|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj jistě hrubě nejmilejší synu, pane Humprechte, od milýho Pána Boha tak mnoho dobrýho Ti vinšuji, co by Tě zde časně i na věky věčně vždyckny těšiti a radovati mohlo.
Mý nejmilejší dítě, na tvou poslušnou žádost tak činím a Tobě dnešního dne po vexlu,a jakž od pana Verdemona vexlbrifa svědčí, jedno sto dukátů in specieb 1posílám, z nichž jsem zde dala 30 tolarů láže.2 Pán Bůh rač dáti, aby[s] je mohl v dobrým a šťastnýmc zdraví brzy dostati a jich užíti! Dne 6. Aprilis, mý dítě, jsem Ti též poslala taky dvě stě tolarůširokejch a z nich jsem taky zde dala třicet tolarů láže2) panu Verdemonovi, nepochybně že jsi je již dostal, a tak Tvou žádost jsem opět s pomccí a požehnáním Pána Boha všemohoucího vykonala. Pán Bůh račiž Tě sám dáleji jak na duši tak na těle říditi a potvrzovati ve všem všudy dobrém, Pánu Bohu líbezném a Tobě spasitedlném, ctném,d šlechetném! Co to za mou nevypravitedlnou radost a potěšení, když já o Tobě všeckno všudy dobrý slyším; ano i ten stařeček, J. M. pan hrabě Černín,3 na[d] Tebou srdečný zalíbení má a jest nyní dokonalýho úmyslu tobě hrubě dobře po svý smrti učiniti,4 což mi se netrefí všeckno psáti. Ale, můj nejmilejší synu, můžeš se dobře dovtípiti, jakej jest to vzácnej pán, a toto již čtvrtýmue římskýmu císaři a pátýmu králi českýmu6 slouží a mnoho platnejch služeb prokazoval a prokazuje. J. M. paní hrabinka6, ta jest konečně naše všeckna a vím to až posavád, že by ráda Tobě a Heřmanovi tak mnoho dobrýho způsobilaf jako sama sobě, než přeceg jsi Ty, lotrásku, [v] větší milosti u obouh než bratr, nic to neškodí, jak se Pánu Bohu líbí, tak nech se stane věčně; jak nejlépeji mohu a můj Bůh mi rozum dá, že tak je ušetřuji, jen abych nejmenší příčinky k ňákýmu nedorozumění nedala, varuji se toho, jak mohu.
Zde chvíli těší, že pokoj svatej bude, a zase rmoutí, kdo je strašlivej,7 brzy by strachy usech. Když mi nejtíž, já setím potěšuji, že nás Pán Bůh neopustí a, jak nás vždyckny chrániti ráčil, že ještě ráčí chrániti. I to psaníčko často Tvýho pana hofmistra mi na mysl přichází, jak mi psal, že bohdá pokoj bude, cele se těším tomu, že to Pán Bůh dáti ráčí.
Na sv. Filipach [a] Jakuba umřel pan Dudlebskej,8Pán Bůh rač sám tu jeho paní potěšiti, taky 4 děti po něm v sirobě zůstaly, vždyckny nás vdov v tom našem kraji přibejvá. Bůh ráčí nás vdov í vás sirotkův podle svého velikého zaslíbení ochrančím a otcem vždycky bejti a zůstávati. Náš pan generál9 přeceg v Táboře zůstává. J. M. pan kardinál náš10 minulej čtvrteki po oběděj ráčil odsud jeti do Vídně, praví, že bude míti veselí pan Herzán teď brzy sk slečnou z Valdštejna,11na to veselí že jede, že zase zde bude ku 15. Augusti,l dá Pán Bůh.
Pan Kapoun, Evička, Zuzrle, Heřman a panna teta Tě na tisíckráte pozdravují svejmi volnejmi, poslušnejmi službami. Což nás moc pro Tebe hněv máme, že již před námi ani se neklaní;12 hodens pardusku13 pro svou nestálost. S tím Tě, mý přemilý, nejmilejší dítě, milýmu Pánu Bohu poroučím v jeho svatú ochranu. Psáno z Prahy 4. Aprilis 1647.
Z. Č.
Můj rozmilej Humprechte, piš přeceg často panu hraběti Černínovi,co nejpěkněji můžeš, i někdym paní hrabince, můžeš sobě s pomocí boží moc tím dobrýho způsobiti. Co s tím Jirkou14 budu dělati, když se vyučí u toho trubače, nepřijedeš-li do tý chvíle domů, napiš mi, co Tvý rady, mám-li ho nechati u pana generála našeho, či jak mám činiti!
Poznámky
a vekxlu, vekxlbryf a pod.,
b špecije,
c šťasným,
d cném,
e štvrtýmu,
f v těchto místech končí po straně připsání, které není možno bezpečně zařaditi do textu: "a tak budeš míti Tvou žádost naplněnou, co mi píšeš, abych Ti 200 dukátů poslala. Zuzrlička má tím vinna, že jsem toto po dvakrát napsala jako straka vždycky žukala okolo mne."
g předce,
h vobobou [!],
ch Fylypa,
i štvrtek,
j vobědě,
k z,
l Aucusti,
m nědy.
1 = na hotovosti.
3 Prastrýc Humprechta Jana Heřman.
4 T. j. učiniti tě svým dědicem.
5 Rudolfovi II., Matyášovi, Ferdinandovi II., Ferdinandovi III. a Ferdinandovi IV. (jenž byl tou dobou jen králem českým, aspoň titulárně).
6 Sylvie Kateřina, choť hr. Heřmana Černína.
7 =pln strachu, bázlivý.
8 Adam Bedřich Doudlebský z Doudleb, pán na Nadějkově a Vlksicích, rada nejv. purkrabského soudu v Praze, jeden z rnajitelů šlechtických domů v Táboře, mezi něž se počítali i naši Černínové.
9 Myslík.
10 Harrach.
11 Viz výše list XLI., p.10) - 11).
12 Narážku nelze, bohužel, vysvětliti.
13 =trestu holí, výprasku malého.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 6. dubna 1647.