|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane, můj jistě hrubě nejmilejší synu! Pán Bůh račiž [Tě] mocí svou všemohoucí tak ode všeho všudy zlého, duši i tělu škodnýho chrániti a všeckno Ti dáti to, co já Ti na Jeho velebnosti lásky vinšuji, toho Ti upřímným, z srdce mýho mateřskýho pocházejícím vinšema vždycky žádám a přeji. Sb velikou radostí jsem tento tejden dvoje psaní přijala, první, datirovaný v Seně110. Julii, z pošty mně přinešeno 25 dito, druhý, datirovaný též v Seně 31. Junii, od pana Jezberovskýho mi posláno 26. Julii, z kterejchžto psaní jsem se náramně potěšila a Pánu Bohu děkuji, že jsi předně, chvála Pánu Bohu, zdráv a že se Ti tak všeckno šťastně a dobře vede, při tom že Tě Bůh ráčí tím dařiti, že při těch všech vzácnejch potentátích a předních lidech s pomocí toho přenejmocnějšího pána, dařitele všech věcí a říditele, Boha všemohoucího nacházíš takovou náchylnost a přívětivost. Bůh všemohoucí račiž sám dáleji, mý nejmilejší dítě, Tebe podle vůle svý svatý říditi a spravovati; jistě, když Ty s Pánem Bohem všeckno začínáš, jeho božskýc vůli se poddáváš, věř, můj přenejmilejší synu, že se Ti všeckno na duši i na těle dobře a šťastně povede. Nevím, aby Tvé jedno psaní bylo, v kterým mi píšeš, jak se Ti vede, abych nad ním srdečně nesplakala a Pánu Bohu za to nepoděkovala, že mne, sirou ženu, v tomto mým smutným losu vdovským Tebou, mý nejmilejší dítě, těšiti a všeckno všudy dobrý o Tobě slyšeti dáti ráčí; věřím Pánu Bohu, žeť Tvůj jedinej, nejmilejší bratříček bude bohdá všech ctnejch,d šlechetnejch, svatejch ctnostíd Tvejch následovati. Toť Pán Bůh ví, co o Tobě nyní slyší tak všeckno dobrý, žeť jest všecken jako jinej a taky tak praví jinším: "Kdybych já se čistě byl prvy učil, již jsem já mohl v pátý škole2 bejti, buď Bohu žel toho času!" Okazovalae jsem mu to Tvý psaní, jak jsi mi byl psal o to učení, věř mi a buď tím ujištěn, že onf z Tebe velikej příklad sobě bere a bráti teprva, když čím dál starší jest, bude. Pán Bůh račiž vás sám obou dvou pozdraviti, abych se mohla v sešlosti věku mýho, moji nejmilejší synové, po pánu Bohu s vámi těšiti!
Do Florencí že jsi jezdil3 a tam, děkuje Pánu Bohu, u velkýho knížete4 audiencí měl a též také s ním v kavalkadě5 jel, ano i jinší všelijakou přívětivost od tak vzácnýho potentáta dosáhl, toť juž opětg mý srdce radostí nad tím plesá a nevím, aby mně po milosti božskýc a spasení mý duše mohlo tak co na tom světě těšiti, jako když se Ti, můj přenejmilejší synu, od Boha co dobrýho stane, nebo vím, že to všeckno z vnuknutí Pána Boha do srdcí lidskejch pochází, aby Ti dobře činili, když jsi Ty pobožnej a Pánu Bohu se rád modlíš, taky vidíš, mý dítě, jaký zde milosti od Boha všemohoucího dosahuješ. Kdož by z lidí mohl to učiniti o svý ujmě, kdy[by] Boha všemohoucího nebylo, aby Tobě tak štěstí sloužilo, nebo naše štěstí jest řízení Pána Boha. Jistě myslím sobě, že milej Pán Bůh ráčí o nás, vdovu a sirotky, podle svýho zaslíbení péči míti. Mimo mou nadálost a v pravý pravdě bych se byla smrti svý spíše nadála, nežli tý dobročinnosti od páterah Františka, našeho kapucína,6 aby to měl mně a vám, moji nejmilejší synové, učiniti. Měli teď před některýmh dnem v Budějovicích Českejch, tuším, říkají, "kapitolu", byl tam jejich generál,7 museli se tam kapucíni sjíti z celýho království českýho. Ten svatej, pobožnej člověk generál jest tak svatej, že v málo dnech Bůh všemohoucí 2 zázraky učiniti ráčil; jeden vím, že jedna panna městská ve 12 letech od narození byla němá, on ji skrze moc Boha všemohoucího uzdravil, tak že děkovala sama Pánu Bohu a tomu svatýmu člověku generálu, že ji uzdravil, druhýho dokonale ještě nevím zázraku. Co jest nám pak páterch František způsobil, mně a vám, že jsme do bratrstva kapucínskýhoi přijatý, toho Ti vejpis odsílám, originál zůstává spečetěnej za mnou.8 Mé přemilý dítě! Byť dosti málo bylo, napiš panu páteruch Františkovi a poděkuj mu za to, nebo se on na Tebe hrubě často ptá. Pán Bůh ví, jsem za to jim, ani co by do okaj padnouti mohlo, nic nedala. Píše se "pan páterch z Rozražova", byl on hrabě z Punstorfu; můj Bože, jak on jest pobožnej a tak příkladnej, dejž nám Pán Bůh jeho svatýho života následovati! Tvý psaní našemu generálu taky dnes pošli po poště.
