Česká čítanka - Harant- Cestopis - Copyright-

Kapitola 39.

O spůsobu starého města Jerusaléma, jaké bylo od počátku v své celosti a slávě, prvé nežli je Římané dokonce vybojovali a zkazili; což se brzo po na nebe vstoupení Krista pána stalo.

Starý JErusalém. Zakladatel jeho. Králové v Jerusalémě. Posloupnost králův Jerusalémských. Zajetí Babylonské. Jerusalém po zajetí Babylonském. Poslední jeho králové. Zkáza Jerusaléma. Hlad veliký. Bývalé schůzky lidu. Zázrakové zkázu města předcházející. Vypsání města. Deset divů při chrámě Jerusalémském.

Město Jerusalém leželo právě jako centrum u prostřed světa ( Genes. 48. Ezech. 5. Psal. 74) na vysokých horách (Deut. 32. Syrach. 46. Esai. 36. Mat. 20. Lucae 10. Act. 8.), prameny vod čistých a zdravých se prýštících (Gen. 14., 2. Paral. 20. Psal. 46. 48. Strabo Geograph. lib. 6. Plinius, Tacitus de bello Judai. lib. 21.), v zemi úrodné, mlékem a strdí oplývající, Judské aneb Židovské, v údělu pokolení Benjaminova (Joseph. de bello lib. 3. c. 2.), jako nějaký zemský a rozkošný ráj, obraz aneb podobenství onoho budoucího věčného města božího a ráje v nebesích (Esai. 45. Apoc. 21. ad Galatas 4.); město zvolené svaté (Psal. 68. Esaiae 52. Jer. 2. Dan. 9. Tob. 13. Nehem. 11.); podobenství církve boží (Joel. 3., Ephes. 1. 5., 1. Corinth. 1., 1. Tymoth. 2., Hebr. 2., Apocal. 21. 22.); město pravdy (Psal. 85. Zachar. 8.), spravedlnosti (Esaiae 1. Jer. 23.); město hlavní vší země Judské (2. Samuel. 5.). Sumou bylo nejšťastnější, netoliko že je pán bůh všemohoucí zákonem a učením svým božským, mocnými a moudrými králi a kněžstvem svatým za staré církve obdařiti ráčil; ale seslav syna svého jediného v těle na svět, v tom městě skrze něho největší divy, nejvíce učení, umučení, ukřižování, z mrtvých vstání, na nebe vstoupení, ducha svatého seslání a skrze evangelium nové církve vzdělání působiti ráčil; jakž to vše v Biblí svaté Starého a Nového Zákona zapsáno máme.

Léta od počátku světa 2023. za času Abrahama patriarchy byl král Melchisedech, ten město Jerusalém nejprvé založil, proto že na tom místě, po porážce učiněné čtyř králův, kteříž Lota, bratra Abrahamova, jali, pánu bohu obětoval, a tu bydlíval (Gen. 14. Joseph. lib. 1. ant. Jud. c. 10. et lib. 7. bell. 18.); a sloulo tehdáž Salem, totiž "Pokoj" aneb "pokojné".

Po nemnohých letech opanovali zemi i město Chananejští jináč Jebusejští, od Jebus syna Chanaan aneb Chama syna Noe pošlí, od čehož sloulo, dokud je drželi, Jebus, totiž 824 let, až do časův Josue, kterýž uvedv syny Israelské do země Chanaan aneb Židovské, krále Jebusejského Jerusalémského zabil.

A však to město za časův Josue nebylo dobyto, a Jebusejští z něho nebyli vyhnáni; nýbrž ačkoli synové Israelští okolní zemi všecku opanovali, nicméně je samé přes tři sta let trpěti musili, až král David, kterýž božskou pomocí hor okolních se zmocnil, je nenadále a silně oblehl.

Bylo za času toho obležení tak pevné, a tak mnoho sobě v něm Jebusejští zakládali, že místo branných mužů množství chromých, kulhavých, slepých a jináč nedostatečných lidí na zdi městské postavili, s mnohými posměšnými řečmi, dávajíce znáti, že ho takoví mohou obrániti, a že se žádného nebojí. Ale vždy s božskou pomocí přemoženi a z města vyhnáni, a nadíle pobiti byli.

Město pak od Davida krále opraveno a rozšířeno, na hoře Sion zámek slavný vystaven, stolice královská na něm založena, a za hlavní město všeho království Judského vyzdviženo. Sloulo Jebussalem, ale potom místo b bylo r proměněno, totiž Jerusalem, snad od Řekův, kteříž v svém jazyku jmenovali je Jerosalem neb Jerosolyma, totiž "Chrám pokoje", aneb "Chrám v Solimě", pro vznešenost chrámu od krále Šalomouna vystaveného. 2. Reg. 5., 1. Paral. 11., Joseph. 7. ant. c. 3.

Po smrti krále Davida byl králem Šalomoun, syn jeho. Ten město velice zvelebil a okrášlil; neb mimo mnohé paláce a pevnosti v něm vystavené, chrám ten sám byl dostatečný k zvelebení, nerci-li města, ale vší krajiny. Jak nesmírného bohatství od zlata a stříbra, kteréhož sobě jako kamení nějakého při užívání k ozdobě chrámové málo vážili; jak od drahého cedrového dříví, mramorového kamení a jiných věcí drahých k němu potřebováno bylo, o tom obšírně text svaté Biblí svědčí (3. Reg. 3. 5. 6. 7. 9. 10. etc. Joseph. lib. 8. ant. c. 2.), a já jsem toho také něco nahoře v jiném místě položil.

Po čtyřidceti letech panování Šalomounova Roboam syn jeho v něm dvůr držel. Ačkoli pak desatero pokolení Israelské od něho odpadlo a Jeroboama sobě za krále zvolilo, však Benjamin a Juda pokolení při Roboamovi a při jeho potomcích zůstalo, a vždycky se více zlepšovalo; od čehož tehdáž oboje království svého vlastního jména dostalo: Jerusalémské aneb Roboamovo sloulo Juda aneb Judské, a druhé Israel aneb Israelské, a ti za hlavní město Samaří měli.

Roboam byv modlářem učiněn, dopustil naň i na město pán bůh Susaka aneb Sisaka, krále Egyptského, kterýž přitáhl s 1200 vozy válečnými, s 60.000 jízdných a nesčíslným počtem pěších z národu Mouřenínského, latině z Ethiopie, Troglodity, Libie a z Gviney etc., město oblehl, dobyl je, zloupil a vydrancoval, žádného bohatství ani v chrámě nenechav. 3. Reg. 14., 2. Paral. 12.

Po smrti Roboama byl Abias, syn jeho, králem v Jerusalémě. Po něm Asa; ten mezi jiným štěstím svým krále Zaraba z Ethiopie, kterýž město Jerusalém oblehl, porazil, a z jeho manství zemi vysvobodil. 2. Paral. 14.

Potom byl králem Josaphat; ten byl šťastný a vítězitel mnohých národů, a velice město z loupeží Moabských a Ammonitských zbohatil. 3. Reg. 15. 2. Paral. 17. 20.

Po něm Joran kraloval. 3. Reg. 22., 2. Paral. 21. Po něm syn jeho Ochoziáš. 4. Reg. 8.

Potom Joas, za jehožto panování byla země Judská i Jerusalém vydrancovány, a lid z nich na díle zajat, na díle pobit, až i král Joas od svých vlastních služebníkův zabit. 2. Paralipomen 24.

Po něm byl králem Amaziáš syn jeho; ten že po cestě nešlechetné předkův svých kráčel, opět dobytím a nemalou zkázou města i království svého od boha trestán byl. 4. Reg. 14., 2. Par. 25. Potom byl Oziáš aneb Azariáš, syn jeho, milý bohu; ten město pobořené opravil a zlepšil, a bohatstvím podmaněných Arabův, Filistinských, Ammonitských atd. je obohatil. 4. Reg. 15. 2. Paralipomen 26.

Po něm byl Joatham; ten jako otec velice to město vzdělal a oslavil. 4. Reg. 45. 2. Paral. 27.

Ale po něm syn jeho Achaz, neslouživ věrně bohu, byl od krále Assyrského a Israelského velikými porážkami ssužován, město nejednou obleženo, však nedobyto, ale výplata na ně vzložena a hrubě ochuzeno bylo. 2. Paral. 28.

Po smrti Achasa byl králem Ezechiáš, syn jeho bohabojící; měl veliká pokušení i nebezpečenství od Senacheriba, krále Assyrského, a jednou jej skrz veliké dary od záhuhy města odvrátil, podruhé, když přitáhl proti městu, anděl páně 185.000 z vojska jeho za jednu noc zahubil a odtrhnouti od města jej přinutil. 4. Reg. 18. 19. 2. Paral. 32.

Po něm byv králem syn jeho Manasses bezbožný, dal příčinu, že Jerusalém od Assyrského krále dobyt, a on sám zajat a do Babylona zaveden byl, a mnoho zlého tehdáž to město snášelo. 2. Paral. 33.

Potom byl Ammon, syn jeho; ten byl od svých domácích služebníkův zabit. 2. Paral. 33.

Po něm byl Joziáš, syn jeho bohabojný; však když se z všetečnosti proti králi Egyptskému v boj vydal, zabit byl. 4. Reg. 23. 2. Paral. 35.

Po něm kraloval jeho syn Joachas; byl zajat od krále Egyptského a veden do Egypta, kdež i umřel, město mnoho zlého trpělo, a všecka Judská země musila poplatek dávati. 4. Reg. 23., 2. Paralipomen. 36.

Po něm byl bratr jeho Joakim bezbožný; proti tomu vzbudil pán bůh krále Nabuchodonozora Assyrského, kterýž podmaniv sobě zemi i město, je na nejvýš pohubil, vydrancoval, ani chrámu neodpustil, nýbrž všecka bohatství pobral a mnoho tisíc lidu předního do Babylona zavedl; a však bratra králova za krále vystavil, jménem Sedechiáše. Ten se zprotiviv králi Nabuchodonozorovi, popudil ho proti sobě, že přitáhv s sílou velikou lidu, krále jal, a přední z lidu i syny a dcery krále před očima jeho pobil, a potom dav králi oči vyloupiti, jej do vězení Babylonského zavedl. Město pak na nejvýš popáleno a pobořeno bylo, tak že na tom místě žádný nebydlel, ale oralo se po něm, a porostlinami zarostlé do šedesáti let stálo.

Ta zkáza stala se něco přes 400 let po vystavení chrámu od Šalomouna krále, a před příchodem Krista pána na svět okolo 600 let. Hier. quae. Hebr., 4. Reg. 25. 2. Paral. 36. Jerem. 25. 26. 29. Mich. 3.

Tehdáž mělo město v svém okršlku 50 honův; příkopy v skále vytesané, 60 noh hluboké, široké 250. Obyvatelův pak všelikého pohlaví 150.000 v něm bylo. Joseph. lib. 1. contra Appio. Strabo Geogr. lib. 16.

Po letech 70 od zajetí lidu do Babylona, když stolice Assyrská do Persie a k králům Perským přenešena byla, za panování prvního monarchy Perského Cýra Velikého, byl lid Judský pod správou Zorobabele do vlasti propuštěn, a začali stavěti město Jerusalém; však bez bran, příkopů a zdí do 60 let trvalo, až potom král Artaxerxes dovolil Nehemiášovi je opevniti a jakby mu se líbilo, spraviti. Pročež pomalu vzcházelo a rostlo, a pod správou nejvyšších kněží a jistých od lidu volených hejtmanů, až do času Aristobula, kterýž po letech od zajetí Babylonského 434 tytul královský sobě osobil, a potomkům ho zanechal.

Po letech 137 od vystavení ho skrze Nehemiáše bylo opět od hejtmana Artaxerxa krále Perského mocí dobyto, a to pro zabití nejvyššího kněze Jesu, kterýž od vlastního bratra zavražděn byl; a tu zase hrubě pobořeno bylo a pod plat Peršanům podmaněno.

V letech 150 od vystavení ho byl král Alexander Veliký vladařem. Ten po dobytí města Tyru táhl nepřátelskou mocí k městu Jerusalému; ale že mu se obyvatelé pokořili a nejvyšší kněz jemu vstříc vyšel, pokojně do něho vjel a sobě je podmanil.

Po smrti Alexandra Ptolomaeus, král Egyptský, osobil sobě ty země okolní, a dobyl Jerusaléma násilně, na den svátku sobotního, v němž se Židé nebránili, a množství lidu pobiv a město popleniv, množství lidu do Egypta do vězení zavedl, kteréž potom syn jeho Philadelphus svobodné propustil.

Potom když velmi dlouhé a veliké války mezi králi Egyptskými a Syrskými povstaly, to město vždycky nejvíce trpěti musilo, jednák od jedné strany, jednák od druhé, a někdy od obojí; jakž to pořádně v knihách Machabejských se vypisuje. Předešlá pak zpráva z prorokův Ezdreáše, Micheáše, Zachariáše a Malachiáše vyrozuměti se bude moci.

Když pak lid Judský pod správou Jonaty Machabejského zase pooddechl a do 50 let pokoj měl, žádali míti krále, a protož udělali Aristobula, syna nejvyššího kněze, králem; ten po sobě nechal Janea jinák Alexandra, Alexander manželky své, kteráž, s radou fariseův, dobře spravovala; po její smrti Aristobulus a Hircanus, synové její dorostlí, vládli; ale nesnadíc se vespolek, dali příčinu Římanům, že jsou se mezi ně dali a je pod moc svou se vší zemí přivedli. A však když se ti bratří předce hrubě spolu nesnadili, skrze hejtmana Pompeja dokonce se města i země ujali a město mocí dobyli, nemálo lidu v chrámě a po městě pobivše. Týž Pompejus Aristobula do Říma poslal zajatého, a Hircana nejvyšším knězem v Jerusalémě zanechal, a Antipatrovi, synu Herodesa Aškalonitského, správu a vládu vší země pod jistým a ročním platem poručil.

Mezi tím byly veliké roztržitosti mezi Pompejem a Caesarem, Brutem a Cassiem, Octavianem a Antoniem, knížaty Římskými, tak že město Jerusalém tehdáž ledacos snésti musilo, jakož pak Cassius dobyv ho, všecken poklad z chrámu do několika tisíc hřiven zlata (kteréhož Pompejus před tím v celosti tam zanechal) vyvezl, a preč s sebou odvezl.

Naposledy Herodes Aškalonita dostal správy města z lásky a milosti Antonia, a potom tytule královského od Octaviana Augusta dostal, a ten byl nejprvnější král Judský z národu cizího, a tehdáž nejprvé naplnilo se proroctví strany odnětí žezla z domu Davidova atd.

Za kralování Herodesa město znamenitě vzděláno, rozšířeno a vystaveno bylo, tak že před tím nikdy ani chrám, ani jiná stavení v té slávě nebyla.

Byv králem 36 let, zanechal po sobě tří synů, mezi něž císař Římský Octavianus království na tři díly rozdělil, totižto Jerusalém město a kraj jeho okolní dostal se Archelaovi; a tomu potom od Tiberia císaře království odňato bylo, a Pontius Pilatus tam za vladaře vyslán byl.

Philippovi synu druhému přišla krajina Trachonická, a nejmladšímu Herodesovi země Galilejská; a ten dal sv. Jana Křtitele zabiti, a Krista pána s posměchem k Pilátovi odeslal.

Těch časův Kristus pán a spasitel náš osobou svou v těle divy a zázraky velikými to město nad jiná zveleboval, a jako na divadle všeho světa spasení nám v něm konal, až potom od zlých a nevděčných obyvatelův ukrutně usmrcen a na kříži pověšen byl; z kteréžto příčiny největší a nejhroznější zkázu a všecko zlé na ně pán bůh dopustiti ráčil.

Nebo za času Nerona císaře, když se zprotivili Římanům, a to nejvíce pro jakési proroctví domnělé, kteréž o knížeti z Judské země pojíti a svět opanovati majícím znělo, a oni je na kníže z krve a pokolení Judského pojíti majícího vykládali, a ne na Vespacsiana císaře, kterýž pro dobývání Židovské země slavný byv učiněn, ačkoli nízkého rodu, potom na císařství tam v Judstvu od vojska volen byl atd. - jakž tomu jiní, a křesťané nejpravdivěji o duchovním království Krista pána rozuměli. - Tehdáž tedy císař Nero poslal proti nim vojsko pod správou Vespasiana hejtmana a Tita syna jeho, kteřížto potom obá císařové byli.

Ti město Jerusalém po narození Krista pána 73. a po umučení jeho 38. léta oblehše, 14. dne měsíce Dubna, zed okolo něho 39 honův ve třech dnech obehnali, a to právě tehdáž, když se největší počet lidu k svátku velikonočnímu do města shromáždil, aby je v něm jako u vězení zavřeli.

Od toho obležení odjel Vespasianus do Říma, aby císařství přijal, a nechal tu na místě svém Tita syna svého, kterýž město za pět měsíců ukrutně oblehl. Nad to Židé sami mezi sebou peleší lotrovskou a hrobem mrtvých učiněni byli. Nebo jakož Titus vně vraždil, tak oni sami mečem, hladem a ohněm se trápili a vraždili.

Byli pak v městě na tři strany a roty rozdělení: jedna opanovala chrám a sloula rota Eleazarova; druhá dolejší město držela, jichž vůdce byl Jan Horlivý, od horlivé ukrutnosti tak nazvaný; třetí pod správou jakéhos Šimona byli, a hořejším městem vládli.

Ti mezi sebou nesvorní jsouc, veliké krve prolití nad sebou provozovali, spolu bojujíce, ohněm, mečem a všelikou nepřátelskou mocí ukrutněji nežli Římané, kteříž vůkol města leželi. Hlad veliký mezi nimi byl, že po hovadech a obilí kůže od střevíc, od štítů a pavez shledávali, trávy, sena a jiných věcí, až i smetí malou váhu za 4 drachmas, to jest na naší minci za půl kopy míšenské, prodávali; holubích trusků pečených místo soli užívali, a draze je kupovali. A těch věcí s pokojem ani chovati, ani jísti nemohli; neb ti buřiči, kde jaký dým viděli aneb učíli, dům vytloukli, co v něm našli, to vzali, a když co lidé přeschovali, je mučili a bídně trápili, že se přiznávati musili. Jakož pak jednoho času k jedné vdově do domu mocně všedše, našli ji, an půl dítěte pečeného před sebou měla a je jedla. A když se jí tázali, kde je vzala, ukázala jim druhý díl nasolený, pravíc, žeby její vlastní bylo, a nežby je červi snísti měli a samo hladem umřelo, že je sama snísti chce, aby svůj život prodloužiti mohla; protož aby s ní zavděk přijali a pojedli, že jest velmi chutný pokrm, jim osvědčovala.

Ale ti lotři ulekše se toho skutku, jísti nechtěli, nýbrž odtud preč odešli. A jiné hrozné věci se tam dály, že o tom těžko čísti i žalostivo slyšeti.

Titus pak naposledy města dobyl, je vypálil a pobořil, 28. dne měsíce Září, nenechav nežli tří věží: Hippicum, Mariamne a Phaselum (o nichž jsem nahoře psal), aby v nich vojáci jeho ležení své míti mohli, kterýchž tu po sobě k ochraně země zanechal; aby znamením byly někdejší veliké slávy města toho; jiné všecko do kořen vyvráceno bylo, že znáti nebylo, aby tu na tom místě kdy co býti mělo. Počet pak mrtvých v tom obležení od moru, meče, hladu atd. bylo jedenáctekrát stotisíc lidu, krom devadesáti sedmi tisíc zajatých, kteříž z většího dílu na cestě prodáváni (a to třidceti za jeden stříbrný jich dáváno bylo, za jakýchž 30 stříbrných Kristus pán a spasitel náš od nich koupen a stržen byl), a jiní pobiti byli. O čemž Joseph. de bell. Jud. Egesippus, Eusebius, Eutropius, Tacitus Orosus a jiní. obšírně vypisují.

Josephus pokládá větší počet lidu při svátcích v Jerusalémě se scházející. Nebo některého roku před zkázou města Cestius vládař, chtěje Nerona císaře, Židovský národ potupujícího a zahladiti usilujícího, od předsevzetí jeho obrátiti, poručil naschvále při svátku velikonočním kněžím na to pozor míti, jakby mu osoby obojího pohlaví dospělé sčísti a oznámiti mohli, a on aby týž počet císaři odeslati mohl.

Kněží tedy počítali oběti a našli jich dvakráte sto tisíc, padesáte šest tisíc a pět set, k každé pak oběti tovaryšstvo bylo nejméně v desíti osobách, ač v patnácti i dvadceti z většího dílu bylo a se počítalo, kteříž beránka spolu jedli; však toliko po 10 pokládajíc, dvadcetikrát sto tisíc a sedmdesáte tisíc lidu počtli, krom nemocných, nečistých a cizozemcův aneb jiného náboženství, jichž veliký počet v Jerusalémě každého času býval.

Tato zkáza Jerusaléma stala se v 590 letech po vystavení chrámu a města od Zorobabele, a v 1200 letech po vystavení ho od Šalomouna krále.

Znamení předcházející tu zkázu mnohá, a mezi jinými tato nejpřednější byla:

  • Před obležením meč ohnivý nad městem v oblacích přes celý rok vidín byl. Také cometa nad městem přes celý rok spatřína byla, a někdy taková chasmata, světla a fochrování oblohy v noci vídáno bylo, tak že se zdálo, jakoby bílý den byl.
  • Kráva přivedená k oběti jehně porodila.
  • Brána východní chrámu mosazná, kterouž obyčejně dvadceti pacholků otvíralo a zavíralo, sama od sebe se otevřela.
  • Někdy byla vojska, bitvy a jiní hrozní zázrakové v povětří spatříni.
  • Při slavnosti letnic, když kněží dle úřadu a povolání svého do chrámu šli, slyšeli veliký šust a hřmot, jako množství lidu vycházejícího, a naposledy hlas volající: "Vyjděme odsud !"
  • Naposledy jeden sedlák, jménem Jesus, nic jiného po sedm let a pět měsícův pořád nemluvil, nežli žalostivým hlasem dnem i nocí chodě po městě a vůkol něho, těmito slovy volal: "Hlas od východu, hlas od západu, hlas od čtyř větrův, hlas nad Jerusalémem, hlas nad chrámem, hlas nad ženichy a nevěstami, a hlas nade vším lidem !" A když všem všudy s tou neveselou novinou omrzel, byv od každého bit a ssužován, až i z poručení vladaře Římského ukrutně bičován, nic jiného nemluvil, ani za milost neprosil, nežli žalostivými slovy po každé ráně zkřikl: "Běda, běda Jerusalému!" až byl propuštěn. V času pak obležení volal ustavičně: "Běda, běda Jerusalému!" až posledního dne živobytí svého chodě po zdech městských volal: "Běda, běda městu, lidu a mně!" A v tom z praku Římané střelivše na město, jej kamenem uhodili a zabili, a tak svůj život dokonal.
  • Apoštolé a jiní křesťané v počtu nemalém vytáhli časně z města Jerusaléma za Jordán do města Pella řečeného, božským spůsobem napomenuti jsouce o nebezpečenství, a tu jsou zachováni. Euseb. Eccl. hist. 3. c. 5.

    Aby se pak položení, velikost a sláva města poznati mohla, po jeho částkách je vypisovati budu.

    Bylo to město na pět dílů rozděleno, a na čtyřech vrších založeno. Nejprvnější byl vrch Sion, to se vykládá na česko "stráž" aneb "výška"; byl nejvyšší mezi jinými, a k polední straně města ležel; na něm stál hrad aneb zámek Davidů a město vrchní, jináč město Davidovo, oboje čtverhraně leželo, majíc v okršlku svém 15 honův. [Památnější místa toho dílu tato byla:]

    1. Hrob Davidův, o němž jsem napřed napsal.
    2. Dům Annáše biskupa.
    3. Dům Kajfáše.
    4. Dům večeře aneb večeřadlo Páně poslední.
    5. Hořejší město.
    6. Věže Siloë, kteráž se za času putování Krista pána ssula a 18 mužů zařítila a zabila. Lucae 13.
    7. Kámen nárožní, byla skála příkrá co zeď, na níž stála věže vysoká 150 loket, o níž 2. Paral. 26., Jos. 9. ant. 11. et 6. bell. 6.
    8. Schody do města Sion, o nichž Neem. 3., Joseph. 15. ant. 14.
    9. Brána Sionská, krásná a nákladná, o níž v žalmu 86.; skrz niž byla pavlač aneb stupně ohražené, po nichž králové do chrámu chodívali. Joseph. ant. 15. c. 14.
    10. Stupně hradu, na nichž stoje svatý Pavel k lidu řeč učinil. Actorum 21. 22.

    Na tom vrchu také stáli slavní palácové Caesareum a Agrippium (Joseph. 15, ant. 11. et 1, bell. 16.), o nichž nahoře dotknuto bylo. Byl dům panny Marie, v němž s svatým Janem bydlela. Niceph. 2. hist. 3. et 21. Euseb. Dům Uriáše, 2. Reg. 11. 23. etc.

    Druhý díl města sloul dolejší aneb dcera Sion; ležel na vrchu Acra řečeném, někdy nejvyšším v městě, ale od Šimona Machabejského prací velikou po tři léta porád sníženém, proto aby vrchu chrámového nepřevyšoval, nýbrž chrám aby se nad jiné stkvěl a vyvyšoval. Joseph. 13. ant. 9. et 6. bell. 6. 7. et 7. bell. 13. 16.

    1. Náměstí veliké u prostřed města, na němž Alexander král Židovský 800 Židův ukřižovati dal, pobiv prvé před očima jejich ženy a dítky těch Židův. Josephus 13. antiq. 20. et 1. bell. 3. 11. 14. ant. 22.
    2. Radnice, v níž 70 starších Židův souditi lid obyčej mělo. Jos. 16. bell. 6. Exod. 18. Num. 11. Deut. 17. V tom jsou apoštolé vyslýcháni a bičováni byli. Act. 4. 5. V tom sv. Štěpán nebesa otevřené viděl. Act. 6. 7.
    3. Vězení, jež Joseph. 6. bell. 6. Betiso jmenuje. V tom apoštolé byli držáni. Act. 4. 5.
    4. Amphitheatrum, bylo stavení okrouhlé a nákladné, vnitř prostor mělo okrouhlý, a vůkol něho vysoké lavice (jako v lázni svrchnice) kamenné, na nichž lid seděti a hrám neb divadlům, kteréž se dole v prostoru dály, dívati se mohl. Josephus 18. ant. 10. Jakož jinde, ku příkladu v Římě, nacházely se podobná stavení, že v nich do 80.000 lidu dívati se mohlo. Alexan. ab Alexand. genial. dierum.
    5. Zámek Pisanských, o němž v následující kapitole psáno bude; tu někdy stál dům obecní, kdež se stříleti cvičili a spolu kvasiti obyčej mívali. Jerem. 39.
    6. Zámek Antiocha, Epiphanes řečeného, kterýž vystavěl pro skrocení Židův Jerusalémských, jejž potom Šimon Machabejský zbořil. Joseph. 12. ant. 6. 1. Macch. 1. 13. ant. 9.
    7. Kancelář, kdež se zápisové všelijací a výsady chovali; tu buřiči zapálili, aby žádnému ničímž povinni nebyli. Josephus 2. bell. 17., et 7. bell. 13.
    8. Dům Šimona farisea, v němž Kristus pán Magdaléně, kteráž mu slzami nohy smačovala a vlasy vytírala, hříchy odpustil. Lucae 7.
    9. Dům královny Berenices, sestry krále Agrippy, kteráž sv. Pavla před vládařem Festem mluvícího slyšela. Act. 25. 26. Josephus 2. bell. 15. 16. 17.
    10. Dům knížete farisejského, v němž Kristus pán vodnatelného zhojiti a spolu hodujícím mnohé pěkné naučení dávati ráčil. Lucae 14.
    11. Trh, na němž vaření prodávali, o němž jsem nahoře psal, že sv. Jakub na něm sťat byl.
    12. Palác Machabejských, o němž 1. Macch. 13. Josephus 17. antiq. 94. et 20. ant. 15.
    13. Dům Annáše biskupa. Josephus 2. bell. 17.
    14. Brána Rybná, sloula od toho, že skrz ni s té strany Joppen a jiných míst pomořských ryby do města se vozily. Sloula také "brána Davidova", že nejblíž hradu Davidova ležela; sloula i "Kupecká", že se skrz ni nejvíc kupectví vozilo z Egypta a z Aethiopie. Nyní slove "Joppenská", skrze niž od Joppen poutníci do města přicházejí. 2. Par. 33. Soph. 1. Hieron. ibid Neem. 3.
    15. Studnice neb potůček Gihon, o němž jinde výš psáno bylo. - 16. Stará brána, jináč Soudná, a nyní Golgatha, o té výš psáno bylo.
    16. Golgatha vrch, a pod ním zahrada hrobu božího, o nichž jinde psáno bylo. Sic také v témž městě byla místa všecka, kterýchž jsem při vypisování Cesty kříže dotekl.

    Třetí díl města sloul Druhé město, na hoře Moriah leželo, v němž chrám páně byl obsažen, a ten jest ode mne nahoře vypsán.

    1. Brána Studničná aneb Vodní proti východu, proto tak sloula, že nedaleko od studnice Siloë a potoku Kidronu byla. Neem. 2. 38. 12., 2. Par. 23., Jerem. 19. 31.
    2. Brána Chrámová, jináč Zlatá sloula, od zlatých plechů, jimiž obitá byla; skrze tu do chrámu se chodilo; a tou také Kristus pán na oslici jeda projel. O ní Ezech. 43. 44. píše. Nyní jest zazděná, jakž jsem nahoře napsal.
    3. Síň pohanská při chrámě.
    4. Síň Šalomounova.
    5. Síň kněžská
    6. Chrám páně.
    7. Tmavé údolí, jinák Cedron, to jest "černé", od veliké hlubokosti jeho (že kdož do něho s vrchu chrámu dolů hleděl, tomu se hlava točila a oči pocházely) tak nazvané; to leželo mezi městem na hoře Moriah a městem na hoře Acra ležícím, však nemohlo se z jednoho do druhého nežli dvěma cestami, jednou stupněmi do údolí vytesanými a spravenými, druhou přes pavlače aneb most vysoký. Do toho údolí byl s chrámové zdi uvržen sv. Jakub, Alpheův syn, na 400 loket zvýší. Euseb. 2. hist. Eccl. 1. et 23. Nicephorus 2. hist. 38.
    8. Trůn Šalomounův, na němž král soudil, draze a nákladně udělán byl. 3. Reg. 10., 2. Paral. 9., Joseph. 8. ant. 5.
    9. Dům Šalomounův, nad míru pěkný, o němž 3. Reg. 7. 10., 2. Paral. 8. 9., Josephus 8. ant. 5. Na tom místě potom králové křesťanští palác vystavený měli, a řád rytířstva Templářův vyzdvíhli. Vilh. Tyr. 12. bell. sac. 7. Vitria. cap. 65.
    10. Dům dcery Šalomounovy, o němž 3. Reg. 7. 9., 2. Par. 8., Josephus 8. ant. 5.
    11. Ovčí brána, o níž jsem nahoře psal, nyní Sv. Štěpána slove.
    12. Věže Meah, sto loket vysoká, o níž Neem. 3. 12.
    13. Hnojná brána, skrz niž nečistoty do potoku Kidron se vozily. Neem. 2. 3. 12.
    14. Ryňk dobytčí, kdež všelijaký dobytek k chrámovým obětem prodáván byl. Joh. 5. Augustinus ibidem.
    15. Dům ovčí.
    16. Ovčí rybník aneb Bethesda, o němž nahoře psáno jest.
    17. Dům královny Monobazy. Josephus 6. bell. 7.
    18. Dům svaté Anny, o němž jsem nahoře napsal.
    19. Věže Ophel velmi vysoká a pevná. Josephus 2. bell. 18. et 6. bell. 6. 7. 2. Paral. 27. 33., Neem. 3. 11.
    20. Hrad Antonia, pevnost slavná, od krále Herodesa nákladně a pevně vystavená, ku poctivosti Antonia, knížete Římského, tak nazvaná; od ní šla pavlač do chrámu, aby, kdyžby se Židé v chrámě bouřili, vojáci tam po ní přispěti mohli. Joseph. 15. ant. 14. et 18. ant. 8.
    21. Palác Pilátův, ležel pod pevností Antonia, o němž jsem nahoře napsal. Mezi těmi městy na hoře Acra a Moriah ležícími, a mezi horou Sion bylo údolí veliké, skalnaté a široké, kteréž sloulo Mello aneb Tyropeon, skrz něž dole a přes mosty přes ně na Sion se choditi musilo. V tom údolí, že vody v sobě nemělo, vystavěli králové Judští domy pro poutníky Židovské, kteřížby k svátkům přicházeli, a mnoho v něm řemeslníkův bydlelo. 2. Reg. 5., 1. Paral. 11., 3. Reg. 9., Neem. 8., Josephus 6. bell. 6. Nyní jest rumy zarovnáno.

    Čtvrtý díl města byl na hoře řečené Bezetha, a dělil se na dvé, jeden sloul město Bezetha, a druhý Nové město. V městě Bezetha

    1. byl ryňk dřevný, kde se dříví prodávalo. Jos. 2. bell. 24,
    2. Rybník, o němž Isaiáš 22.
    3. Dům Oldy prorokyně. 4. Reg. 22., 2. Paral. 34.
    4. Brána údolí. 2. Paral. 26., Neem. 2.
    5. Věže peci, na níž nočním časem oheň hoříval, aby poutníci po horách Jerusalémských do města v noci cestu najíti mohli. Neem. 3. 12.
    6. Špitál, jejž Hircanus biskup na peníze, vzaté z hrobu Davidova, vystavěl. Joseph. 13. ant. 15. Egesip. 1. hist. Jud. 1.
    7. Brána přední, o níž Zachariáš zmínku činí 14.
    8. Brána prostřední, skrz niž se do Nového města chodilo; o níž Jerem. 39. a 52.
    9. Věže Mariamne.
    10. Věže Phaselus.
    11. Brána Zahradní, jináč Genath. Josephus 6. bell. 6. 7. 8.
    12. Hippicus věže.

    Ty tři věže nákladné a jako palácové pokoji pěknými ozdobené byly, vůkol domu Herodesa krále, o nichž jsem nahoře napsal. A byl v tom městě dům sv. Marka evangelisty, o němž nahoře.

    V Novém městě :

    1. Hrad Assyrských. Josephus 6. bell. 8. et 13.
    2. Koňská brána, od toho nazvaná, že tu král Šalomoun konírny měl. 3. Reg. 10., 2. Paral. 9., Joseph. ant. lib. 8. cap. 2.
    3. Věže nárožní, o níž 2. Paral. 26., Joseph. 9. ant. 11.
    4. Brána nárožní, v rohu proti půlnoci. 4. Reg. 14. 2. Par. 25. 26. Jerem. 31. 37. 38. Zachar. 14.
    5. Široká ulice. Neem. 3. 8.
    6. Brána Benjamin. Neem. 2., Zachar. 14., Jerem. 37.
    7. Brána Efraim. 2. Reg. 14., 2. Paral., 25. Neem. 8. 12.
    8. Věže Psephina; věže nárožní a osmihraná, velmi vysoká, s níž, když jasno bylo, Arabia a končiny Židovské spatřiti se mohly. Josephus 6. bell. 2. 5. 6.
    9. Dešťová brána (Neem. 12.), od toho sloula, že ležela při stráni, s kteréž voda dešťová touž branou do Nového města tekla a ulice jeho proplakovala.

    Mezi horou Bezetha a dvěma Moria a Acra bylo údolí plné vody, a přes ně mostové branami opatření. A tak každé město bylo vůkol jednou zdí pevnou opatřeno, na kteréž 90 věží stálo, jedna od druhé 200 loket vzdálí, zed 30 loket vysoká, 20 tlustá, a ta z kamene mramorového velikých kusův, že obyčejný kámen byl 20 loket dlouhý, 5 vysoký a 10 široký, vše železy a skobami spojované, ač okolo chrámu z většího dílu kamení 25 loket dlouhé, 8 vysoké a 12 široké bylo. Příkopové 40 noh hlubocí, 250 širocí, a z většího dílu z skály vytesaní byli. Josephus 15. ant. 14. de bello lib. 6. c. 6.

    Co se dotýče některých míst vůkol města poznamenaných, ty také tuto pořád vypisovati budu.

    1. Ležení Římanův, odkudž Římané na město skrze troje zdi útokem hnáti začali, potom skrze hrad Antoniam, po něm skrze chrám, naposledy skrz horu Sion se dobývati musili. Josephus 6. bell. 2. 3. 5. 6. 7. 8. 9. 10. et 7. bell. 1. 2. 4. 8. 10. 15. 16. S kteréžto strany tolikéž křesťané pod správu knížete Gotfrida z Bullionu, a to vedlé brány Efraim, město zlezli; a týmž spůsobem a s též strany město potom ztratili a Saracenům v moc postoupili. Vilhel. Tyr. bell. sacr. lib. 8. c. 5. et 18. et Continuat. bell. sac. lib. 1, c. 7.
    2. Vrch půlnoční, na němž Pompejus proti městu ležení měl. Josephus 6. bell. 13.
    3. Ležení Chaldejské, kdež král Nabuchodonozor města dobýval. 4. Reg. 23. Jerem. 1. 39. 52.
    4. Hrob Herodesa Agrippy, kterýž pro pýchu od anděla trestán byl. Actorum 12., Joseph. ant. 19. c. 6.
    5. Rybník hadí; o němž Josephus 6. bell. 4.
    6. Vrch pohoršení, na němž král Šalomoun Moabským ženám k vůli modle Chamos kostel vystavěl, a jej král Joziáš zbořil. 3. Reg. 12., 4. Reg. 23.
    7. Ves Getsemany, o níž výš psáno jest.
    8. Zahrada Olivetská, o kteréž nahoře psáno jest.
    9. Studnice dračí, o níž Neem. 2.
    10. Hora Olivetská, s kteréž Kristus pán na nebe vstoupil; o ní jinde výš jsem poznamenal.
    11. Chrám modly Astarot, o němž nahoře psáno.
    12. Voda z chrámu tekla pod zemí do potoka Cedron.
    13. Městečko, z něhož oslici a oslátko Kristu pánu přivedli. Matt. 21., Mar. 11., Lucae 19.
    14. Chrám modly Melchom Ammonitský, kteréž král Šalomoun k vůli svým ženám obětoval, a potom od Joziáše krále zbořen byl. 3. Reg. 11., 4. Reg. 23.
    15. Hora zhoršení; o níž nahoře jsem poznamenal.
    16. Údolí Gehinnom, Ennom a Tophet, o nichž nahoře psáno.
    17. Věže modly Moloch, o níž jsem nahoře psal.
    18. Hrob Absolonův, o kterémž výše psáno.
    19. Studnice Siloa, o té již napřed psáno.
    20. Hakeldema, o tom také psáno.
    21. Studnice hořejší, o níž 4. Reg. 18. 2. Paral. 32., Isai. 7. 36.
    22. Ležení Assyrských, na kterémžto týchž Assyrských tehdáž 185.000 od anděla, pro rouhání se bohu, zbito bylo. 4. Reg. 18. 19.
    23. Skrýše apoštolův, o nichž napřed psáno jest.
    24. Hora Eroge, o též jsem napsal nahoře.
    25. Jáma Jeremiáše proroka, kdežto nad Jerusalémem pláč svůj složil, o čemž v pláči jeho 1. 2. 3. 4. 5. kap. Císařová Helena tu kaplu vystavěti dala. Nicephorus 8. hist. 30.
    26. Skrýše sv. Petra, kdežto, po zapření Krista pána před Židy, hořce plakati a pokání činiti měl. Matt. 26. Lucae 24.
    27. Strom, na němž se Jidáš oběsiti měl, v té straně byl. Act. 1. Mat. 27. Brocard. it. 6. Sal. tom. 8. cap. 5. píší, že byl strom morušový, a že ještě za jejich časů stál. Ale nám jiné místo vicarius ukazoval, o čemž při spatřování míst hory Olivetské jsem položil.

    Naposledy doložím k této kapitole i toho, což mnozí thalmutistové a rabinové in Judaicis decadibus o chrámu Jerusalémském pokládají, totiž, že bylo deset skutkův a divův božích zvláštních při chrámu, kteříž všem vůbec známí a každodenní byly, a když přestávaly, znamení patrného hněvu božího předukazovaly. Pročež lid nejednou, příčinou přestání jich, ku pokání se obracoval, vedlé žalmu Davida s. 74.: "Zázrakův našich jsme neviděli, jižť není proroka a nás více znáti nebude."

    1. Že při obětech a bití dobytka k zápalům žádná žena těhotná se nevzhlédla, sobě ničehož nezošklivila a nepotratila.
    2. Že se nikdy maso nezsmradilo.
    3. Že tam žádných much a jiných nečistot na mase nebylo.
    4. Žádného strachu a lekání nočního nejvyššímu knězi, ve dny očišťování a v chrámě celé noci bdění, se nestalo.
    5. Ohně a plamene zápalných obětí na oltáři žádný déšť neuhasoval.
    6. Vítr dýmu neporážel.
    7. Gomer s mannou a chlebové posvátní porušení nebrali.
    8. Stáli těsně a pohromadě při modlitbách, a mohli bez utištění klekati a na tváře své padati.
    9. Had žádného v Jerusalémě neuštípl.
    10. Neřekl jeden k druhému: "Těsno mi v Jerusalémě," aneb: "Nemám kde v Jerusalémě noclehovati a býti," zvláště v čas svátkův, když na sta tisíce lidu přespolního do města se přibralo.

    Ti divové boží v čas ukřižování Krista pána přestali; a jakž soudí učitelové křesťanští, že tehdáž, když se opona chrámová roztrhla; ale jakž židovští rabinové píší, 40 let před zkázou Jerusalémskou.

    zpět na obsah - Další: O spůsobu nového a nynějšího města Jerusaléma až do těchto našich posledních časův.