Zazděná panna.

(Zedník.)

Baláda.

Vítr šumí, vítr vyje
A do vetchých oken bije.
Zedník ve chaloupce bídné
Čítá s ženou klopoty dne,
Dítky na slámě po zemi,
Přikryty hadry, sukněmi;
Kmit kahánku dosti sporý
Osvěcuje bídné tvory.
Otec podpírá hlavu tížící,
Umlkl, myslí - ticho v světnici.
V tomtě kočár zarachotí;
"Jdi pak," praví zedník k choti,
"Koukni se ven, kdo to as
Přijíždí v tak pozdní čas?" -
A vstříc jí jdou dva neznámí:
"Vzhůru, mistře! jeď ty s námi,
Máš co zdít, dobrý plat dáme;
Nuže nedli, my spěcháme!"
Zedník zaražen se zdráhá,
Ač ho láká kořist drahá;
Kdy však sama žena radí,
S pány ve vůz se posadí;
V koně zapráskne kočí,
Zedníku zavážou oči.
"Kam jedem?" - - "To se neptej -
Jenom v naši vůli se vzdej!""
Jedou ulicemi sem a tam,
Zedník jede, neví kam;
Až, kdy místa dojedou,
Mistra vzavše pod paže,
Po schodech vzhůru i dolů vedou;
A mu šátek odváže,
Náhle s mistrem vůdce stane.
V sklepě vidí se: zde výklenek,
Malta a cihly přichystané.
Z dáli dochází pláč a jek;
Blíž a blíže se to béře;
S třeskem otevrou se dvéře:
Otec lítý dceru vlíká -
"Zazdi ji!" zahřmí na zedníka.
Dívčinka tu v rouše bělém,
Třese se na těle celém,
(S lící růže setřeny,
A oči uslzeny,)
Klesnouc k nohám otce svého,
Dí, ruce k němu vzpínajíc:
"Šetř aspoň robátka mého,
Jež pod srdcem nosím šestý měsíc."
""Nešetřilas rodu svého,
Každý čas zachovalého,""
Otec se na ni oboří
A zlostí celý jen hoří;
""Mělas chovat oheň neviny,
Otrapný výrodku rodiny,
Svévolněs ho utuchnout nechala,
Otcův svých počesti nedbala:
Hříchu svého"" dí ""lituj,
Na trapný se los hotuj!""
Lítě dívku uchopí,
Strčí ji ve výklenek,
Z očí srší krutý vztek:
""Zazdi ji,"" se usopí,
A kdy mistr váhá,
Pán po meči sahá.
""Já tě lítosti naučím! -
Zazdi ji, ti poroučím!""
Cihla na cihlu, a výš a výš
Vstoupá zeď; - tu panny skrýš
Trouby zvuk archanděla jen
Rozvalí ve soudný den.
Dokonáno, hrobka zavřína,
Bije dvanáctá hodina! -
Mistru hodnou odměnu dali,
Oči zas mu zavázali,
V kočár s ním, jedou sem tam,
Kde a kudy bůh ví sám;
Až ho kdes vysadějí -
Prásk do koní! odjíždějí.
Mistr běží, ústa se mu pění;
Bídnou hlavu posedlo třeštění:
Krvavou mzdu doma počítá, sází,
Své manželce na hlavu ji hází;
Zas o rodu haně,
O zazděné panně
Šepce, ryčí, pláče, vyje,
Vlasy rve, v čelo se bije;
Nastojte, neštěstí!
Hlava bídná třeští! -
Voda šumná z dáli hučí,
Noční sova strašně skučí.

zpět na obsah Další: Lichvář.