Cosi se nic k tomu božímu pokoji neschyluje, čekají sem jistotně J. M. C. a pana syna J. M. C. v pondělí, tak někteří praví, že bohdá má bejti 5. Augusti korunovacík mladýho krále,9 dejž pán Bůh šťastně, aby byl svatej pokoj!
U nás v Bechyňsku jest opěty strachu dosti, tak tuze o kontribucí z Jihlavy nepřítel upomíná10; panu gubernátorovil Třeboňskýmu11 ve Žďáře12 dvůr celý vypálil. Bůh rač sám dáleji chrániti! Slyším, že jest po těch našich statečkách všeho všudy dobrýho z požehnání božího dosti, jen aby milej Pán Bůh ráčil nám ten svatej, blahoslavenej pokoj dáti!
Můj přenejmilejší učedlníčku! Porozumívám z Tvýho psaní, že se pozlobuješ na ty zlý, falešný, drktavý lidi, kteří neumějí než vždy mnohý lidi souditi a valchovati: co Ty na takový lstivý jazyky dbáš, muselby[s] Ty mnoho práce míti, aby[s] lidem, kteří rádi všechno spraví, měl ústa zavázati! Když Pán Bůh ráčí dáti, že bohdá přijedeš a všeckno se, dá Pán Bůh, jináč, než oni praví, najde, musejí se za to v hrdlo styděti; což je po zlejch lidech! Jáť mám taky neníčky ten největším hněv od panny kmotry naší, dostala jsem k sobě jednu pannu Sekerkovnu, tak až po tuto hodinu, co o ní vím a zdá mi se, myslím, že se bohdá pro mne hodí, jest dobrýho, vzácnýho rodu, stavu rytířskýho13 a nezdá mi se ňáká tak zhejralá, ani tak hloupá, nevím, co dál bude, tak mi se zdá, že se pro mne hodí, asi bych řekla, že jí okolo 22 let, jest sestry dceran tý starý paní, jak jest u J. M. paní hofmistrový, starý paní z Kolovrat14, říkají jí Anna Kateřina Sekerkovna z Sedčic15: tu já pro to vzetí tý panny takovou zlobivost na sebe mám, žeť Ti toho vypsati neumím, ráda bych pannu kmotru vždyckny při sobě měla,o ač víš dobře její humory, nevím, tomu co říci, darmo se hněvá, darmo odpustí,p sama nechce se mnou z Prahy jeti a jinýmu taky nepřeje, převelice ňákejch divnejch obyčejůq [jest], Pán Bůh tě můj svědek, žeť jsem jí ani slova neřekla, líto mi to do pláče, že se tak zlobí a nemá proč. Vždyckyť jsem já v ňáký kázničce, již by to hrozná věc byla, abych já neměla vzíti, koho mi se líbí, prvy mi taky vyvadili ženu aneb chůvu, která měla Zuzanku po odstaveníř hlídati, dosávad ji kojná chůva musí hlídati, nemám žádnýho jinýho.
Můj rozkošnej Humprechte! Když Ti potoužím, jako by mi od srdce odlehlo. Mně se zdá, že již tomu porozumívají, že láska ustydá, co škodí, ach, což je to ničemné, když je v srdci jináč a v ústech taky jináč. Snad přeces pošleš domů toho Krýzle,16 což by na něj převeliký náklad v tom Frankrejchu šel, radši0xb9 sám sobě něco dobrýho za to, co by[s] na jeho osobu, stravu a jinší naložiti měl, obrátíš, všecknoť jsou ty dobrý lahodný slova byly pro něho; s tím panem Věžníkem znamenitý odklady jsou o tu slečnu Svihovskou, mně se zdá, že z toho nic nebude17. Divnýť jsou tu humory z pana T hlavy, nepochybně žeť se dovtípíš, co to T znamená.18
Kdež mi píšeš, že jest Ti nejprotivnější na jednu věc pomysliti, dobře neníčky činíš, moudře Ti pan Vítat Francouz19 radil, když bohdá domů přijedeš, čas s sebou, dá Pán Bůh, taky růžičku přinese.20
Zde tak nyní nic novýho nemáme, já jsem Ti dnes dvě neděle psaní a vexlbrifu na 300 škud a dnes tejden psaní a panu Rašínovi na 250 škud vexlbrif poslala, nepochybně že jsi je, dřív než toto psaní přijde, dostal oboje, ty psaní i vexlbrify.u Tak jsem se s radostí (po vypravení toho druhého vexluu do toho místa, kde mi píšeš, buď Paříže anebo Lyonu) domů strojila, ale opět nebudu pro toho ošklivcev nepřítele smíti, když tam tak šusty dělá v tom našem kraji21, a zde tak hrubou outratu vedu, ještě mi leckdysw uškodí, včera v noci dobyli se mi do lochu,22 moc mi toho od profiantu pobrali, aby je kat oběsilx za to!
