|
- Havlíček | - Epigramy | - Copyright | - |
Když se rozcházeli apoštolé,
nic nevzali s sebou; avšak hole
dovolil jim Ježíš vzíti přec.
Holou rukou těžko vést šarvátky,
věděl, jaké budou v církvi hádky. -
jenom Pán Bůh ví budoucí věc.
Děkuji vám za to udatenství,
jímž jste zastávali mé panenství;
děkuji vám dvakrát, neb bych
nebyla panenství zachovala,
kdybych byla v létech mladých
vaše moralisty čítávala.
Dobřeť zkoumal Žižka, než sek mečem svým,
obě víry okem nepředpojatým:
pravým kališnickou,
levým katolickou.
Bůh jest ryba ! Na to důvod mám:
tělo boží dovoleno nám
jako jiných vodních neviňátek
jíst a přijímati také v pátek.
Křesťan:
Pročpak v Boha otce, vy židé,
věříte a v Boha syna ne?
Žid:
Mohu-li pak synu uvěřiti,
má-li otec jeho věčně žíti?
Zpíval lidem ostříž,
když si sedal na kříž:
"Raděj velkého mít muže
nežli malé bůže!"
Vrabec také zpíval,
zase jiným slohem:
"Raděj moudrým člověkem být
nežli hloupým bohem."
Ó, stala se na Golgatě
přesmutná novina,
oběsili šelmy Němci
Pánbíčkovi syna.
Oběsili šelmy Němci,
potom zakopali,
katolíci na pečínku
zas ho vyhrabali.
Teď ji jedí ve všední den,
také když je gala;158
ajaj, ajaj, milý Bože,
jak jim zachutnala.
Bůh, náš Otec, pro chování
deset nám dal přikázání;
ale církev, jeho Máť,
zkrátila je v jedno: Plať!
Jestlipak ještě, ty černá chaso,160
dáváš věřícím s omáčkou maso?
Ba ovšem, že se pořád
koná u nás ten neřád.
Však se podle díla mistrův rozum vidí,
císař dělá šlechtu, Pán Bůh stvořil lidi.
Pán Bůh stvořil lidi, krejčí tvoří pány;
kdo je malý mistr, mívá malé plány.
Caveant consules, ne res publica detrimentum capiat.163
Vyšli jsoutě tři vlastenci,
to s motykami,
vykopávat českou duši
z německé jámy.
Motto: Co jest císařovo, císaři, a co jest Božího, Bohu. Ferdinand II.165
Řeknu vám, až budu smít:
neníť Bůh a císař nemá být.
President:167 Franc neb Museum! O to tu, páni, běží,
volte zkrátka, šetřte plíc.
Stavové: Museum! - Když chcete zvěř168 mít na nábřeží,
ať je jí tam tedy víc.
Na nábřeží podívat se běž,
gotická se na něm staví věž.
Okolo ní českých krajů chlouba,170
a ve věži bude - trouba.
Cui simile est Austriacum regimen?171
Čemu se podobá rakouská vláda?
Odpověď: Missae de requiem172 - černé mši.
Nullum Gloria173- žádný je nechválí,
nullum Credo174- žádný jim nevěří,
longum Offertorium175- pořád abysme dávali,
et in fine nulla Benedictio176 - a ku konci to
všechno čert vezme.
Copak ty, Ferdáčku, co děláš,
že s námi už více nic nemáš;
vidíš, kdybys byl poslechl nás,
mohls panovati nad námi zas.
Kdepak máš korunu,
co jsi měl na trůnu?
Ach, vzali ti ji, vzali
na radu jisté paní,178
jež ležela v posteli
s Grünnem179 při klekání.
Pojďte, vlastenci, jež srdce bolí,
že Bůh nenadělil Čechy solí,
pojďme, modleme se, by dobrota
boží v Čechách ráčila zavést
zase na všetečnou ženskou trest
takový, jak byl za časů Lota:
tak dá Čechům spravedlnost Páně
více soli než wieliczské báně.181
Krleš! krleš! krleš!
Co jsou řimsy v kloboučnickém krámu,
to jsou hlavy pražských mladých pánů.
"Česká hlava stěnu proráží!"
To jest moje naděje i víra,
o kterouž se v bouři nesnází
národ český pevně podepírá.
Čech nezoufá nikdy, v nejtužším neštěstí davu
spoléhá se na svou staročeskou tvrdou hlavu.
A pokladu toho, jemuž rovna svět nezná,
měl bych se odřeknout jenom já?
V hlavě slámu, v srdci kámen
dejž nám, Bože! - "Staň se! Amen!"
V Jesenicích,183 slyšte, lidi, stal se žert,
narodil se z staré baby mladý čert.
Obtěžkali starou babu jelitem,
porodila satanáše s ocasem.
Rozpárali babě břicho nůžkama,
vytáhli z ní satanáše s růžkama.
Jak z ní vylez mladý čertík, hned mluvil,
po německu hnedle babu pozdravil.
Chleboslav Vokůrka, vlastenec:
Osoby: 1. Kollarus, poeta magnus nec non philantropus slavicus.185
2. Gallus Borovianus, qui habet malum cor.186
Kollarus oculos sursum tollit et dicit rimum:187
Rada matky Slávy.
Co jsi ty? Čech. Co ty? Rus. Co ty? Srb.
A ty? Jáť Polák jestem.188
Dítky moje, svornost! Nechte to, mluvte:
Slavjan.189
Gallus procurrit in scenam et despicienter dicit rimum:190
Kušte, kluci, darebáci,
Češi, Rusi i Poláci!
Drže huby nevymyté, to vám povídám,
sic vám je tu dohromady všechněm
nabaňkám.
Rus a Polák - Čech a Slovan - to že vám
je rovno?
Dobytkové! Co vám z toho všeho pojde? -
h - !"
"Karle, již těch hádek nech,"
povídala Fanka,192
"buď si Slovan nebo Čech,
jen když nejsi Hanka!"193
Jsem-li Slovan, jsem-li Čech,
co se na to ptáte?
Jsem-li s vámi, proti vám,
což tak o to dbáte?
Zde můj pevný úmysl je vysloven:
věčně vám chci býti ve všem neroven,
a náleží-li jméno "člověk" vám,
i člověčenství milerád se odříkám.
Takto svornosti té vaší tajný smysl zní:
"Dělej ty, co chceme my."
U mne tedy zase svornost znamená:
"Dělejte vy, co chci já."
Počkej, ty Hanko,
mám já na tě kulku,
abysi si nebral
za příklad Mikulku.196
Nekřesej do kaše,
křesej do troudu;
a o lásce k vlasti
nekaž velbloudu.
A třeba nám odzpívali -
ej, - všechno má svůj čas!
A čím my jindy bývali,
budem přec ještě zas!
Že nemoh být prvním světlem v Čechách,
zaved s námi Hurban199 krutou hádku;
on podpálil novou školu v Tatrách:
tam je prvním - to je na počátku.
"Ne dosti to," pravíte, "knihy psát;
též vlastencem buď každý literát." -
Buď také vlastencem, ty zvláště, Habakuku!201
Učiň jak Scaevola,202 upal si pravou ruku.
Šlichta203 praví: "Já jsem žurnalista,
já vydávám archů za rok tři sta.
Nač statky? Mne živí jen hlava má, můj
duch!"
Ach, já tě, Šlichto, lituji, že dobrý Bůh,
jenž hovádkům přec seno, slámu požehnal,
jen tobě skrovnou tak a špatnou píci dal.
Poctivému hrozí jenom hlad,
zloději zas jenom šibenice;
český literát
má trampot více;
jemu hrozí hlad
i šibenice.
X... stal se za své vytištěné ctnosti205
oudem206 přemnohých učených společností,
našinec mu ty dekrety přece nezávidí -
jen když není oudem v společnosti
moudrých lidí.
Ach, nastali nám přežalostní dnové,
v jednom hrají Němci, v druhém Arabové! -
My, chudáci, nemůžem se žádného uchopit,
musíme své groše do obou dvou klopit.
Všechno, co v Písmě stojí,
smysl má dvojí, trojí;
proto jsem T...ovi radu dal,
aby se o písmo nehádal.
Kterakpak vám nenadati učených knedlíků,
když zkoumáte, co je duše, v chemickém
rendlíku;
co o té mojí v biblí stojí, že jest Boží dech, -
co ty o své vychemičíš, to si, Němče, nech!
Měkká kaše, tvrdý kámen,
mnoho vojáků, málo panen;
mnoho čápů, mnoho žab,
nestav svíčku pod odkap.
Slováci svůj jazyk hájí,
jaký národ, taký zvyk,
Maďaři jim o něj hrají,
jaké prase, taký kvik.
Když nechválím bídné kousky tvé,
trousíš o mně, že mám srdce zlé.
Nesplácím ti stejně za tvou vinu;
dobré jest tvé srdce - psovi na svačinu.
Máš-li mnoho, frkáš,
máš-li málo, brkáš,
máš-li jmění jen tak tak,
spokojen nejsi nikterak.
Všichni blázni, milý synu,
ti se snadně obživí;
kdo má rozum, ten má vinu
a za ni trpět musí.
Chceš-li v strachu, v nepokoji žít,
musíš k tomu vtip a rozum mít;
chceš-li dodělat se vezdejšího chleba,
bývej hloupým, kde je toho třeba.
Zloděj bližního prý nemiluje, -
vždyť on se s ním rozděluje.
Ve Švejcarech v demokratském215 kraji,
kde si na republikány hrají,
sed si vedle orla vrabčík smělý dosti,
začimčařiv cosi o rovnosti.
Orel polknul vrabce místo naučení,
že přec nikdy vrabec orlu roven není
Hodná žena byla,
Pán Bůh jí dej věčnou slávu!
Jenže po celý rok pila
pětkrát za den škodnou kávu.
Řádný manžel byl,
buď mu nebe milostivo!
Jenže jednou denně pil
do desíti džbánků pivo.
Mnohé věci věřím rád,
nemusím je omakat;
jiné, než jim víru dám,
dříve dobře omakám;
mnohé držím přec za šal,
třeba bych je omakal.
Se sedlákem div se stal,
míru pšenice vyscal.
Však to žádný div nebyl,
když ji sedlák dřív propil.
Sedláčku, díravá střecha
špatná při dešti útěcha;
povycpej219 ji koudelí,
sice zmokneš v posteli.
"Po obědě, Janku,
nesmíš" - prála220 máti,
"oblizovat pysky,
nýbrž utírati.
Ale po hubičce,
můj Janečku milej,
třeba se oblízni,
jen se neutírej!"
Osel člověk, ten se lehce zná,
pořád zpívá: já, já, já, já, já!
Zato trpce cítí vás, vám, vy,
nosí za vás přetěžké žoky.
Liška člověk, ten vždy myslí: já,
jenomže to neřekne nikdy,
nýbrž zpívá pořád: vás, vám, vy,
a své žoky jiným nosit dá.
Řádný člověk, když je mlád,
celý svět by předělal rád,
když pak přijde do středních let,
prostřední chce mít celý svět;
a potom, když je již stár,
chce mít na světě tichost már.
Vidím mezi rolnictvem a měšťany
knížata, jak si hrajou vždy na pány.
V hlavě mají seno, slámu,
k tomu ještě mnohou dámu.
Lenoš a řvi,221
dají mzdu dví!
Pracuj a kuš,
hubu suš!
Napřed proč?
A potom kroč.222
I v polských sadech ujmulo se kvítí,
jemuž neznámé české slunce svítí.
Barbar je Angličan, jenž řecké chrámy
okrádaje mistrovská díla ruší,
z nich částky béře s necitelnou duší,
by naplnil musea svá a krámy.
A což je ten, kdo nejkrásnější z božských díl
o částku krásy oloupil?
Vzpomeňte si jen vždy na mne co přítele svého,
když stojíte s rohlíčkem u šálku kafového.
Při té mojí skrovné prosbě oumysl je ten,
byste na mne vzpomínala třikrát každý den.
Nestálý nám osud dalo nebe;
buďme spolu, pokud ono přeje,
až nás ale vítr rozevěje -
budou aspoň lístky vedle sebe.
(při odjezdu z Prahy do Peště)
Provoďte jej šťastně moje řádky
do nepříznivé nám ciziny;
připutujte opět šťastně zpátky
s zdárným synem české otčiny!
Zle, příteli, zle,
Schmerling230 byl již zde;
jednal s návladním Čermákem,231
by se mnou již počal hákem:232
hůř bude než zle!
Borová234 a Borotice -
to jsou pravé sestřenice;
taky my nepopustíme,
až se nějak spřátelíme.
Další: