|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Nejmilostivější paní paní mamičko! Vašnosti na mejch nehodnejch modlitbách nejponíženěji nad všechny jinší v světě všeckno nejlepší vinšovati nepřestávám a poníženě oznamuji, že jsem od Vašnosti milostivý psaní a duše mý potěšení, totižto, že Vašnost zdravý bejti ráčíte, včera dostal a z toho se rmoutím, že Zuzanka stůně, bude to lípeji, kdyža maličká to vystojí, Pane Bože, račiž ji i všechny, koho račteb chtíti, milosrdně pozdraviti! Toto je druhý psaní (datirované 28. Octobris), který jsem dostal, a to druhé bylo, jak pana švagra1 při tom [psaní] byly, na kterýž jsem odpověď taky jemu poslal. Sice jsem v Pasově žádnýho nedostal, i taky zde jedno muselo ztracenoc bejti. Zd Prahy sem za tejden dvakrát pošta přichází, jedna, která jdee přes Nürnberg a Augspurg a druhá, ta jdee přes Vídeň. Já po obouchf Vašnosti vždyckyg psáti budu a psávám. Aby mně tím spíšeji od Vašnosti psaní došly, jestli se Vašnosti líbí, [račte] tento můj vlašskejh titul dáti napsati Janovi neb někomu! Jest na něm i napsáno, komu a kde se má dodati, do kterýho domu; tedy, i kdybych mne již odpověď nezastihla, tedy ten jistej konečně jej za mnou, kde budu, pošle. Co se dotejče toho salcpurského psaní, že bylo tak složeno, jako by bylo něco z něho vzato2, to je složení tím vinno, neb kdyža jsem sám se podpisoval, přišli ke mně dva kammerherrové J. M. knížecí3 mne navštíviti, tak jsem pro ně nemohl sám skládat, dal jsem je Kryzlovi složit a zapečetit. Nesmejšlím a taky bych mu neradil, kdyby se měl o to pokusit, psaní odvírati. Že mně poroučeti ráčíte tam, Vašnosti Pán Bůh rač odplatit! Já jsem a [v] činění ostanujstálej a čím dál vždyckygjsem víc stálejší. Od povědomýho mýho člověka4 aby se jaký novinky tam měly psáti, neračteb věřit, nebo všechny jeho psaní sám copiruji, kterýžto již tři psal, jedno z Pasova, druhý z Salzburgu, 3. z Benátek a toto jest čtvrtýk. Byly všechny v vašnostinej copertě a na žádný odpovědi nedostal, nevím, zda-li se na něho hněvají, čili co. Dobře jsem s ním až posavad spokojen a byl bych rád, aby ňáký psaní dostal, abych mohl porozuměti, jak tam stojím. A tak vašnostin umírám nejponíženější sklav5)
H. J. Č.
Psáno v Benátkách 10. Novembris A. 1645.
P. S. Nejponíženěji prosím, že račteb Evičku, pannu tetu na stotisíckrát pozdravovati. Pan hofmistr6 se Vašnosti poroučí.
Poznámky
a dyž,
b rašte a pod.,
c straceno,
d s,
e de,
f vobouch,
g dycky,
h vlaskej,
ch dyby,
i vodvírat,
j vostanu,
k štvrtý.
1 Zikmunda Myslíka.
2 Sr. výše list X.
3 Komoří knížete arcibiskupa salcburského Parise Lodrona. H. J. Černín patrně po zvyku tehdejší šlechtické mládeže, cestující v cizině, použil své návštěvy v Salcburce, aby složil svoji poklonu i pánu maličké země, jejíž hlavou tehdy Salcburk byl.
4 Kryštofa Krýzla ?
5 = otrok, sluha.
6 Daniel Krásný z Palatina.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 17. listopadu 1645.