|
- Havlíček | - Národní noviny | - |
(N. N. 24. května 1849.)
Přijde to věru tak daleko - nedáme-li si pozor dobrý, že se budeme muset pro samou svornost ze starodávného domova svého, z Čech vystěhovat, a že budeme muset mocného cára ruského poprositi o kus země někde na Kavkaze, abychom tam české útočiště našli před pronásledující nás svorností v Čechách.
"Kdy pak již přece bude někde ve školách zaveden náš jazyk?" tážeme se v holubičí snášenlivosti, opírajíce se na stéblo c. k. rovnoprávnosti všech národů. - "Svornost, braši - odpoví se nám - nedělejte pro takové maličkosti různice!"" - My se spokojíme, stydíme se a mlčíme.
"Kdy pak ale u šlaka přece budou opravdu umět úředníci napsat poctivých několik řádků v češtině?" - povzdechneme si po nějakém čase, zapomenuvše již, že nás poprvé tak lehce odbyli. "Svornost, jen svornost! Kdyby nebylo toho štvaní, byly by to blažené časy v zemi. Což pak nemáte nic důležitějšího v tomto velikém čase, než pořád to abecedářství?" - odpoví se nám trochu zhurta. - My se lekneme, opět se stydíme a mlčíme zase.
"Kdy pak ale již u všech všudy šlaků přece alespoň ty "Pražské Novinyu budou rovny německým, aby se již déle neděl ten nesmysl, že ubohým, ani slovo německy nerozumějícím lidem ještě k tomu na jejich vlastní peníze úředně tisknou ohlášení, kterým ani oni, ani jejich sousedé nerozumějí ?u osmělujeme se po uplynutí roku c. k. rovnoprávnosti opět si postěžovati. "Zase již plodíte nesvornost, zase již štvete národnost proti národnosti", odpoví se nám zhurta, a my se již zase musíme polekati a oněměti.
"Kdy pak nás přece pustíte do toho našeho divadla v Praze, které my ze svých peněz vydržujeme pro vaši slávu a pohodlí; již je skoro 1 1/2 léta od zavedení c. k. rovnoprávnosti a my posavad ještě čekáme s kloboukem v ruce přede dveřmi, až nás tam ti páni pustí." - "Svornost, mlčte; budete-li zticha, tedy vám za odměnu vystavíme prkenné divadlo - za branou, abyste dělali kommocí pro zdraví."
Tak to chodí ustavičně a my pořád posloucháme s pouhými laskominami, ale prázdným žaludkem. Němečtí sedmašedesátníci praví, abychom nedělali vládě nesnáze svými "přepjatými" žádostmi; němečtí radikalisté praví, abychom byli svorni proti vládám; v tom ale se bratrsky srovnávají radikalisté i sedmašedesátníci, že nám ani o vlas uhnouti nechtějí, ačkoli jen žádáme, co nám náleží.
V tomto ohledu jest věru velmi zajimavé povšimnouti si chytrého způsobu Němců i Maďarů, kterým oni nás Slovany umějí sobě ve služebnosti udržeti. Podobá se to velmi onomu dvojnásobnému mlýnu ve známé naší národní hře. S jedné strany stojí Košut a ve jménu republiky, ve jménu svobody volá nás k sobě, abychom se k Maďarům přidali; všechny Slovany, kteří s ním nedrží, nazývá jen reakcionáři a služebníky kamarily; slibuje při tom hory doly a vyhraje-li, budeme se děliti o to co se vybojovalo: oni Maďaři jádro, nám Slovanům šlupky. S druhé strany zase starokonservativní Maďaři z vysoké šlechty sedí okolo knížete Windischgrätze, který proti Košutovi bojuje, a umějí si věc tak navlíknouti, že kdyby Košut prohrál, přece zas jen Maďaři z toho zisk míti budou, ovšem ve jménu své oddanosti k císaři. - Blahoslavený člověk, který umí z jedné huby studeně i teple dýchat! Zkrátka, oni si to zařídili tak, že když vyhraje Košut, budou panovat Maďaři a když vyhrají Slované, budou přece taky panovat Maďaři. To je ta vznešená politika.
Němci zas s jedné strany jakožto sedmašedesátníci drží s vládou a pracují o to, aby všechno po starodávnu, to jest německé zůstalo; s druhé strany ale, jakožto republikáni a radikalisté lákají nás těšínskými jablkami, jak dobře bychom se u nich mohli míti, kdyby jsme jim vytáhli kaštany z ohně a dokazují nám, že není pro nás jiné spásy, než ve spojení s německým radikalismem. Ať si pak to vypadne tak nebo tak, ať si vyhrají radikalisté neb vlády, o nás se již postarali, my na každý způsob budeme jejich buď ve jménu svatého pokoje a zákonitého pořádku, neb ve jménu republiky německé.
To jsem již kolikráte s bolestí na mysli rozvažoval, jak na nás všude tenata nastrojena jsou, ať si jdeme v levo nebo v pravo - a není divu, že se časem mimo vůle zmocní duše těžkomyslnost, když před očima jest onen nestejný boj, který náš ubohý národ již od sta a od tisíceletí bojuje dílem s absolutními vladaři, dílem se závistivými nenasycenými sousedy. Jak to jde těžko, než se dostaneme o krok dále! O každou maličkost musíme několikrát bojovati, než jí dosáhneme, každou píď své vlastní půdy musíme jako v ustavičné válce vydobývat. Veliké věci nám nedají proto, že prý to nemůže být najednou, a malé nám nedají proto, že prý to za to nestojí! - Summa summarum, že nebudeme mít nic!
Ať si tedy svými rozličnými manévry obelstí kohokoli, my se nedáme nikdy mýliti, naše srdce zatvrzeno jest již proti jejich lstím, neboť již mnoho a dlouho je pozorujeme. Pravda a právo musí míti konečně průchodu, ať si se schovávají zač chtějí, však již je děravý a průhledný ten jejích opotřebovaný štít "svornosti"; my za ním vidíme dobře a zřetelně jejich zištnost, nespravedlivost a neústupnost. Svornost a mír je krásná věc, přece ale praví sám Ježíš Matth. X. 34.: "Nolite arbitrari quia pacem venerim mittere in terram; non veni pacem mittere sed gladium."
Další: