|
- Havlíček | - Národní noviny | - |
(N. N. dne 4. července 1849.)
Často slyšíme a čteme v německých novinách předhůzku, že naše strana po zrušení sněmu v Kromeříži úplně se zamlčela a nečinně se chová.
Ti, kteří naší straně podobné předhůzky činí, zdají se mysliti neb alespoň se staví, jakoby myslili, že z pouhé mrzutosti tato nečinnost naší strany původ má. Přiznáváme se, že prozrazuje taková myšlénka nejen velikou nešetrnost k nám, nýbrž hlavně též nesmírnou nevšímavost k okolnostem, ve kterých žijeme. Tážeme se, co by mohla naše strana při stavu věcí, jaký jest nyní, počínati v politice? Vláda naše jedná od časů rozpuštění sněmu Kroměřížského zcela podle své hlavy, neberouc ohled na veřejné mínění většiny. Všechny nové zákony a zřízení vycházejí rovnou cestou z kabinetu, a vůle ministrů jest nyní jediný zákon v Rakousku. Při takových - konstituční vládě dokonce nepodobných - okolnostech byla by věru až pošetilost, aby sobě některá strana chtěla zjednati vlivu na politiku říše. Ministerstvo naše dokázalo až příliš často a příliš "energicky", že si nehodlá mnoho dělati z vůle většiny, jak to bývá a má býti v konstitučních zemích, ba naše ministerstvo hledá v tom zvláštní sílu nedati se od nikterého národního vlivu říditi a vládnouti jen podle své hlavy. Jest jisto, že před ukončením vojny turecké nebude žádný sněm svolán, to jest, že až do té doby vláda nehodlá ani slyšeti hlasů svých národů. Což tu tedy máme činiti?
Radí se nám, abychom prý o administraci, o financích, atd. zatím jednali a takové otázky posuzovali. Ale nač? snad pro zahnání dlouhé chvíle? Neboť, aby snad naše mínění v některé této věci mohlo si zjednati průchodu u vlády, aby skutečně z našich hlav mohlo vejíti do praktického života, není ani pomyšlení, když povážíme "sílu" našeho nynějšího ministerstva, která až posud representuje jen sama celý národ! Řádný muž a řádná politická strana jen tenkráte se ráda obírá politikou, když naděje jest, že její dobré návrhy mohou skutečně vstoupiti legální cestou do života: k vedení pouhých jalových politických disputací de lana caprina drží se mnohý za tuze dobrého.
Až bude rozhodnut budoucí osud Uher, pak nastane teprva doba, kde možná bude činně zakročiti do dalšího vývinu záležitosti naší říše. Mnozí ovšem se obávají, že pak teprva klesne konstituční svoboda naše na pouhý stín, aneb že snad ani tento stín z ní nezůstane: my ale nebojíme se toho, ne sice z důvěry ve vládu, ale z důvěry v okolnosti samé.
Až posud byly v Rakousku dvě svobodě konstituční velice nebezpečné strany, a sice strana reakcionářská a strana přepjatců, proti kterým jsme vždy zároveň bojovali. Obě tyto strany jsou samy v sobě slabé, ale jedna druhé pomáhá vždycky k větší síle. Toto se bude snad mnohému podivné a paradoxní zdáti; nicméně jest to zkušeností potvrzeno. Největší část občanů jest liberální a přeje si svobodu poctivě; když ale přílišná zuřivost přepjatců nebezpečím hrozí a reakce, poukazujíc na to, do pláště pořádku, bezpečnosti a blahobytu svou ošklivou hlavu zahalí, což divu, že veliká část liberálních, ale bázlivých a nezkušených zavésti se dá a ve stanech reakce hledá útočiště před zuřivostí přepjatců? Tak se sílí reakce na útraty liberální strany prostřednictvím přepjatců. S druhé strany zas když reakce hrdě zvedá hlavu, a vláda sama k ní se kloníc svými buď opravdu neb zdánlivě svobodě škodlivými kroky budí všeobecnou nedůvěru, což divu, že hlasy přepjatců u mnohých liberálních nalezají příznivého sluchu, a zdržujíce je od dosavadní rozvahy, převádějí je do svého táboru, čím se sílí strana přepjatců. Každý uznává, že dosavadní stav Rakouska byl takovému kolotání velmi přízniv, tak že pravá liberální strana jak skrze reakci, tak skrze přepjatost mnoho seslábla, z čeho povstalo všechno neštěstí.
Neboť ani reakce ani přepjatost nemůže nic trvanlivého a šfastného vyvésti, a kdyby sobě zůstaveny byly, stalo by se to, co vypravuje bajka o dvou bojujícich vlcích, z nichžto jeden druhého tak sežral, že jen ohony na bojišti zůstaly. Tak by též reakcionáři a přepjatci jedni druhé zvěšeli, neboť beztoho si ustavičně šibenicemi jedni druhým hrozí. Liberální strana ale nedrží vůbec mnoho na šibenice a nepovažuje je nikdy za nástroj k politickému přesvědčení. Liberální strana považuje i přepjatce i reakcionáře za užitečné a všímá si jejich hlasů, nedadouc se od nich ale vésti: přepjatcové jsou užitečný kvas pokroku, reakcionáři jsou užitečná uzda, aby se příliš daleko nezaběhlo; neštěstí by bylo jen tenkrát, kdyby byl samý kvas aneb samá uzda. V prvním pádu těsto vyteče, v druhém není možné s místa se hnouti.
Myslíme, že právě nyní nastane čas, kdežto liberální strana úplně zvítězí i nad reakcí i nad destrukcí (přepjatci).
Minulým rokem nabylo se mnoho zkušeností v tomto ohledu, a obě tyto svobodě nebezpečné strany měly mnoho příležitosti ukázati svou neschopnost a pokaziti si důvěru, tak že nyní ani jedna ani druhá nenalezne již mnoho přívrženců. Na počátku revoluce rakouské vládla příliš strana přepjatá, a v zapálenosti tehdejší vidíme patrnou příčinu, že se mnoho našich nadějí pokazilo. Nyní zas v časech obležení navládli se reakcionáři až do sytosti, ne sice do sytosti své, ale do sytosti všech ostatních. Nevyhnutelný následek všeho toho musí býti ten, že největší část občanů ani reakci ani destrukci sluchu nedadouc, půjde cestou liberální a síle takové nebude moci vláda odporovati.
V tom vidíme my největší naději dalšího výkvětu konstituční svobody; a třeba ještě nějaký čas se udržel nynější ordonanční systém, tím jistěji musí přece padnout, poněvadž tím více se všude rozšíří touha po vláde sněmovní, konstituční.
Další: