|
- Havlíček | - Národní noviny | - |
(N. N. 10. listopadu 1848.)
Nynější stav záležitostí Rakouska naplňuje mysli a prdce naše nevýslovným nepokojem. Jsou to doby, jakých se svět již po druhé nedočká, zmatky, kterých nepamatuje historie a kterých konce ještě odnikud nevidíme. Zapotřebí jest nyní největší obezřetnosti, aby ze všech těch zmatků naše slovanská věc co vítěz vyvázla, a aby přinuceni byli ti, kteří nad jinými panovati chtí, k rovnosti, jaká nám všem patří Ale netajme sobě, že cesta naše ještě jest daleká, než učiníme z bývalého absolutistického německomaďarského Rakouska konstituční foederální země, abych tak řekl, chrám rovnosti všech národů! Látky k této naší stavbě leží nyní co strašlivé zbořeniště okolo nás: v Čechách veliká ještě netečnost mezi námi a rozdrobenost, u německých krajanů našich zášt k nám a touha po cizozemských svazcích, na Moravě ješte spaní našich ale nesmírná činnost protivníků, v Haliči odpor zaslepených Poláků, který zrovna nyní k nepotřebnému bombardování Lvova přivedl, a u Rusínů ještě slabé síly, v německých středních zemích rakouských příchylnost k Frankfurtu a veliká posud převaha nad Slovenci, Vlachové jenom vojenskou mocí přidrženi k Rakousku, a v Uhřích!! tam se nyní hemží národové jako před novým stvořením světa! A právě v těchto těžkých časech máme vládu nejslabší, nerozhodnou, prodlévající, beze vší energie, mohlo by se říci beze všeho plánu, - ba mohlo by se také říci, že nemáme žádnou vládu! Nerozhodnost, polovičatost naší vlády jeví se zvláště v záležitostech uherských. Celý svět křičel, že vláda Jelačice podporuje, a vídenští Frankfurtisté zabili Latoura nejvíce proto, že prý Jelačice podporoval, - a ubohý Latour umřel hanebnou smrtí pro věc, kterou neučinil. Kdyby byl Jelačice jak náleží podporoval, kdyby ho jmenovitě náležitými děly byl opatřil, jak Jelačic ustavičně žádal, stály by nyní věci uherské trochu jinak. Takto ale musel Jelačic, maje jenom lehká trojliberní děla, proti Maďarům, těžkými děly opatřeným, jen defensivně vystupovati, nemohl se na Pešť odvážiti atd. Celý svět špinil za to vládu naši, že drží s Jelačicem, a ona - s ním přece upřímně nedržela. Právě v nejrozhodnejší době poslala Lamberga do Pešti, člověka, který by byl sice ostatním národům uherským trochu svobody ponechal, ale přece hlavní moc Maďarům vymohl. A kdyby Maďaři sami, snad z dopuštění na ně trestu Božího, nebyli Lamberga zavraždilí, byla by záležitost Slovanů v Uhřích opět na dlouhý čas zkažena. Konečně poštěstilo se přece (avšak s velikým úsilím, o kterém by se mnoho psáti dalo), Jelačici způsobiti takové postavení, jakého mu zapotřebí, avšak některé potají účinkující mocnosti pokusily se opět ustanovením kníž. Windischgrätze za nejvyššího velitele všech vojsk (kromě vlašských), moc Jelačicovu obmeziti. Jelačic jest nejvyšší velitel všech vojsk v Uhřích a král. plnomocník. Žádostivi jsme zvěděti, kterak se tyto dvě hodnosti Jelačice a Windischgrätze vedle sebe vyrovnají! Bude-li muset Jelačic opět ustoupiti moc svou jinému, pak již diplomatickou faleš její celému světu hlásati musíme. Avšak slyšíme z dobrých pramenů, že se kníže Windischgrätz sám v ten smysl vyslovil, že on jenom co dobrovolník do Uher potáhne, a také v jedné své proklamaci patrný rozdíl činí mezi svým vojskem a vojskem pod bánem stojícím. Věřme tedy zatím, co lepší jest a čekejme času.
Ten spůsob ale, jakým vláda vede vojnu s Maďary, nemůže nikdo chváliti. Ze všech stran vysílá malé síly, a Maďaři vrhnou se se vší mocí svou vždy na jednu a přemohou ji. Tak se stalo s gen. Rothem, tak se Šimunicem, tak ve Slavonsku, tak v Sedmihradech, tak v jihu u Srbů. Právě slyšíme (čemu ale věřiti nechceme), že Maďaři u Prešpurku zajali 7 bataillonů vojsk bánových, které napřed poslány jsou. Toť značí zrovna, jako posílati proti Maďarům celou sílu po malých drobtech, aby nad nimi zvítěziti mohli. A Maďaři zatím ustavičně se zbrojí, ducha a síly nabývají, krajiny slovanské hrůzou v poddanosti své drží a své protivníky, věrné našince - věší!
Další: