|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Starý JErusalém. Zakladatel jeho. Králové v Jerusalémě. Posloupnost králův Jerusalémských. Zajetí Babylonské. Jerusalém po zajetí Babylonském. Poslední jeho králové. Zkáza Jerusaléma. Hlad veliký. Bývalé schůzky lidu. Zázrakové zkázu města předcházející. Vypsání města. Deset divů při chrámě Jerusalémském.
Město Jerusalém leželo právě jako centrum u prostřed světa ( Genes. 48. Ezech. 5. Psal. 74) na vysokých horách (Deut. 32. Syrach. 46. Esai. 36. Mat. 20. Lucae 10. Act. 8.), prameny vod čistých a zdravých se prýštících (Gen. 14., 2. Paral. 20. Psal. 46. 48. Strabo Geograph. lib. 6. Plinius, Tacitus de bello Judai. lib. 21.), v zemi úrodné, mlékem a strdí oplývající, Judské aneb Židovské, v údělu pokolení Benjaminova (Joseph. de bello lib. 3. c. 2.), jako nějaký zemský a rozkošný ráj, obraz aneb podobenství onoho budoucího věčného města božího a ráje v nebesích (Esai. 45. Apoc. 21. ad Galatas 4.); město zvolené svaté (Psal. 68. Esaiae 52. Jer. 2. Dan. 9. Tob. 13. Nehem. 11.); podobenství církve boží (Joel. 3., Ephes. 1. 5., 1. Corinth. 1., 1. Tymoth. 2., Hebr. 2., Apocal. 21. 22.); město pravdy (Psal. 85. Zachar. 8.), spravedlnosti (Esaiae 1. Jer. 23.); město hlavní vší země Judské (2. Samuel. 5.). Sumou bylo nejšťastnější, netoliko že je pán bůh všemohoucí zákonem a učením svým božským, mocnými a moudrými králi a kněžstvem svatým za staré církve obdařiti ráčil; ale seslav syna svého jediného v těle na svět, v tom městě skrze něho největší divy, nejvíce učení, umučení, ukřižování, z mrtvých vstání, na nebe vstoupení, ducha svatého seslání a skrze evangelium nové církve vzdělání působiti ráčil; jakž to vše v Biblí svaté Starého a Nového Zákona zapsáno máme.
Léta od počátku světa 2023. za času Abrahama patriarchy byl král Melchisedech, ten město Jerusalém nejprvé založil, proto že na tom místě, po porážce učiněné čtyř králův, kteříž Lota, bratra Abrahamova, jali, pánu bohu obětoval, a tu bydlíval (Gen. 14. Joseph. lib. 1. ant. Jud. c. 10. et lib. 7. bell. 18.); a sloulo tehdáž Salem, totiž "Pokoj" aneb "pokojné".
Po nemnohých letech opanovali zemi i město Chananejští jináč Jebusejští, od Jebus syna Chanaan aneb Chama syna Noe pošlí, od čehož sloulo, dokud je drželi, Jebus, totiž 824 let, až do časův Josue, kterýž uvedv syny Israelské do země Chanaan aneb Židovské, krále Jebusejského Jerusalémského zabil.
A však to město za časův Josue nebylo dobyto, a Jebusejští z něho nebyli vyhnáni; nýbrž ačkoli synové Israelští okolní zemi všecku opanovali, nicméně je samé přes tři sta let trpěti musili, až král David, kterýž božskou pomocí hor okolních se zmocnil, je nenadále a silně oblehl.
Bylo za času toho obležení tak pevné, a tak mnoho sobě v něm Jebusejští zakládali, že místo branných mužů množství chromých, kulhavých, slepých a jináč nedostatečných lidí na zdi městské postavili, s mnohými posměšnými řečmi, dávajíce znáti, že ho takoví mohou obrániti, a že se žádného nebojí. Ale vždy s božskou pomocí přemoženi a z města vyhnáni, a nadíle pobiti byli.
Město pak od Davida krále opraveno a rozšířeno, na hoře Sion zámek slavný vystaven, stolice královská na něm založena, a za hlavní město všeho království Judského vyzdviženo. Sloulo Jebussalem, ale potom místo b bylo r proměněno, totiž Jerusalem, snad od Řekův, kteříž v svém jazyku jmenovali je Jerosalem neb Jerosolyma, totiž "Chrám pokoje", aneb "Chrám v Solimě", pro vznešenost chrámu od krále Šalomouna vystaveného. 2. Reg. 5., 1. Paral. 11., Joseph. 7. ant. c. 3.
Po smrti krále Davida byl králem Šalomoun, syn jeho. Ten město velice zvelebil a okrášlil; neb mimo mnohé paláce a pevnosti v něm vystavené, chrám ten sám byl dostatečný k zvelebení, nerci-li města, ale vší krajiny. Jak nesmírného bohatství od zlata a stříbra, kteréhož sobě jako kamení nějakého při užívání k ozdobě chrámové málo vážili; jak od drahého cedrového dříví, mramorového kamení a jiných věcí drahých k němu potřebováno bylo, o tom obšírně text svaté Biblí svědčí (3. Reg. 3. 5. 6. 7. 9. 10. etc. Joseph. lib. 8. ant. c. 2.), a já jsem toho také něco nahoře v jiném místě položil.
Po čtyřidceti letech panování Šalomounova Roboam syn jeho v něm dvůr držel. Ačkoli pak desatero pokolení Israelské od něho odpadlo a Jeroboama sobě za krále zvolilo, však Benjamin a Juda pokolení při Roboamovi a při jeho potomcích zůstalo, a vždycky se více zlepšovalo; od čehož tehdáž oboje království svého vlastního jména dostalo: Jerusalémské aneb Roboamovo sloulo Juda aneb Judské, a druhé Israel aneb Israelské, a ti za hlavní město Samaří měli.
Roboam byv modlářem učiněn, dopustil naň i na město pán bůh Susaka aneb Sisaka, krále Egyptského, kterýž přitáhl s 1200 vozy válečnými, s 60.000 jízdných a nesčíslným počtem pěších z národu Mouřenínského, latině z Ethiopie, Troglodity, Libie a z Gviney etc., město oblehl, dobyl je, zloupil a vydrancoval, žádného bohatství ani v chrámě nenechav. 3. Reg. 14., 2. Paral. 12.
Po smrti Roboama byl Abias, syn jeho, králem v Jerusalémě. Po něm Asa; ten mezi jiným štěstím svým krále Zaraba z Ethiopie, kterýž město Jerusalém oblehl, porazil, a z jeho manství zemi vysvobodil. 2. Paral. 14.
Potom byl králem Josaphat; ten byl šťastný a vítězitel mnohých národů, a velice město z loupeží Moabských a Ammonitských zbohatil. 3. Reg. 15. 2. Paral. 17. 20.
Po něm Joran kraloval. 3. Reg. 22., 2. Paral. 21. Po něm syn jeho Ochoziáš. 4. Reg. 8.
Potom Joas, za jehožto panování byla země Judská i Jerusalém vydrancovány, a lid z nich na díle zajat, na díle pobit, až i král Joas od svých vlastních služebníkův zabit. 2. Paralipomen 24.
Po něm byl králem Amaziáš syn jeho; ten že po cestě nešlechetné předkův svých kráčel, opět dobytím a nemalou zkázou města i království svého od boha trestán byl. 4. Reg. 14., 2. Par. 25. Potom byl Oziáš aneb Azariáš, syn jeho, milý bohu; ten město pobořené opravil a zlepšil, a bohatstvím podmaněných Arabův, Filistinských, Ammonitských atd. je obohatil. 4. Reg. 15. 2. Paralipomen 26.
Po něm byl Joatham; ten jako otec velice to město vzdělal a oslavil. 4. Reg. 45. 2. Paral. 27.
Ale po něm syn jeho Achaz, neslouživ věrně bohu, byl od krále Assyrského a Israelského velikými porážkami ssužován, město nejednou obleženo, však nedobyto, ale výplata na ně vzložena a hrubě ochuzeno bylo. 2. Paral. 28.
Po smrti Achasa byl králem Ezechiáš, syn jeho bohabojící; měl veliká pokušení i nebezpečenství od Senacheriba, krále Assyrského, a jednou jej skrz veliké dary od záhuhy města odvrátil, podruhé, když přitáhl proti městu, anděl páně 185.000 z vojska jeho za jednu noc zahubil a odtrhnouti od města jej přinutil. 4. Reg. 18. 19. 2. Paral. 32.
Po něm byv králem syn jeho Manasses bezbožný, dal příčinu, že Jerusalém od Assyrského krále dobyt, a on sám zajat a do Babylona zaveden byl, a mnoho zlého tehdáž to město snášelo. 2. Paral. 33.
Potom byl Ammon, syn jeho; ten byl od svých domácích služebníkův zabit. 2. Paral. 33.
Po něm byl Joziáš, syn jeho bohabojný; však když se z všetečnosti proti králi Egyptskému v boj vydal, zabit byl. 4. Reg. 23. 2. Paral. 35.
Po něm kraloval jeho syn Joachas; byl zajat od krále Egyptského a veden do Egypta, kdež i umřel, město mnoho zlého trpělo, a všecka Judská země musila poplatek dávati. 4. Reg. 23., 2. Paralipomen. 36.
Po něm byl bratr jeho Joakim bezbožný; proti tomu vzbudil pán bůh krále Nabuchodonozora Assyrského, kterýž podmaniv sobě zemi i město, je na nejvýš pohubil, vydrancoval, ani chrámu neodpustil, nýbrž všecka bohatství pobral a mnoho tisíc lidu předního do Babylona zavedl; a však bratra králova za krále vystavil, jménem Sedechiáše. Ten se zprotiviv králi Nabuchodonozorovi, popudil ho proti sobě, že přitáhv s sílou velikou lidu, krále jal, a přední z lidu i syny a dcery krále před očima jeho pobil, a potom dav králi oči vyloupiti, jej do vězení Babylonského zavedl. Město pak na nejvýš popáleno a pobořeno bylo, tak že na tom místě žádný nebydlel, ale oralo se po něm, a porostlinami zarostlé do šedesáti let stálo.
Ta zkáza stala se něco přes 400 let po vystavení chrámu od Šalomouna krále, a před příchodem Krista pána na svět okolo 600 let. Hier. quae. Hebr., 4. Reg. 25. 2. Paral. 36. Jerem. 25. 26. 29. Mich. 3.
Tehdáž mělo město v svém okršlku 50 honův; příkopy v skále vytesané, 60 noh hluboké, široké 250. Obyvatelův pak všelikého pohlaví 150.000 v něm bylo. Joseph. lib. 1. contra Appio. Strabo Geogr. lib. 16.
Po letech 70 od zajetí lidu do Babylona, když stolice Assyrská do Persie a k králům Perským přenešena byla, za panování prvního monarchy Perského Cýra Velikého, byl lid Judský pod správou Zorobabele do vlasti propuštěn, a začali stavěti město Jerusalém; však bez bran, příkopů a zdí do 60 let trvalo, až potom král Artaxerxes dovolil Nehemiášovi je opevniti a jakby mu se líbilo, spraviti. Pročež pomalu vzcházelo a rostlo, a pod správou nejvyšších kněží a jistých od lidu volených hejtmanů, až do času Aristobula, kterýž po letech od zajetí Babylonského 434 tytul královský sobě osobil, a potomkům ho zanechal.
Po letech 137 od vystavení ho skrze Nehemiáše bylo opět od hejtmana Artaxerxa krále Perského mocí dobyto, a to pro zabití nejvyššího kněze Jesu, kterýž od vlastního bratra zavražděn byl; a tu zase hrubě pobořeno bylo a pod plat Peršanům podmaněno.
V letech 150 od vystavení ho byl král Alexander Veliký vladařem. Ten po dobytí města Tyru táhl nepřátelskou mocí k městu Jerusalému; ale že mu se obyvatelé pokořili a nejvyšší kněz jemu vstříc vyšel, pokojně do něho vjel a sobě je podmanil.
Po smrti Alexandra Ptolomaeus, král Egyptský, osobil sobě ty země okolní, a dobyl Jerusaléma násilně, na den svátku sobotního, v němž se Židé nebránili, a množství lidu pobiv a město popleniv, množství lidu do Egypta do vězení zavedl, kteréž potom syn jeho Philadelphus svobodné propustil.
Potom když velmi dlouhé a veliké války mezi králi Egyptskými a Syrskými povstaly, to město vždycky nejvíce trpěti musilo, jednák od jedné strany, jednák od druhé, a někdy od obojí; jakž to pořádně v knihách Machabejských se vypisuje. Předešlá pak zpráva z prorokův Ezdreáše, Micheáše, Zachariáše a Malachiáše vyrozuměti se bude moci.
Když pak lid Judský pod správou Jonaty Machabejského zase pooddechl a do 50 let pokoj měl, žádali míti krále, a protož udělali Aristobula, syna nejvyššího kněze, králem; ten po sobě nechal Janea jinák Alexandra, Alexander manželky své, kteráž, s radou fariseův, dobře spravovala; po její smrti Aristobulus a Hircanus, synové její dorostlí, vládli; ale nesnadíc se vespolek, dali příčinu Římanům, že jsou se mezi ně dali a je pod moc svou se vší zemí přivedli. A však když se ti bratří předce hrubě spolu nesnadili, skrze hejtmana Pompeja dokonce se města i země ujali a město mocí dobyli, nemálo lidu v chrámě a po městě pobivše. Týž Pompejus Aristobula do Říma poslal zajatého, a Hircana nejvyšším knězem v Jerusalémě zanechal, a Antipatrovi, synu Herodesa Aškalonitského, správu a vládu vší země pod jistým a ročním platem poručil.
Mezi tím byly veliké roztržitosti mezi Pompejem a Caesarem, Brutem a Cassiem, Octavianem a Antoniem, knížaty Římskými, tak že město Jerusalém tehdáž ledacos snésti musilo, jakož pak Cassius dobyv ho, všecken poklad z chrámu do několika tisíc hřiven zlata (kteréhož Pompejus před tím v celosti tam zanechal) vyvezl, a preč s sebou odvezl.
Naposledy Herodes Aškalonita dostal správy města z lásky a milosti Antonia, a potom tytule královského od Octaviana Augusta dostal, a ten byl nejprvnější král Judský z národu cizího, a tehdáž nejprvé naplnilo se proroctví strany odnětí žezla z domu Davidova atd.
Za kralování Herodesa město znamenitě vzděláno, rozšířeno a vystaveno bylo, tak že před tím nikdy ani chrám, ani jiná stavení v té slávě nebyla.
Byv králem 36 let, zanechal po sobě tří synů, mezi něž císař Římský Octavianus království na tři díly rozdělil, totižto Jerusalém město a kraj jeho okolní dostal se Archelaovi; a tomu potom od Tiberia císaře království odňato bylo, a Pontius Pilatus tam za vladaře vyslán byl.
Philippovi synu druhému přišla krajina Trachonická, a nejmladšímu Herodesovi země Galilejská; a ten dal sv. Jana Křtitele zabiti, a Krista pána s posměchem k Pilátovi odeslal.
Těch časův Kristus pán a spasitel náš osobou svou v těle divy a zázraky velikými to město nad jiná zveleboval, a jako na divadle všeho světa spasení nám v něm konal, až potom od zlých a nevděčných obyvatelův ukrutně usmrcen a na kříži pověšen byl; z kteréžto příčiny největší a nejhroznější zkázu a všecko zlé na ně pán bůh dopustiti ráčil.
Nebo za času Nerona císaře, když se zprotivili Římanům, a to nejvíce pro jakési proroctví domnělé, kteréž o knížeti z Judské země pojíti a svět opanovati majícím znělo, a oni je na kníže z krve a pokolení Judského pojíti majícího vykládali, a ne na Vespacsiana císaře, kterýž pro dobývání Židovské země slavný byv učiněn, ačkoli nízkého rodu, potom na císařství tam v Judstvu od vojska volen byl atd. - jakž tomu jiní, a křesťané nejpravdivěji o duchovním království Krista pána rozuměli. - Tehdáž tedy císař Nero poslal proti nim vojsko pod správou Vespasiana hejtmana a Tita syna jeho, kteřížto potom obá císařové byli.
Ti město Jerusalém po narození Krista pána 73. a po umučení jeho 38. léta oblehše, 14. dne měsíce Dubna, zed okolo něho 39 honův ve třech dnech obehnali, a to právě tehdáž, když se největší počet lidu k svátku velikonočnímu do města shromáždil, aby je v něm jako u vězení zavřeli.
Od toho obležení odjel Vespasianus do Říma, aby císařství přijal, a nechal tu na místě svém Tita syna svého, kterýž město za pět měsíců ukrutně oblehl. Nad to Židé sami mezi sebou peleší lotrovskou a hrobem mrtvých učiněni byli. Nebo jakož Titus vně vraždil, tak oni sami mečem, hladem a ohněm se trápili a vraždili.
Byli pak v městě na tři strany a roty rozdělení: jedna opanovala chrám a sloula rota Eleazarova; druhá dolejší město držela, jichž vůdce byl Jan Horlivý, od horlivé ukrutnosti tak nazvaný; třetí pod správou jakéhos Šimona byli, a hořejším městem vládli.
Ti mezi sebou nesvorní jsouc, veliké krve prolití nad sebou provozovali, spolu bojujíce, ohněm, mečem a všelikou nepřátelskou mocí ukrutněji nežli Římané, kteříž vůkol města leželi. Hlad veliký mezi nimi byl, že po hovadech a obilí kůže od střevíc, od štítů a pavez shledávali, trávy, sena a jiných věcí, až i smetí malou váhu za 4 drachmas, to jest na naší minci za půl kopy míšenské, prodávali; holubích trusků pečených místo soli užívali, a draze je kupovali. A těch věcí s pokojem ani chovati, ani jísti nemohli; neb ti buřiči, kde jaký dým viděli aneb učíli, dům vytloukli, co v něm našli, to vzali, a když co lidé přeschovali, je mučili a bídně trápili, že se přiznávati musili. Jakož pak jednoho času k jedné vdově do domu mocně všedše, našli ji, an půl dítěte pečeného před sebou měla a je jedla. A když se jí tázali, kde je vzala, ukázala jim druhý díl nasolený, pravíc, žeby její vlastní bylo, a nežby je červi snísti měli a samo hladem umřelo, že je sama snísti chce, aby svůj život prodloužiti mohla; protož aby s ní zavděk přijali a pojedli, že jest velmi chutný pokrm, jim osvědčovala.
Ale ti lotři ulekše se toho skutku, jísti nechtěli, nýbrž odtud preč odešli. A jiné hrozné věci se tam dály, že o tom těžko čísti i žalostivo slyšeti.
Titus pak naposledy města dobyl, je vypálil a pobořil, 28. dne měsíce Září, nenechav nežli tří věží: Hippicum, Mariamne a Phaselum (o nichž jsem nahoře psal), aby v nich vojáci jeho ležení své míti mohli, kterýchž tu po sobě k ochraně země zanechal; aby znamením byly někdejší veliké slávy města toho; jiné všecko do kořen vyvráceno bylo, že znáti nebylo, aby tu na tom místě kdy co býti mělo. Počet pak mrtvých v tom obležení od moru, meče, hladu atd. bylo jedenáctekrát stotisíc lidu, krom devadesáti sedmi tisíc zajatých, kteříž z většího dílu na cestě prodáváni (a to třidceti za jeden stříbrný jich dáváno bylo, za jakýchž 30 stříbrných Kristus pán a spasitel náš od nich koupen a stržen byl), a jiní pobiti byli. O čemž Joseph. de bell. Jud. Egesippus, Eusebius, Eutropius, Tacitus Orosus a jiní. obšírně vypisují.
Josephus pokládá větší počet lidu při svátcích v Jerusalémě se scházející. Nebo některého roku před zkázou města Cestius vládař, chtěje Nerona císaře, Židovský národ potupujícího a zahladiti usilujícího, od předsevzetí jeho obrátiti, poručil naschvále při svátku velikonočním kněžím na to pozor míti, jakby mu osoby obojího pohlaví dospělé sčísti a oznámiti mohli, a on aby týž počet císaři odeslati mohl.
Kněží tedy počítali oběti a našli jich dvakráte sto tisíc, padesáte šest tisíc a pět set, k každé pak oběti tovaryšstvo bylo nejméně v desíti osobách, ač v patnácti i dvadceti z většího dílu bylo a se počítalo, kteříž beránka spolu jedli; však toliko po 10 pokládajíc, dvadcetikrát sto tisíc a sedmdesáte tisíc lidu počtli, krom nemocných, nečistých a cizozemcův aneb jiného náboženství, jichž veliký počet v Jerusalémě každého času býval.
Tato zkáza Jerusaléma stala se v 590 letech po vystavení chrámu a města od Zorobabele, a v 1200 letech po vystavení ho od Šalomouna krále.
Znamení předcházející tu zkázu mnohá, a mezi jinými tato nejpřednější byla:
Aby se pak položení, velikost a sláva města poznati mohla, po jeho částkách je vypisovati budu.
Bylo to město na pět dílů rozděleno, a na čtyřech vrších založeno. Nejprvnější byl vrch Sion, to se vykládá na česko "stráž" aneb "výška"; byl nejvyšší mezi jinými, a k polední straně města ležel; na něm stál hrad aneb zámek Davidů a město vrchní, jináč město Davidovo, oboje čtverhraně leželo, majíc v okršlku svém 15 honův. [Památnější místa toho dílu tato byla:]
Na tom vrchu také stáli slavní palácové Caesareum a Agrippium (Joseph. 15, ant. 11. et 1, bell. 16.), o nichž nahoře dotknuto bylo. Byl dům panny Marie, v němž s svatým Janem bydlela. Niceph. 2. hist. 3. et 21. Euseb. Dům Uriáše, 2. Reg. 11. 23. etc.
Druhý díl města sloul dolejší aneb dcera Sion; ležel na vrchu Acra řečeném, někdy nejvyšším v městě, ale od Šimona Machabejského prací velikou po tři léta porád sníženém, proto aby vrchu chrámového nepřevyšoval, nýbrž chrám aby se nad jiné stkvěl a vyvyšoval. Joseph. 13. ant. 9. et 6. bell. 6. 7. et 7. bell. 13. 16.
Třetí díl města sloul Druhé město, na hoře Moriah leželo, v němž chrám páně byl obsažen, a ten jest ode mne nahoře vypsán.
Čtvrtý díl města byl na hoře řečené Bezetha, a dělil se na dvé, jeden sloul město Bezetha, a druhý Nové město. V městě Bezetha
Ty tři věže nákladné a jako palácové pokoji pěknými ozdobené byly, vůkol domu Herodesa krále, o nichž jsem nahoře napsal. A byl v tom městě dům sv. Marka evangelisty, o němž nahoře.
V Novém městě :
Mezi horou Bezetha a dvěma Moria a Acra bylo údolí plné vody, a přes ně mostové branami opatření. A tak každé město bylo vůkol jednou zdí pevnou opatřeno, na kteréž 90 věží stálo, jedna od druhé 200 loket vzdálí, zed 30 loket vysoká, 20 tlustá, a ta z kamene mramorového velikých kusův, že obyčejný kámen byl 20 loket dlouhý, 5 vysoký a 10 široký, vše železy a skobami spojované, ač okolo chrámu z většího dílu kamení 25 loket dlouhé, 8 vysoké a 12 široké bylo. Příkopové 40 noh hlubocí, 250 širocí, a z většího dílu z skály vytesaní byli. Josephus 15. ant. 14. de bello lib. 6. c. 6.
Co se dotýče některých míst vůkol města poznamenaných, ty také tuto pořád vypisovati budu.
Naposledy doložím k této kapitole i toho, což mnozí thalmutistové a rabinové in Judaicis decadibus o chrámu Jerusalémském pokládají, totiž, že bylo deset skutkův a divův božích zvláštních při chrámu, kteříž všem vůbec známí a každodenní byly, a když přestávaly, znamení patrného hněvu božího předukazovaly. Pročež lid nejednou, příčinou přestání jich, ku pokání se obracoval, vedlé žalmu Davida s. 74.: "Zázrakův našich jsme neviděli, jižť není proroka a nás více znáti nebude."
Ti divové boží v čas ukřižování Krista pána přestali; a jakž soudí
učitelové křesťanští, že tehdáž, když se opona chrámová roztrhla; ale
jakž židovští rabinové píší, 40 let před zkázou Jerusalémskou.
zpět na obsah 
Další: O spůsobu nového a nynějšího města Jerusaléma až do těchto našich posledních časův.