|
- Havlíček | - Slovan | - |
H. B. V jednom čísle Lloydu (od 16. února) čteme zcela vzadu krátký článeček, který snad leckdo přehlídne, ale který přece velmi významný, ačkoli nedůležitý jest. Doslovně z němčiny přeložen, zní tento článeček takto: "Aby se předešlo mylnému domnení, že by Poláci při nastávajícím zde tak nazvaném slovanském bále účastenství měli, prohlašují zde (ve Vídni) žijící Poláci, že nechtí a nebudou míti žádné účastenství ani v slovanském bále ani v rozdělení vybývajících z něho peněz, ani v jakýchkoli jiných slovanských podniknutích a žádají pány podnikatele bálu, zvlášte ty z korunní země české a ze Slovenska, aby budoucně při podobných příležitostech po každé Poláky zvláště vyjmuli. A. L. Sk...i. Ve jménu mnohých Poláků." - Tu tedy máme celého Poláka, jako by jej z života vyřízl: sieračkového šlechtice, jenž na sněmíku polském s vytaženou šavlicí volá proti všem ostatním své "Niepozvalam." Dětina, aby prý při všech budoucích slovanských podniknutích výslovně vyjmuli Poláky, zrovna tak jako by slavné město Kocourkovo na Slovensku si vymínilo, aby všude, co se kde ve jménu Slovenska děje, přidáno bylo výslovně: "celé Slovensko vyjmouc Kocourkovo!" Z toho nešťastného článečku vidíme ducha lomcujícího celým Polskem, ducha věčné nesvornosti, který Poláky i ve vyhnanství a v cizích zemích žijící ustavičně dělí na množství stran, brojících proti sobě a tupících se vespolek. Také zde jeden Polák a ještě ani nepodepsaný mluví ve jménu všech! Očekáváme ostatně, že se proti tomuto ohlášení také jinde ještě nějaký hlas ozve.
- Pan W. W. Tomek podává ve Vídeňském Denníku proti nám (viz Slovan 1851 č. 6. str. 211) článek, ve kterém mezi jiným také stojí: Je-li obecenstvo české takové, jak si je pan Havlíček představuje, může být, že časem on jediný zůstane hodným a všichni jiní, kdož se opováží veřejně promluviti, budou nepoctiví lidé. Já toho štěstí jemu nikdy nebudu záviděti a přeji si jen, aby z toho hodně mnoho dobrého přišlo našemu národu. W. W. Tomek." Myslil jsem sice, že p. Tomek mlčením pomine těch několik slov, které jsem v článku onom proti Víd. Den. také o jeho osobě mimochodem prohodil. Když ale má býti o této věci dále rokováno, nemám ani já zapotřebí zůstati se svou střelbou pozadu. Dle mého mínění jest v dobách tak důležitých a rozhodných jako naše velice zapotřebí, aby každý držel svou stranu a jmenovitě aby nikdo nemohl býti na dvou stranách. Kdo zřejmě ke straně vládní přistoupil, buďsi to z jakýchkoli přičin, nesmí přece očekávati od nás, od strany protivládní, abychom jej ještě déle za svého považovali! My zde ovšem ve Slovanu, jsouce již skoro poslední časopis neodvislý, máme tu smutnou povinnost, býti zároveň veřejnou policií té strany, ku které náležíme a nemůžeme v tomto ohledu nikoho šetřiti a musíme zřetelně zaznamenati všeliké změny, které se přihodí v šematismu národní a liberální strany a speciatim jména spoluoudů ze společnosti vystoupilých. To patří k pořádku. Ostatně kdo s kočkami do spolku se dal, bude asi myši nadarmo ubezpečovati, že jest také jejich dobrý přítel. Že ty časy, kde by "pan Havlíček jediný zůstal hodným" nikdy nenastanou, ví p. Tomek tak dobře jako my sami, neboť on zná dobře ještě mnoho jiných "hodných" a my mu jich můžeme vypočítat v Čechách přece ještě na tisíce. "Mezi tím časem však, když se věc počala týkati samého papeže a vyšších věcí, dostal strach před usilováním o opravy a postavil se v čelo strany, proti které před tím byl bojoval; taktéž mnozí jiní posavadní oprav zastavatelé. Více jak se zdá bylo těch, kteří takto jednali z jiných ohledů nežli z přesvedčení; neb i Páleč v důvěrné rozpravě před samým Husem, kdyz byla řeč o jistých artikulích od papežských legatů strany odpustků vydaných, pravil, že obsahují bludy makavé; nicméně u veřejnosti, jak pověděno, jinak se zachoval." Takto čteme o Štěpánu Pálči v dějich university Pražské str. 192. 193., které sepsal také p. W. W. Tomek, ale toho času jiný Tomek, než který nyní píše ve Víd. Den.