Můj přenejmilejší Humprechte! Když já Ti tak moc napíši, zdá mi se, že trošku s Tebou porozprávím; jestli vůle boží v tom, Pán Bůh rač dáti, abych [se] s Tebou mohla v dobrým a šťastným zdraví shledati! Heřman se Ti poslušně poroučí a prosí, aby[s] mu tenkrát odpustil, že Ti nepíše, až po druhý příležitosti, ten tejden měl vždycky co činiti v škole. Zuzrlička hubičky Ti posílá, přerozmilý dítě. Všecko psáno z Prahy, 28. Julii 1646.
Z. Č.
Pana hofmistra svýho ode mne pozdravuj, a že ho prosím, aby mi odpustil, že mu nyní nepíši, při nejprvnější příležitosti mu psáti budu.
Poznámky
a orig.: vinšem pocházejícího,
b z,
c boský,
d cnejch, cností atd.,
e vokazovala,
f von,
g vopět,
h některejm,
ch patra, patr a pod.,
i capucínskýho,
j voka,
k corunaci,
l cubrnatovi,
m největčí,
n cera,
o po straně připsáno "velmi jakási mistrná",
p vodpustí,
q vobyčejů,
r vostavení,
ř vod,
s předce,
š rači,
t Witha,
u vekxlbrif a pod.,
v vošklivce,
w lecdys,
x voběsil.
1 Sieně (viz list XXXII., p. 3)
2 V rhetorice, nejvyšší třídě jesuitského studia.
3 O návštěvě ve Florencii byla již také zmínka shora v listě XXXII., p.2
4 Ferdinanda II., velkovévody toskánského (vládl - s počátku pod vedením poručnickým - 1621-1670).
5 Byla to jedna ze skvělých slavnosti dvorských, jimiž tehdy dvůr medicejský slynul. Z účtů, které vedl hofmistr páně Humprechtův David Krásný, víme, že při ní maštalíř velkovévodský přivedl -patrně na rozkaz velkovévodův - mladému Černínovi, sedícímu na nějaké estrádě, koně (začež dostal "trinkelt").
6 Viz shora list XIII., p. 39).
7 P. Innocenc a Calatayerone.
8 Dochoval se doposud v černínském archivu jindřichohradeckém (rod. odděl.). P. generál tu potvrzuje, že paní Zuzanu a její děti "participes facimus omnium missarum, sacrificiorum, officiorum, obedientiarum, vigiliorum, poenitentiarum, austeritatum, peregrinationum, meditationum etc. [ordinis]" (činí účastnými všech mší, obětí, úkonů bohoslužebných, úkonů poslušnosti, bdění, pokání, přísností, poutí, meditací atd. [řádových]).
11 Švagru paní Zuzany, Janu Eckerstorfovi z Eckerstorfu, od r. 1629 hejtmanu, později gubernátoru třeboňskému (+ 1663).
12 Pluhově Ždáru na Jindřichohradecku, patříclm panu Janu Eckerstorfovi od r. 1635.
13 Sekerkové ze Sedčic, erbu dvou nejprv stříbrných, pak ocelových sekyrek se zlatými rukovětmi v modrém poli, vydávali se za potomky starých Vršovců a opatřili si na dotvrzení tohoto původu i falšované listiny.
14 Elišky z Lobkovic, choti Jindřicha Libštejnského z Kolovrat, o němž byla řeč svrchu v listě XXVII., p. 5).
15 Byla to dcera Fridricha Sekerky ze Sedčic a jeho ženy Juliany roz. Šlikové, ovdovělé Libštejnské z Kolovrat, která se později provdala za Jana Jiřího z Koldvic.
17 Jde o záležitost, o níž byla řeč v listě XXV. a XXVIII.
18 "co to T znamená", dnes říci nedovedeme.
19 Jiří Šťastný, syn Viléma Víta ze Rzavého, pána několika domů v Táboře a zboží Červ. Záhoří, přítele rodiny černínské. (Byl hejtmanem Menšího města Pražského a zemřel 1655.)
20 To je další doznívání "skončeného románku", o němž byla zmínka shora v listě XXIX., p. 6).
21 Jak jsme slyšeli a ještě uslyšíme, dělali Švédové stále výpady z Jihlavy, při nichž drancovali kraj, jímali významnější osoby atd.
22 = díry, skrýše.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 25. srpna 1646.