|
- Havlíček | - Epigramy | - Copyright | - |
Poznámky
1
cyklus časoměrných epigramů, napsaných mezi 26.březnem a 4.dubnem 1844 v Rusku. Je to satirická odpověď na
"Kytku Ivana Čecha" (t.j. Bojislava Pichla), uveřejněnou v Květech, v níž byly oslavovány české ženy literárně činné. Náš text se drží rkp. Havlíčkova z dopisu Klejzarovi z 27.4.1844, s jediným rozdílem - epigram Všem je postaven na konec cyklu, kam logicky patří (v rkp. je na počátku a bez názvu jako úvod).
Havlíček tehdy patrně nevěděl, že autorem Kytky je Pichl, a tak si vzal na mušku více spisovatelů. Skutečného autora však neuhodl. Více o tomto zde v předmluvě. (L.B.)
2 Karel Slavoj Amerling, lékař, přírodovědec, pedagog (autor fantasmagorické koncepce vzdělávacího ústavu Budče) a filosof (užíval pseudonymu Strnad Klatovský; něm. Ammer = strnad).
3 básník Josef Jaroslav Kalina. Epigram obsahuje narážku na jeho baladu Kšaft z r.1842, která měla neobyčejný úspěch, zvláště u starších žen.
4 Jan Slavomír Tomíček, publicista a málo úspěšný básník.
5 řecké pohoří, zasvěcené v starověku Musám, odtud pak symbol básnictví.
6 starořecký bůh slunce, ochránce věd a umění
7 jmenovati (dekretem, výnosem)
8 Jakub Malý, velmi plodný literát doby obrozenské, který mimo jiné překládal do češtiny díla anglického dramatika W.Shakespeara; těmto překladům vytýkala kritika nedostatky formálního rázu (v rytmu apod.).
9 překladatel, tlumočník
10 nauka o rytmičnosti řeči, zvláště ve verších
11 Karel Boleslav Štorch (t.j.Čáp), publicista a filosof.
12 F.J.Rubeš, redaktor humoristického časopisu Paleček.
13 J.J.Kolár, herec a spisovatel. V epigramu se naráží na jeho vadnou výslovnost hlásky r, jež působila rušivě při jeho vystupování na jevišti, a na obhroublé výrazy, kterých s oblibou užíval ve svých literárních dílech.
14 pseudonym Václava Filípka, spoluredaktora Palečka. Překladem je míně v epigramu pseudonym, originálem skutečné jméno.
15 Karel Sabina, novinář a spisovatel proletářského původu a revolučních sklonů, avšak slabého charakteru, který jej později vedl až do tajných služeb rakouské policie. Havlíček v epigramu naráží na to, že prý Sabina ukradl v Českém národním museu spisy polského dramatika Alexandra Fredra.
16 smysl: vrátíš
17 smysl: sebral, ukradl (podle lat. transtulit)
18 soubor epigramů z let 1843-45, jak si jej uspořádal sám Havlíček. V našem textu je zachováno původní rozvržení na pět oddílů, věnovaných církvi, králi, vlasti, Musám a světu, i uspořádání epigramů v jednotlivých oddílech. V následujících vysvětlivkách se zvláště uvádí, byl-li některý epigram otištěn již za Havlíčkova života.
19 titulní epigram
20 pseudonym Havlíčkův
21 otištěn v Š. 1849, č.6.
22 dat, dicat, dedicat (dává, zasvěcuje, věnuje; obvyklá věnovací zkratka v latinských spisech).
23 přípitek
24 podle jiného rkp. Havlíčkova; v E 45 je v....tyně.
25 věroučná definice (lat.)
26 dotýkány, dotýkané
27 křest (rus., starým pravopisem)
28 dokonalost katolické víry (lat.)
29 t.j. v duchu mystiky
30 počítati, uvažovati
31 (evangelium sv.Matouše, kapitola VIII, verše 28-34). Epigram naráží na evangelické vyprávění o dvou ďáblech, jimž dovolil Ježíš vejíti do stáda vepřů; celé stádo se pak vrhlo do moře a utonulo.
32 krajina kolem města Gadary v starověké Palestině
33 (v rkp. chor) sbor, množství
34 r.1848 bylo pětisetleté výročí založení pražské univerzity
35 "Podle jejich skutků poznáte je" (německý citát z bible); zde však slovní hříčka, neboť je možno také překládat "podle jejích skutků poznáte ji" - t.j. víru, církev
36 pravoslavná
37 Havlíček naráží na okázalá gesta paniček v ruských chrámech. O jeho názoru na ruskou církev více zde v předmluvě. (L.B.)
38 zácpa
39 definitivní podoba podle otisku v I.čísle Š. r.1849
40 prokázání, důkaz zázraků (lat.)
41 kněží
42 církev bojující (lat.)
43 nekatolík, odpůrce katolicismu
44
(v rkp. pater) P.A.Rost, představený v pražském semináři v době Havlíčkova studia na kněžství (1840-41).
Více v zde předmluvě. (L.B.)
45
vzpomínky
O obrozenecké květomluvě srov. MACURA, Vladimír - Znamení zrodu, kapitola Synkretismus. (L.B.)
46 Balaam, biblická postava; jeho oslice, jež prý protestovala lidskou řečí proti týrání (Mojžíš IV, kap. 22, vv. 22n.), působí velké nesnáze vykladačům Písma.
47 národní hrdina židovský, vynikající tělesnou silou (v 15.kap. biblické knihy Soudců se vypráví, že kostí z oslí čelisti pobil tisíc Filištínských)
48 řády
49 (v rkp. praeses) duchovní představený
50 sofistické, chytrácké evangelium (lat.)
51 neuznávající Boha
52 otištěn v Š. 1849, č.I. Havlíček satiricky uvádí zrušení jezovitského řádu r.1773 v souvislost s faktem, že zakladatel řádu kulhal; v 3.verši se naráží na obnovu řádu r.1814.
53 společnost Ježíšova (lat.); název jesuitského řádu
54 Bůh otec
55 Ježíš
56 jesuité
57 otištěn v Š. 1849, č.I
58 Augsburger Allgemeine Zeitung, velmi rozšířené německé noviny té doby, které Havlíčka velmi inspirovaly při tvorbě jeho vlastních novin. (L.B.)
59 jesuité (jesuitský řád založil Ignác z Loyoly)
60 otištěn v Š. 1849, č.I; Etymologie - nauka o původu slov.
61 otištěn v Š. 1849, č.I; Kasuistika - metoda, zkoumající a řešící různé otázky podle jednotlivých případů
62 v rkp. Ptám se...
63 starozákonní prorok, o němž se v bibli vypráví, že jej polkla velryba, avšak po třech dnech jej živého zase vyvrhla na břeh (Pror. Jon., kap. 2)
64 město v Assyrii
65 jesuité, přátelé temna
66 Starý zákon předobrazil Nový (lat.); otištěn v Š. 1849, č.I
67 zakladatel jesuitského řádu
68 v I. otisku (ČV 1844, č.66) z obavy před censurou Havlíček nebo redaktor upravil 3. a 4. verš takto: někomu dal Pán Bůh vtip, / tobě, Mikši, břicho
69 bohové zemští (něm.), otištěn v Š. 1849, č.6
70 demokratický; otištěn v ČV 1846, č.2
71 návrh na nejvyšší úřad zemský (něm.); otištěn v Š. 1849, č.5
72 rakouský císař (český král)
73 vydat dekret, rozhodnout, nařídit
74 otištěn v ČV 1848, č.24 a Š. 1849, č.5; konstitucí - konstituce
75
poddaných
Obrazy z Rus (kapitola Cizozemci v Rusích):
Poměr mezi pánem a nevolníkem, povinnosti s jedné a práva s druhé strany, vše to není ještě tak pevně určeno, a jestli vůbec v Rusích každý výše postavený se svými podřízenými libostně dosti nakládá, tím více to platí o pánu a jeho duších (t. j. mužikách, poddaných).
Vysvětlivka: V Rusích se sedláci jmenují duše. Místo otázky: jak jest ten pán bohat? táží se Rusové: kolik má duší? A osud v této frázi jaksi byl satirický, protože pánovi duši odpírá. Když má totiž někdo sto sedláků, neříká se o něm, že má sto jednu duši, nýbrž jen 100, jako by patrně sám v sobě žádnou duši neměl.
(L.B.)
76 do památníku Jeho Výsosti (něm.); otištěn v ČV 1846, č.9. Překlad Logauova epigramu z němčiny. Logau - německý epigramatik (1604-55).
77 trestní ustanovení, paragraf
78 spravedlnost
79 zde: očištěn, ospravedlněn
80 společenství, sdružení
81 způsob, druh obratu (lat.); otištěn v Š. 1849, č.6
82 úhrnný
83 společenské třídy s politickými právy v době feudální
84 kontribuce, daň (kterou sněm povoloval císaři)
85 panovnické právo (lat.)
86 zkoušející profesor práva praví (lat.)
87 odpovídající student praví (lat.)
88 otištěn v Š. 1849, č.3; purkmistr - městský starosta
89 otištěn v ČV 1844, č.67
90 otištěn v Š. 1844, č.6; etymologie - nauka o původu slov
91 otištěn v Š. 1844, č.6; týká se katolického pedagogického časopisu, vydávaného biskupskou konsistoří v Hradci Králové (zanikl r.1848)
92 ethnografický, národopisný
93 podle jiného rkp.; v E 45 je kpředu
94 zeměpisný; otištěn v ČV 1846, č.2
95 otištěn v Š. 1849, č.I
96 Petrohrad, v té době hlavní město Ruska
97 Mikuláš I. (panoval 1825-55)
98 Východ a Západ (něm.); napsán 15.3.1844. Tehdy se jednalo o stavbě nové budovy pro České (národní) museum, jež bylo až do r.1847 umístěno na Hradčanech.
99 Václav Hanka byl vyznamenán ruským řádem sv.Vladimíra
100 z Ruska
101 otištěn v ČV 1846, č.I. Epigram se opakuje též v posledním odstavci "První jenerální schůzky Českého národního museum 1847"
102 České národní museum
103 otištěn v ČV 1848, č.24. V jednom rkp. z r.1845 je připojeno ještě věnování: Od Němců lápis (lapis - lat. kámen)- od Čecha nápis.
104 rozumí se v jednáních universitních
105 narážka na dekret kutnohorský z r.1409, jímž král Václav IV. stanovil obrácený poměr hlasů
106 otištěn v Rach. IV. 1855, str. 45. V rkp. je název "Originálnost"
107 švagře
108 otištěn v ČV 1844, č.67 a poté v Rach. IV. 1855, str. 45 n.; housti - hráti na hudební nástroj
109 herec
110 bohyně divadla
111 akcionář, majitel akcií
112 otištěn v Š. 1849, č.6
113 Ferdinand II., vítěz na Bílé hoře r.1620
114 otištěn v Š. 1849, č.5. V rkp. má název "Nápis na pražskou drážeň 1845"
115 nadšenec
116 otištěn v Š. 1849, č.3. V Klementinu byla tehdy fakulta bohoslovecká a filosofická, v Karolinu lékařská a právnická
117 slova poučují, příklady táhnou (lat.); otištěn v ČV 1844, č.66
118 protivník Gallův, t.j. Havlův, Havlíčkův; otištěn v ČV 1844, č.67. Epigram naráží na knihu "Krátký příklad lebosloví" od dr.V.Staňka (1840).
119 v rkp. preperanda; otištěn v ČV 1844, č.66; preparanda - přípravka pro studium na gymnasiu (3.ročník na tzv.hlavních školách před r.1848). Havlíčka na preparandě v Německém (nyní Havlíčkově) Brodě vyučoval kantor (učitel) Doubrava
120 otištěn v ČV 1846, č.2 a Rach. IV. 1855, str.42. Je namířen proti tehdejším navrhovatelům stále nových pravopisných úprav, hlavně asi proti V.Hankovi.
121 samomluva
122 otištěn v Š. 1849, č.6; kvalifikací - kvalifikace, způsobilost; historie stará, střední, nová - dějiny starého, středního, nového věku
123 překlad z A.S.Puškina, ruského básníka, s jehož dílem se Havlíček zčásti seznámil za svého pobytu na Rusi
124 přijmi (lat.)
125 otištěn v ČV 1846, č.4. V rkp. je název "Vídenská akademie přírodních věd."
126 nejstarší druh fotografie; podle vynálezce L.Daguerra; otištěn v ČV 1844, č.67
127 otištěn v ČV 1844, č.66; harmonie - souzvuk; sféra - mimozemský prostor vesmíru
128 starověký řecký filosof
129 Bůh je veliký (arab.)
130 otištěn v ČV 1844, č.66 a v Rach. IV. 1855, str.45
131 básník ověnčený vavřínem, slavený básník (lat.); otištěn v ČV 1844, č.66
132 otištěn v ČV 1845, č.57, v Havlíčkově článku "Odpověď p.Havlu Borovskému na jeho kritiku "Posledního Čecha." Týká se Havlíčkovy polemiky s J.K.Tylem, autorem uvedeného díla.; vece - pravil
133 týká se Tylovy knihy "Kusy mého srdce"
134 Misantrop - člověk nenávidící lidi
135 omrzelost, skleslost, nuda (angl.)
136 otištěn v Š. 1849, č.6; Halič - jižní část Polska, která po rozdělení polského státu (v posledních třech desetiletích 18.století) mezi Rusko, Prusko a Rakousko patřila k Rakousku
137 od polského krále Kazimíra III. (1330-70) šlechtu; šlachta - šlechta (pol.)
138 od rakouského císaře Františka I. (1792-1835) Němce
139 ruský car Mikuláš I. (1825-55) mi dá úřady, úředníky; čin, činovník - úřad, úředník (rus.)
140 krakowiak - krátký písňový útvar polský, který se zpívá k stejnojmennému národnímu tanci
141 Krakov byl po zániku polského státu od r.1814 do r.1846 samostatnou republikou (pak byl připojen k Rakousku)
142 stolce, trůnu
143 království (pol.); míněna zde část Polska, která byla po rozdělení polského státu v záboru ruském. Havlíček tu stejně jako v předcházejícím epigramu naznačuje, že ruský car chce rozšířit své panství i na ostatní části Polska.
144 otištěn v ČV 1844, č.66; v rkp. je kazat.
145 kdo se řídí podle módy
146 trojnásobná neposkvrněnost (lat.); Podnět k tomuto epigramu dala pohádka, kterou uveřejnil F.L.Čelakovský r.1834 v ČV; v ní vystupuje král Kojata, který byl po návratu domů překvapen narozením syna.
147 styk s lidmi (něm.); otištěn v ČV 1846, č.9
148 v E 45 pouze vytečkováno, v jiném rkp. nadepsáno Havle, v opise G.Pflegra - Moravského doplněno Němče.
149 otištěn v ČV 1846, č.9 a v Rach.IV.1855, str.44. V rkp. má titul "Optimista", v ČV "Et vidit Deus, quod sint omnia bona" (lat.: a viděl Bůh, že všechno je dobré - začátek biblické knihy Genese)
150 otištěn v ČV 1846, č.9
151 kritik
152 léčebná metoda, hledající lék v předmětech a úkonech, které prý člověka vyléčí vlivem svých zvláštních vztahů k druhu onemocnění; otištěn v ČV 1844, č.67
153 Zde jsou obsaženy zbývající epigramy Havlíčkovy, jež autor sám neuspořádal v žádný soubor. Podobně jako v SKH I. jsou všechna tato čísla po vzoru "Epigramů 1845" roztříděna podle obsahu do pěti oddílů, k nim pak je připojen ještě oddíl šestý, nazvaný "Lístky do památníku." Zařazení do jednoho nebo druhého oddílu je ovšem leckde problematické a některá čísla bylo by možno dáti i jinam. Uvnitř oddílů jsou epigramy seřazeny v podstatě chronologicky, doba vzniku je však v následujících poznámkách uváděna jen tehdy, má-li nějaký význam pro pochopení obsahu. Naproti tomu se zase uvádějí otisky z doby Havlíčkova života a také otisky posmrtné, o které se opírá náš text, není-li dochován rukopis nebo alespoň starý opis.
154 David F.Strausz - autor díla "Das Leben Jesu" (1835), v němž se ukazuje na rozpory v evangeliích.
155 Blahoslavená Panna Maria (posílá) jesuitům pozdrav (lat.)
156
obhajoba; Žižka byl slepý na levé oko
O tomto epigramu více zde v předmluvě (L.B.)
157 Cikáni a moderní Karibové (franc.); Karibové - indiánský národ v Jižní Americe (lidojedi)
158 svátek, slavnost (vl. slavnostní roucho; ze španěl.)
159 veselé přijímání (lat.)
160 kněží
161 otištěn v Š. 1849, č.6; aristokracie - nejvyšší společenská vrstva ve feudálním státě
162 V dopise J.T.Klejzarovi z 24.3.1844 (Kor. 169) Havlíček poznamenává: "Lepší titul: Referát pražské policie k zeměpánu. Caveant atd. a podpis: Kuráž, Stadthauptmann" (něm.:městský hejtman)
163 konsulové ať dbají o to, aby stát neutrpěl škody (lat.); konsulové - nejvyšší správní úředníci ve starém Římě
164 t.j.vyznání víry
165 viz.pozn.113; ve skutečnosti jde ovšem o citát z bible, nikoli o výrok Ferdinanda II.
166 zemský sněm (něm.); napsán 13.5.1844. Tehdy se jednalo o postavení pomníku císaře Františka I. (1792-1835) a budovy Národního musea na dnešním Masarykově nábřeží.
167 předseda zemského sněmu
168 míněny přírodopisné sbírky musejní
169 napsán 6.10.1845. Týká se rovněž pomníku Františka I.
170 postavy zpodobující šestnáct českých krajů
171 čemu se podobá (lat.); otištěn v Š. 1849, č.I, jako motto k "Části ouřední"
172 zádušní (černá) mše (lat.)
173 žádné Gloria (lat.)
174 žádné Credo (lat.)
175 dlouhé Offertorium (lat.); Gloria, Credo, Offertorium - části mše; Gloria - chvalozpěv, Credo - vyznání víry, Offertorium - obětování
176 a nakonec žádné požehnání (lat.)
177 napsán asi r.1848. Týká se Ferdinanda V., slabomyslného panovníka, nazývaného Dobrotivým (1835-1848); nastupující generace jej koncem r.1848 donutila, aby se vzdal trůnu ve prospěch svého synovce Františka Josefa I.
178 patrně arcivévodkyně Žofie, matka Františka Josefa
179 hrabě Karel Ludwig Grünne - v té době generální pobočník císaře Františka Josefa a šéf jeho vojenské kanceláře, už dříve vlivná osobnost u císařského dvora i v armádě; arcivévodkyně Žofie ho používala jako svého politického důvěrníka v jednáních o nastoupení Františka Josefa na trůn.
180 staročeské zkrácení církevní prosby Kyrie eleison (Pane, smiluj se)
181 přirovnání většího k menšímu (lat.)
182 otištěn v ČV 1846, č.4
183 v rkp. je různočtení (neškrtnutá původní verse): Rozřízla si baba břicho nůžkama,/ porodila satanáše s růžkama.
184 poprvé otiskl E.Chalupný v čas. Přehled, roč.V, 1906-07, s.867. V jádře vyjadřuje tento epigram Havlíčkovu kritiku Kollárova pojetí Slovanstva jako jednotného národního celku.
185 Kollár, veliký básník a slovanský lidumil (lat.)
186 Havel Borovský (Havlíček), který má špatné srdce (lat.)
187 Kollár zvedne oči vzhůru a říká rým (lat.)
188 jsem (pol.)
189 Slovan (rus.)
190 Havel vyběhne na scénu a pohrdavě říká rým (lat.)
191 napsán 1.3.1846. Týká se sporů o nové pojímání Slovanstva a slovanské spolupráce, jež vedl Havlíček okolo své proslulé úvahy "Slovan a Čech" v Pražských novinách (15.2.-12.3.1846); krakowiak - viz.pozn.140
192
Fany Weidenhoffrová, tehdejší Havlíčkova snoubenka.
Více o ní zde v předmluvě (L.B.)
193 Václav Hanka, jehož Havlíček obviňoval, že podporuje imperialistické choutky carského Ruska na české země.
194 otištěn v ČV 1846, č.25. Týká se rovněž bojů okolo úvahy "Slovan a Čech."
195 otištěn v ČV 1846, č.50.
196
ruský car Mikuláš I.
O Hankovi v epigramech - také pozn.99, 120, 193 a 205 (L.B.)
197 ještě Polsko nezhynulo (počáteční slova polské hymny)
198 napsán 23.3.1845. Týká se slovenské jazykové odluky.
199 J.M.Hurban - slovenský vlastenec a spisovatel, přítel a spolupracovník L.Štúra.
200 otištěn v ČV 1846, č.2
201 jméno starozákonního proroka (zde zvoleno asi jen pro rým)
202 G.M.Scaevola - římský hrdina, který vložil ruku do plamenů, aby dokázal, že je odhodlán trpěti pro vlast.
203 Šlichta - smyšlené jméno jako symbol plytkosti (šlichta - řídká nevýživná kaše).
204 otištěn v Š. 1849, č.5
205 otištěn v ČV 1846, č.35. Mil. Novotný soudí, že epigram je namířen proti Hankovi (KnV 360)
206 členem
207 otištěn v ČV 1846, č.22; jeremiáda - naříkavá píseň; běží tu o bývalé divadlo Stavovské a o bývalé Stögrovo divadlo v Růžové ulici v Praze
208 počátek moudrosti (lat.); týká se snad historika V.V.Tomka (jehož koncepci dějin užil ve svých dílech A.Jirásek - L.B.), konservativního i v otázkách pravopisu.
209 logika - věda o zákonech správného myšlení; pranostika - lidová předpověď, týkající se zvláště počasí
210 po drápu poznáš lva (lat.)
211 otištěn v ČV 1846, č.4
212 verše na zapamatování (lat.); otištěn v ČV 1846, č.14
213 otištěn v ČV 1846, č.81
214 otištěn v ČV 1846, č.55
215 demokratickém
216 otištěn v ČV 1846, č.12
217 nevěřící Tomáš č.2
218 hospodářský; podle DH
219 vycpi
220 pravila
221 poprvé otiskl E.Chalupný v časop.Přehled, roč. V, 1906-97, s.780
222 udělej krok
223 tohoto titulu užil Havlíček jako souhrnného názvu pro epigramy "Veselé slečně" a "Smutné slečně", uveřejněné v ČV 1846, č.2
224
napsán 1.1.1843 (bez titulu); H. z Wiszniowských - polská šlechtična, manželka českého spisovatele K.V.Zapa. Toto dvojverší jí Havlíček vepsal do památníku, když dlel v rodině Zapově ve Lvově jako host na své cestě do Ruska.
Více o Havlíčkově pobytu ve Lvově zde v předmluvě (L.B.)
225
napsán 17.12.1844 a r.1847 dán do památníku Havlíčkově choti Julii
Více o Julii Sýkorové zde v předmluvě (L.B.)
226 otištěn v ČV 1846, č.2 (oprava v č.3). Míněna Anna Weidenhoffrová, sestra Havlíčkovy tehdejší snoubenky Františky.
227 otištěn zároveň s předchozím epigramem; v musejním archivu je však mladší rkp. z r.1847
228 napsán 14.6.1845; V.Weidenhoffer - bratr Havlíčkovy snoubenky
229
vepsán do památníku 12.10.1950 (bez titulu); uveřejnil P.M.Veselský v knížce
"Karla Havlíčka kutnohorský pobyt a porotní soud" (Kutná Hora 1889, str.45). Epigram má stejnou konstrukci jako strofy
"Písně Čechů r.1850"; P.M.Veselský - městský archivář v Kutné Hoře, kde Havlíček v té době vydával časopis
"Slovan".
Více o Havlíčkově pobytu v Kutné Hoře zde v předmluvě (L.B.)
230 tehdejší ministr spravedlnosti
231 státní zástupce v Kutné Hoře
232 rázně (lid.)
233 napsán 26.10.1855
234 Borová - rodiště Havlíčkovo