|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Tovaryši cesty. Plavení se k lodí. Nebezpečenství veliké. Lodí. Počet osob.
Šestého dne měsíce Července vzali jsme šaty a oděv poutnický na sebe, s nemalou naší pro nezvyklost tak neobyčejného stroje příkrostí, byvše nerci-li jiným našim známým, ale i samým sobě dosti divní. Potom jsme bárku zjednali, do ní naše věci vnesti dali, a zaplativše v hospodě, do přístavu, kterýž okolo míle české od Benátek vzdálí jest, k lodí jsme se doplavili. A však poněvadž ještě patron nepřijel, a do některého dne s cestou odloženo bylo, já s mým tovaryšem panem Heřmanem zase do Benátek, nechavše věcí našich i jiných poutníkův na lodí, do prvnější hospody jsme se vypravili.
12. dne Července (majíc sobě den před tím v známost uvedeno) v neděli po sv. Kilianu zjednali jsme sobě plavce, a jim na vůli dali, bud na gondolích, buďto na bárce aby nás do lodí dovezli. Oni vidouce ráno pěkný a tichý čas, pro nás s gondolí přijeli, a ač jsme dosti na tak malé lodce na vysoké moře se pustiti zbraňovali, však nás namluvili a vší bezpečností těšili. Tak jsme ve jménu božím jeli, a shledali jsme, že jest lodí o jednu míli českou dále do moře se pustila a kotvemi se držela, k níž jsme s tou gondolí musili. Když jsme z přístavu a z laguny Benátského jezera na moře vyjeli, počala se s námi gondole čím dál tím víc houpati a zmítati, vlnobití na nás i přes nás se vyhazovati, s velikým netoliko nás, tomu nezvyklým, ale i gondelierům a plavcům našim strachem, a již jako života se opovážením; nebo buďto žebychom dále chtěli, buďto zpátkem, náhle bouře počavši, všudy jsme nebezpečenstvím obklíčeni byli a ven z něho nemohli. Všemohoucí pak pán bůh náš ráčil se nad námi slitovati, a nás strachem hned z prvu otcovsky pokárav, jako návěští z milosti své dáti, abychom podruhé opatrnější byli a takovému nestálému živlu, vodě, nevěřili; navrhl jest nám z daleka a spěšně lodí, kteráž sůl do pevnosti Palma, výš oznámené, vezla. Na tu jsme z daleka volali, i znamení dávali, až k nám se připlavili, i nás z záplaty tolaru širokého odpolu mrtvé k naší lodí, od nás půl míle české vzdálí, na své lodí dovezli. Naši gondolierové zdaliž jsou dojeli zpátkem či nic, věděti nemohu; neb jsme je pro veliké vlnobití viděti nemohli, krom s počátku, nežli jsme k lodí dojeli, někdy nahoře na vlně zmítané jsme je, a že zas dolů spadli, zahlídli. My jsme pánu bohu z čeho děkovati měli. Nedlouho po nás patron náš s kupcem, jemuž ta lodí náležela, a s jinými přijel, kteřížto se dlouho tu nemeškali, ale rozžehnavše se s námi, pěkně od nás do Benátek odjeli, dav jim patron ku poctivosti ze dvou kusův střelby vystřeliti.
A ačbych měl tuto spůsob lodí naší, vnitřní i zevnitřní, správu mezi marináři a jinými se plavícími obšírně vypsati však když jest Oldřich Prefát přede mnou pravdivou a pěknou o tom o všem zprávu v našem českém jazyku na světlo vydal, a kniha jeho vůbec známá jest, toho tak při tom zanechati míním; toliko toto kratičce dotknu:
Tato lodí sloula
Silvestra, majíc kusův velikých osmnácte a dvě
bárky. Patron náš nebyl jejím pánem, než toliko faktorem; však jakoby
jeho vlastní byla, ní a všemi důstojníky na ní, jichžto bylo osob do
čtyřidceti, vládl. K tomu bylo pacholků celý praporec s námi, kteříž
jsouc do
Candie od pánův najati, vysláni byli; všech nás bylo
něco výše přes dvě stě osob. Tu každý povážiti může, jaké jsme
pohodlí míti mohli při takové chase vojenské, ješto bez nich dosti s
marináři nepokoje bývá; kromě denních i nočních povykův, bubnování,
her, křiku, také i smradu, nečistoty a potvor uherských až příliš jsme
pocítiti museli: ač jsme v pohodlí s nejpřednějšími na lodí štekovati
mohli, proto že
scrivan, to jest písař na lodí, svou vlastní
komůrku nám dvoum Čechům, kteráž toliko pro dvě osoby veliká byla, za
peníze propustil, a sám před komůrkou na truhle na modracích líhal.
zpět na obsah 
Další: O plavení se našem od Benátek k ostrovu Zante.