|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Hrobové králův Judských. Strojení se k odjetí z Jerusaléma. Odpustkové. O Lampertovi poutníku. Účinek vína.
V pátek po sv. Lidmile, 18. dne měsíce Září, vstavše ráno nejprvé do kostela, potom když čas byl, k obědu jsme šli. Okolo nešporů vyšli jsme s vicariem a dvěma mnichy ven z města branou Joppenskou, a od brány obrátili jsme se k pravé straně proti půlnoci a šli na díle vedlé zdí městských, kteréž nám po pravé ruce byly; potom jsme se mezi vinice, až k místu okolo míle vlaské od města, do jakéhos dolu aneb jámy dosti hluboké a široké, nápodobné jakoby tu někdy lom kamene byl, dostali; do kteréž když jsme sešli, uhlídali jsme v ní dva Araby a jednu starou babu arabskou státi. Ta se na nás nejvíce potřásala a kamení chápala, chtíc nás odtud odehnati; ale my jsme ji, i ty dva Araby, koliks majdyny spokojili a pěkně odtud vybyli.
Tu v témž dole jest při samé zemi díra proti východu, nízká a úzká, sotva co člověk po břiše prolezti může, a jest z samé skály vytesaná; kdež jsme koliks svěc, které jsme s sebou přinesli, rozsvítili, a do té díry na tři lokty zdýlí při zemi rovinou, jeden po druhém po břiše, hlavou napřed, proti západu lezli, až jsme se tam všickni dostali, a spatřili vnitř sklep okrouhlý, veliký a vysoký, z samé skály vytesaný, z kteréhož se do jiných malých sklípků dveřmi, kteréž vůkol a vůkol jsou též z samé skály vytesané, chodí.
V těch sklípcích stojí hrobové z kamene velmi pěkně tesaní, někteří od země půldruhého lokte zvýší a půlčtvrta zdýlí, a zase někteří větší i menší; mezi nimiž byli někteří svrchu otevření, v kterýchž jsme kosti a těla zpráchnivělá viděli; a v některých nádoby pěkné s přikryvadly, obé kamenné, do nichž popel z pálených těl mrtvých vložený byl, jsme spatřili.
Dvéře při těch sklípcích nejsou vstavené, ale velmi mistrovsky z holé skály jednoho kusu vytesané, při kterýchž není žádného kovu ani dřeva, a jsou malé pídi ztlouští a zvýší jako jiné dvéře; otvírají se tak snadně, že když jeden malým prstem postrčí, otevříti je i zavříti může, kromě že se nezamykají. Takových dveří při těch sklípcích ještě několik bylo; ostatek jich na zemi vyvalených a rozražených leželo.
V tom pak sklepě i v těch sklípcích jest tma, nebo tam žádného okna není, a proto jsme svíce míti musili. A v pravdě jsme se těm hrobům i dveřům, tak nákladně a řemeslně vyrývaným a mistrovsky vytesaným, dosti nadiviti nemohli.
O těch hrobích pravil vicarius, že byli králův Judských a Jerusalémských, a v těch že z většího dílu pochováni byli; což dosti k víře podobné, pro spůsob jich královský, jest.
Majíce čas vyjíti, prošli jsme skrz ty sklepy ven až skrz dotčenou díru na světlo, neb ve všech těch místech tma jest; a odtud jsme se do kláštera našeho odebrali, pánu bohu děkujíce, že jest nám předsevzaté pouti vedlé úmyslu a žádosti naší požehnati a toto poslední míst svatých shlédnutí v zemi svaté dokonati dáti ráčil. Nebo jsme se tu již déle zdržovati nemínili, ale přestavše na tom, co nám pán bůh v tak krátkém času bezpečně a pokojně dal spatřiti a poznati, dále a jinam, dokud čas sloužil, jsme se strojili. A protož chtějíce odjeti, radu jsme mezi sebou drželi, jakéhoby kdo úmyslu a vůle byl. Některým patria a vlast příliš sladká a milá byla, a hrubě jim v hlavě ležela; protož přímo domů z Jerusaléma se strojili.
Pan Antonio Donato chtěl do Damašku skrz Samaří a Galilej, a odtud zpátkem do Tripoli, až potom domů jeti. Panu Černínovi a mně ležela v mysli idea jiných míst svatých a nejpřednějších po zemi Židovské, jako Egypta, hory Sinai atd., a do těch jsme sjeti chtěli. Lampert Nizozemec v Jerusalémě v klášteře zůstati žádal; neb tak nám na cestě v Cypru ostrově přislíbil, a peněz, na něžby trávil a domů cestoval, neměl.
Tak tedy strojili jsme se co nejdříve vypraviti, a zatím skupovali jsme všelijaké potřeby, obzvláštně od Řekův, Maronitův a jiných křesťanův, všelijaké dřevěné, hlíněné a kamenné věci Agnus dei svěcený, křížky, páteře, kapličky na spůsob hrobu božího, z bílé hlíny udělané, a jiná řemeslná díla, jimižbychom přátely doma v vlasti své obdařiti, a sobě některé na památku chovati mohli, jako z hory Tábor, proměnění Krista pána; od čisterny, kde Kristus pán s Samaritánkou rozmlouval; z Nazarétu, kde anděl páně blahoslavené panně Marii početí Krista pána zvěstoval; vody Jordánské; z Jericha z domu Zacheova; z hory Quarantena; z Betanie ze tří míst; z místa, kde Kristus pán učedlníky pro oslici poslal; z hory Olivetské, kde na nebe vstoupil; kde se krvavým potem potil; z Getsemane, kde jat byl; z údolí Josafat z několika míst; z studnice Siloë; z údolí Benhinnom; z Hory pohoršení, kde sv. Isaiáše přeřezali; z jeskyněk učedlníkův skrýší; od zlaté brány; z hory Sion, z několika míst v sobě obsahujících; z kláštera hory Sion, a co se v něm obsahuje; z domu, kde se sv. Anna a Joachim narodili; z chrámu Šalomounova; z domu Pilátova, a ze všech míst cesty kříže, nahoře jmenovaných; z hory Calvarie; hrobu božího; kde sv. Jakub sťat; z pole Acheldema; z hory Gihon; z Emauzu; z hor Judských, kde sv. Alžběta bydlela, a tam píseň "Velebiž" od panny Marie zpívána byla; z domu sv. Jana Křtitele; z domu Zachariáše; z Betléma; z jesliček; obřezání Krista pána atd.; z místa Anděl u pastýřův; z Hebron a jiných mnohých míst země Svaté; potom z hory Sinai, Oreb; z egyptských míst několika : ty všecky v Jerusalémě se prodávají, a já jsem jich nemálo s sebou do vlasti přivezl a přátelům rozdal.
Také věděti sluší, že na všech těch a jiných tuto nepoložených místech, někde všech, někde na sedm let hříchův odpustkové od gvardiana a vicaria, s jistými v místech každých činěnými obřady a říkáním evangelických textův a modliteb, se zvěstují, a z štědrosti i hojnosti hlavy církve katolické za poklad duše všem pravým a věrným katolíkům se darmo a z milosti darují.
Mezi tím, když jsme sobě ty věci spravovali, Lampertus nám veselou až i smutnou hru svými nespůsoby začal. Nebo uznav, že tu našeho bytu přes dva neb tři dni nebude, dělal se nemocným, a lehv do lůže, stavěl se, jakoby zimnici palčivou a hlavní měl, ledacos před mnichy mluviti začal, a je k tomu, aby ho mezi sebou živili, přivesti usiloval. My nadíle vědouce jeho úmysl, jemu jsme toho přáli, a to, že se mu jídlo do komory posílalo, spůsobili.
A když jsme do komory po večeři na odpočinutí přicházeli, ještě jsme jemu našeho vína (kteréž podlé obyčeje dosti v velké konvici za námi i s sklenicí přinášeli a přes noc nechávali) udělovali. Ale milý Lampert, snad dlouhým a nepřinuceným líháním přes celý den jsa k tomu přiveden, v noci, když jsme leželi aneb seděli a spolu do některé hodiny rozmlouvání mívali, vstával, a nejprvé se konvicí vína zahradil a ním se uzdravoval; po té divné trety, tance, šprýmy, skoky atd. provozoval, tak že nám dosti smíchu a kratochvíle působil, zvláště mně, kterýž jsem pro veliké, pálčivé a neobyčejné nežity, jimiž jsem od cesty z ostrova Candie až do té chvíle na těle mém bolestně trápen byl, a v těch velikých horkách jak jim hověti žádnou měrou nevěděl, a do několika hodin na noc usnouti nemohl. A v skutku mnohé směšné spůsoby a moci vína rozdílné, vedlé přísloví a poznamenání starodávního, jsem při něm spatřil. Nebo (prý) první napití zahání žízeň; druhé dělá rozkoš; třetí pokušení; čtvrté opojuje; páté hněv vzbuzuje; šesté svár; sedmé třeštění mysli; osmé sen, a deváté nemoc vzbuzuje. Blaze, kdo tomu rozumí a příčin uchází, jakož pak i nebohému Lampertovi z žertu a smíchu žalost pošla. Nebo některé chvíle, dřív nežli mnich, kterýž za námi víno přinesl, dobře z komory vystoupil, Lampert vedlé obyčeje svého sobě vyvstal, a kvapně k vínu s zpěvem v nizozemském jazyku se uspíšil, tak že mnich něco toho zaslechl, až i gvardianovi o tom o všem oznámil.
Pročež nazejtří přišel k němu gvardian a do ohledávání pulsu se mu dal; a uznav, že mu nic nebylo, napomínal ho pěknými slovy, aby již vyvstal a do vlasti se strojil, že s pomocí boží zdravým jest. Ale když se Lampert předce nemocným dělal, gvardian k jiným lékům přistoupil, a jemu přísně oznámil, aby se tím netěšil, jakoby tu za příčinou nemoci zůstati mohl, že oni ho přijíti nemohou a nesmějí přes počet již prvé nařízený a doplněný; ale nebude-li chtíti dobrovolně vyvstati, že ho před klášter vynesti a na ulici položiti dá.
Tak nebohý Lampert vol neb nevol vstáti musil, a nás se přidržeti strojil. Načež jiní poutníci jemu krátce všecku naději odňali a jeho se ujíti nechtěli; až jsme pan Černín a já jeho zase na svou práci vzíti a vychovávati musili, jakž o tom níže položeno bude.
Posledního dne bytu našeho v klášteře učinivše poděkování p. gvardianovi a všemu konventu z velikého přátelství a dobrého chování, složili jsme se vespolek po několika dukátích a jim jsme je darovali, i co za listy vysvědčovací a jiné dary jejich od svěcených věcí náleželo, je pěkně spokojili, a nazejtří odjeti hotovi byli.
Zatím pak, nežli k dalšímu předsevzetí putování našeho přistoupím, ještě některé přináležející rozpravy k zemi Svaté a pouti Jerusalémské tuto položím.
zpět na obsah 
Další: O spůsobu starého města Jerusaléma, jaké bylo od počátku v své celosti a slávě, prvé nežli je Římané dokonce vybojovali a zkazili; což se brzo po na nebe vstoupení Krista pána stalo.