Předmluva a věnování

Napsal jsem tento životopis, abych uctil památku jednoho z předních tolerančních kazatelů v Čechách, který pracoval za poměrů velmi těžkých s neobyčejnou věrností a houževnatostí. Sledoval jsem jej v jeho činnosti s velikým zájmem a zamýšlel jsem se často nad jeho dílem i nad jeho osobností, a ovšem i nad tehdejšími tolerančními poměry. Těšil jsem se ze všeho jasného a světlého, co tu bylo zříti, ale také cítil jsem bolest nad těžkostmi a nesnázemi, jež doléhaly na naše otce, jakož i nad křehkostmi a slabostmi, patrnými v tolerančních sborech. Takové vzpomínky jsou velice vhodné k tomu, abychom vzpomínajíce svých otců, jejich víry i lásky i naděje, sami rostli v jejich smýšlení, a abychom vidouce i jejich nedostatky, zamýšleli se nad nedostatky vlastními a hleděli se jich varovat. Vzpomínajíce tak minulosti, těžíme z ní pro přítomnost.

Proto věnuji tuto knížku českobratrské církvi naší evanjelické a všem bratřím a sestrám. Vzpomeňte doby před 100 a 150 lety, zaleťte myslí v dobu toleranční. Zamyslete se nad tehdejšími poměry a srovnejte s nimi poměry dnešní. Radujte se z toho, jestliže v čem shledáte dnes pokrok a zdravý postup a vzrůst. Ale zamyslete se s bolestí nad tehdejšími i dnešními nedostatky. Děkujte Bohu za jeho milost, že pro naše hříchy nezavrhl nás zcela, ale vychvátil nás od zkázy jako hlaveň ohořelou z ohně, a že znova v lidu našem vzdělává lid svůj a volá k dílu tomu i nás, třebas slabé, abychom konali jako učedlníci Kristovi dílo jeho v jeho síle! Kéž tak roste mezi námi v našich sborech ve všem našem lidu v duchu Kristově Boží lid, národ Bohu posvěcený!

Ferd. Hrejsa.

V Praze 29. května 1930.

zpět na obsah Další: [Úvod]