- Za příčinou sjezdu celního ve Vídni přípomíná Ost-Deutsche Post ve velmi dobrém úvodním článku, že horlivá péče, kterou ukazuje ministerstvo obchodu ve svých záležitostech, neméně by jeviti se měla ve věcech hospodářských. Velmi dobře nazývá Ost. Deutsche Post hospodářství základem a matkou průmyslu a obchodu a uvádí několik dat dost svědčících o tom, kterak hospodářství v Rakousích ještě velice zanedbáno jest. Rakousko má v celku asi 98,104.000 jiter plodné země totiž: rolí, vinic, luk, pastvisk a lesův a úhrnem může se cena všeho toho, co se na nich zplodi ročně (totiž obilí, seno, len, chmel, víno, řepa, syrové hedvábí, dřevo, atd. rozuměj bez připočtení toho, oč tyto plodiny pak skrze průmysl přetvořeny, více ceny nabývají) asi na 1243 miliony zl. stř. pokládati. Ukazuje se, že v Rakousích v průřízu (totiž jedno k druhému) jitro pole více neplodí než 6 a třetinu dolnorakouské míry obilí, což jest veliký důkaz o zanedbalosti našeho hospodářství. Neboť víme, že ku př. v severních německých zemích víc než dvojnásobný jest tento výnos, v Belgii a v Angličanech ale tři- a čtyrnásobný, ačkoli tyto země mnohem jsou horší a hospodářství nepříznivější půdy a podnebí mají než Rakousko. Z toho se již jeví, jaké následky má pro blahobyt národu vzdělanost a svoboda, čehož příklad máme také v Rakousku samém, nejvzdělanější země vlašské jsou také nejbohatší a nejvýnosnější a již v Čechách se ku př. na jitro pole v průřízu 10 měr obilí klidí, kdežto v Uhrách, v Haliči, přece úrodnějších než Čechy, asi 5, 6, nanejvýš 7 měr výnosu na jitro pole přichází. Za dobytek na porážku platí Rakousko každoročně asi 10 milionů zl. stř. do Rus, kdežto by při rozumně zařizeném hospodářství nejen důstatek pro svou potřebu samo mělo, nýbrž ještě jiným prodávati mohlo. - Vidíme z toho vůbec, že by se bohatství Rakouska jen v hospodářství nejméně ztrojnásobiti mohlo, kdyby se k tomu hledělo, aby se naše hospodářství zvelebilo. A to může jenom vláda rychle a důkladně provésti, kdyby chtěla. Co posud učinila naše vláda pro zvelebení rolnictví? Pranic. nechceme-li hodné přípřeže a ubytování vojska považovat za zvelebení rolníků. S tou výlohou, která jde na jeden pluk vojska, troufáme si v krátkém čase v Čechách přivésti hospodářství na zcela jiný stupeň. Poslati hodně mnoho mladých, schopných lidí do vzdělaných zemí, aby tam co očití svědkové viděli způsob hospodářství a přiučili se tomu, jak se ze špatné země rozumem a pilnosti táhne trojnásobný výnos než u nás z dobré; zaříditi pak všude pro dospělejší mladíky hospodářské školy, ne dvě v Čechách, nýbrž v každém podkraji jednu, a ne takové školy jako bývají naše, že tam mladého člověka několik let nadarmo týrají a naučí jej všemu, jen tomu ne, co by mu prospělo; vydati zákon, že žádný mladík nesmí po otci přejmouti živnost a oženiti se, pokud neodbyl tuto školu s dobrým prospěchem; uložiti na pastviska a na zbytečné úhory trojnásobní kontribuci jako na pole; zapovědíti zákonem pachtování větších rolí na každou menší lhůtu než šest let; zaříditi dobré hypoteční banky na levné vypůjčování peněz pro hospodáře atd. atd. a viděli bychom