|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Vyjití z města. Jeskyně. Hroby: p. Marie, sv. Joachima, sv. Josefa. Strojení se k Jordánu. Plat za cestu. Cesta zajetí. Cesta kříže.
V předešlé kapitole oznámeno bylo, že jsme se u kostela svaté Anny, mniši s gvardianem, a my poutníci s vicariem, rozešli : oni domův do kláštera, my pak od toho kostela na 200 krokův přišli jsme k bráně městské, řečené "sv. Štěpána".
Od té šli jsme dolův s vrchu do údolí Josafat 358 kroků, a přišli jsme k jednomu kamenu z tvrdé skály v zemi vězícímu, na kterémž jest znamení a obraz člověka vytlačený, jakoby do hlíny vytištěný byl; o němž nám vicarius oznamoval, že jsou Židé vyvedše sv. Štěpána skrze dotčenou bránu, jej na tom kamenu ukamenovali (Actor. 7.), a ten kámen tak od pádu těla jeho jako vyrytý zůstal. A to první mučedlník pro pravdu víry křesťanské byl.
Odtud přešedše potok Cedron, obrátili jsme se na stranu půlnoční, a přišli pod horu Olivetskou na 162 krokův, až k jakési jeskyni v skále vytesané, do kteréž jsme dolův po několika stupních šli, a ji vnitř vysokou, prostrannou a víc okrouhlou nežli čtverhranou našli. Světlo do ní šlo skrze díru po vrchu dolův vytesanou. Stojí v ní oltář proti východu, prostě z kamení narovnaný a na vápno nezděný, a znáti, že jest někdy klenutí z skály bylo, barvou modrou a s hvězdičkami zlatými, na spůsob nebes, malované.
V té jeskyni aneb kaple, při straně polední a samé zemi, jest jiná malá jeskyňka v skále; o té nám vicarius oznamoval, že se v ní Kristus pán jednou, po druhé i po třetí modlil, žádaje otce svého nebeského: "Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento!" Matt. 26. Mar. 14. cap. Až se potom i krvavým potem, s hořkou smrtí se potýkaje, potil, kdež mu se anděl páně ukázal a jeho potěšoval. Lucae 22. Píše svatý Jeroným, že za času jeho ta kaplička tu byla, in loc. Hebr.
Po vyjití z té jeskyně viděli jsme okolo ní všudy vůkol pole a stromoví, tak že se souditi může, že tu každého času za starodávna zahrady býti musily, a nějaká malá víska za času Krista pána, Gethsemane, totiž "olivové údolí" aneb lis" řečená, snad proto, že tu byl lis, v němž olej z oliv lisovali a tlačili; do těch zahrad, a zvláště do jedné nejčastěji, Kristus pán s učedlníky svými chodíval, a v ní se krvavým potem, jakž výš položeno, potil. Luc. 22.
Od dotčené jeskyně na 30 krokův šli jsme zpátkem k západu, a přišli k jakémus stavení klenutému, dosti dlouhému a širokému, zvýší zevnitř od země na čtyry lokty Pražské bez krovu, nápodobnému nějaké čtverhrané věži.
Od dveří toho klenutí, kteréž jsou proti poledni, měl vicarius klíč a nám je otevřel. I vešli jsme tam dolův jako do nějakého sklepu, po schodích z bílého mramoru tesaných, širokých osmi krokův, a 50 stupňův, a přišli dole do kaply dosti veliké a vysoko klenuté, do níž od strany východní jest jedno okno, kterýmž světlo vchází, a jest pod samým tím oknem oltář ke zdi východní připojeni. Od toho oltáře nedaleko stojí jiná kaplička čtverhraně stavená, však v témž klenutí a zavření té kaply; okolo ní se může vůkol obcházeti, a dvířkami nízkými do ní dvojími, jedněmi od poledne, druhými od západu vcházeti; jest vnitř půl čtvrta lokte na šíř, tolik na výš i na dýl, a klenutí okrouhlého, jako ta velká, v níž stojí.
K východní straně jest hrob z bílého mramoru, přikrytý tabulí z téhož kamene, a jde přese všecku dýlku kapličky, vysoký jest sedm čtvrtí lokte, ale ne tak široký, a hrubě nápodobný hrobu Krista pána. Tu nám vicarius vypravoval, že ten hrob jest, do něhož tělo blahoslavené panny Marie od apoštolův pochováno bylo, o čemž, jak se dálo při její smrti a po pohřbu, vypisuje široce Niceph. lib. 2. Hist. Eccl. cap. 21. 22. 23.
My tehdy bosýma nohama do té kapličky všedše, zpívali jsme hlasitě Magnificcat, a po dozpívání klekše na kolena, modlitby některé říkali, až naposledy letanii jsme vyzpívali.
Ten hrob vnitř viděti se nemůže, pro veliký kámen, jímž přikrytý jest, nápodobně hrobu Krista pána, a hoří vůkol něho mnoho lamp; mám za to, že je Turci tam chovají. Nebo Turci a jiní Saracenové tu kaplu a hrob u veliké vážnosti mají, i také jeden klíč od ní v své moci drží, a tam jiné křesťany (krom latinských) z úplatku pouštějí.
Ten hrob i ty kaply dala svatá Helena vystavěti. Niceph. hist. Eccl. 8. cap. 30.
Po té vyšli jsme do velké kaply, a jdouce k schodům, viděli jsme k západní straně studnici dosti hlubokou v zemi, vody v ní čisté a studené hojnost; a teprv těmi schody, jimiž jsme dolů sešli, zase jsme nahoru vycházeli. Však u prostřed schodů na levé straně k východu nalezli jsme výstupek do země a malou kaplici klenutou bez oken, tmavou, že se s světlem do ní choditi musí; v té jsme viděli dva hroby kamenné nápodobné oltářům, o kterých nám vicarius pravil, že ten, kterýž jest na východní straně, jest hrob svaté Anny, matky, a druhý na půlnoční straně svatého Joachima, otce blahoslavené panny Marie.
Na druhé straně přes schody na západ naproti jest jiný výstupek ve zdi, a v něm jeden hrob, ten že jest Josefa, zasnoubeného manžela panny Marie, vicarius nám tvrdil; a svědčí to Sal. tom. 9. c. 1., Pas. des. 184. et 197.
Vyšedše nahoru ven, šli jsme k straně polední, okolo 100 krokův, k jednomu velikému kamenu, téměř do paždí člověku z země vycházejícímu; o tom pravil vicarius, že Kristus pán u něho svým učedlníkům svatému Petru, Jakubovi a Janovi čekati velel, dokudby se nepomodlil. Mar. 14.
Od toho místa 20 krokův na straně polední jest jakási zídka se dvou stran, toliko z narovnaného kamene, co nějaká ulička, a zvýší půltřetího lokte. Mezi tou zídkou ukazoval nám vicarius místečko, na němž měl Jidáš Krista pána políbením zraditi a tím znamením Židům ho ukázati.
Odtud 10 krokův dále byla hromada kamení; má býti místo, na němž svatý Petr Malchovi ucho uťal, a Kristus pán jemu je zase přisadil.
A šedše odtud dolů k polední straně, podlé potoka Cedron, spatřovali jsme některá místa, jako jeskyni svatého Jakuba, hrob Absolonův, Zachariáše proroka, svatého Petra atd., o čemž jinde, při vypisování polohy starého Jerusaléma podlé cifer, víc položím; potom dávajíc se zase k západní straně na horu Sion, vedlé zdí městských, až jsme přišli k bráně Porta Jordani, totiž "Jordánská", a tou vešli do města a šli mimo zámek Jerusalémský přímo do kláštera našeho, a tu ostatek dne, totiž od nešporu až do večera, odpočívali. Nebo jakž jsme z pouti přišli, bylo nám od gvardiana oznámeno, abychom tím časněji jedli a se přihotovili, že ještě toho dne v samý večer k Jordánu a místům okolním jeti máme. Což jsme z nás čtyří, pan Černín, dva jiní a já s radostí uslyšeli, proto že, jak jsme toho žádostivi byli, tak těžce nám šlo vyjednávání k tomu dovolení u sangiacha Jerusalémského, že jsme se o to s gvardianem starali, a že nic neobdržíme, obávali. A však vždy gvardian urovnal se s Turky, že za sebe a mnichy své 70 a za nás čtyry poutníky 30 dukátův dáti připověděl.
Aby pak vědomé bylo, jak těžká a nečastá ta jízda v ta místa bývá, souditi každý z toho může, že co tu gvardian byl a mniši jiní, žádný z nich v té straně nebyl, a bezpochyby že jsou k tomu při přítomnosti jiných poutníkův před námi časté příčiny dávati musili; jakož i tehdáž mnoho o to pracovali, až s pomocí boží vždy objednali. Z těch příčin zajisté Turci nerádi v tu stranu, nerci-li sami se vydávají, ale ani poutníkův nepouštějí, aby od množství Arabův a jiných s té strany loupežníkův (jakž toho mnoho příkladův jest, že jsou pro poutníky, na žádost křesťanských mocnářův, ode dvora Konstantinopolitánského i domluvy a kapitoly, jakoby se to jejich nedohlídáním dálo, mívali), kterýmž odolati nelze, netoliko obloupeni, ale dokonce pobiti nebyli.
Jakož pak někteří svědčí, že se přiházelo, když v tu stranu křesťanské poutníky Turci doprovázeli, že z daleka velbloudy pásti aneb zástup Arabův býti spatřivše, zpátkem se zase obrátili, aneb jim se pokořovali a nebohých křesťanův, mohouce často většímu zástupu odepříti, nebránili : tak udatní Turci a své vlastní kůže milovníci v té straně se nacházejí. K tomu také rádi sobě na poutníky, kde mohou, nové daně vymýšlejí, a zúmyslně všecky věci nesnadné činí a stěžují, aby tudy na nich více peněz vytáhli. Jakož pak sangiach, cadi a jiní v Jerusalémě důstojníci za tu cestu několik set dukátův míti chtěli, a to ještě teprv po dlouhém rozmýšlení, mají-li nám tam jeti dovoliti; v čemž oni ve všem velmi chytře, přísně a tejně sobě počínati umějí, až, jakž výš položeno, sto dukátův za tu cestu smluveno.
Tak tedy sangiach, dostav 100 dukátův, slíbil, že nás na svůj náklad silně doprovoditi dá, a od nejvyššího nad Araby s té strany Jordánu průvod na svůj groš až zase do Jerusaléma vyjedná.
Náš pak gvardian s trucelmanem starali se o potřeby na takovou cestu, a dal připraviti na studeno několik velkých hovězích a skopových pečení, vajec na tvrdo vařených, chleba, vína atd.; k čemuž zvláštní osel, aby to nesl, potřebován byl.
Na závírku této kapitoly, aby pobožný a žádostivý čtenář pořádné vyměření cesty a chůze Krista pána, od místa jetí jeho až na vrch Calvariae, kdež jej na kříž dali, věděti, a tím spíše kdekoli doma po zahradách aneb jinde, pro lepší probuzení a v paměti mysli své složení přetěžkého i bolestného putování Krista pána za nás a naše hříchy uvažování, podobnou dalekost cesty sobě vyměřiti mohl, položím tuto vlastní vyměření všeho, tak jak jsem sám svými kroky změřil a sčetl. A dělí se ta cesta na dvé, jmény obzvláštními.
Od toho místa Jidášového zrazení skrze znamení políbení až k domu Pilátovu jmenuje se latinsky via captivitatis, to jest "cesta zajetí Krista pána".
Od domu Pilátova až na horu Calvariae slove via crucis, totiž "cesta kříže", aneb via dolorosa, totiž "cesta bolestná". Via captivitatis, "cesta jetí," začíná se mezi těmi dvěma zídkami, a odtud na 225 krokův k straně polední jde se dolův podlé potoku Kidron, na místo, kde ves Getsemany stála, kdežto Kristus pán svých osmi učedlníkův nechal, nevzav s sebou nežli tři do zahrady k modlitbě. Odtud vedlé břehu potoka 100 krokův k mostku kamennému na jednom prampouchu. Pod tím mostkem na polední stranu okolo dvou kročejův jest v samé skále, kudy voda jde (kteráž však tehdáž nebyla), znáti několik šlepějův bosé nohy, o nichž nám vicarius vypravoval, že Židé vedše Krista pána svázaného tudy, přes mostek ho nevedli, ale skrze vodu přes potok táhli, a tu jakoby i poklesl, na znamení svých šlepějův do skály dosti hluboce vytištěných zanechati ráčil; z čehož znáti ukrutné táhaní a vedení Krista pána od těch zrádných Židův.
Někteří pokládají, že jest Kristus pán s toho mostku naschvál od Židův do vody byl svržen a v ní zmáčen, a tak proroctví svatého Davida v žalmu 109. naplnil: "Na cestě se z potoku napije."
Od mostku až na místo, kde Annášův dům byl, do něhož Kristus pán nejprvé veden, do dvou tisíc krokův jest. Odtud k domu Kajfáše 330 krokův; dále do domu soudného aneb paláce Pilátova 1000 krokův; potom k Herodesovu palácu 350 krokův; odkudž, jakž mnozí smýšlejí, jinou cestou na 600 krokův zase k Pilátovu domu přiveden. A potud jest cesta zajetí a vedení jeho svázaného, kteréž učiní suma 4605 krokův.
Via crucis, "cesta kříže" (proto že tu Kristus pán kříž svůj, na němž přibit byl, nésti ráčil), aneb via dolorosa, to jest "cesta bolestná", začíná se od domu Pilátova, a jde k místu, kde jsou Šimona Cyrenenského ku pomoci přinutili, kteréž jest od Pilátova domu 210 krokův.
Odtud k domu svaté Veroniky jest 192 krokův. Odtud k bráně staré
Jerusalémské, skrze niž byl Kristus pán vyveden, 80 krokův. Od té
brány až na horu
Calvariae, kdež ukřižován byl, 336 krokův.
Suma té cesty učiní 818 krokův.
zpět na obsah 
Další: O výjezdu z Jerusaléma k Jerichu, k řece Jordánu a jiným místům.