|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Nil řeka. Moře Ecus. Ostrov Meroe. Nilský spád. Domnělé příčiny jejího rozvodňování. Nil řeka živitel Egypta. Thebae město. Krokodil. Chytání krokodilův. Tentyrité. Trochilus. Ichneumon. Delphin neb mořská svině. Stincus. Vodní kůň.
Nilus řeka sprvu sloula Ocean, a to z příčiny té, žeby z Oceanu moře svůj tok, ovšem pak zrůst bráti měla. Diodorus Siculus lib. 1. c. 2. Potom sloula Orelice, jakž ji Homerus tak jmenuje. Agypt. 4. Odys. Ennius ji nazívá Melon; Servius geon ilyn, že černou a novou zemí zakaluje Egypt; pročež, jakž Pausanias Arcad. svědčí, z černého mramoru dělané modly jí jako bohu dělávali. Však nejbližší své jmeno táž řeka Nilus má od krále Nilea, kterýž někdy v těch zemích kraloval.
Staří všelijak se na to vynasnažovali, aby počátek a pramen řeky Nilu stihnouti mohli, ale však důkladně toho se doptati nemohli. Athen. lib. 8. píše, že jeden král Egyptský, jmenem Psammetiches, dal mnoho pacholat z mládí chovati, některá toliko samými rybami, odpolu i docela syrovými, a ta při vodách musili přebývati; jiná dával na pouště, aby hlad a žízeň mohli snášeti a pustinám zvyknouti; kteráž potomně rozposílal po řece Nilu proti vodě nahoru až k počátku řeky, aby navrátíce se, jemu jistou zprávu o všem učinili : však nic toho zvěděti nemohl, proto že se z nich žádný nenavrátil. Juba, král Mouřeninský, dal až na druhou stranu k moři Oceanu schoditi, ale ani ten nemohl se počátku jejího doptati; o čemž Plinius lib. 5. c. 9. Ptolomaus pokládá, že pod horami Luna z jakýchsi dvou jezer vychází, což Odoard Lopez; kterýž tam byl, poráží tím, že v té straně toliko jedno jezero jest, a to mezi Angola a Monomotapa královstvími. A takž jiní staří všickni divně o řece té smýšleli, až na to přišli, aby nemohouce stihnouti původu jejího, ji za svatou řeku měli a ctili, jako Ephorus, Hellanicus, Cadmus, Hecataus Theopompus, Thucidides a jiní. Ale za našeho věku, když jsou Portugalští přes to nebezpečenství mořské, Capo de buona speranza, mimo Horu dobré naděje se vydali a do těch zemí Mouřeninských se dostali, ti jsou důkladně to i jiné věci mnohé vyzvěděli a očitě spatřili. Jako předně Franc. Alvarez, ten léta 1520 ty země projel, s vyslaným krále Portugalského k velikému knězi Janovi Abyssinskému. Viag. del Etiop. Po něm Edoard Lopez léta 1575, ten se do těch zemí s kupci křesťanskými vydal. Descrip. reg. Congo c. 10. Svědčí tito a jiní mnozí z novotných spisovatelův, že vychází z jezera jednoho Zaire nazvaného, mezi velikými horami, jmenem Cafates, ležícího, v království Gojame řečeném, a z toho teče na čtyry sta mil vlaských mezi hlubokými propastmi až do jiného jezera velikého, Ecus, totiž moře od obyvatelův tak nazvané, kteréž jest zšíři do dvou set vlaských mil, a národ Anzyqueran vůkol toho velikého kněze Jana bydlí. V tom jezeru jsou veliké ostrovy, a lidé v nich vtipu znamenitého; nebo stavení a domy kamenné spůsoby pěknými, míry, váhy a jiné potřeby tak jako my v našich zemích měli, dřív nežli se K nim Portugalští dostali. V tom jezeru nacházejí se krokodilové, syrenes a jiné potvory mořské.
Od toho jezera Nilus řeka jde na sedm set mil vlaských skrze zemi Mouřeninskou k ostrovu Meroe řečenému, a tu do ní padají jiné řeky, jako Colues, Abagni, Saraboe a jiné; a obcházejíc ten ostrov z obojí strany, spojuje se pod ním a padá do Egypta, zvláště v jednom místě, kdežto padá dolů s jedné skály vysoké s velikým hřmotem a bouří neslýchanou, kterouž několik vlaských mil jest slyšeti. Ten pád slove latině Catadupa, od vrchů v těch místech nazvaných, sic jináč vlastně každý takový spád Cataracta se jmenuje; jakovýž spád na Rýnu řece v Říši pod městem Konstancí u Šafhauzen města okolo čtvrt míle, kdež na dvanáct sáhů zvýši s jedné skály dolů padá, a zdaleka netoliko ten hřmot slyšeti, ale i vodu jako dým nahoru vystupovati a vystřikovati viděti jest, slove to místo Laufen. O tom, jak hrozný jest, Philostrati de vita App. lib. 6. slova doložím, kterýž tam naschvál pro spatření toho spádu putoval. Viděli prý nejprvnější spád řeky s vrchu a skály dolů padati; za tím patnácti honův; slyšeli jiný hroznější spád a uším nesnesitedlný, ještě jednou vyšší nežli první, totižto výš, s níž Nilus dolů padá, na osm honův; a břehy hor a skal vysokých všecky vymlené jsou, jako bezedný nějaký lom kamene, vnitř plný jeskyň, průtokův a jam, tak že se voda obráží všudy padajíc po skalách, a vnitř v těch vymlených skrýších až daleko dolů teče všecka pěnivá a bílá s tak velikým hřmotem, od kteréhožto mnoho lidí, kteříž tam blízko docházeli, ohlechlo. O tom jejím takovém spadání Lucanus lib. 10. kratičce píše a však vlastně
Sed cum lapsus abrupta viarumTotiž básnicky k řece Nilu řeč svou čině, takto mluví:
Excepere tuos, et praecipites Cataractae,
Ac nusquam vetitis ullas obsistere cautes
Indignaris aquis, spuma tunc astra lacessis,
Cuncta tremunt undis, ac multo murmure montis
Spumens invictis canescit fluctibus amnis.
Když ten svůj tok velmi prudký pouštíš mezi břehy úzký,
Odtud s vysokého skalí spád se prudce dolů valí,
Tuť žádné skalní propasti nemohou ti postačiti;
Pročež durdíš se a zpouzíš, až pěnami k nebi házíš,
Pro tvé tak hrozné ječení cítit jest všeho třesení;
Velké hory hřmějí silně, vlnobití hustě plyne,
O skalí se obrážeje, řeku pěnou oběluje.
Cesta tam jest velmi nebezpečná, pro divné přeludy a příšery ďábelské, kteréž se tam ukazují, a k tomu pro veliké hory nepřístupná.
Od těch spádů za některý den cesty jest ostrev Syene, na němž město někdy slavné bylo, ale nyní sotvíčka ves zůstává; o tom městě psal Plinius lib. 2. c. 72., že leží pod znamením raka, sub tropico cancri, na kteréž když slunce přišlo, že tak rovně nad městem stálo o polednách, že ani nejmenšího stínu, buďto okolo lidí aneb jakýchkoli jiných věcí, v něm nečinilo a nevydávalo. Lucan. lib. 2. Umbras nusquam flectente Syene.
Od toho ostrovu potom Nilus mezi roviny egyptské a do volné prostrannosti jako z vězení ňákého se dostává a vychází, až do moře Prostředzemního sedmery prameny, jakž jsem nahoře položil, vpadá.
