmírnou sumu k tomu stavení od kamení a vápna přichystati atd. a jiných potřeb shotoviti; místo vyčistili, vyrumovali, s takovou chtivostí, že ženy jejich svou okrasu ženskou od zlata na to oddaly a samy rumy v svých klíních a zástěrách nosily; ano k tomu stavení motyk, kratcí, háků, lopat a nůší z stříbra sobě nadělati dali. Když pak dělati začali, a množství tisíc jich ve dne snažně pracovalo, z božího dopuštění v noci to všecko zase se zbořilo a vyvrátilo. Hlíny a vápna nesčíslný počet na hromadu nanesli, kdež nenadále prudký vítr se strhl a s velikým děšením a hřmotem všecko dělníkům mezi oči rozfoukal a je od díla zahnal. A když s tím se vším předce od svého předsevzetí upustiti nechtěli, nejprvé znamenité zemětřesení povstalo a je náramně předělilo; naposledy, když ohrozivše se předce stavěli, z vybraných základův vyšel oheň a množství jich spálil, množství jich stavení zařítilo.

V túž noc a druhou po ní vidíno bylo na nebi znamení kříže jasné a stkvoucí, a na šatech židovských plno křížův náčernalých a šerých, kterýchž nikoli vytříti ani vymazati nemohli. Pročež poznavše teprv moc boží, rozběhli se, a mnozí na víru křesťanskou se obrátili. Hist. Tripart. lib. 6. cap. 42. 43. Sozom. 5. Hist. Eccl. 21. Niceph. 10. Hist. Eccl. 32.

Po časích začali na tom místě křesťané stavěti, a nynější chrám, kterýž posavad stojí, vystavěli, ač se jistotně neví, kdo jest jej vystavěl; někteří pokládají císaře Karla Velikého léta 713. po narození Krista pána, jiní některého z Řeckých císařův; jak jest koli, slavné stavení bylo a jest.

Léta 1099. když jej kníže Gotfrid z Bullionu dobyl, byl ohražený chrám a zdmi opevněný, v němž do 10.000 Saracenův (kteříž jej 463 léta drželi a jím vládli) pobil. Potom Gotfrid jej zlepšil, kanovnický vůkol něho vystavěl, důchody veliké k němu oddal, a s potomky svými na 88 let jeho v držení byl. Vilh. Tyr. lib. 8. hist. bel. sac. c. 20, et lib. 9. c. 9. Potom ho zase pohané dobyli, a od toho času v moci pohanské zůstává.

Jest pak na ten čas chrám ten veliký a vysoký, okrouhle, však osmihraně stavený, z divných barev a naschvál strojených kamení, že se blyští co zrcadlo; vůkol při zdech stojí mnoho sloupův mramorových, pěkně tesaných, a jdou vůkol a vůkol něho schody kamenné štukové; střecha olovem obitá, a u prostřed ní nad krov vyhnaná věž s mnoha okny po všech stranách, na kteréž jest krov chocholatý a okrouhlý, též olovem přetažený, a nejvýš pozlacená makovice, a nad ní půl měsíce špicemi k nebi obrácenými.

Stojí na velikém náměstí, kteréž jest vůkol zdmi ohražené, a v nich čtyry brány na náměstí, nad každou vížka podobná jiným, kteréž obyčejně při svých meschitích mívají.

První brána proti západu sloula Speciosa, to jest: "pěkná", item Sur, "brána královská" (2. Paral. 9., Neem. 3., Actor. 3.); před kterouž onen chromý a od přirození sklíčený od svatého Petra byl uzdraven.

Druhá proti ní na východ, nad údolím Josafat, sloula a podnes slove Porta aurea, "zlatá brána," protože pozlacená byla. Ezechiel 43. 44. A byla i posavad jest ve zdech městských. V té bráně se svatý Joachym s svatou Annou potkal. Breid. 14. Julii. Skrze tu Kristus pán na oslici jel do Jerusaléma. Math. 21.

Léta páně 628. císař Heraclius obdržev vítězství nad Cosdroem, králem Perským, a dostav od něho částku kříže Krista pána (kteréhož císařová Helena v Jerusalémě nechala, a týž Cosdroes před lety 14., než od Heraclia poražen byl, města Jerusaléma dobyl, a mezi jinými věcmi i ten kus kříže s sebou odvezl), do Jerusaléma slavně, na pěkném koni, v ozdobě císařské, skrze tu bránu "zlatou" řečenou vjeti chtěl; ale žádnou měrou skrze ni projeti nemohl, až se nad tím i zděsil a zkormoutil, dokud k němu biskup Jerusalémský Zachariáš nepřistoupil a neřekl: "Milý císaři, tou tvou slávou Krista pána tvého, kterýž na oslici skrze tu bránu projel, v pokoře nenásleduješ!" Tím mu navrhl, že jest ssedv s koně, korunu a ozdobné roucho s sebe složil, a prostý oděv na se vzav, teprv do brány všel, skrze niž ten kus kříže na ramenou nesl, až na místo vrchu Calvarie do kostela, odkudž jej byli Peršané vzali. A odtud svátek povýšení svatého kříže, aby 14. Septembris, to jest měsíce Září, pamatován byl, nařízen jest. Hist. exalt. S. Crucis. Breviar. Rom.

Ta brána jest nyní všecka zazděná, že se skrze ni choditi nemůže; a chtějí tomu, že jest nikdy zbořená nebyla, nýbrž v celosti zůstala, tak jakž za času Krista pána byla, kromě dveří, tím spůsobem, že když chrám bořen byl, a k té straně údolí Josafat rumy se svážely, že jest byla zavezena a zasypána, a potom tak v celosti nalezena.

Třetí jest ku poledni, kde palác krále Šalomouna byl, k straně hory Sion, o níž 1. Par. 26. Od té nedaleko jest kostel veliký, dlouhý a vysoký, s střechou olověnými plechy obitou, kdež prvé byl klášter, a sloul panny Marie, proto že na tom místě obětována byla. Byla pak na tom místě síň Šalomounova (Joh. 10.), do níž se po několika stupních nahoru chodilo, pěkným mramorem dlážděná a nepřikrytá, kromě že vůkol pěkné ambity na mramorových sloupích překlenuté byly s střechou pozlacenou, pod nimiž se mohli lidé v suše procházeti, když pršelo; dvéře některé byly stříbrem, jiné zlatem obité, jakž o tom Joseph. 15. ant. 14. et 2. bell. 16. et 6. bell. 7. etc. Do té síně sám národ Židovský (muži a ženy) a žádný jiný choditi nesměl, pod ztracením hrdla, a modlívali se v ní pod jasným a otevřeným nebem.

Na té síni a na tom místě nynějšího kostela panny Marie onen starec Simeon vzal na ruce své děťátko pána Ježíše a pověděl: "Nyní propouštíš, pane, služebníka svého podlé slova svého v pokoji, nebo viděly oči mé spasení tvé" atd. Tam také svatá Anna prorokyně k dítěti Ježíšovi přistoupila, a pěkně o něm prorokovala. Lucae 2. Tam Kristus pán obyčejně kázával. Joh. 10. Marc. 12. Tam také apoštolé svatí obyčejně se zdržovávali. Act. 3. Na té síni pokladnice stála, u které anděl páně v zlaté zbroji onoho Heliodora pohana na zem porazil. 2. Macch. 3. Z toho kostela panny Marie Turci svůj meschit udělali.

Čtvrtá brána jest proti půlnoci, u kteréž jsme to dlouhé klenuté loubí viděli, jakž výš oznámeno.

A tak my hledíce tu z daleka na ten kostel, a prvé také s hory Olivetské jej spatřivše, na tom jsme přestati musili, neb jsme dále pro ujití nebezpečenství hrdla, aneb zapření víry křesťanské, jíti nesměli. Ale šli jsme odtud na 180 krokův, a skrze dvéře po několika stupních kamenných přišli jsme na dvůr dosti veliký, k hřbitovu nápodobný a zdí obehnaný; na němž stojí kostel pěkný a veliký, a jsou do něho dvéře proti západu; vnitř jest klenutý a veselý. Do kteréhož všedše, viděli jsme na pravé ruce kapličku nízce a do země postavenou, překlenutou a tmavou. O té pravil vicarius, že na tom místě sv. Anna, bába Krista pána po mateři, porodila blahoslavenou pannu Marii. A na tom místě kostela že jest dům sv. Joachyma, manžela sv. Anny, byl. A ten kostel že jest sv. Helena vlastně, a klášter při něm, pro jeptišky vystavěti, a jej jménem sv. Anny nazvati dala; však to oboje Turci křesťanům odjali. Nicméně proti obyčeji jiných svých meschitů předce někdy, když se jich křesťané dosti naprosí a jim to dobře zaplatí, teprv je do něho pouštějí; jako tehdejšího času při našem navštěvování míst svatých dovolil sangiach gvardianovi s námi do něho jíti, proto že byl toho dne svátek a památka narození panny Marie; v němž jsme služby, mše a zpěvy konali, a potom mniši do kláštera svého, a my poutníci s vicariem k spatření některých jiných svatých míst se obrátili.

zpět na obsah - Další: O vyjití poutníkův ven z města do údolí Josafat k spatření některých míst.