Dudák

Starý dudák, bílá vrána,
zabloudil až k Praze,
když tu spustil kozla svého
nebylo mu blaze.

Kluci jako sršně za ním
píšťalce se smáli,
a zkušení muzikanti
na tu hudbu láli.

Dopálil se starý dudák
zavřeštěl dudami,
přestal pískat - dupnul nohou
zaskřípal zubami.

Hej, vy páni, víte kdyby
dudáka nebylo,
jestliby to hejno písní
mezi vámi žilo?

Hej, ty písně, zdaž pak nejsou
setbou české země,
zdaž-li pak z nich nevyrostlo
muzikantů plémě?

Slavíte-li půlstaleté
hudby z mrtvých vstání,
zpomeňte i na staršího
dudáka, vy páni.

Ano hoši, nechte všeho
posměchu a hněvu;
bez dudáka nebyloby
dávno v Čechách zpěvu!