Byla pak věc divná starým vypisovatelům a nezpytatedlná při Nilu, že každého roku mimo povahu jiných řek a potoků (čehož jsem také v první knize o Jordanu dotekl, však okolo času velikonočního za některý den povodně tam bývají, ne jako tuto na měsíce) v prostřed, ano také přese všecko léto velice se rozvodňuje, a to v jistý čas, v němž přichází i odchází, jakž o tom již nahoře dotčeno; nýbrž že to již od mnoha set let a snad od potopy světa bylo. Pročež v té krajině města a vesnice na pahrbcích nejvíce vzdělány a vystaveny jsou, tak aby v čas rozvodnění lidé sebou i s hovady bezpečni a zachováni býti mohli. Nebo přihází se, že někdy voda nenadále do nízkých míst vystoupí, kdež kdo rychle dobytků neopatří, voda je zatopuje. Ano v tom čase města a vesnice nejsou nežli co nějací ostrovové plní skal a kamení u vodě, nápodobně co v Archipelago Cyclades ostrovové, jichž do padesáti malých pospolu leží. Plinius lib. 4. cap. 12. Hermolaus etc. Tehdáž ani dobytka vyháněti nemohou na pastvy, ale jej pící doma chovati musejí, a sebe živiti tím, čím se kdo prvé zásobil. I tam by tehdáž nalezl takové lidi, zvláště lakomce bohaté, kteříž ve žni a v hojnosti nakupují toho, co by potom chudším v čas povodně podlé své vůle prodávali a je drahotou sužovali.
Jakož tehdy o původu té řeky Nilu nejednomyslní byli spisovatelé, tak ovšem o tom divném rozvodnění rozličná domnění u lidu bývaly. Thales, Eudemenes, Lucret. lib. 6. a jiní s nimi pokládali toho tu příčinu, že prý letní libí větrové, Etesia nazvaní, kteříž těch časův za 40 dní vějí. (a to jsou u nás nejteplejší větrové ve dnech psích), ti že proti vodě Nilu od moře Prostředzemního vějí a vodu v Nilu zastavují, že ona zpátkem do země couvá a tak do moře nepadá. Ale to zdání není pravé z těch příčin, že když Etesia začínají váti, již tehdáž Nilus přestává růsti a počíná zas opadati. Potom bylo by to též při jiných řekách Afriky, kteréž v té straně proti větrům do moře vpadají, avšak se zpátečně nedmou. Dále řeka Niger, totiž Černá nazvaná, kteráž z druhé strany Egypta do moře Oceanu padá, a však z jedněch krajin jako Nilus pochází a v týchž časích se rozvodňuje, ta větry Etesia nemůže býti zadržována, proto že ji ženou do moře a nejdou proti ní; a takž jiná toho příčina býti musí. Naposledy byla by voda v Nilu. čistá jakožto ustalá, a ne nad spůsob jiných časův tehdáž nejkalnější.
Anaxagoras Physicus, Euripides a jiní smýšleli, že v těch zemích za Egyptem skalnatých velicí sněhové býti musejí, kteříž v tom čase se rozpouštějí a takovou povodeň činí; což proti položení a přirození těch míst jest. Nebo ty země leží pod největšími horky, a žádné zimy, nerci-li sněhů, tam nemívají. Democritus Abderita etc. A řeka Nilus svým tokem přinášela by nějaké kusy ledu, aneb větrové studení by to v Egyptě z těch zemí přicházejíce svědčili; čehož však ničehož se neděje.
Euthimenes a kněží egyptští (jakž Diodor. Sic. svědčí) měli za to, že z Oceanu moře pocházejíc Nilus, když se toho času moře vydýmá, z něho takové vody do Nilu přicházejí, a snad z toho soudili, že jakž Plinius 31, lib. 4. cap. píše, pokolikráte Nilus slanou vodu měl; však to z jiné příčiny se státi mohlo, a nikoli z moře nepochází, neb jest věc vědoma a proti nahoře položenému původu.
Herodotus pokládá tuto příčinu, že slunce před velikými vodami Nilu právě nad těmi zeměmi stojí, a z vod do povětří vytahuje vlhkost a oblaky činí, kteréž vítr do jiných zemí zanáší a tam pršku působí; v tom pak času rozvodnění že slunce odchází od těch zemí, a nad Asií a Řeckou zemí stojí, když prý tolikéž řeky a vody vysušuje a malé činí, a tehdáž z Nilu vody neuchází, pročež na svém spůsobu zúplna a veliký jest, a jak horka přicházejí, tedy uchází a menší bývá. Ale kdyby slunce to činilo Nilu, také by totéž při jiných řekách v té straně působilo; ale nic se toho při jiných řekách pod větším horkem slunečným nestává, pročež není to žádná podstatná příčina. Což vše obšírně Messer Aier. Fracastoro del aresc. del Nilo. Lucan. lib. 10. vypisujíc zamítá a poráží.
Za našich posledních časův, jakož jiné mnohé věci vynalezené jsou, tak tuto také, když se do těch zemí Portugalší dostali, ti té pochybnosti a nepovědomosti omyl napravili a pravou její příčinu vyjevili. Nebo svědčí to, že žádná jiná přičina těch rozvodnění není, jako veliké pršky, kteréž v těch mouřeninských krajinách tehdáž, když se u nich zima začíná (což přichází vedlé našich časův z počátku Dubna měsíce, když se u nás začíná jaro) tak dlouho trvají, že se zdá věc k víře nepodobná. Nebo píše Francis. Alvarez, že tak hrubé přívaly těch časův tam viděl, jakoby, jakž se říká, lil; a jednoho času, když se u jednoho potoku procházel s některými svými tovaryši, že veliký hřmot zdaleka slyšel, až potomně viděl vodu se valiti v údolí, v němž tehdáž byl, zvýši dlouhého oštípu, a ta že kamení a jiné říceniny s sebou nesla, a v těch místech skalnatých takový hřmot vydávala, nejináč než jakoby hřímalo; a svědčí to, že každého roku, co tam byl šest let, zúplna celý měsíc i přes dva měsíce pršelo; a jsouce ty země skalnaté, té vody do sebe nepijí, nýbrž se splakuje, do údolí a potoků se shání, do velikých řek a jezer, kteréž potom mezi tím časem se rozvodňují, a odtud Nilus k půlnoci, Niger a Zaire řeky k západu skrz království Congo a Guinea, týmž spůsobem se rozvodňující, tekou a přicházejí. Což také Edoar. Lopez des. lib. Congo cap. 10. pojišťuje, a jiní těch zemí povědomí. Z jakých pak příčin těch časův tam tak veliké a dlouho trvající pršky bývají, to pěkně a obšírně vedlé přirozených a fysických příčin Fracostoro výš dotčený a Batt. Ram. Sopra il crescer del Nilo vypravují, a že jinde, jako v Scythii okolo hory Caucasu sněhové, v Indii okolo řeky Idaspes řečené, krupobití a dešťové také svými jistými časy dlouho trvávají.
Ta řeka Nilus jako druhá po pánu bohu vychovává Egypt. Nebo s těmi dešti a přívaly mnoho se země splakuje, a tokem prudkým skrze mnohá úrodná údolí jdoucí s sebou bahno a zemi černou hlinovatou zachvacuje, tak že v čas jejího se rozlívání po vůkolí egyptském zanáší tou zemí a zakaluje všecken svrchek země, co ho koli zasahuje a přikrývá, od níž úrodné rolí, jakoby je nejlép zahnojil, učiněno bývá. Nebo sic všecken Egypt byl by neúrodný, poněvadž sám holopískovatý jest, a tu nic nevynáší, kde voda nezasahuje, a když se tu, kde dochází, málo do země hrabe, tehdy písek zespod se nachází. Při tom také tuto jsem vyšetřil, že čím dál tím více země v těch krajinách voda nanáší; od čehož pochází to, že kde od některého sta let vysoko země nanesla, tam nedochází a nezavlažuje země, pročež tu neúrodná a pustá země zůstává. Což se již v skutku nachází nad Cairem za mnoho mil zdýli, kdež před lety prvé všudy Nilus docházel; jako v Tebaitském kraji, kdež město znamenité Theba nazvané, a někdy stolice Faraonův králův Egyptských, stálo při Nilu vystavené, v okršlku 140 honův obsahující, 100 bran mající, a jiných k víře téměř nepodobných obzvláštností, o nichž Herod. a jiní píší: to s mnohými jinými městy a městečky, pro neúrody skrze nedocházení k nim Nilu n nich vzešlé, k spuštění a dokonalé skáze přišlo. Vedlé čehož jistá věc jest, že čím dál tím méně země Egyptská se zavlažuje, a čím dál tím víc zanáší; a již ty země o mnoho tisíc tak mnoho lidu vyživiti nemohou, jako jsou předešle mohly; ano kdyby měl dlouho svět státi, neminulo by mnoho set let, žeby všecken Egypt třebas zanešen byl a spustl.
V té řece Nilu jsou rozličné ryby, jež by dlouho bylo vyčítati, některých však toliko potvor dotknu, jako předně krokodilův. To zvíře jest čtvernohé, dlouhé a nízké, šeredné, hrozné a škodlivé, některé 5, 6, 10 až i dvacet loket dlouhé i s ocasem, kterýž obyčejně tak dlouhý má, jak samo dlouhé jest; a tři dni před tím, nežli jsme do Cairu přijeli, pravili nám na cestě, že jsou jednoho krokodila živého tak hrubého do města přinesli, že jsou ho na dvou velbloudích svázaného nésti musili. Po hřbetě má tvrdé a kamenité šupiny, jichž žádnou mocí a zbraní nelze prosekati, prostřeliti ani probosti, než pod břichem jest měkké kůže, tu nerci-li železem, ale dřevem špičatým může se otevříti vůbec jakoby veliká ještěrka mohla býti, takové vší postavy on jest. Ústa má veliká a zuby ostré, jazyku nemá, a mimo povahu jiných zvířat ne nižší a spodní dásní, ale hořejší hýbe a otvírá. Plin. lib. 8. c. 14. 25. lib. 1. c. 37. Albertus. Vedlé toho nad přirození zvířat čtvernohých nosí vejce a vysazuje, nemnoho větší nežli jako husí neb pávové, a ty na sucho vynáší v hnízdě naschvál zemí osypaném a daleko od vody, kdež by také voda toho roku nezatopovala, což on sobě velmi mírně a právě předzvídá, že jest se čemu podiviti; a potom z toho vejcete malého (kterýchž pokaždé několik až i na desátky snese) také nad přirození jiných zvířat veliká potvora bývá. Plutarchus.
V noci v vodě bývá a ve dne na zemi pastvy hledá, však nejednostejně, nebo se časem ve dne také u vodě vídává. Zraku jest ostrého na zemi, ale u vodě tupého. Herod. Když koho honí a ten před ním utíká, velice smělá potvora jest; ale kdo mu se opře, proti němu běží, naň hází a křičí, nedoběhne na žádného, ale uteče. Marcellinus. Jest ukrutná potvora, lidi napořád i hovada, co uloviti může, žere a pohltá, a tak velikého hrdla jest, že holemé pachole, v pěti aneb šesti letech, pohltiti může; obyčejně pak ocasem poráží a potom zuby uchytí; zvláště kteříž se koupají aneb k vodě blízko jdou, tu za nohu aneb za ruku uchytí; někdy jezdce s koněm aneb oslem do vody vtrhne a sežere; někdy kdo se málo na vodu z lodí vyskytne, z lodí ho strhne. A často do vesnic v noci aneb ve dne běhají, a kde děti napadnou, je požírají, jakož se pak kolikráte přihodí, že když na ně vycházejí a některého chytíce vykuchají, dvé, tré, víc aneb méně dětí celistvých a za čerstva pozřených nacházejí. O něm jest přísloví: Crocodili lachryma, totiž "slzy aneb pláč krokodilův", protože maje snísti aneb požra člověka, pláče a slzy v hojnosti vypouští, jakoby ho litoval; kteréžto přísloví o lidech ošemetných, kteříž člověka vůči litují, a krom očí rádi by ho na lžíci vody utopili, aneb kteříž člověka pod jakoukoli zástěrou pobožnosti a křesťanské citedlnosti sužují atd. se mluví. Kousání jeho ač jest jedovaté, však po ničemž se lépe nezhojí, jako když kdo mnoho tunných ryb za některý den jí a co nejméň na ně pije, a jest v Egyptě mnoho lidí pokousaných a od nich pochromených; pro něž u vesnic a kde potřebí, aby svobodně do vody mohli a bezpečni byli, mají nadělaných plotův do vody, skrze něž nemohou krokodilové prolezti a překážeti.
Chytají je rozdílnými spůsoby. Předně jest krokodilů ten obyčej, že rád svou vlastní stezku mívá, kterou z vody na zem a tak dále na pastvu vybíhá, a tou přímo zase do vody. Z těch cest když kterou Egyptčané vyzvědí, a že vně na pastvě jest, vědí, tedy udělají jámu, a tu přikryjí dřívím a pískem posypou, a po té když jej spatří, pokřik učiní, bubnují, perou a honí ho; on svou cestou utíká a do té jámy padne, a tu již od nich buď za živa svázán, aneb na místě zabit bývá. Nebo jest zvíře neohebné pro šupiny, kteréž na sobě má, že se nemůže obraceti a brániti, ani krkem hýbati, a protož přímo co šíp běží. Potom na řetězy aneb tlusté provazy přivazují hák železný, na nějž nastrčí hus mršiny; on chtěje u vodě aneb krom vody hltavě to pochytiti, často na ten hák zavízne a tak se lapí. Jináč také lapán bývá od jistých obyvatelův ostrova Tentyris, kteříž od něho Tentyrité slovou. Ti jsou tak smělého srdce, že kde jen mohou krokodila shlédnouti, za ním se honí, u vodě za ním plovou, naň vsednou aneb skočí z lodí; a on chtěje po nich chňapati, tlamu a svrchní dásně otvírá; tu oni mívají kyje za pasem zastrčené, ten mu do úst příčkou vstrčí, že nemůž zuby zavříti, a z obou stran, levou i pravou rukou jej jako v uzdě drží, k břehu ženou, a jej neb sám jeden uhoní a zardousí, aneb jiní na pomoc přijdouce, kyjmi zabijí a dotlukou. Těch Tentyritů, jakožto svých úhlavních nepřátel, i hlasu jejich zdaleka se krokodilové bojí a před nimi utíkají, tak že častokráte pochytě loupež, jí na samé okřiknutí jejich odběhne; a jistá věc jest, že se žádný blízko ostrovu jejich nepřiblíží, nejináč než jakoby je zdaleka čili, tak před nimi prchají.
Mimo ty jsou i některá zvířata krokodilův přirození nepřátelé. Nebo má obyčej krokodil na lidi aneb hovada číhati při cestě v bahně a blátě, do něho se naschvál obale, aneb v písku se zahrabíc, tak že se zdáti bude, jakoby kus skály z bahna aneb písku vykoukal, a hledí na tudy jdoucí vyskočiti; v tom jeho číhání často se přihází, že usne, a ústa otevra po náramném horku hltá vítr. A v tom ptáček jakýs malý, jmenem Trochilus, v místech okolo vody pastvy hledající, naň přichází, ten zdaleka vidí mu se červenati ústa vnitř, a mezi zuby kusy masa i červy a pihavky se mrdati; letí tedy k němu a vsedne mu do úst, vybíraje mezi zuby ty červy, což krokodilu spícímu, i bdícímu velmi příjemno a libo jest, tak že tím lépe ústa otvírá a tvrději spí.
Item, jest opět jiné zvířátko Ichneumon řečené, to běhá semotam po poli i po domích po pastvě, a obzvláštně číhá na krokodily a po nich slídí; to jakž spatří tím spůsobem krokodila spáti, přikrade se k němu a hbitě vskočí mu do hrdla a až do vnitřka k srdci, kteréž mu nemešká brzo sežrati, od čehož i hned krokodil semotam pro bolest běhaje umírá, a jakž umře, to zvíře zase vyběhne ústy jeho beze škody.
Povídají to také o krokodilu, že žádného střeva zadního nemá, nežli co nezažije, to zase ústy vypouští a tím spůsobem se vyprazdňuje.
Delphin, aneb mořská svině, jest také nepřítel krokodilů, nebo dostává se z moře do Nilu, a když jej vidí, hledí chytrosti užiti, a maje špičatý a ostrý hřbet, ten zježí a rozepne jako ploutve, pustí se pod břicho krokodilovo, a těmi jej bode až ho probode a díru mu prořeže, že ho krev ujde a vody do těla naběhne, od čehož umírá. Také jiné zvíře Stincus řečené, a veliké některé co krokodil, jemuž hrubě nápodobné jest, však ne tak škodlivé a lidem násilí činící, to vždycky s ním bojuje. Plinius lib. 28. c. 8. Maso krokodilův obyvatelé staří i mladí jedí, a vozí je na trh, jako u nás do Prahy jesetry a lososy, na váhu je prodávajíce. Ačkoli mnozí tak mněli, jakoby se nikdež jinde krokodilové nenacházeli, jen toliko v Egyptě v té samé řece Nilu, ale jsou jistí svědkové, kteříž to vysvědčují, že se v jiných řekách podobní nacházejí a to v velikém počtu: jako v řece Niger a v jezeru Zaire v zemi Mouřeninské. Lopez des. Congo. Potom okolo ostrovu sv. Tomáše. Navig. all Isola di S. Thoma. Opět v království Cananor. Odoard, Barbosa. Item, v řece Ganges. Giov. di Barros. Opět okolo ostrovu Goa. And. Corsali. Zase v Indiích Západních. Také píše Petr Martyr, že se v zemi jmenem Xaqueguara nacházejí, a když utíkají aneb kde se zdržují, že libou pížmovou vůní kadí a po sobě zanechávají. Item v řece jedné krajiny Cevola nazvané. Fern. Alarchon relat. Giov. Lioni. 9. parte del' l' Africa připomíná, že za časův Římanův a křesťanův, dokud oni ty země drželi, že jsou krokodilové tak ukrutní a škodliví nebyli, jako jsou za panování Mahometánův; a vedlé toho přivozuje Meshudum delle cose mir. scoperte alli tempi mod., kterýž píše, že za panování Humeth syna Taulona byla nalezena v jednom chrámě pohanském v zemi vespod vedlé základů zakopaná podoba olověná veliká, nápodobná krokodilovi, na té že byly divné podoby a znamení. Tu podobu ten jistý Humeth, nevěda co by znamenala, že dal rozdělati, a od té chvíle že ty potvory tak lidem i hovadům škodí. Ta tedy podoba nemusila nic jiného nežli čáry býti. Ačkoli pak toho dokládá, že pod Kairem dolů k moři žádnému nic krokodilové neubližují, krom toliko nad Kairem; však jest věc jistá, že všudy škodí a nikdež dobří nejsou.
Vídá se také v Nilu Hyppopotamus, po česku "vodní kůň". Zvíře to jest čtvernohé, kopyta rozděleného co vůl, těla velikého, většího nežli bůvol aneb zubr, a více k těm hovadům některým postavou nežli koni podobny. Tlamu má pleskatou a širokou, ocas krátký, nápodobný svinskému; jinde po těle nemá srsti žádné, čnějí mu z huby velicí a lesknatí zubové, a svrchní pysk nahoru má obrácený jako divoký kanec; kůže na něm tak tvrdá, že jí, když uschne, nelze prosekati, nerci-li řezati se může, leč se namočí, protož jí užívají na rondelle, pavezy, hemelíny a jiné rozličné potřeby; hlas jeho jest rovně takový jako kravské řvaní. Obcuje v vodě i na zemi, rovně jako krokodil; však obyčejně v noci na pastvu z vody vychází a na osení velikou škodu činí, a pasa se vždycky zpátkem k vodě postúpá, aby vždy blíž a blíž k vodě se přibližoval, a tím spíše před lidmi do vody uteci mohl. Elianus.
Ten kůň žere také lidi, když jich u vodě dostati může; jakož pak často přijda na malou lodku, na ni se vyskytna potopí ji i s lidmi. Zuby jeho jsou drahé, proto že dělají z nich rozličné věci a řezby; jakž Pausanias Arcad. píše, že viděl při jedné modle zlaté tvář z zubů koně vodního, místo slonové kosti.
Píší o tom zvířeti, že jest nejprvnější bylo, od něhož lidé vzali krve pouštění pro ujití nemocí. Nebo, prý, když se začasté přeplní a od toho lenivé a příliš tlusté učiněno bývá, tehdy vychází a hledá při břehu nalomeného a ostrého třtí, aneb při plotu najda dřevo ledajakés, o to se tak tuze tře a na ně tiskne, až sobě na noze jistou žílu probodne a krve do vůle vypustí; potom tu díru sobě blátem zamaže, a takovým spůsobem čerstvější bývá. Plinius lib. 8. 20. 27. Massardus.
Vypravují i to o něm, že když vyroste v svou dobu, tedy máteř svou od samce otce svého odloudí a jí se přidrží, a protož je za jedno nevděčné zvíře pokládají; jakož o něm to i jiné vypravuje Joh. Pet. Valerianus Hieroglyph. lib. 29. Gesnerus, Aristot. lib. 2. cap. 7. animal. Takového zvířete J. M. C. ráčí míti kůži celistvou na hradě Pražském z Egypta přinešenou, kteréhož postava srovnává se s těmi, kteréž v Egyptě jsou.
Na zavírku této kapitoly tuto něco o zvířátku Ichneumon řečeném dotknu, proto že jsem o něm napřed zmínku učinil.
To zvířátko netoliko s krokodilem válčí, ale také s hady, jako s Aspidem jedovatým hadem (jehož smrtedlné uštknutí jest) a to tímto spůsobem : válí se v blátě tuhém, a když se dobře zkálí, suší se zas na slunci, až na něm to bláto přischne a bude co kůra; potom válí se opět a osuší, což činí po několikráte, až bude bláta na sobě míti co nějakou zbroj; a když tak opatřeno jest, číhá na hady, a jak kterého napadne, nastavuje mu ocasu blátem připeklého; do toho had kouše a jedu napouští tak dlouho, až to zvíře čas svůj uhlédaje obrátí se a chytí hada za hlavu, a tu ho zahryze a sní. Žere pak všelijaké jiné zeměplazy a živočichy, jako ještěrky, pavouky, myši, žáby atd. Ptáky lapá co kočka, též kuřatům a slepicím druhdy neodpouští.
Jest něco větší nežli kočka, však kde kterou kočku postihnouti a popadnouti může, udáví ji; a jakkoli ústa velmi malá a špičatá má, však předce se rádo rve se vším, i s největším psem, a dá mu dosti hry.
Turci těch zemí chovají je v svých domích místo koček, nebo čistí jim
domy před všelijakými žížalami a potvorami škodlivými; sedláci je nosí
mladé na trh a prodávají, bývají krotcí jako která kočka u nás. Slove
vůbec myš Faraonova; více o něm píší
Bellon. lib. 2. c. 22.
Nicander a jiní.
zpět na obsah 
Další: Kterak jsme se z města Buláko do Rosetty plavili, a odtud do Alexandrie dostali.