|
- Havlíček | - Slovan | - |
H. B. Všeobecná jest stížnost, že obležením v Praze celý pokrok náš v literárním i národním ohledu zastaven a přetržen jest. Čekáme ustavičně na zrušení obleženosti; čekáme již půl druhého leta a budeme snad ještě déle čekati, - všechno nadarmo. Zatím ale ve všem půjdeme nazpátek, nejen v tom, co se od r. 1848 teprva rozvíjeti začalo, nýbrž i v tom, na čem jsme již dávno ještě za absolutní vlády pracovali. Jisto jest, že každý, kdo nepokračuje, jde nazpět, neboť nečinně se chovati, jest již nazpět jíti, protože nevyhnutelně pozadu zůstati musíme, když jíní ku předu kráčejí.
Změnami nastalými od rozpuštění sněmu říšského, to jest, abychom se zřejmě vyslovili, reakcí jak politickou tak národní stalo se také, že strana naše, která r. 1848 jako řeka povodní se po celé zemi rozšířila, opět obmezena jest skoro jen na počet těch vlastenců, kteří jími byli již před r. 1848. Co slabého, neupřímného se mezi nás zatím přimísilo, odklidilo se opět, a jen v lidu samém nabyli jsme patrné podpory.
Chceme-li však účelu svého, totiž zvelebení národu slovanského vůbec a česko-slovanského zvláště docíliti, chceme-li udržeti a zvětšovati vliv svůj v Rakousích, nevyhnutelné jest, abychom všemožně hleděli rozmnožovati intelligenci, duševní schopnosti a vědomosti mezi sebou, neboť rozum a převaha duševní musí konečně všude zvítěziti. Dále zapotřebí jest, abychom síly své spojili, společně dle jednoho plánu a pořádně působili, neboť činnost jednotlivců rozkouskovaná a nepořádná nikdy neprovede tolik, co spořádaná. K tomu účelu by ovšem nevyhnutelně zapotřebí bylo nějakého spolku politického, by od národu uznán za vůdce, řídil všelikou naši politicko-národní činnost. Avšak okolnosti nynější nejsou podle toho, aby takový spolek založen a s prospěchem veden býti mohl; obležení v Praze činí jej nemožným.
Jestli však jedno nelze, nepomíjejme také všeho ostatního, nýbrž řiďme se dle okolností a dělejme co možná. Jestli tedy nelze nyní síly spojiti, možná jest přece rozrozmnožovati je a připravovati přo budoucnost.
Že nám nechybí schopných hlav, jest i od cizozemců uznáno, že ale mnohý, jenž by národu našemu k dobrému prospěchu a časem svým i ke cti sloužiti mohl, pro nepříznivé okolnosti zakrní neb přinucen jest těžkými starostmi o chléb další vzdělání své zanedbati, že mnoho dobré vůle jest mezi mladíky našimi, ale obyčejně málo prostředků k provedení: toť jistě každý již mnohdykráte sám žalostně pozoroval. Kolik našich schopných mladíků moří se proti vlastní vůli v seminářích, a volí si jen z nedostatku prostředků stav, ve kteréni na polo ztraceni jsou pro národ a nespokojeni na celý život; kolik bychom získali tím kdyby mnohému, jenž v bídných okolnostech velmi nevýnosnými kondicemi se živiti a tím větší díl času ztratiti musí, příležitost se poskytla, aby mohl sám sebe dle libosti vzdělávati; jak by se rozmnožil počet naší intelligence, kdyby leckterému mladému muži opatřila se příležítost viděti cizí, dále pokročilé země, jak by prakticky vzrůstala slovanskájednota a vzájemnost, kdybychom opatřili našim mladíkům příležitost, žíti nejaký čas mezi jinými Slovany, a jinoslovanským mladíkům zase žíti u nás v Praze? Osud nevždycky spojil se schopnostmi a s dobrou vůlí také prostředky, a proto zapotřebí jest napomáhati tam, kde jsou schopnosti spojené s dobrou vůlí.
U jiných národů, kdežto i nejzámožnější sebe s chloubou počítají k národu, lehko jest mladíkům schopným najíti podpory, ba kdekoli se tam jen vyskytne schopný a po něčem vyšším toužící mladík, hned se vyskytá i více takových, kteří za chloubu si pokládají přispěti podporováním jeho k rozmnožení intelligence národní. Vzpomeňme si jen na maďarskou šlechtu, jak ona velikolepě podporovala všeliké umělce a učence národa svého a dopomáhala jim ku větší výtečnosti na nastoupené cestě.
U nás, kdežto chybí živel zamožných a obětivých národovců, dalo by se přece to samé a snad i mnohem lépe a prospěšněji docíliti skrze spolek, a již davno choval jsem v mysli své navrh ke spolku, jenz by podporoval takové mladíky, o kterýchž naděje jest, že by časem svým národu k prospěchu a ke cti posloužiti mohli.
Nyní tedy vystupuji se svým návrhem před veřejnost a doufám, že najde účastenství u všech těch, kterým opravdu na lepší budoucnosti něco záleží. Abych snad nebyl chybně rozuměn, musím hned napřed podotknouti, že se zde nejedná snad jen o nějaké podporování ohudých studentů: to ještě děje se i tak, a nemáme u nás nikterak nouzi o studenty.
Účel spolku, který zde navrhuji, jest takový, aby se mladíkům, o kterých jistá naděje jest, že by časem mohli v tom neb onom (buď uměleckém, neb průmyslném, neb vědeckém) oboru něco výtečného provésti, podala příležítost k lepšímu zdokonalení. Příležitost a podpora tato mohou býti dle okolnosti rozmanité: časem není více zapotřebí pro mladíka než seznámiti se s muži, jejichžto rada a příklad za krátký čas jej dále přivede, než mnoho let osamotnělé pilnosti, časem jen zapotřebí zjednati mu přiležitost ku čtení knih, opatřiti místo v nějakém větším domě buď zde neb v cizině, aby seznal jiné poměry života, časem zapotřebí jest arci naprosto také peněžité podpory.
Dle nynějších našich okolností dala by se činnost takového spolku rozděliti na tři hlavní oddělení, totiž: 1. Domácí podporování výtečných mladíků. 2. Opatření našim mladíkům příležitosti k poznání osobně jinoslovanských krajů a jinoslovanskvm ku poznání našeho. 3. Podporování našich mladíků výtečných a již dále pokročilých, aby mohli poznati cestováním cizí země.
Organisace (vnitřní zřízení) spolku mohla by býti asi následující: Celý spolek by spravovalo řiditelstvo, sestavené nejméně z jednoho hlavního řiditele a z tří řiditelů (každý pro jedno oddělení) a dle potřeby i více osob. Dále má spolek všude, kde zapotřebí jest, své jednatele, kteří jsou ovšem tak jako řiditelové jen neplacení údové spolku; konečně jsou údové, totiž mužové takoví, kteři se zavazují k provedení účelu spolkového ročně jistou část peněz buď sami ze svého dáti neb jinak sebrati aneb jinak účel spolku činně a obětovně podporovati. Bližší zřizení a stanovy spolku ovšem by se musily podrobněji a určitěji sestavit, jakož již k tomu návrh mám, a jenom na mínění ostatních krajanů čekám, abych dle toho svůj návrh, kde by zapotřebí bylo, opraviti a zjinačiti mohl. Jsem totiž ubezpečen, že tak jako já i velmi mnozí jiní důležitost a velikou prospěšnost takového spolku, jaký navrhuji, uznávají a ke zřízení a udržení hotovi jsou spolu působiti. Já alespoň pevné předsevzetí mám spolek takový buď v menším neb ve větším rozměru (dle sil spolupůsobících) stůj co stůj provésti, a ohlásil jsem návrh tento jen k tomu účelu, aby mi každý komu na věci záleží, své mínění, svůj návrh a svou radu o tom laskavě sdělil (neb více očí více vidí, a více hlav má více smyslů), abych dle toho svůj návrh zdokonaliti a pak již ukončený k provedení obecenstvu našemu předložiti mohl.
K lepšímu vyrozumění účele mého přidávám ještě některá objasnění o jednotlivých odděleních spolku a o spoluúdech.
První (domácí) oddělení bylo by ovšem nejdůležitější a jako základ všeho ostatního. Do jeho oboru by náleželo všímati si všude mladíků, ukazujících na sobě nevšední schopnosti, opatřiti takovým, kteří by pro chudobu svou jinak nemohli na cestě svého vzdělání dále postupovat, prostředky a příležitost k tomu. Jiným, kteří sice prostředky i dobrou vůli mají, kteří by ale bez povšimnutí a bez přátelské rady snad zakrněli ve všednosti aneb nepravou cestu nastoupili, musilo by se tím způsobem na pomoc přijíti. Rozumí se samo sebou, že pole činnosti pro toto oddělení bylo by neskončené, a že se ani všeliké způsoby a cesty k tomu zde v krátkosti vypsati nedají. K tomu účelu by musil míti spolek v každém našem místě, kde se nějaké vyšší učiliště (jako gymnasium, realka atd.) nachází, zvláštního jednatele, jenž by tam dílem dle vlastního náhledu, dílem dle poukázání řiditelstva účely spolku zastupoval, to jest schopným mladíkům, kde možná radou a také skutkem na místě pomáhal, a kde místní prostředky nestačí, u řiditelstva o pomoc spolkovou návrh učinil, aby vůbec spolku a řiditelstvu mladíky podpory hodné a nadané pro budoucnost oznamoval a navrhoval. Blahodějná činnost jednatelů, kteří by ovšem byli duše spolku, nedá se ani vypsati, oni by byli jako dohlížitelé, aby se žádná schopná hlava pro národ neztratila, nýbrž ještě zavčas zachovala a zdokonalila. Vezměme pro příklad jen jednu stránku této činnosti: jak známo, nehledí rodičové u nás pranic na to, kam svého syna na studie dají, gymnasium jest jim jako gymnasium, a tak se stane, že mnohý ztráví mnoho let na ústavě, která léta patrně jako by byl ztratil. Proběhne školy, dostane klassy a málo se naučí. Jak by se posloužilo mnohé dobré hlavě, kdyby ještě v čas přišel na jiné dokonalejší gymnasium, oč dále by to přivésti mohl, kdyby hned prvních let studií svých náležitě použil pod dobrým vedením!
Rovněž tak musili by zase v druhém oddělení býti jednatelové ve hlavnějších městech jinoslovanských1, kteří by rovněž tak bděli nad účelem spolku v tomto oddělení, jako svrchu dotčení jednatelové v domácím oboru. Jeden z velmi snadných prostředků byla by zde záměna (posud u nás jen mezi českými a německými rodiči v obyčeji) totiž aby jinoslovanští rodičové dávali své studující syny na rok, na dvě léta atd. k nám, a za to přijímali zase naše synky k sobě, což by jednatelové tito velmi lehce sprostředkovati mohli. - Kromě toho by mohli tito jednatelové našim dospělejším mladíkům opatřovati u znamenitějších rodů jinoslovanských místa vychovatelská, ku kterým by ovšem takový spolek nejschopnější lidi vždy pohotově měl, a nejen těmto mladíkům, nybrž i oněm jinoslovanským rodinám dobře se zavdečiti mohl. Kromě toho by zase musili jednatelové navrhovat spolku schopné jinoslovanské mladíky, kteří by chuť měli náš národ poznati a v Praze se vzdělávati, a kterym by spolek k tomu účelu dle potřeby nápomocen byl.
Kdyby síly spolku k tomu postačily, bylo by ovšem hlavní věcí, aby v Praze zjednal našincům příležitost naučiti se prakticky jihoslovansky a rusínsky, což by se snadno docíliti dalo, kdyby se vzdělanější a k tomu schopný mladý některý Jihoslovan a Rusín v Praze nějakým obstojným platem od spolku nadali, kteréžto místo by v Praze jistě mnohý rád na čas přijal.
Co se třetího oddělení týče, nahlíží každý důležitost cestování pro mladého člověka, a my pokládáme to za nejplatnější prostředek k poznenáhlé emancipaci naší od němectva, když se hodně mnoho našinců dokonale seznámí zvláště s Francouzskem, Anglickem, se sev. Amerikou atd.
Co se údů spolkových tyče, rozumí se samo sebou, že by každý z nich musil ve svém oboru, kde by se příležitost naskytla, celý účel spolku na zřeteli míti a jemu dle sil svých napomáhati, ostatně doufám, že by při tak chvalitebném účelu snadno bylo pro spolek dosti příspěvků sesbírati.
Ke cti našeho proslulého paedagoga Amosa Komenského, který též již před 200 lety jedině ve všeobecném vzdělání národa viděl pro nás nějakou lepší budoucnost, avšak bohužel! nenašel tenkrát možnosti k reformě našich škol, navrhuji ještě, aby spolek ten přijal jmeno Jednoty Komenského neb Spolek Komenský.
Poznámky
1 Kdyby spolek již větších sil nabyl, nesmělo by se ani knížectví Srbské ani vůbec tureckoslovanské země vylučovati z jeho činnosti, ovšem ale tím důležitější by bylo zprostředkovati vychovávání více tamějších mladíků v Praze, a nepochybujeme, že by i vláda srbská nápomocna v tom byla spolku, jakož doufáme, že by naše vláda nepřekážela. -
Další: