|
- Jednota | - Konfessí Bratrská | - |
Již po vypsání známosti hříchů vyučují té všem hříšníkům přepotěšené pravdě, pokání svatému a potřebnosti jeho k spasení; a to všelikým lidem napořád5.1, kteříž spaseni býti mají, počátečním, prospívajícím, i padlým, avšak darem5.2 Božím zase ku pokání se navracujícím a z hříchů povstávajícím. Kteréž Jan Křtitel kázal 5.3, potom i sám Kristus Pán:5.4 Čiňte (prý) pokání, nebo přiblížilo se království Boží: a potom apoštolé po všem světě, jakož psáno:5.5 Aby bylo kázáno ve jmenu jeho pokání a odpuštění hříchů.
A to pokání pravé vlastně pochází ze známosti hříchů a čitedlnosti hněvu Božího. Kteréžto známosti služba plná díti se má kázáním Zákona Božího spravedlnosti povinné, s soudy Božími v něm ohlášenými, a kázaním též Evangelium svatého a víry v Pána Jezukrista; kterýž vydán jest na smrt pro hříchy naše a vstal z mrtrých pro ospravedlnění naše5.6, aby bylo ve jmenu jeho kázáno pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy5.7. Takové pokání dává Pán Bůh sám za zvláštní dar, i píše na srdcích věřících svých, jakž zaslíbil5.8: Dám vám srdce nové a ducha nového dám do vnitřností vašich: a odejma srdce kamenné z těla vašeho, dám vám srdce masité: ducha svého, pravím, dám do vnitřností vašich a učiním, abyste v ustanoveních mých chodili a soudů mých ostříhali a činili je. A opět:5.9 Obrať mne, abych obrácen byl: ty jsi zajisté Hospodin Bůh můj. Nebo po obrácení svém pokání činiti budu.
Toto pak spasitedlné pokání, od pokání Esau a Jidášova rozdílné, pocházející z toho daru Božího a přisluhování slova Páně hříchy kárajícího, má přední částku bázeň neb uleknutí Pána Boha, a přestrašení spravedlivého soudu i pomsty jeho; odkudž jde svědomí hnětlivém straělivé a nepokojné, mysl tesklivá, srdce sevřené a zarmoucené, tak že člověk žádného potěšení v sobě míti nemůže, ale duch jeho bývá plný zármutků, strachů a lekání hněvu zůřivého oblíčeje Božího. Příklad toho na Davidovi, kterýž to tak pronesl:5.10 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost (Hospodine), nemají pokoje kosti mé pro hřích můj: pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím, Toto předěšení a pravá čitedlnost hříchů činí při věřících mysli i úmyslu změnění, a od hříchů i příčin jejich stálé odvrácení.
Hned zatím s pilností učí, aby se takoví nad svými hříchy zarmoucení, předěšení a kající lidé celým srdcem svým, s skroušenou a poníženou myslí ku Pánu Bohu obraceli a skrze víru v Pána Jezukrista milosrdenství jeho se dověřovali a na ně spoléhali; a nemajíce žádné své spravedlnosti, jeho Božské milosti žádostivě i také dověrně prosili, aby se nad nimi ráčil smilovati a jim jejich hříchy odpustiti z milosti své, pro svého jediného nejmilejšího Syna a zasloužení jeho, kterýž učiněn jest obětí za hříchy dosti činící5.11 , anobrž i zlořečenstvím5.12, abychom my spravedlností Boží byli v něm5.13. Neboť takovým k jejich hojnějšímu doufání učiněno jest a kázáno býti má pevné zaslíbení Boží, řkoucí:5.14 Opusť bezbožný cestu svou a člověk nepravý myšlení svá, a nechť se navrátí k Hospodinu: i slitujeť se nad ním; a k Bohu našemu, nebť jest hojný k odpuštění. Item:5.15 Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením; a roztrhněte srdce vaše, a ne samá roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého. Item:5.16 V den soužení tvého vzývej mne a vytrhnu tě. A to aby, nic nepochybujíce o milosrdenství Božím,5.17 činili, kolikrátžby koli potřebí jim toho bylo, dokavadž živi jsou, Nebo (jakž dí sv. Ambrož): Žádný nemůže dobře činiti pokání, leč bude věřiti o Božím smilování.
Ty pak, kteříž právě tak kající jsou, učí, aby přestali zle činiti a učili se dobře činiti; jakož tak napsal Izaiáš prorok5.18, když ku pokání lidu napomínal. A svatý Jan Křtitel o tom dí:5.19 Čiňte ovoce hodné pokání. A to že nejvíce záleží v mrtvení a skládání s sebe starého člověka a v obláčení nového, podle Boha stvořeného? jakož tak pravému spasitedlnému pokání apoštol učí5.20.
Též učí, aby kající s svými hříchy k zprávci duše své šli a před ním se jich Pánu Bohu vyznávali. Avšak nepřinucují žádného k vyčítání hříchů, aniž to možné jest, aby vyčteni byli (poněvadž i David v žalmu dí:5.21 Poblouzením kdo vyrozumí), ale proto se to činí, aby tím bolest svou a nelibost nad hříchy pronesli a od služebníků církve rady a svědomí skormoucených občerstvení, klíčí svatými rozhřešení a hříchů odpuštění skrze službu tu od Krista zřízenou žádali, i vědomě od Boha svého docházeli.
A to když se jim stane, tedy slouží jim k tomu, aby jako věc od Pána Boha svého sobě ku pomoci a k službě zřízenou dověrně přijímali, a k odpuštění hříchů svých beze všeho pochybování požívali podle slova jeho řkoucího:5.22 Kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějíť se jim. Tím jisti jsouce, že službou klíčů těch v moci Kristové, svědectvím slov jeho bývají jim všickni hříchové odpuštěni.
Přitom také příkladem Apoštolským učí, aby ti, kteříž tím způsobem k upokojení svědomí svých zřízeně přicházejí, té milosti v Kristu vděčni byli a draze sobě jí vážili, nadarmo ji nebrali,5.23 a v hříchy se zase nenavracovali, podle oné řeči Páně:5.24 Aj, zdráv si učiněn, nikoli více nehřeš, aťby se něco horšího nepřihodilo. A opět praví:5.25 Jdiž a nehřeš více.
Základ pak a všecka moc spasitedlná tohoto spasitedlného pokání jestiť jednorozený Syn Boží, Prostředník Boží a lidský, Kristus Ježíš, se vší svou zásluhou v smrti i v vzkříšení jeho složenou. Čehož on sám potvrditi ráčil řka:5.26 Tak musil Kristus trpěti a třetího dne z mrtvých vstáti, a aby bylo kázáno ve jmenu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy. A opět:5.27 Čiňte pokání a věřte Evangelium.
Učí také ty, kteříž prvé zjevnými hříchy jiné pohoršovali a již od Boha napraveni jsou ku pokání, aby v duchu svém kajícím před církví se ohlašovali, a to pro osvědčení a jistotu toho, že jsou právě kající a k Bohu se cele navracující, a nad to pro smíření se zase s církví a s bližním svým, anobrž i pro bázeň a výstrahu jiným. Jakož dí Pán:5.28 Obětovalliby dar svůj na oltář a tu by se rozpomenul, že bratr tvůj má něco proti tobě, nechejž tu daru svého před oltářem a jdi; prvé smiř se s bratrem svým a potom přijda obětuj dar svůj.
Naposledy tím artikul tento zavírají, že kdožby koli, dokudž živ jest, ve jmenu Pána Jezukrista nečinil pokání, ten konečně zatracen bude, podle Páně předpovědění:5.29 Nebudeteli pokání činiti, všickni zahynete.
zpět na obsah 
Další: o Pánu Kristu a ospravedlnění skrze víru v něho.