za několik let ty rozdíly proti nynějšku! Avšak kdyby se veci takto zařídily, byl by lid vesnický také v jiných věcech moudřejší a to nemohou jistí lídé potřebovat; proto zůstane všechno při starém. Zařídí se tak pro oko několik hospodářských škol, jako vysoké školy zřízenych, aby trousily školskou nezáživnou moudrost a nemohly zasahovat do života a několik hospodářských dřímajících společností vydává několik dřímajících hospodářských časopisův a kalendářův, a to jest skoro všechno, co se u nás děje pro zachování tak důležitého pramene bohatství národního jak jest hospodářství!
- Opět vyšlo nové nařízení, že se nesmí zakládati nikde zápůjční (veřejné) knihovny leč s povolením ministerstva. Kdyby nic jiného, již tato starost objevuje nám vládu nynější v celé kráse, tato starost, s kterou zřizování knihoven všude co možná obtížiti hledí. Jen když je dost vinopalen, trafik a loterií - knihovny nejsou k ničemu.
- Ve vládních novinách čteme - ke svému nesmírnému rozveselení - zprávu, že prý byl p. ministru finančnímu předložen návrh ražení peněz z platiny. V Rusku jsou takové peníze již dlouho v oběhu a v některých krajinách je přijímají raději než zlaté a stříbrné - dokládají vládní noviny. Tak tedy již přece konečně přišli na tu pravou cestu v našich financich; ano platinové peníze, ty nás vytrhnou. A dost divno, že již dávno tento jediný pravý prostředek někomu nenapadl, od plátna přece není tak daleko k platině, a když jsou až posud všechny naše peníze z plátna, jak snadno tu bylo připadnout na platinu! A nejen že se skrze platinové peníze vyhneme zlatým a stříbrným, na které nám vyšel material, nýbrž přiblížíme se zas ještě o jednu věc k podobnosti s Ruskem, kdežto také již mají platinové peníze: Teď jen zbývá vypsati skrze všechny c. k. učené a hospodářské společnosti cennou otázku, jak se platina seje: do té doby než se tato otázka náležitě probéře, snad nám náš bohatý strejc dá několik korců platiny na kredit. - Ostatně viděti z toho, že pan ministr financí má ještě mnoho dobrých přátel, kteří mu časem svým s užitečnou radou ku pomoci přispívají.
- Sedmašedesátnici pražští zase již píšou a sice tenkráte k samému prvnímu ministrovi knížeti Schwarzenbergovi a sice poděkování za to, že zachoval prý mír v Evropě. Vlastně by se za to měli tito dobří pánové poděkovati na dvou jiných místech, které mají mnohem větší zásluhu o zachování pokoje mezi Pruskem a Rakouskem než kníže Schwarzenberg a sice: předně demokratům, neb kdyby se obě mocnosti nebyly obávaly, že až se do sebe dají, demokrati oběma jim nohy podrazí, byla by snad jistě vojna nastala, za druhé ale naší státní tiskámě, poněvadž tam vydávají tak mnoho bankovek, desetníků a šestáků, neb kdyby těch nebylo, sotva by se byl udržel mír mezi dvěma orly-kohouty, z kterých každý chce být sám pánem na tom německém dvoře. - Co tito pánové ostatně v adrese samé povídají, netřeba zde opakovati, jen to jest významné, že nešťastným a komickým způsobem začíná zrovna se slovem: Bange (strach, ouzkost, hrůza), heslem to a korouhví té strany v Praze, která ještě k tomu náhodou má také za vůdce svého Zajíce.
- Do jednoho nepatmého místa ve vlašské krajině Pretore u Bergama dala vláda nedávno z té příčiny, že se v tamějších horách usadili někteří utečenci vojenští, z tamější krajiny na exekuci 200 mužů vojska s tou výminkou, že obec tato musí platit každému vojáku denně 30 kr. stř., setníku 5 zl. 30 kr., nadporučíku 3 zl. 20 kr., poručíku 2 zl. 20 kr. - Tak se jedná v konstitučním Rakousku!
- Jak známo, hledí jisté k absolutismu směrující vlády s velikou mrzutostí na Sardinsko, kdežto král nechce až posud od liberální vlády upustiti a nasazují všeliké prostředky, jen aby odvrátily sardinskou vládu od této cesty a přivedly ji na svou stranu. Mezi jiným také rozšiřují skrze své nádhončí ustavičné pověsti o velikých republikánských spiknutích, která prý se v Sardinsku připravují, nepochybně aby králi sardinskému samotnému strach vštípily a jej k nějakým reakcionářským krokům naklonily. Zdá se ale, že všeliké usilování jejich bude přece jen nadarmo. -
- Velmi poučné jest všímati si časem svým zahraničné politiky jistých vládních časopisů. Ujišťují nás ustavičně, že konstitučně smýšlejí a že jenom proto jsou proti ústavě od 4. března, poněvadž si přejí možnou ústavu, ale vidíme je přece proto s nesmírnou radostí vítati každou ránu kterou konstitučnost a svoboda v některé jiné zemi dostane, pozorujeme na nich, jak se přičiní hyzditi všechny zahraniční sněmy a nadsazovati vlády. Ludvík Napoleon, nezdárný president francouzské republiky, jest ustavičným předmětem jejich lásky a chvály. Nedávno nám ku př. vypravoval Lloyd, že zrovna ten den po tom, co sněm francouzský mu odepřel zvetšení jeho ročního platu, přišla prý k němu deputace obchodníků pařížských a nabídla mu darem 350.000 franků na kvap sebraných. Credat Judaeus Apella! jak latináři řikají, což znamená po česku: Až zejtra. Průmyslníci Pařížští byli by asi špatní průmyslníci, kdyby si tak málo peněz vážili, aby jimi plýtvati mohli takovýmto způsobem. - Arci že to Lloyda a jemu podobné časopisy mrzí, že nyní první úředník francouzské republiky proti mnohomilionovým civillistám předešlých králů tak malý roční plat od národu má a že neříkají, že prý průmysl klesá tím, když se skvostný dvůr nevede. Ale Francouzi zdají se mít přece tolik rozumu, aby nahlíželi, ze jest to pro ně a pro jejich průmysl lépe, když oni sami mohou každý pro sebe to utratit a užít, co dříve museli platit na útratu a užívaní královi neb vlastně jeho dvořenínům! -
- S velikým smíchem četl zajisté každý jeden dopis v Lloydu č. 42, kdežto v dopisu z Drážďan se praví: Že sice demokratické noviny rozšířují tu pověst, jako by Drážďanské ministerské konference směřovaly k navrácení starého absolutismu, jako byl před r. 1848, to prý že ale jest zcela falešné osočování, které prý se samo sebou vyvrací přikladem rakouské vlády, která prý ve své říši šlechetnější dary svobody jako osvobození gruntů, samostatnost obcí, veřejnost soudů, porotní soudy provedla! - Věru Lloyd jest ještě až nazbyt poctivý, sice by byl přidal mezi těmi šlechetnejšími dary svobody, které naše vláda věrně a svědomitě provedla, také svobodu tisku, svobodu osoby, svobodu jmění, sněmy atd. Alespoň tyto poslednější dary provedla tak svědomitě jako veřejnost soudů (viz Pražský vojenský soud) jako porotu (viz Uhry, Chorvátsko, Halič, Vlachy, viz vojenské soudy) jako samostatnost obcí!!
- Jistý vládní časopis nám takto popisuje krásnými barvami šťastný stav jisté říše!
"Vláda mocná, mocnější než kdekoli jinde v Evropě, držíc pevnou ruku nad mírem a řádem, kladouc v pokoji základy života svobodného; vyvazujíc pozemnosti selské, zavádějíc samosprávu v obcích, zřizujíc soudy porotní, ustanovujíc veřejnost řízení soudního, chráníc volnost vyučování a učení.
Národové požívajíce míru a bezpečného stavu právního a pořádku, okřívají od nátisků starého systému a od utrpení nové revoluce. Všude je vidět horlivou činnost; na poli vědy i literatury, jako v obchodu a průmyslu. Školy se zřizují na základě národním počínaje od škol nejnižších až po university. Administrace politická rozvinuje všude blahodějnou činnost svou. Soudy nové ve všech skoro koncích mocnářství jednají spravedlnosti bezpečnejší a rychlejší průchod, nežli kdy měla. - Vojsko byvši rozmnoženo nad míru k vůli nebezpečím, ve kterých stát náš byl, zmenšuje se. Obecný blahobyt všude se vůčihledě zmáhá a tuží.
Děje tyto ponoukají bezděky k rozjímání a hrdý cit pronikati musí každého, kdo náleží k státu tak jarých sil tak slavné přítomnosti a ještě krásnější budoucnosti.
Kdo by tak asi uhodl, kterou říši timto popisem míní onen časopis? Abychom se nadarmo hádáním nemořili, musí se zrovna říci že Rakousko. Co tomu říkáte, vy všichni dostávající jeden list po druhém na novou daň, vy všickni tratící ažijem třetinu svého výdělku, vy všichni zavření od vojenských soudů, vy všichni týraní od vládních orgánů, vy všichni, kterým ve Vídni násilím vousy i vlasy ořezali a šaty přikrojili, vy všichni na přípřežích, vy všichni sklíčení ubytováním vojska, vy všichni schytaní za rekruty, nebudí se ve vás hrdý cit z tak slavné "přítomnosti" a nemáte již všichni laskominy na tu "ještě krásnější budoucnost", která se nám jeví z Lloydu?
- Slyšíme z Prahy, že mezi nešťastnými obětmi, které nedávno ve Vídni své vousy, vlasy, oděvy atd. museli na oltář položiti pro masopustní vyražení obleženosti hladové po nové činnosti, nacházel se také (Infandum regina jubes renovare dolorem!) známý p. J. Jireček, hlavní redaktor Víd. Den. Nezběhlý v žurnalistice a ve vyšší politice vládní muž, nenacházeje ve vousích dotčeného pána žádnou garantii pro pořádek a pokoj ve Vídni, chopil prý se ho v pověstných dnech, zavedl na vzdor všem reklamacem za vítr a vyhubil rukou nemilosrdnou jako zralé klasy všelikou mužskou ozdobu jeho tváře, až nezůstalo než strniště dle předpisu a reglementu pro pokojné občany. Bezpochyby snad při té příležitosti vznikl onen hrdý cit v srdci jeho a napsal do oněch vládních novin onen svrchu uvedený článek o slavné přítomnosti a ještě krásnější budoucnosti Rakouska. Sit illis terra levis!
Další: