|
- Havlíček | - Slovan | - |
H. B. Od pánů generálů, kterým svěřena jest vojenská vláda v obležených místech, nemůže se ovšem ani očekávati, aby znali nějaké zákony, tím méně pak, aby v uctivosti měli ústavu slíbenou od císaře. Oni sobě dle svých, nám beztoho dobře známých duševních zřízeností představují pod slovem obleženost tolik, jako že každý generál a komandant může dělati to, co mu právě napadne bez ohledu je-li to dovoleno, bez ohledu je-li to moudré. Tyto dni stal se právě spisovatel těchto řádků, redaktor Slovana, předmětem podobných konstitučních obyčejů Pražského vojenského velitelství. Za svými osobními záležitostmi častěji Prahu navštěvuji, již od té doby, co v Kutné Hoře Slovana vydávati nucen jsem: a jistě nahlédne každý, že jsa již po mnoho let zvyklý v Praze bydliti, maje tam své přátele a přibuzné a dokonce i svůj nábytek, svoje knihy atd., dosti často příčinu mám do Prahy se odebrati. Najednou nyní, když jsem tam již skoro rok téměř každých 14 dní jezdíval, napadlo vojenskému velitelství tamějšímu zapovědíti mi přístup do Prahy a vypovědíti mne po čas obležení z hlavního města království Českého. Dne 10. t. m. ráno byl jsem v Praze na policii povolán a tam mi oznámeno, že dle rozkazu vojenského velitelství hned Prahu opustiti mám a že již budoucně, pokud obležení trvati bude, do Prahy nesmím a kdybych se buď tam neb v okresu obleženosti ukazal, že hned zatknut býti mám a dle vojenských zákonů se mnou nakládáno bude. To mi také od policie vepsáno jest v krátkosti do průvodniho listu, načež jsem od jednoho c. k. vrchního policejního komisaře dříve na vojenské místní velitelství, pak ke komandantu pevnosti landkraběti Fürstenbergovi ve fiakru vezen byl, kdežto mi totéž (jen komandantským způsobem) oznámeno bylo. Potom nabyl jsem ještě tolik času pro sebe, abych tento neočekávaný úkaz svým přátelům oznámiti a s nimi se rozloučiti mohl, načež jsem téhož dne s večerním vlakem po železnici Prahu opustil - ponejprv s citem vypovězence. Komu jest známo, že v ústavě naší a jmenovitě v základních právech jenom §§ 5-11 v obleženosti vyzdviženy jsou, kteréžto §§ jen o svobodě tisku, o petičním a associačním právu, o osobní a domovní svobodě a o tajemství poštovním jednají, a že tedy ten paragraf ústavy, který každému občanu všude dle libosti se zdržovati dovoluje (pokud se zákonitě chová) nikoli v obleženosti vyzdvižen není: tenť arci nahlíží, že vojenské velitelství žádného práva nemělo mne z Prahy vypovídat aneb mi přístup do Prahy zakazovat. Ani doložiti totiž snad nebude zapotřebí, že jsem já svým chováním dokonce žádné záminky tím méně příčiny k tomuto násilnickému rozkazu nezavdal, aniž také jaká přičina mi udána byla, pročež celou věc jen za strannické a nezákonité záští považovati musím. Příští dny podám proti tomu žalobu k ministerstvu vnitřních záležitostí, kdyby již pro nic jiného, alespoň proto, abychom se dověděli určitě, jak dalece ministerstvo zcela zjevné rušení konstituce dovoluje a schvaluje.
- Již dřive jsme slyšeli z dobrého pramene, že se má v Čechách nějaká veliká změna státi v politické administraci. Nyní čteme, že prý krajské vlády mají všechny sídleti v Praze a státi se jednotlivými oddíly náměstnictví. Ačkoli sice nemůžeme takové zprávě dobře věřiti, poněvadž by poukazovala na to, že vláda sama upouští od zamýšleného departementálního rozdělení říše a že chce více ještě upustiti od své centralisace: přece alespoň tolik jest jisto, že nějakých velkých změn báti neb nadíti se máme.
Další: