|
- Havlíček | - Slovan | - |
H. B. Formule, kterými zapovídají vojenští velitelové noviny, jsou již den ode dne kratší - špatné to znamení! Již se dělá pramálo ceremonií při zakrouceni krku některého z orgánů svobody tisku. Dne 3. prosince četli jsme v Pražských vládních novinách následující lakonické ohlášení: "C. k. presidium zemského vojenského velitelství shledalo vycházející v Praze od pana Dra. Makovičky redigované noviny "Deutsche Zeitung" zapověditi a od dneška tisknutí jejich na čas obleženosti zakázati. V Praze 2. prosince 1850."
Říká se obyčejně, že hrob všechny nesrovnalosti vyrovná, nyní spuštěna tedy byla brzy za Unií také Deutsche Zeitung do hrobu, a tento hrob politické svobody vyrovná nepochybně všechny rozepře mezi poctivými Čechy a Němci. Tak tedy již stojí v Praze "Constitutionelles Blatt aus Böhmen", orgán to pánů Haasů sám na poli, to jest nyní representant svobody tisku v Praze. Večerní List proto zde ani počítati nemůžeme, že po takovýchto událostech jako zákaz Unie a Deutsche Zeitungu vycházení jeho vždy jen na vlase visí, a poněvadž není (co se nakladatelů a vlastníků jeho týče) v rukou takových, na které bychom se v každém pádu spoléhati mohli, a poněvadž tedy každou chvíli buď zákaz jeho buď změnu tendence (ne ze strany redakce, nýbrž ze strany vydavatelů) očekávati musíme.
Tak tedy již jest tisk časopisový v Praze skoro zas do starých kolejů přiveden jak byl před r. 1848, formule "na čas obleženosti" znamená jako ad graecas calendas to již víme. Naše ministerstvo zdá se dobře věděti, že svobodný tisk nejmocnější pákou jest konstituční svobody, sice by s tak promyšlenou a důslednou železnou rukou nesáhalo na časopisy. Počet samostatných časopisů v Rakousku direkte a indirekte od vlády neodvislých, dal by se již nyní na prsty spočítati a den ode dne klesá jeden po druhém do hrobu.
Každý se bude pamatovati, že dle ohlášení vládních novin brzy za sebou mají vyjíti řád divadelní, zákon o národní obraně a doplňky a vysvětlivky k zákonu o tisku. Divadelní řád již vyšel, musíme tedy ještě před novým rokem očekávati též i ony vysvětlivky a doplňky. Jaké budou, to nám již ukazuje zákon divadelní: my se nepřipravujeme na nic lepšího, než na podloudní zpět uvedení censury (asi na ten způsob, že se budou muset časopisy o něco dříve předkládati úřadům než vyjdou), pak na potřebné dovolení k vydávání časopisů. To se alespoň dle nynějšího stavu věcí zdá býti celá naše naděje.
Celý směr nynější vlády není jiný, než zavésti místo pevných zákonních norem všude jen libovolnost - směr to absolustický.
Jest tedy nepochybné, že v nynějších okolnostech ministerstvo nenajde žádných mocných překážek na cestě k uvedení úplné libovlády menším neb větším konstitučním rouchem zahalené: ale jiná otázka jest, jak dlouho vydrží tento stav věcí pro budoucnost. Každý nepředpojatý vidí zřejmě před sebou, že naše vláda buď upřímně konstitučních zásad se držeti aneb poznenáhla do úplného poručnictví sousední vlády ruské padnouti musí, poněvadž při tajném odporu všech svých národů nebude moci časem svým jinak nežli hrozbou intervence ruské udržeti takovou libovolnost. Ať si nynější vláda skrze své služebné orgány nechá každébo konstitučně smýšlejícího za radikalistu, za přepjatce, za komunistu a Bůh ví za co ještě vyhlásiti, neudusí tím přece samostatné smýšlení většiny, které v Rakousku již davno rozhodnuto jest pro právní vládu, řídící se dle vyřknutého smýšlení sněmů a zastoupených tam národů. Co docílí nynější vláda svým systemem, jest jediné tuhé spojení všech liberálních v jednu kompaktní stranu, a všemi svými policejními mezemi nezabrání přece srdečnou nechuť všech těch, kteří poznavše v sobě již důstojnost člověčí, nehodlají se nechat říditi jako nevolnické stado. Naše nynější vláda může na čas do spánku položiti všechnu konstitučnost: na vždy ale to nemůže provésti již žádná moc světská.
Ať si ale vláda se uchopí prostředků jakýchkoli, ať si nám zabrání direkte neb indirekte svobodný tisk i s ostatními svobodami konstitučními: nemá přece nikdy tolik moci, aby nám mohla zameziti dalši vyvinování našich národních sil a skrze ně v budoucnosti pevnou vyhlídku na konečné vítězství zásad rovnoprávnosti i svobody. Privátní působení nemůže nikdy žádná vláda zabrániti, a kdyby jen každý z nás, který již dospěl k povědomosti potřeb našeho národu, který má pevnou vůli opatřiti národům slovanským rovnou důstojnost s ostatními svobodnými národy, kdyby, pravím, každý takový ve svém oboru, ve svém okoli přičiňoval se o rozšíření smýšlení svého mezi ostatními, dojdeme brzy na ta místa, kdežto i ve veřejném životě nám nebudou moci tato práva ubírati. Čím více nás tedy obmezuje ve veřejném životě vláda nepříznivá našim zásadám, tím více povinnosti má každý z nás v privatním životě zásady naše rozšiřovati a stranu naši získáním jiných rozmnožovati. Jen nikdy, a ať se vede sebe hůř, netratiti naději v budoucnost, nikdy z mrzutosti nad nynějšími nehodami, neházeti vším a zanedbati sám povinnost svou k budoucnosti. Poučování lidu, otvírání očí jeho, přivykání ke čtení atd., nenese sice hned veliké následky do očí bijící: ale ve skutečnosti jest to přece jen jediná jistá a bezpečná cesta k budoucí svobodě a rovnoprávnosti. Pročež budiž každý, kdo již k poznání přišel, učitelem těch, kteří ještě v temnosti vězí a to nám nikdy nemůže vláda zameziti.
Další: