Česká čítanka - Kalina - Spisy - Copyright-

Jaroslav Miloslavě.

(Podobiznu odevzdávaje.)


Rač, duše drahá, milostivě přijmout
Dar skromný! - buď ti přízně zástavou!
Věrný to obraz osoby, již láje
S obavou, co příšery se štítí;

Neb žahavý jest jí ducha zjev,
A po věky vře hněv světla nepřátel.
Tys nežasla - tys vyčítala z tváře
Věsť pochopitelnou rovnorozencům,
Jenž vyrytá jest v ní písmem tajemným -
Celého života mého tresť.
Zabrán v světějších světů blahou oblast
Lesklé paprsky jsem sbíral,
I tajná čaroslova při tom říkal,
Bych volnost přibavil si a mír svatý:
A věrně vytkla to umělce ruka,
Jemným ustálíc štětcem rysů let;
A co se mu dolíčit neudálo,
Ta - jež ochotně umájí skráně mé svížím květem,
Obraznost tvá - laskavě si přibájí,
Z krás zásoby přičiníc něco málo.
Ty pak vše u srdci svém ustálíš, předrahá -
Než uprchají, vichrem unešeny,
Ostatní květy Vesnou propůjčené -
Než rádlem žhavým péče zlovrahá
Ohyzdné vrásky vyorá mi v tváři -
Než dcery nebes, ježto vnadami se stkvějí,
(Jaré mladosti věrné družice,)
Uniknou k blahobytům spějíce.

Nuže, stůj obraz ten pomníkem stálým
Vzájemné naší milosti čisté;
Popřej mu místečka u prostřed postav druhých,
Jej v blíži srdce svého uhosti!
Ať, náměstník můj, ti druží v bytu tvém,
Když stále u tebe nedá osud mi dlít
Ni ssáti s rozkoší dech věrných prsou
A zrakoma až na dno duše zřít.
On bytuj s tebou v stánku tvého míru,
Jsa v každé době hostem tvým důvěrným:
Požaluj jemu, jako by mně, své strasti,
Osudu rány i světa surovost necitného.
Sděl jemu všecku touhu dne i blaha,
Jemu i strázně nocí bezesenných!
On soucitně hlas přízně bude vnímat,
A má duše souhlasná sdělí citů tvých.
Pakli bys jednou - změnou přežalostnou
Ty mne zabudla (nedej bůh tu strast!) -
Probodni rychle hruď mu hrotem ostrým,
Abych, v utrpení svém, jedním klesl rázem!

zpět na obsah - Další: Lásky strast.