|
- Havlíček | - Národní noviny | - |
Dne 30. května 1848.
Uznáváme zapotřebí stranu Národních Novin a postavení tohoto časopisu ke čtenářstvu svému promluviti. Redaktor Národních Novin vyznati musí, že jej ke složení redakce Pražských Novin, kterou po dvě léta byl vedl, hlavně pohnula myšlénka, že nyní za konstituce Pražské Noviny nevyhnutelně budou muset časem svým, až se vláda zpamatuje, ve smyslu vlády psáti. Neboť svoboda tisku, při které každému volno jest o každém kroku vlády mínění své přiznivě neb nepříznivě pronésti, všemožně toho žádá, aby vláda měla své noviny, které by jednání její proti odporníkům zastávaly. Nížepsaný, ačkoliv nemíní a nechce vládě jenom odporovati, přece svobodu svého osobního smýšlení nikomu jinému zadati nehodlá, a samostatně bude vždy na všechno, co se ve vlasti děje, patřiti. Proto také staral se hned po udělení svobody nové samostatné Noviny zříditi.
Stalo se ale, že zemská správa Pražská tyto nové Národní Noviny zvláštním cirkulářem obcím schválila, aby si je z obecních důchodů držely. Bylať to věc v každém ohledu přepodivná, že vláda rekomandovala časopis téhož redaktora, který dříve vždy u sl. ouřadu za člověka "nebezpečne" smýšlejícího a za buřiče platil a pronásledován byl, protože s národem svým upřímněji smýšlel, než s vládou. Tuto podivnost ale nyní vysvětliti můžeme. Když předešlý nejvysší purkrabí, hr. Stadion, známou komissi k poradám utvořil, ustanovila sekce pro robotní záležitosti hlavně působením pp. Braunera a Strobacha, že protokoly své bude v Národních Novinách ohlašovati, a proto požádala hr. Stadiona, aby tyto noviny českým obcím držeti povolil a schválil zvláštním cirkulářem. Cirkulář vyšel, ale známo, že od pp. ouředníků málo kde ohlášen byl, nepochybně ze strachu před pravdou, a kromě toho c. k. pošty předplacení na naše Noviny málo kde přijímaly, tak že nám onen cirkulář velmi málo prospěl, povážíme-li, že posud asi 1050 odběratelů máme, kdežto jest v Čechách nejméně 6000 českých obcí.
Každý dobře smýšlející, buď si on stavu jakéhokoli, uzná zajisté, že Národní Noviny svobody tisku nezneužívaly, neboť byla naše ouhlavní zásada, že v tomto zmatelném čase nesmíme bez potřeby stav proti stavu, občana proti občanu popuzovati, a proto jsme se ve mnohých věcech, které nebyly dle vůle a chutě naší, raději mírnili, jen abychom bouři přirozenou ještě více nerozpalovali. Odvoláváme se na přirozený úsudek veškerého čtenářstva svého. Přece ale nynější náš p. správcezemský, hr. Leo Thun, za užitečné uznal, ono schválení novin našich opět cirkulářem odvolati (což se za nepřítomnosti redaktora přihodilo.)
Tím způsobem tedy nám dlouho nesvítilo slunce příznivosti sl. vlády, a od té doby budeme se zase jenom spoléhati sami na sebe, jsouce sami svým milostivým protektorem, a v tomto stavu si přejeme setrvati až na věky. Myslíme skutečně, že za tento druhý cirkulář sl. vládě více povděčni býti musíme, než za předešlý, neboť nás pochvalou svou, (kterou jsme ale nehledaly, jak nám pp. Štrobach a Brauner, původcové její dosvědčiti mohou) snad leckde v nemilé nám a nezasloužené podezření přivésti mohla.
Vůbec ale utvrdili jsme se tím ve starém oumyslu svém, že nechceme nikdy s novinami svými v nějakém spojení neb svazku s vládou býti, a byť by byla vláda jakákoli, třeba ouplně dle smýšlení s námi se srovnávající. Národní Noviny budou bohdá vždy, pokud redakce naše potrvá. věrny názvu svému, sloužiti budou jen národu, bez ohledu na všechno ostatní.
Bude-li ale vláda naše tak jak posavad pokračovati, přinuceni budeme chovati se ouplně jako noviny opposiční.
Další: