|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj jistě nejmilejší synu, pane Humprechte! Všemohoucí, nejmocnější Pán Bůh račiž Ti tento vnově nastávající novej rok a při tom jinejch mnoho množství, zdravejch, šťastnejch, potěšitedlnejch a to všeckno, což by Ti zde časně a potom věčně duši i tělu dobrýho, prospěšnýho a užitečnýho bylo, dáti, toho Ti, mý nejmilejší dítě, jako věrná máteř srdečně vinšuji a na milým Pánu Bohu mnohem víc, než tuto píši, žádám vždyckny. Můj přenejmilejší synu! Co to za mou radost, když od Tebe psaní dostanu, obzvláštně v týto mý tak velký žalosti, neb zde jedním hlasem to pravili, že jsi na smrt nemocen, a já o tom nic nevěděla, až jsem od Tebe psaní dostala na sv. Tomáše, tu mi teprva povídali, že zde takové rozprávky. Ach, jakž se mám Bohu všemohoucímu vyděkovati, že Tě ráčil pozdraviti a mne smutnou, sirou matku Tvou potěšiti! Ježíši Kriste, pro přímluvu nejčistotnější Rodičky svý, Panenky Marije račiž Tě sám dáleji v dobrým, stálým, dlouho trvajícím, dobrým zdraví chovati a přede vším všudy zlým, duši i tělu škodlivým chrániti! Buď Pánu Bohu chvála z tý veliký milosti, že Ti ráčil toho dobrýho člověka pana doktora1 dáti; a bych věděla, co jemu náleží, a by ten psíček byl, chtělať bych se mu do mý smrti vším všudy dobrým odplatiti. Kéž jsi se ho zeptal: z čeho Ti pak ta dušnost přichází, aby jsi se toho hleděl varovati a šetřiti tý bídný prýmy,2 což mnoho lidí udusí, když časně s pomocí boží nehledí ji předejíti, ale, když pomoci boží a vůle jeho svatý není, aby kdo živ zůstati mél, a by ze všeho světa doktoři byli, nic nepomohou. Můj nejmilejší Humprechte! Vidělo-li by se Ti za dobrý, abys Ty bohdá z jara zase do Benátek přijel a tu dokonce s pomocí boží aby[s] mohl zhojen býti, jak nejlépeji se Ti zdá a vidí, mý přenejmilejší dítě, hleď tak učiniti a přede vším nejprvé svý zdraví opatřiti! Což by mi po čem bylo, kdyby jsi Ty a Heřman zdrávi nebyli, když se tak milýmu Pánu Bohu líbilo a vůle jeho svatá v tom byla, mou nejmilejší, poslušnou dceru a Tvou nejmilejší sestřičku Bětušku od nás vzíti k své neskonalé věčné slávě a ji z těchto bíd a těžkostía k sobě do té věčně trvající slávy 19. Decembris mezi 13. a 14. hodinú vzíti v Klatovech ráčil.3 Co to za její těžkou nemoc hlavní bylo, 22tý den po rozstonáníb svým se s svým nejmilejším pánem4 a tímto bídným světem rozloučila; vždyckny jsem se toho nešťastnýho jejího jetí na tu bídnou vojnu bála a přecec jsem se toho neubála. Mý nejmilejší dítě, pro Boha Tě prosím, nestejskej sobě nad její smrtí, vůle boží se s ní vykonala, jak se pánu Bohu líbilo, tak se stalo. Musel jsi nejmilejšího pana otced ztratiti, když se Pánu Bohu líbilo, všickni jsme svou vůli s jeho svatú srovnati musili a říci: Bože, jak se tobě líbilo, tak se stalo. Jsi čistej, chvála Pánu Bohu, rozumnej, pomysli, by[s] jak chtěl, jí želel, nic jí nepomůžeš a sobě by[s] moh hrubě zle učiniti. Ach, což má ten dobrý, bohabojící pán pan syn, velikou žalost pro tu svou upřímnou, věrnou manželku; žalostí div mi se srdce nerozpuklo,ekdyž mi po tý přemilý Bětušky smrti psal, mně i Vám se poroučel. Již jest se darmo přes vůli boží trápiti, kéž jest ji možná vyplatiti! Mý milý dítě, poruč ji Pánu Bohu a dej za tu dobrou, bohabojící sestřičkou některou mši svatou sloužiti! Já jsem od Tebe to psaní na 2 arších teprva 29. Decembris, jenž jest datirovaný 8. téhož měsíce, dostala, velice dlúho skrze toho pana Verdemona psaní nepřicházejí; pan Jezberovský přecec mi se zakázal, a by[s], kde chtěl, byl, že on to tak opatří, že budeš psaní ode mne dostávati skrze jeho poslání. Napiš mi, mý dítě, musí-li k Benátkům nejprv ta psaní přijíti, který Ti do Říma posílati budu, já jsem Ti do Benátek 7 psaní a dnes týden osmýf poslala, toto je devátý, skrze pana Verdemona 3 a pana Jezberovskýho 5. To psaní, jak píšeš, že jsi panu generálu feltmaršálku5 psal, mimo to hned znejprvka, jsem žádnýho víc nedostala, který by panu synu svědčilo; osmerog psaní z Benátek datirovaných (malá Zuzanka6 také troje), mé dítě, jsem od Tebe dostala. Musel jsi Ty tehdáž tak těžcea stonati, když mí pan hofmistr psal a Ty jen malou ceduličku. Pan Rudolf7 panímámě psal, já jsem se mohla ztřeštiti, až jsem tu cedulku uhlídala, že se Ti, děkuje milýmu Pánu Bohu, všecko dobře a šťastně vede. Nad tím nevýmluvnou, srdečnou radost mám. Ježíši Kriste, račiž dáleji ve všem všudy dobrým, duši i tělu užitečným prospěch a svatou pomoc dáti, aby Tě na věky zde časně i věčně nic nermoutilo a netrápilo! Já věřím Pánu Bohu, že Ti na milým Pánu Bohu všecko dobrý vyprosím, protože sobě mně, matky svý, vážíš a mně v mý sirobě ničímž nermoutíš, zaplatiž Ti to bohatě Pán Bůh, aby Ti to Pán Bůh ráčil před trůnem božím ukázati, co mně, matce svý, dobrýho kdy učiníš! Mám naději ku Pánu Bohu, že také z Heřmana bude bohdá čistej člověk, nyní se tak pilně učí i také již za stolem sh preceptorem8 latině a německy mluví, bohdá, když přijedeš, bude Tvý platný jeho napomenutí, což on na Tě často vzpomíná.ch Můj rozmilej Humprechte! To mohu říci, že panna kmotra byla tu a jest a že jest svýho zisku v ničemž nehleděla, málo takovejch lidí se najde, nyní jest stále u mně i zde líhá. Měla jsem u sebe tu Aničku, jak umí krumplovati9; podle slov Tvých se stalo, opět Matěj kuchař měl kalánku, tak já zase časně s ní pryč z cesty.
Že, děkuje Pánu Bohu, s svým panem kamerádou10se tak pěkně snášíte, hrubě ráda slyším; mý přemilý dítě, čím dál vždyckny lépe spolu buďte, však jste oba sirotci,11 věřte, žeť vás milej Pán Bůh neopustí, když se Jeho milosti báti, pilně se modliti, přikázání a vůli jeho svatou plniti budete. Však je ta paní máti jeho také velice dobrá žena, tak leckdys obě postonáváme, ale Pán Bůh nás pro vás pozdraviti ráčí. Jáť mám s tou růží začastý trápení, již na 10. neděli, na jednýnoze mi se schová, na druhý vyvře. Mikeš12 že se tak i jinší dobře chovají, převelice to ráda slyším. Bože, račiž dáti vám všem ve všem dobrým setrvandlivost, a dejž Bůh, aby ten čas brzy minul, co tam zůstati máš, nebo se na Tebe srdečně bohdá těším, že, dá Pán Bůh, v mým sešlým věku budeš hůl a podpora starosti mý. Můj nejmilejší synu! Hrubě mě těšíš svatým pokojem, dejž jej milej Pán Bůh, ale zdetky se k tomu nemá a čím dál den ode dne vždy hůřeji je, nebo již nepřítel vzal Litoměřice, Mělník, Frýdland a jinší místa,13partaje jeho jdou až k Mikovicům,14jak odsud jedeme k Kostomlatům,16 2 míle odsud jsou. Nevím, co dále bude, Pán Bůh rač nám sám pomáhati a opatrovati! Zle, přezle, nikdy hůř nebylo, jak od jedněch tak druhejch, přispějž nám vnově narozený děťátko, Kriste Ježíši, na pomoc a račíž nám ten svatej pokoj dáti! Berou, loupí, sami dávati musíme ještě daň lidu,16 je nemožná vypsati těch těžkostía. Bože, račiž nám sám pomoci, nesvornost veliká a my nebozí v tom hyneme! J. M. arciknížecí17 ráčí v Budějovicích zůstávati.
Pantáta18 má taky nyní divný mouchy, že si, tuším, nade vším stejská, těžko černidlu a papíru svěřiti. Nyní bylo v našem kraji moc vojáků, mýť jsou statky skoro zrub obrátili,i od 6 regimentů ležely pagáže na mejch statcích, tři pana Vratislava19 ordinancí, jak živa jsem tomu člověku psa nerozhněvala, a on by mne rád o všecko připravil. Věřím Pánu Bohu, žeť mně nic dýle nebude moci sužovati, než dokud mu Bůh dopustí. Nevím tomu, co říci jinšího, než že ty těžkostia Bůh pro mý těžkýa hříchy na mne dopouštěti ráčí, a že ráčí více míti, než jest ráčil rozdati, a požehnání boží že je veliký. Na Kostomlatech ani na Mitrovicích20 přece,c děkuje milýmu Pánu Bohu, není hrubý škody, ačkoliv na mitrovským statku něco soldátů na kvartýru leží, ale přecec tak, ze zlýho vybírajíc, můž býti, kdyby jen hůř nebylo.
Mý zlatý dítě, psaní tetě malý21 jsem ihned poslala, zase je odpověď, nemohu věděti, jestli tam co více jest psáno, až posavad v dobrejch terminích zůstáváme, Pán Bůh račiž sám toho působitelem, což by bylo ke cti, chvále a vašemu dobrýmu, bejti. Ta velká paní jest toho pána, jakž píšeš, žena,22 ta jest nyní při naší straně, hrubě o tom panu švakru23 nevěř, a on vždyckny o Tobě pěkně. Bože, což jest velkej rozdíl v mužskejch i ženskejch osobách, kýž je možná frejmarčiti, starý přísloví, "čím hrneček navře, nevyčichne, i ty skořápky zapáchají", což Bůh ráčí míti divnou chásku na světě, z jednoho stromu ovoce a jest kolikerý chuti!
Požehnejž Ti Pán Bůh toho bytu i všeho předsevzetíj Tvýho v tom Římě a jinde, kdež jsi a budeš na kterým koli místě; všudy pravice božská a stráž andělů svatých Tě chraň! Již budu po Verdemonovi posílati psaní Tobě; smejšlím, že bohdá i někdyk po duchovních příležitost míti budu Ti psáti.24 Pan Jezberovskej pravil, že ten titul není dobře, abych radšíl německej psáti dala, jak jsi mi jej byl prvy poslal. Že, chvála Pánu Bohu, času nemaříš a pilen všeho, co Ti přináleží, jsi, toto mne hrubě těšíš, dejž Ti Pán Bůh dary Ducha svatýho, ovšem, mý nejmilejší dítě, žeť není nic dražšího jako čas, dobře náš pan nejvyšší říká, že jest čas vzácnej. Tvá vůle, dobrý mínění a chtíč ke všemu dobrýmu jest Ti za půl umění, kdo k čemu mysl má, jest jeho snadný učení, než kdoť jest nedbalej, toho jako oslam na most aby strkal. Heřman sobě taky znamenitej příklad vzal z Laubskýho mladýho,26 mají bejti v komedii a on to Laubskej nechtěl nic, co mu magistr ukázal, činiti, tak se na něho magistr rozhněval, až v nemoc upad. Heřman měl z toho žalost, že se tak Laubskej na odpor stavěl, pravil: "Zachovejž Pán Bůh, abych neměl magistra, co jak poručí, poslouchati, byla by se hned skrze něho, má nejmilejší paní mamičko, ta komedije rozešla, jaká by to věc hrozná byla!" Mý dítě, když mu budeš psáti, byť malá cedulka byla, napomeň ho přecec, aby se pilně učil, pana preceptora poslouchal, že jsi Ty starší a že pana hofmistra bedlivě posloucháš; což on má za radost, když Ty mu píšeš, každýmu se chlubí. Věř mi, žeť bych se srdečně ráda na vaše kuchaření podívala a obzvláštně na Tebe, můj přemilej hospodáři, učíš se, aby[s] svej nejmilejší Bětuličce26 uměl polivčičku vlašskou přistrojiti, což Ti hrubě k zdraví ten dřevěnej olejn pomáhá. S tou největšío radostí srdce mýho jsem toto psaní, na který Ti dávám odpověď tuto, čtla, zdá mi se, jako bych s Tebou porozprávěla. Dobře činíš, že, mý dítě, skrovníš, věř mi, žeť velmi špatný důchody jsou, dejž milej Pán Bůh, aby[s] jen zdráv byl, věřím Pánu Bohu, žeť nám milej Pán Bůh ráčí sám požehnáním svým rozhojniti všeho, aby jen ten svatej pokoj byl. Ačkoliv prvé mí ty dvě psaní o den [dříve] než ta 2 dnešní dodaný, který 16. Decembris datirovaný jsou, měla jsem na ně nejprv odpověď dáti, ale jedna věc jest, že jsi se již přecec ve jméno milýho Pána Boha do Říma vypravil se všemi svejmi, dejž milej Pán Bůh, šťastně, a požehnej vám Pán Bůh všechněch předsevzetíj a všeho, cožkoliv mysliti, mluviti, činiti, žádati budeš a opatrujž vás všeckny Pán Bůh všudy, kdež kolivěc jste, obestříc a zastíníc pravice božská přede vším zlým, duši i tělu škodlivým! Ze tak, děkuje Pánu Bohu, všickni lidi láskou a milostí jsou k Tobě nakloněný, Pán Bůh budiž z toho [na] věky věkův pochválen a dejž Pán Bůh dáleji náklonnost ve všem dobrým všech lidí a nedejž Ti Pán Bůh žádnýmu na duši i na těle škoditi; což já to ráda slyším, že Ty tak se předních lidí přidržíš a dychtíš po svý vzácnosti, každej dobrej Ti to chválí. Panu synu, panu nejvyššímu27, o Tobě mnoho lidé povídají, on se tak těší nad Tebou, jako by[s] jeho vlastní syn byl. Nyní nemohu dojista věděti, kde je, někteří povídají, že je v Linci; strojil se sem přijeti. To přemilý mrtvý tělo tý roztomilý Bětušky ještě jest nepochovaný v pacovským kostele,28 pan Tajch29 jel z Klatov s tím mrtvým tělem a děvečkami hned třetí den z Klatov, já vždycky pravím, že je se to přemilý dítě od Marjánky30nakazila, stonala byla tak těžce8 na hlavní nemoc a přecec ji tak vláčeli s sebou, pan syn chtěl ji v jakýms městě nechati a Bětuška jí nedala nechati, vždycky ji sama opatrovala,p až to smrtí zaplatila; ach, kýž je možná frejmarčiti, víš dobře, na koho.
Můj nejmilejší Humprechte, podle žádosti Tvý bych ráda poručila dodati psaní panu Vísentajnerovi,31 ale mnohem lepší a jistější příležitost mi se ukázala skrze pana regenta Řečickýho,32 ten mi se zakázal, že ihned dnes týž psaní po poště do Budějovic panu hofmistru33pošle, nebo že pan hofmistr J. M. pana kardinála34 nyní v Budějovicích zůstává a pana kardinála do Budějovic že čekají, tak že bude dodáno týž psaní Tvý J. M. K.,35a, pakli by neráčil do Budějovic přijeti, tehdy že týž Tvý psaní do Lince za J. M. K. pošle a co nejdříveji že zase odpovědí i těch psaní, o který žádáš, pan regent skrze pana hofmistra že žádati bude, abych se bezpečila, velmi se zakázal. Já mám naději, že bohdá s ochotností pan kardinál ráčí Ti psaní dáti, nebo ráčí Tě taky znáti. Mý nejmilejší dítě! Sh velikou radostí dám všeckno vyříditi, cokoliv chceš a Tvá poctivost na tom záleží, ovšemť žeť by to nebylo nic, kdyby[s] sh Svatostí papežskou nemluvil, kýž Ti dá požehnání svatý, dejž mu Pán Bůh ten oumysl! Panna teta Ti píše sama, Heřman se Ti poslušně svejmi bratrskejmi službami poroučí i Evička. Jáť nevím, coť s ní bude, již 3 neděle přes počet chodí, dvakrát jsme již bábu měli, ona nic přecec neslehla, nevím, kdyť slehne. Svýho pana kamarádar ode mně velice pozdravuj pěkným vinšem! S tím Tě, můj nejmilejší synu, v mocnou ochranu Pána Boha všemohoucího a v klín blahoslavený Panny Marie poroučím. Psáno z Prahy, v sobotu 29. Decembris A. 1645.
Tvá upřímná máteř do mý smrti
Z. Č. z H.
P. S. Tvýho vranka ještě mám, ani žádného kupce nemám, ani na straku. Krávy mi hrozně mrou a tak rozličnejmi metličkami můj milej Pán Bůh mne švihati ráčí, buď jménoř Páně ze všeho pochváleno!s
Poznámky
a těškostí a pod.,
b roztonání,
c předce,
d votce,
e orig. opakuje tu slovo "žalostí",
f vosmý,
g vosmero,
h z,
ch spomíná,
i vobrátili,
j předcevzetí,
k nědy,
l račí,
m vosla,
n volej,
o nejvěčí,
p vopatrovala,
r camaráda,
ř jmíno,
s k dopisu připsal bratr Humprechtův Heřman Václav: "Můj nejmilejší pane bratře, co nejpěkněji se mu poroučím," a malá neteř Zuzrlička Myslíková (arci rukou více méně babiččinou): "Vašnosti se, pane ujčíčku, poroučím."
1 Dra Hartiga (sr. list XI. p. 3)).
3 O nemoci paní Alžběty Myslíkové sr. list XVII. a XX.
4 Zikmundem Myslíkem.
5 Myslíkovi.
6 Bětuška Berková z Dubé.
7 Rašín, soudruh Černínúv na cestě.
9 = vyšívati.
10 Rud. Rašínem z Ryzmburka.
11 Otec pana Rudolfa Rašína, svrchu zmíněný pan Jaroslav Sezima Rašín z Ryzmburka, zemřel už r. 1638.
12 Sluha, kterého měl H. J. Černín s sebou v Italii.
13 Viz předchozí list, pozn. 4). Po dobytí Litoměřic obrátili se Švédové k Mělníku, který byl rovněž obsazen.
14 Mikovice, ves u Kralup.
15 Kostomlaty, na západ od Milešovky, byly, jak jsme slyšeli již, majetkem černínským.
16 Berně, jak známo, byla v této době u nás placena jen z půdy poddanské a vrchnosti pouze výjimečně přispívaly na potřebné výdaje státní. Když však poddaní, mezi nimiž se oběžný peníz po drancováních dlouholeté války stal vzácností, nemohli sami platit, musila je jejich vrchnost zakládati svými penězi.
17 Arcivévoda Leopold Vilém, o němž viz shora list X., p. 8).
18 Jindřich Volf Berka z Dubé, syn Volfa Berky z Dubé, pán na Jabloném, Malešově, Ostrově, Myskovicích a Suchdole, od roku 1640 dvorský sudí království českého, od 1645 president české komory, 1637 byl povýšen do stavu hraběcího.
20 Také Mitrovice na Sedlčansku byly, jak jsme slyšeli, zboží rodiny černínské.
21 Viz shora list XIII., pozn.19).
22 Kdo tu míněn, těžko říci.
23 Nejasno, kterému.
24 Různé duchovní řády měly totiž v Římě a vůbec v Italii svá řádová ústředí a jejich pomocí zprostředkovávaly korespondenci pro tuto zemi. H. J. Černín užil, jak ještě uslyšíme, zejména zprostředkování jesuitů a augustiniánů.
25 Snad Petra Františka Loubského z Lub, s jehož otcem Adamem byla rodina černínská v přátelských stycích a jehož bratr Kryštof Bedřich doprovázel později H. J. Černína jako člen jeho dvora, když byl jmenován císařským vyslancem v Benátkách, do Italie (a zde zemřel).
26 Alžbětě (Elišce) Berkové.
27 Zikmundu Myslíkovi z Hyršova.
28 Pan Myslík dal pohřbíti svoji ženu v pacovském kostele, jehož byl patronem.
29 Viz shora list IX., pozn. 2).
30 Služebné.
31 Viz shora list XIX., p. 14).
32 Jiříka Miličovského z Braunsberka, pozdějšího regenta všech arcibiskupských statků?
34 Arnošta hr. z Harrachu, arcibiskupa pražského (1623-1667).
35 Jeho Milosti Knížecí (arcibiskup pražský byl knížetem svaté říše římské).
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu H. J. Černínovi 30. prosince 1645.